JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 1145/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. 9. 2008 o dovolání obviněné P. B. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 4. 2008, sp. zn. 11 To 27/2008, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 7/2007 takto :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné P. B. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 1. 2008, sp. zn. 2 T 7/2007, byla obviněná P. B. uznána vinnou trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. l, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. a odsouzena podle § 187 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody na deset let, pro jehož výkon byla podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s ostrahou.

Jako trestný čin byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Ústí nad Labem spočíval v podstatě v tom, že obviněná P. B. ve spojení se skupinou osob kolem T. K. T. , občana Jihoafrické republiky, působících na území Nizozemska a Jižní Ameriky se v Ú. n. L. a jiných místech podílela na organizování nedovoleného dovozu kokainu z Jižní Ameriky do Nizozemska a dále do České republiky tím, že zajišťovala kontakt mezi kurýry a dalšími osobami, které kurýrní cesty plánovaly a financovaly, a sama se kurýrních cest ve dvou případech aktivně zúčastnila. V prvním případě dne 18. 9. 2003 obviněná vycestovala společně s L. K. autobusem z České republiky do Nizozemska, kde byli kontaktováni nezjištěnou osobou, která jim poskytla finanční prostředky a podle jejíchž pokynů odletěli na S. , odkud obviněná v zažívacím traktu dovezla do Nizozemska a následně do České republiky nezjištěné množství kokainu, ačkoli věděla, že se jedná o tuto látku, a prodala z toho nejméně 5 g kokainu N. P. V druhém případě v lednu 2004 obviněná vycestovala společně s J. Ř. , Z. S. a M. M. do Nizozemska, kde podle pokynů nezjištěných osob pomáhala organizovat cesty J. Ř. a Z. S. při pašování kokainu z Ekvádoru do Evropy, přičemž dne 20. 1. 2004 byli zadrženi Z. S. na letišti v Ekvádoru s 515 g kokainu a J. Ř. v Německu s 382,5 g kokainu, a obviněná společně s M. M. dovezla z Nizozemska do České republiky mimo jiné i v zažívacím traktu nezjištěné množství kokainu v hodnotě nejméně 100 000 Kč a z toho prodala nejméně 10g kokainu N. P.

Odvolání obviněné, podané proti výroku o vině i trestu, bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 4. 2008, sp. zn. 11 To 27/2008, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněná podala prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadla v celém rozsahu. Odkázala na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. l písm. e), g), h), 1) tr. ř. Zpochybnila správnost skutkových zjištění, která se stala podkladem výroku o vině. Způsob, jímž bylo řízení při dokazování vedeno, označila za nepřípustný. Projevila nesouhlas s tím, že soudy jako podklad skutkových zjištění akceptovaly výpověd\' svědkyně N. P. , kterou označila za nevěrohodnou. Vyjádřila názor, že soudy jinak vycházely z výpovědí svědků, kteří měli jen zprostředkované poznatky z doslechu a byli celkově nevěrohodní. Zdůraznila, že žádné drogy u ní nebyly nikdy nalezeny. Pokud připustila zjištění, že prodala N. P. nejvýše 15 g kokainu, šlo podle ní o trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. l tr. zák. a nebylo podle jejího názoru důvodu k tomu, aby skutek byl posouzen také podle § 187 odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. Ohledně této části právního posouzení skutku namítla, že pro něj nebyly podmínky z hlediska ustanovení § 6 tr. zák. a § 88 odst. l tr. zák. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby po zrušení obou rozhodnutí vrátil věc státnímu zástupci k došetření nebo ji sám uznal vinnou jen podle § 187 odst. l tr. zák. a uložil jí přiměřený trest nebo ji zprostil obžaloby.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř.

Podle § 265b odst. l písm. e) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné.

Nepřípustnost trestního stíhání upravuje ustanovení § 11 tr. ř. Nepřípustnost trestního stíhání podle § 11 odst. l tr. ř. znamená, že trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno. Důvody nepřípustnosti trestního stíhání jsou stanoveny v § 11 odst. l písm. a) až j) tr. ř. Výčet těchto důvodů je taxativní, což znamená, že jiné než zde výslovně uvedené důvody nezakládají nepřípustnost trestního stíhání.

Obviněná v dovolání nenamítla žádnou okolnost, která by byla podřaditelná pod některý z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání podle § 11 odst. l písm. a) až j) tr. ř. Toho si byla obviněná patrně vědoma, protože vyjádřila názor, že dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. e) tr. ř. se vztahuje i na závažná porušení trestního řádu, např. jde-li o porušení práv obhajoby. Tento názor není možné akceptovat. Nepřípustnost trestního stíhání znamená, že trestní stíhání se vůbec nesmí vést. Naproti tomu je-li trestní stíhání zatíženo nějakou závažnou vadou, která znamená např. porušení práva na obhajobu, nijak se to nedotýká samotné možnosti vést trestní stíhání, ale obecně vzato to znamená, že k vadně provedenému úkonu nelze přihlížet při rozhodování, vadu je nutné odstranit např. opakováním toho úkonu, který byl proveden vadně, apod.

