JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 1076/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 20. srpna 2008 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného V. Y., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2008, sp. zn. 10 To 95/2008, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. 3 T 101/2007, byl obviněný V. Y., společně s dalšími pěti spoluobviněnými občany B., resp. U., uznán vinným trestnými činy loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 3 tr. zák., kterých se dopustili jednáním uvedeným ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně. Toto jednání dne 8. 7. 2007 kolem 23:30 hod. spočívalo v neoprávněném vniknutí do ubytovny firmy V., s. r. o. v L. n. L., okr. N., kde přinesenými dřevěnými tyčemi fyzicky napadli zde ubytovaných šest cizích státních příslušníků, způsobili jim v rozsudku uvedená zranění a odcizili mobilní telefony v celkové hodnotě 5.400,- Kč.

Za toto jednání byl každý z obviněných odsouzen podle § 234 odst. 1 a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon byli zařazeni podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto také o u uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody.

K odvolání státního zástupce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 3. 2008, sp. zn. 10 To 95/2008, podle § 259 odst. 2, 3 tr. ř. doplnil rozsudek soudu I. stupně o výrok, jímž podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. uložil každému z obviněných trest vyhoštění na dobu 4 let. Odvolání všech obviněných byla zamítnuta podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal V. Y. řádně a včas dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení. V průběhu celého řízení podle jeho názoru nebylo prokázáno, že by se dopustil jednání kladeného mu obžalobou za vinu a měl být v plném rozsahu obžaloby zproštěn. V době spáchání nebyl na místě činu, ale v bytě své přítelkyně B. J. v M., která jeho obhajobu potvrdila. Také svědek V. D. potvrdil, že obviněný za B. J. do bytu docházel, pravidelně tam přespával a všichni spoluobvinění u hlavního líčení vypověděli, že jich k ubytovně jelo jen 5 a Y. s nimi nebyl. Pokud někteří ze spoluobviněných v přípravném řízení vypověděli, že do ubytovny jeli všichni, u hlavního líčení svoje výpovědi z přípravného řízení dostatečně vysvětlili a trvali na tom, že on s nimi nebyl. V žádné výpovědi těchto spoluobviněných z přípravného řízení, že také nebyl přímo označen za účastníka jejich cesty do ubytovny, kde navíc jeli vozidlem Opel Vectra, které je 5-ti místné a všech 6 spoluobviněných že by se do něj nevešlo. V závěru dovolání obviněný poukázal i na výsledek rekognice, kdy nebyl ani jedním ze tří poškozených označen jako útočící osoba. Navrhl proto, aby byla rozhodnutí soudů obou stupňů zrušena a podle § 226 písm. c) tr. ř. byl zproštěn obžaloby, nebo aby byla věc přikázána soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že argumentace obviněného se vztahuje výlučně k hodnocení důkazů, má tedy povahu námitek skutkových, které nemohou založit uplatněný důvod dovolání. Navrhl proto, aby bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z uvedeného je zřejmé, že námitky obviněného neodpovídají požadavkům ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože nesměřují proti hmotně právnímu posouzení ve smyslu tohoto důvodu dovolání, ale jsou zaměřeny výhradně na zpochybnění správnosti skutkových zjištění učiněných již soudem I. stupně a potvrzených soudem odvolacím. Obviněný tak v rozporu s uplatněným dovolacím důvodem soudům vytýká nesprávné zjištění skutkového stavu ohledně jeho účasti na celém jednání, nesprávné hodnocení důkazů, a to výpovědí spoluobviněných v přípravném řízení a v hlavním líčení a výpovědi svědkyně B. J. Na základě jiného, vlastního hodnocení důkazů, se tak domáhá změny skutkových zjištění v tom smyslu, že se žalovaného jednání nedopustil.

Protože námitky obviněného neodpovídají uplatněnému důvodu dovolání a nejsou tak způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. srpna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš

Vydáno: 20. August 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. od 26 000,-