JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 1122/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 22. listopadu 2006 v neveřejném zasedání o dovoláních obviněných F. H. a J. K. , která podali proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 8. 2005, sp. zn. 5 To 772/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 4 T 255/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněných F. H. a J. K. o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. 4 T 255/2003, byli obvinění F. H. a J. K. uznáni vinnými trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 3 tr. zák., krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. /F. H. též podle odst. 1 písm. e) a zčásti ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák./. Za to byl F. H. odsouzen podle § 238 odst. 3, § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3,5 roku se zařazením pro jeho výkon podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. J. K. byl odsouzen podle § 238 odst. 3, § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. Rozsudkem byli odsouzeni také spoluobvinění T. P., P. M. a L. B. a bylo podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1, 2 tr. ř. rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody.

Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 8. 2005, sp. zn. 5 To 772/2004, byla odvolání F. H., J. K., a také P. M. a L. B., která podali proti uvedenému rozsudku soudu I. stupně, zamítnuta podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná.

Proti usnesení odvolacího soudu podali obvinění F. H. a J. K. řádně a včas dovolání z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a J. K. také z důvodu písm. c) tohoto ustanovení zákona.

Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud vyhověl dovolání obviněných, podle § 265k odst. 1, 2 a § 265l odst. 1 tr. ř. zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, včetně rozhodnutí obsahově navazujících, a Okresnímu soudu v Děčíně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud ale zjistil, že dovolání obviněných nelze věcně projednat, protože směřují proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu I. stupně, který již neobsahuje výrok o vině a trestu těchto obviněných. Chybí tak předmět, který by Nejvyšší soud měl z podnětu dovolání přezkoumávat a na základě toho pak potvrdit jeho správnost, nebo jej zrušit.

Z trestního spisu v této trestní věci, jakož i Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 2 T 1298/2003, totiž Nejvyšší soud zjistil, že tento soud po projednání další trestné činnosti stejného charakteru obou obviněných, rozhodl rozsudkem ze dne 10. února 2006, sp. zn. 2 T 1298/2003, mimo zprošťujícího výroku tak, že uznal obviněné vinnými další žalovanou trestnou činností. Protože tato další trestná činnost obviněných byla součástí pokračujícího trestného činu, jímž byli obviněni uznáni vinnými pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. 4 T 255/2003, byl obviněným Okresním soudem v České Lípě ukládán společný trest podle § 37a tr. zák. V rámci tohoto společného trestu zrušil v dřívějším rozsudku Okresního soudu v Děčíně výrok o vině a trestu, jakož i další výroky, které ve zrušeném výroku o vině měly svůj podklad, a při vázanosti skutkovými zjištěními v zrušeném rozsudku rozhodl o vině pokračujícím trestným činem, včetně nového dílčího útoku, resp. včetně trestných činů spáchaných s ním v jednočinném souběhu.

Podle § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř. je rozhodnutím ve věci samé, které lze napadnout dovoláním, rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g). Pokud jde o rozsudky, je rozhodnutím ve věci samé podle § 265a odst. 2 písm. a), b) tr. ř. pouze rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest (příp. ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání), a rozsudek jímž byl obviněný obžaloby zproštěn.

V případě obou obviněných byl rozsudkem, jímž byli uznáni vinnými a uložen jim trest, rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. 4 T 255/2003, ale pouze do dne 30. 6. 2006, kdy nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 10. 2. 2006, sp. zn. 2 T 1298/2003. Od tohoto dne přestal být rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. 4 T 255/2003, rozhodnutím ve věci samé podle § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. a stal se jím uvedený rozsudek Okresního soudu v České Lípě. Uvedená situace byla obviněným i jejich obhájcům, kteří je zastupovali v řízení před Okresními soudy v Děčíně i České Lípě, známá.

Dovolání obviněných F. H. a J. K., která byla Nejvyššímu soudu předložena k rozhodnutí dne 11. 9. 2006, tak jsou podána proti rozhodnutí, které není rozhodnutím ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 tr. ř., a proto byla odmítnuta jako nepřípustná, podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. listopadu 2006

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš

Vydáno: 22. November 2006