Odkaz obviněné na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. tedy rozhodně nemohl obstát jako podklad k jakémukoli zásahu Nejvyššího soudu do napadeného usnesení.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nemá znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Dovolacím důvodem nejsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou námitky proti tomu, jak soudy při postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces lze o dovolacím důvodu, má-li mít skutkovou povahu, uvažovat jen v případě extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování, apod.

V posuzovaném případě námitky obviněné proti skutkovému základu výroku o vině nezakládají dovolací důvod. Mezi skutkovými zjištěními, která na podkladě provedených důkazů učinil Krajský soud v Ústí nad Labem a se kterými se v napadeném usnesení ztotožnil i Vrchní soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé není žádný extrémní rozpor. Podstatou důkazní situace bylo, že tu jako přímý usvědčující důkaz byla především výpověd\' svědkyně N. P. , která potvrdila, že od obviněné koupila kokain a že z toho, co jí sama obviněná sdělila, věděla, že kokain pochází ze zahraničí. Svědkyně také potvrdila, že obviněná jí nabídla zahraniční cesty za účelem převážení drog s tím, že shání takové lidi a že se tak snadno a rychle dají vydělat peníze. Jinak mělo svědectví N. P. povahu nepřímého důkazu, a to v části, v níž svědkyně podrobně popsala to, co věděla o způsobu, jímž obviněná drogy převážela, a o množství drog, které obviněná dovezla. Svědkyně N. P. zároveň vysvětlila, jak své poznatky získala. Dalším přímým usvědčujícím důkazem byla výpověd\' svědka L. K. , který s obviněnou podnikl cestu v září 2003 a který potvrdil, že od samotné obviněné se v průběhu cesty dověděl, že jejím účelem je převážení drog, přičemž popsal kontakt obviněné s T. K. T. , ohledně něhož mu obviněná zdůrazňovala, že nesmí nikomu říci jeho jméno. Jinak byla důkazní situace charakterizována okruhem řady nepřímých důkazů, které svým obsahem v podstatě korespondovaly s tím, co vyplývalo z přímých důkazů, a doplňovaly tato zjištění. Krajský soud v Ústí nad Labem si byl vědom toho, že svědkové, o jejichž výpovědi opírá svá skutková zjištění, se rekrutují převážně z kriminálního podsvětí, a proto hodnotil jejich výpovědi velmi obezřetně, přičemž pro posouzení věrohodnosti jejich výpovědí si vytvořil potřebný podklad z hlediska objasnění osoby každého z rozhodujících svědků. Svůj postup při hodnocení důkazů Krajský soud v Ústí nad Labem přehledným a logicky přijatelným způsobem vysvětlil v odůvodnění rozsudku, přičemž zdůvodnil i to, proč není reálné provádění dalších důkazů podle návrhů obviněné. Za tohoto stavu mají skutková zjištění Krajského soudu v Ústí nad Labem odpovídající logické zakotvení v provedených důkazech, při jejichž hodnocení tento soud nijak nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněná s tímto hodnocením důkazů nesouhlasí a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními, která Krajský soud v Ústí nad Labem z důkazů vyvodil, není dovolacím důvodem.

Skutkový stav, tak jak byl zjištěn oběma soudy, evidentně vykazuje znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. l, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák.

Pokud se obviněná domáhala toho, aby jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. l tr. zák. bylo posouzeno to, že N. P. prodala nejvýše 15 g kokainu, lze k tomu jen dodat, že již množství 5 g kokainu, které představuje asi 100 dávek po 50 mg, podle ustálené soudní praxe naplňuje zákonný znak spáchání činu „ve větším rozsahu” ve smyslu § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák. Množství prodané N. P. tedy trojnásobně převyšuje minimum toho, co se považuje za „větší rozsah” podle citovaného ustanovení. Vyplývá to z přílohy pokynu obecné povahy, který vydala nejvyšší státní zástupkyně pod č. 2/2006 (předtím č. 6/2000). V příloze pokynu je u jednotlivých druhů nejčastěji se vyskytujících drog mimo jiné uvedeno, jaké množství se považuje za množství naplňující znak „ve větším rozsahu”. Uvedený pokyn sice není pro soudy závazný, nebot\' upravuje jen postup státních zástupců, ale soudní praxí byly hodnoty uvedené v příloze pokynu akceptovány, nebot\' mají podklad v poznatcích lékařské vědy o vlivu drog na lidský organismus, o míře ohrožení, které znamenají pro zdraví lidí, a opírají se i o mezinárodní zkušenosti.

Posouzení skutku podle § 187 odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. obviněná zpochybnila jednak z hlediska subjektivní stránky s odkazem na ustanovení § 6 tr. zák., jednak z hlediska materiální podmínky s odkazem na ustanovení § 88 odst. l tr. zák.

