JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 1159/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. 9. 2008 o dovolání obviněného P. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2008, sp. zn. 8 To 198/2008, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 92 T 18/2008 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2008, sp. zn. 92 T 18/2008, byl obviněný P. K. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. l tr. zák., který spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. l tr. zák., a trestným činem krádeže podle § 247 odst. l písm. c), d), e) tr. zák. a odsouzen podle § 234 odst. l tr. zák., § 42 odst. l tr. zák. k trestu odnětí svobody na sedm let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

Trestných činů se obviněný podle zjištění Městského soudu v Brně dopustil v podstatě tím, že dne 18. 12. 2007 v době od 13,15 hod. do 13,35 hod. v B. , V. , v prostorách herny S. nejprve z vnitřní strany barového pultu odcizil mobilní telefon zn. S. E. poté, co barmanka I. P. požadovala jeho vrácení, uschoval mobilní telefon do kapsy bundy, a když I. P. běžela k východu a snažila se z dalšího mobilního telefonu zn. S. přivolat pomoc, běžel za ní, strhl ji zpět za vlasy, opakovaně ji udeřil do hlavy, zad a obličeje, vyhrožoval, že ji zmlátí, v průběhu napadání jí tento mobilní telefon vytrhl z ruky, odvlekl ji zpět k baru, kde po ní požadoval vydání peněžní hotovosti s tím, že ji zmlátí a dobije ji, pokud mu peníze nevydá, načež mu I. P. vydala tzv. číšnický flek. Podle zjištění Městského soudu v Brně obviněný odcizením mobilního telefonu zn. S. způsobil I. P. škodu ve výši 2 000 Kč a odcizením mobilního telefonu zn. S. E. a tzv. číšnického fleku způsobil majiteli baru P. Š. škodu ve výši 2 500 Kč. Uvedeného jednání se obviněný podle zjištění Městského soudu v Brně dopustil, ačkoli byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 13. 10. 2007, sp. zn. 1 T 92/2007, pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. l písm. e) tr. zák. k podmíněnému trestu odnětí svobody na 6 měsíců se zkušební dobou do 13. 10. 2009 a rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 6 T 510/2002, pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. l tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 45 měsíců, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn dne 4. 2. 2005 se zkušební dobou na 3 roky.

O odvoláních, která podali státní zástupce v neprospěch obviněného proti výroku o trestu a obviněný proti výroku o vině a trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2008, sp. zn. 8 To 198/2008. Z podnětu odvolání státního zástupce byl rozsudek Městského soudu v Brně podle § 258 odst. l písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo o trestu nově rozhodnuto tak, že obviněnému byl podle § 234 odst. l tr. zák., § 42 odst. l tr. zák., § 35 odst. l tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody na osm roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Odvolání obviněného bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně. Tento rozsudek napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Namítl, že vytržení druhého mobilního telefonu z ruky poškozené bylo nesprávně kvalifikováno jako trestný čin loupeže podle § 234 odst. l tr. zák., protože mu šlo jen o to, aby poškozené zabránil v přivolání policie. Projevil nesouhlas s tím, že byl uznán vinným jako zvlášť nebezpečný recidivista, a vyjádřil názor, že pro takové posouzení nebyla splněna materiální podmínka, tj. podstatně zvýšený stupeň nebezpečnosti činu pro společnost. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby sám ve věci meritorně rozhodl s přihlédnutím k jeho námitkám.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Trestného činu loupeže podle § 234 odst. l tr. zák. se dopustí ten, kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci.

Skutkový stav, který zjistil Městský soud v Brně a z kterého v napadeném rozsudku vycházel i Krajský soud v Brně, evidentně vykazuje znaky trestného činu loupeže podle § 234 odst. l tr. zák. Pokud bylo jednání obviněného podřazené pod znaky tohoto trestného činu prvotně motivováno případnou snahou obviněného zabránit tomu, aby poškozená přivolala policii, nic to nemění na tom, že z jeho strany šlo o jednání, které směřovalo k tomu, aby se zmocnil cizí věci, a při kterém se násilně cizí věci skutečně také zmocnil. Obviněný se neomezil jen na to, že znemožnil poškozené použít mobilního telefonu, ale ponechal si ho, z místa činu utekl i s ním a měl ho u sebe i poté, co byl – byt\' krátce po činu – zadržen. Závažnou okolností, která znamená nezpochybnitelné naplnění znaku spočívajícího v tom, že obviněný jednal v úmyslu násilím se zmocnit cizí věci, bylo to, že obviněný fyzickým napadením a výhrůžkami dalším napadáním nutil poškozenou k tomu, aby mu vydala peníze, přičemž dosáhl toho, že mu vydala tzv. číšnický flek. Také ten byl u obviněného nalezen při jeho zadržení. Není tedy důvodu cokoli měnit na výroku o vině obviněného trestným činem loupeže podle § 234 odst. l tr. zák.

