JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 1072/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. 8. 2008 o dovolání obviněného M. M., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. 13 To 307/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 2 T 77/2007 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 30. 7. 2007, sp. zn. 2 T 77/2007, byl obviněný M. M. uznán vinným dvěma trestnými činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a odsouzen podle § 187 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. l tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na třicet měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 55 odst. l písm. a) tr. zák. k trestu propadnutí věci. Kromě toho bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně obviněných O. F., J. H. a A. K.

O odvoláních, která podali obvinění M. M. a A. K., bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. 13 To 307/2007. Ohledně obviněného M. M. byl podle § 258 odst. l písm. b), d), odst. 2 tr. ř. rozsudek Okresního soudu Praha – východ zrušen a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný M. M. byl uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a odsouzen podle § 187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na třicet měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu propadnutí věci.

Obviněný M. M. se trestného činu dopustil skutkem, který podle zjištění Krajského soudu v Praze a předtím i podle zjištění Okresního soudu Praha – východ spočíval v podstatě v tom, že obviněný od počátku roku 2005 do 18. 9. 2006 v Č., v přibližně týdenních intervalech, tj. přibližně v 80 případech, za použití laboratorního skla, toluenu, léků Modafen a Nurofen a dalších pomůcek zhotovil přesněji nezjištěné množství metamfetaminu v sypké formě, aniž by mu taková činnost byla povolena, a přesně nezjištěné množství takto vyrobeného metamfetaminu předal ke konzumaci přibližně v 65 případech obviněnému O. F., nejméně jednou P. D., nejméně dvakrát J. K. a nejméně třikrát F. D., přičemž metamfetamin je uveden v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Rozdíl mezi oběma rozsudky byl v tom, že Okresní soud Praha – východ považoval výrobu metamfetaminu za jeden trestný čin a předání vyrobeného metamfetaminu dalším osobám za druhý trestný čin, zatímco Krajský soud v Praze posoudil obě formy jednání obviněného M. M. za jeden trestný čin.

Obviněný M. M. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze. Napadl odsuzující část tohoto rozsudku, pokud se ho týkal, a to s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Namítl, že čin nespáchal ve větším rozsahu ve smyslu § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák. a že skutek měl být proto posouzen jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů jen podle § 187 odst. l tr. zák. Obviněný M. M. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí jeho věci.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného M. M.je zjevně neopodstatněné.

Pro posouzení, zda obviněný spáchal čin „ve větším rozsahu” ve smyslu § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák., má základní význam zjištění, jaké množství metamfetaminu obviněný vyrobil a zda šlo alespoň o množství 10 gramů, které představuje asi 200 dávek po 50 miligramech. Orgány činné v trestním řízení v tomto ohledu vycházejí z pokynu obecné povahy, který pod č. 2/2006 vydala nejvyšší státní zástupkyně, resp. z přílohy tohoto pokynu, v níž jsou uvedeny orientační hodnoty odpovídající mimo jiné „většímu rozsahu” ve smyslu § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák. u nejčastěji se vyskytujících omamných a psychotropních látek. Citovaný pokyn sice není pro soudy závazný, nicméně ustálená soudní praxe hodnoty uvedené v jeho příloze akceptuje a řídí se jimi, protože byly stanoveny s ohledem na poznatky lékařské vědy o škodlivých účincích jednotlivých drog na lidský organismus a vycházejí i z mezinárodních zkušeností. Soudy ve výroku o vině uvedly zjištění ohledně množství vyrobeného metamfetaminu poněkud nejasně tak, že šlo o přibližně 80 případů nezjištěného množství. Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu Praha – východ vyplývá zjištění, podle kterého obviněný vyráběl v jednotlivých případech 2 až 3 gramy metamfetaminu, a toto zjištění akceptoval v napadeném rozsudku i Krajský soud v Praze. Znamená to, že obviněný vyrobil celkem přibližně 160 až 240 gramů metamfetaminu, tedy množství, které mnohonásobně převyšuje uvedenou orientační hranici většího rozsahu. Logicky to navazuje na zjištění Okresního soudu Praha – východ ohledně obviněného O. F., který byl distributorem metamfetaminu vyrobeného jednak obviněným M. M. a jednak dalšími dvěma výrobci, přičemž podle tohoto zjištění O. F. odebíral od všech tří výrobců 4 až 5 gramů metamfetaminu týdně. K tomu přistupuje zjištění Okresního soudu Praha – východ, že obviněný O. F. prodával metamfetamin opakovaně (ve více než 80 případech) celkem 17 osobám a že sám obviněný M. M. předal metamfetamin obviněnému O. F. nejméně v 65 případech a třem dalším osobám nejméně v 6 případech. Z toho všeho je jasné, že produkce obviněného směřovala k poměrně širokému okruhu konzumentů, což jen posiluje úsudek, že ze strany obviněného M. M. šlo o spáchání činu ve větším rozsahu.

Právní posouzení skutku podle § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák. v posuzované věci obviněného M. M. se opírá o takový okruh dostatečně konkrétních zjištění, která odpovídají hlediskům „většího rozsahu”, jak je Nejvyšší soud vymezil v rozhodnutí č. 1/2006 Sb. rozh. tr.

Nejvyšší soud neměl v dovolání obviněného M. M. žádný podklad k tomu, aby z jeho podnětu cokoli měnil na napadeném rozsudku, a proto zjevně neopodstatněné dovolání tohoto obviněného podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. l písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.

Nejvyšší soud považuje za nutné připomenout, že ve shodě s tím, jak je koncipován dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., se otázkou správnosti právního posouzení skutku zabýval ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistil Okresní soud Praha – východ a z kterého v napadeném rozsudku vycházel i Krajský soud v Praze. To znamená, že Nejvyšší soud nijak nepřihlížel k té části dovolání, v níž obviněný projevil nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů, zejména ohledně vyrobeného množství drogy a ohledně prodeje drogy jiným osobám. Nesouhlas obviněného se způsobem, jakým soudy při postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotily důkazy, a s tím, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, není dovolacím důvodem. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces by o dovolacím důvodu bylo možné uvažovat jen v případě extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou spojitost s provedenými důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování, apod. V posuzovaném případě se o extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy rozhodně nejedná, protože skutková zjištění obou soudů mají jasnou logickou vazbu na výpovědi obviněných i na výpovědi svědků, a pokud se mezi těmito důkazy objevily nějaké rozpory, soudy je zaznamenaly a vypořádaly se s nimi takovými hodnotícími úvahami, které nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Proto se Nejvyšší soud námitkami obviněného proti skutkovému základu napadeného rozsudku dále nezabýval a správnost právního posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. ověřil na podkladě skutkového stavu, tak jak ho zjistily oba soudy.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. srpna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vydáno: 20. August 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. pro Vás