Okolnostmi, které podmiňují použití vyšší trestní sazby, bylo jednak spáchání činu členem organizované skupiny a ve větším rozsahu podle § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák., jednak spáchání činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech podle § 187 odst. 4 písm. c) tr. zák. K těmto okolnostem se podle § 6 písm. b) tr. zák. přihlédne i tehdy, jestliže o nich pachatel nevěděl, ač o nich vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl, vyjímaje případy, kdy trestní zákon vyžaduje, aby o nich pachatel věděl. V daném případě zákon nevyžaduje, aby pachatel o uvedených okolnostech věděl. To znamená, že k odpovědnosti obviněné se z jejího subjektivního hlediska vyžaduje k uvedeným okolnostem takový vztah, který je srovnatelný s tzv. nevědomou nedbalostí. Ze skutkových zjištění soudů, která se týkají způsobu provedení a dalších okolností činu, je jasné, že obviněná věděla, jaké množství kokainu převáží a jaké množství z toho prodává N. P. Z těchto zjištění je jasné i to, že měla a mohla vědět, že převozem kokainu plní funkci dílčího článku širší skupiny osob, které jsou do nelegálního obchodu s drogami zapojeny, že každá z těchto osob plní určitý úkol navazující na úkoly jiných osob a že ona sama je členkou takto organizované skupiny. Zmíněná zjištění jsou jasným podkladem k závěru, že obviněná měla a mohla vědět, že její činnost je spojena s organizovanou skupinou, která působí ve více státech (Nizozemí, země Jižní Ameriky, Česká republika). To, že je členkou organizované skupiny a že se činu dopouští ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, bylo pro obviněnou snadno seznatelné i s ohledem na její osobní poměry, které nevykazují nic, co by vylučovalo, aby uvedené okolnosti chápala. Není tedy žádného důvodu k závěru, že odpovědnost za okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby je u obviněné vyloučena nedostatkem subjektivní stránky.

Podle § 88 odst. l tr. zák. se k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Tím je v citovaném ustanovení vymezena materiální podmínka pro použití vyšší trestní sazby. Soudy nijak nepochybily, pokud na zjištěný skutkový stav aplikovaly ustanovení § 187 odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. Obviněná naplnila zákonný znak spáchání činu „ve větším rozsahu” převezením takového množství kokainu, které evidentně mnohonásobně převyšovalo množství představující minimum uvedeného pojmu. Šlo o množství způsobilé ohrozit život a zdraví širšího okruhu lidí. Jako „člen organizované skupiny” obviněná nevykonávala žádnou bezvýznamnou či okrajovou činnost, nebot\' její jednání spočívající v převezení kokainu z Jižní Ameriky do Nizozemska a zčásti pak i do České republiky mělo pro uskutečnění celého obchodu s drogou zásadní a nenahraditelný význam. Stejný závěr platí i pro okolnost, že obviněná jednala „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech”. Daný případ v konkrétní podobě vykazuje typické rysy, jimiž se uvedené okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby obvykle vyznačují. Pokud soudy k těmto okolnostem přihlédly v rámci právního posouzení zjištěného skutkového stavu, byla pro takové posouzení evidentně splněna i materiální podmínka uvedená v § 88 odst. l tr. zák.

Nebylo tedy důvodu k tomu, aby Nejvyšší soud na napadeném usnesení cokoli měnil z podnětu námitek, které obviněná uplatnila v souvislosti s odkazem na ustanovení § 265b odst. l písm. g) tr. ř.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. l písm. h) tr. ř.

Podle § 265b odst. l písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

Ve vztahu k uvedenému dovolacímu důvodu obviněná neuplatnila žádné bližší či konkrétnější námitky. Na tento dovolací důvod odkázala patrně v návaznosti na to, že se domáhala takové změny právní kvalifikace skutku, se kterou by byla spojena i změna trestní sazby a která by znamenala, že trest odnětí svobody na deset roků je trestem ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v § 187 odst. l tr. zák. Takto koncipované dovolání neodpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. l písm. h) tr. ř., nebot\' ten se vztahuje k trestu uloženému podle sazby stanovené na trestný čin, jímž byla obviněná uznána vinnou. Pokud byla obviněná uznána vinnou trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. l, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. a pokud jí byl podle § 187 odst. 4 tr. zák. v rámci sazby odnětí svobody od deseti let do patnácti let uložen trest odnětí svobody na deset let, jde o přípustný druh trestu a o trest uložený ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby. Takovému trestu evidentně nelze z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nic vytýkat.

Dovolání podané s odkazem na důvod uvedený v § 265b odst. l písm. h) tr. ř. tudíž nemohlo být podkladem k žádné změně napadeného usnesení.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř.

V posuzovaném případě byl dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení předcházejícím zamítnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

Z vázanosti dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. na dovolací důvody podle § 265b odst. l písm. a) až k) tr. ř., v daném případě na dovolací důvody podle § 265b odst. l písm. e), g), h) tr. ř., logicky plyne, že pokud je dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacích důvodů podle § 265b odst. l písm. e), g), h) tr. ř., znamená to, že je zjevně neopodstatněné také z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř., a konec konců i to, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., znamená to, že nejsou ani dovolacím důvodem podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř.

Odkaz obviněné na dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. tak v žádném případě nemohl vést k jakékoli změně napadeného usnesení.

Závěrem k dovolání obviněné

Z důvodů, které jsou zřejmé z předcházejících částí tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněné P. B. podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. l písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněné a státního zástupce.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. září 2008

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vydáno: 18. September 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. od 26 000,-