Za zvlášt\' nebezpečného recidivistu podle § 41 odst. l tr. zák. se považuje pachatel, který znovu spáchal zvlášt\' závažný úmyslný trestný čin, ač již byl pro takový nebo jiný zvlášt\' závažný úmyslný trestný čin potrestán, jestliže tato okolnost pro svou závažnost, zejména vzhledem k délce doby, která uplynula od posledního odsouzení, podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost.

Předchozí potrestání obviněného pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. l tr. zák. ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 6 T 510/2002 evidentně je okolností, která pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň společenské nebezpečnosti nyní posuzovaného trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. Námitky obviněného proti tomuto závěru rozhodně nemohou obstát.

Akceptovat nelze námitku, že závěr o naplnění materiální podmínky zvlášt\' nebezpečné recidivy je vyloučen dobou téměř pěti let, která uplynula od předchozího odsouzení počátkem roku 2003 do spáchání nového trestného činu koncem roku 2007. V tomto ohledu se nelze omezit jen na posouzení doby, která uplynula od vyhlášení dřívějšího odsuzujícího rozsudku, tj. od 29. 1. 2003 do 18. 12. 2007, ale je třeba vzít v úvahu, že obviněný byl ve výkonu trestu odnětí svobody do 4. 2. 2005, kdy byl podmíněně propuštěn. Významné je tedy to, že nyní posuzovaného trestného činu se dopustil prakticky dva roky a deset měsíců poté, co se ocitl na svobodě. Tato doba je relativně krátká a svědčí o tom, že výkon předchozího trestu nevedl k trvalé nebo alespoň dlouhodobější nápravě obviněného. Závažnost okolnosti, po jak krátké době od propuštění obviněný znovu spáchal trestný čin loupeže, je zvýrazňována tím, že šlo o podmíněné propuštění, při kterém byla obviněnému stanovena zkušební doba, a že obviněný se dalšího trestného činu loupeže dopustil v této zkušební době. Lze sice uvažovat o tom, že obviněný se ve výkonu trestu odnětí svobody choval řádně, pokud splnil předpoklady podmíněného propuštění, avšak spáchání dalšího trestného činu svědčí o tom, že se jen nuceně přizpůsobil poměrům ve výkonu trestu odnětí svobody a že není s to trvale nebo dlouhodobě korigovat své chování na svobodě.

Nepodložená je také námitka, podle níž mělo být přihlédnuto k povaze a okolnostem dřívějšího skutku, pro který byl obviněný již potrestán, pokud obviněný z této námitky vyvozoval nedostatek materiální podmínky zvlášť nebezpečné recidivy. Trestný čin loupeže podle § 234 odst. l tr. zák., pro který byl obviněný potrestán ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 6 T 510/2002, spočíval v přepadení chodkyně na ulici ve večerních hodinách a v odcizení její kabelky s částkou více než 13 000 Kč, mobilním telefonem a dalšími věcmi, a to v součinnosti s dalším obviněným po předchozí vzájemné domluvě. Ve věci sp. zn. 6 T 510/2002 spočívala účast obviněného P. K. na činu v tom, že hlídal, zatímco druhý obviněný fyzicky napadl poškozenou a vykroutil jí kabelku z ruky, avšak poté, co oba společně z místa utekli, se i obviněný P. K. podílel na prohledání obsahu kabelky a participoval na výtěžku z činu. Ve srovnání s tím se nyní posuzovaný trestný čin vyznačuje již razantnějším násilným jednáním obviněného P. K. přímo proti poškozené, byt\' ta utrpěla jen drobná poranění, která nevyžadovala ani lékařské ošetření. Nicméně porovnání obou případů vyznívá tak, že tu je zřejmá gradace v povaze a závažnosti jednání obviněného, kterou soudy odpovídajícím způsobem postihly tím, že obviněného považovaly za zvlášt\' nebezpečného recidivistu.

Závěr soudů, že trestný čin loupeže podle § 234 odst. l tr. zák. obviněný spáchal jako zvlášt\' nebezpečný recidivista podle § 41 odst. l tr. zák., je správný i z hlediska materiální podmínky zvlášt\' nebezpečné recidivy.

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. l písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. září 2008

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vydáno: 18. September 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. pro Vás