JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 1072/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 18. října 2006 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. S., které podal proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. 4 To 24/2006, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 46 T 5/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. 46 T 5/2005, byl obviněný uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 219 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 11 roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

Odvolání obviněného proti rozsudku soudu I. stupně bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. 4 To 24/2006, zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Uvedeného trestného činu se obviněný dopustil tím (stručně uvedeno), že dne 18. 8. 2005 kolem 02:45 hod. ve F.-M. na ul. F., v podnapilém stavu, v rámci stupňující se opilecké afektivní agrese s trestajícím podtextem, svoji známé M. M., kterou pozval k sobě domů a tato mu sdělila, že je nakažena pohlavní chorobou, přičemž se nacházela v psychoticky dekompenzovaném stavu, dožadujíc se telefonicky její hospitalizace, v čemž mu nebylo příslušnými institucemi vyhověno, poškozené nejprve vulgárně nadával s tím, že byt může opustit pouze oknem, a poté, co si tato sedla do otevřeného okna v obývacím pokoji, tuto fyzicky napadl údery otevřenou dlaní do obličeje a následně, v úmyslu ji usmrtit, ji neočekávaně shodil z okna svého bytu ve čtvrtém podlaží domu, přičemž jmenovaná v důsledku pádu z výšky 11 metrů na zatravněnou plochu pod domem, utrpěla zejména sériové zlomeniny žeber s pneumotoraxem a zhmoždění mozku, přičemž jen díky shodě šťastných náhod a včasné vysoce specializované lékařské pomoci nedošlo k její smrti.

Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné hmotně právní posouzení obviněný spatřuje v tom, že znalecký posudek znalce (z oboru kriminalistika, specializace forenzní biomechanika) obsahuje zřejmé nepřesnosti a nesprávnosti, které vedly k nesprávným závěrům znalce. Požadoval proto přibrání druhého znalce, když podle § 105 odst. 4 tr. ř. při objasnění skutečnosti zvlášť důležité, jak tomu bylo v této věci, je potřeba přibrat dva znalce. Nebylo mu ale vyhověno a v důsledku toho dospěl Vrchní soud v Olomouci k nesprávnému závěru o jeho vině a rozhodnutí tohoto soudu proto spočívá na nesprávných právních a hmotně právních posouzeních. Byl tak nezákonně odsouzen k trestu odnětí svobody na 11 let, když je přesvědčen, že přibráním druhého znalce nebo vypracováním přezkumného znaleckého posudku by se prokázalo, že se znalec ve svých závěrech zásadně mýlí. Při objasňování trestných činů, že by měly být použity veškeré zákonné prostředky, aby nebylo hazardováno se svobodou občanů. Navrhl proto, aby bylo usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu zrušeno a věc podle § 265l tr. ř. byla přikázána tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný v dovolání vyjádřil nesouhlas se zjištěními, ke kterým nalézací soud dospěl po provedeném dokazování, čímž se ale ocitl mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z rozhodnutí soudů obou stupňů je také navíc zřejmé, že po zhodnocení provedených důkazů vycházely z konkrétních skutkových zjištění, které také ve svých rozhodnutích vyložily a odůvodnily, přičemž nelze dospět k závěru, že mezi takto učiněnými skutkovými zjištěními a jejich následným hodnocením by existoval extrémní nesoulad. Navrhla proto, aby bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Jak bylo výše uvedeno, obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Jak ale vyplývá z obsahu dovolání obviněného, tento nevychází ze skutkového stavu uvedeného v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu I. stupně, ale domáhá se jeho zásadní změny s poukazem na vady daného znaleckého posudku a nesprávnost jeho závěrů. Soudům tak vytýká nesprávné hodnocení tohoto důkazu a nevyhovění jeho návrhu na doplnění dokazování dalším znaleckým posudkem zpracovaným dvěma znalci, které by měl soud přibrat podle § 105 odst. 4 tr. ř. Tyto námitky týkající se zjišťování skutkového stavu věci a nikoli právního posouzení skutku, ale nemůžou naplnit uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Jak vyplývá především z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, tento se při zjišťování skutkového stavu věci pečlivě zabýval provedenými důkazy a k zjištění, že obviněný poškozenou shodil z okna, nedospěl pouze na základě obviněným zpochybňovaného znaleckého posudku, ale také dalších, v rozsudku uvedených důkazů. Zejména pak také ze záznamů telefonických hovorů obviněného s jednotlivými institucemi, z nichž zjistil jednoznačně gradující agresi obviněného vůči poškozené. Je zde teda logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními ve vztahu k hmotně právním závěrům, takže Nejvyšší soud neshledal ani extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů, který konečně obviněný ani nenamítal.

Na základě těchto důvodů bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., když bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. října 2006

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš

Vydáno: 18. October 2006