JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 1160/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 4. října 2006 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného K. N., které podal proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2006, sp. zn. 61 To 520/2005, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 1 T 12/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. 1 T 12/2003, byl obviněný uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že v průběhu roku 2001 a v době od 3. 1. 2002 do 25. 4. 2002 v P., a poté v P., jako zaměstnanec v prodejně společnosti M., s. r. o., prováděl změny na počítačem vedené skladové evidenci tak, že snížil počet evidovaných GO kuponů 300, GO kuponů 500 a TWIST kuponů 400, vzniklý přebytek kuponů prodával, peníze nepředával do pokladny, ale ponechal si je pro sebe a společnosti M., s. r. o. tak způsobil škodu v celkové výši 291.000,- Kč. Za to byl podle § 248 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 roků. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen také trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu zaměstnání s hmotnou odpovědností na dobu 5 roků. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena také povinnost uhradit poškozené společnosti na náhradě škody částku 291.000,- Kč a podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti citovanému rozsudku soudu I. stupně podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2006, sp. zn. 61 To 520/2005, zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesouhlasí se závěry soudů obou stupňů o prokázání jeho viny a je toho názoru, že na základě důkazů uváděných soudy nebylo zjištěno, že by se dopustil trestné činnosti uvedené v obžalobě a tyto závěry soudů provedeným důkazům neodpovídají. Odvolacímu soudu vytýká, že se podrobněji nezabýval provedenými důkazy a také jejich hodnocení bez hlubšího zkoumání přejal z rozsudku soudu I. stupně, když z mnoha odvolacím soudem citovaných důkazů, na které obviněný následně v podrobnostech poukazuje, bylo podle jeho názoru zjištěno něco zcela jiného, než jak odvolací soud uvádí. Zejména ale v žádném případě, že nelze dospět na základě těchto důkazů k závěru, že to byl právě on, kdo naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry, když ani nikdo z dalších svědků nepotvrdil, že by jej přistihl při dané trestné činnosti, či jiným způsobem zjistil, že se takového jednání dopustil. S poukazem na závěr znaleckého posudku odvětví účetní evidence, podle kterého předložené doklady nesplňují náležitosti průkazného účetního dokladu, zejména nemají podpis a nelze z nich vyvodit jakékoliv závěry, má obviněný za to, že tím je zpochybněna jak výše škody tak i sama její existence. Jeho trestní odpovědnost, že nezakládá ani uzavřená dohoda o hmotné odpovědnosti, pokud soud nade vší pochybnost neprokázal jeho vinu a nedokládá ji ani soudem citované potvrzení o půjčce, jehož pravost navíc zpochybnil. Řízení, že proto zůstalo neúplné, když soud ani neprověřoval jeho obhajobu a nemožnosti být v daném okamžiku na tvrzeném místě, a to přesto, že ve výpovědi JUDr. F. byly zřejmé rozpory s její výpovědí v přípravném řízení i ohledně podpisu osoby ověřující totožnost podepisujících se osob. V závěru dovolání proto obviněný uvedl, že odvolací soud nesprávně posoudil skutek, resp. celou věc, jeho závěry, že neodpovídají provedeným důkazům, když nebylo řádně zjištěno a tedy prokázáno, že vznikla škoda a žádným z provedených důkazů nebylo prokázáno, že by se dopustil jednání uvedeného v obžalobě. Obviněný proto navrhl, aby bylo dovoláním napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušeno.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání uvedla, že z podstaty dovolací argumentace je zřejmé, že obviněný usiluje o vyvrácení skutkových okolností, na jejichž základě byl uznán vinným. Takovýmto způsobem ale nemůže po obsahové stránce naplnit použitý důvod dovolání. Námitky obviněného, že nejsou přezkoumatelné ani na podkladě výjimečného zásahu do přisouzeného skutkového stavu, protože nejde o situaci, kdy by skutkové a právní závěry o způsobu a míře zásahu obviněného do majetku poškozené společnosti, nevyplynuly z provedeného dokazování. Podle státní zástupkyně z důkazů ve věci provedených a soudy v odůvodnění rozhodnutí podrobně rozebraných, naopak nade vší pochybnost bylo zjištěno, že dané jednání mohl provést a také provedl jedině obviněný. Ten také v důsledku odhalení jeho jednání a v prvotní snaze řešit celou záležitost mimosoudní cestou, přistoupil na dohodu o půjčce takto pokrytého úbytku stavu zboží a stvrdil ji svým podpisem. Závěrem proto státní zástupkyně navrhla, aby vzhledem k nekvalifikovanosti použité dovolací argumentace, bylo dovolání obviněného odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a to v neveřejném zasedání.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu výše uvedeného dovolání obviněného je zřejmé, že ač uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neuvedl žádnou konkrétní námitku, která by směřovala přímo proti správnosti právního posouzení skutku, nebo jinému hmotně právnímu posouzení. Všechny námitky obviněného jsou zaměřeny výlučně proti správnosti zjištěného skutkového stavu a neúplnosti dokazování, čímž obviněný v podstatě soudům vytýká porušení ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. když namítá, že závěry soudů „naprosto neodpovídají provedeným důkazům, … nelze v žádném případě dospět k závěru, že jsem to byl právě já, kdo naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry, … nikdo z dalších svědků nepotvrdil, že by mne přistihl při trestné činnosti kladené mi za vinu, … řízení zůstalo neúplné“, atp. Obviněný nesouhlasí s hodnocením důkazů soudy a na základě vlastního jejich hodnocení, zejména výpovědi svědkyně Z. V., výpovědi znalce JUDr. R. D. a zpochybňování výpovědi notářky JUDr. S. F., činí závěr, že z důkazů vyplývá zcela něco jiného, než jak to uvádí odvolací soud. Rovněž námitky obviněného ohledně výše způsobené škody nejsou založeny na hmotně právní námitce (porušení § 89 odst. 12 tr. zák.), ale na zpochybňování samotného jejího vzniku (existence), které je založeno na obviněným provedeném hodnocení výpovědi znalce. Namítá-li proto obviněný v závěru dovolání, že soud nesprávně posoudil skutek, resp. celou věc, jeho závěry neodpovídají provedeným důkazům, když nebylo prokázáno, že vznikla škoda a že by se vůbec dopustil jednání uvedeného v obžalobě, je zřejmé, že jeho námitky nesměřují proti právnímu posouzení skutku tak, jak je uveden v tzv. skutkové větě rozsudku soudu I. stupně, ale výhradně proti správnosti zjištěného skutkového stavu. Takovéto námitky ale nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.

Hodnocením důkazů se v odůvodnění rozsudku zabýval soud I. stupně a z podnětu odvolání obviněného také soud odvolací. Nejvyšší soud ve shodě s vyjádřením nejvyšší státní zástupkyně neshledal ve věci ani extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů, když z rozhodnutí obou soudů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry soudů na straně druhé.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. října 2006

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš

Vydáno: 04. October 2006