JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 1037/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 20. srpna 2008 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Z. P., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 1. 2008, sp. zn. 4 To 541/2007, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 7 T 87/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 5. 9. 2007, sp. zn. 7 T 87/2007, byl obviněný Z. P. uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 222 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle § 222 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.

Obviněný se trestného činu dopustil tím, že dne 26. 11. 2006 kolem 02:30 hod. v L., uvnitř bytu, kopl bosou nohou s rozběhem do levé tváře J. Z., která v té době seděla na posteli v dětském pokoji, přičemž poškozená utrpěla zranění, posunutou víceúlomkovou zlomeninu komplexu lícní kosti a horní čelisti vlevo zasahující na zevní stranu levé očnice, zlomenina byla provázena otokem a krevním výronem v podkoží levé tváře, která byla v důsledku posunu kostních úlomků oploštělá, jedním z úlomků byla uskřípnuta větev lícního nervu, dočasně došlo k necitlivosti levé tváře, s následnou dobou léčení v délce nejméně tří týdnů.

Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 7. 1. 2008, sp. zn. 4 To 541/2007, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání proti všem výrokům napadeného rozhodnutí opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný považuje skutková zjištění soudu prvního stupně za nesprávná a neúplná. Za nesprávné považuje i jeho závěry neboť podle jeho názoru nekorespondují s provedeným dokazováním. Usnesení krajského soudu je pak svým obsahem popisné a shodné s rozhodnutím soudu prvního stupně. Uvedl, že od počátku popíral, že by se jednání a skutku z něhož byl obviněn, obžalován a odsouzen, dopustil. Oba soudy podle obviněného zcela bezdůvodně a v rozporu s provedeným dokazováním přisvědčily poškozené, z jejich rozhodnutí vůbec není patrný postup podle § 2 odst. 5 tr. ř. a rozhodnutí ve věci samé nemá oporu v provedeném dokazování. Svědecké výpovědi byly hodnoceny neobjektivně a bagatelizovány. Přitom právě svědecké výpovědi mají podle obviněného zásadní význam pro posouzení celé věci. Tyto výpovědi údajně jednoznačně vyvracejí výpověď poškozené ohledně skutečnosti, že toho dne nepožila vůbec žádný alkohol, když svědci shodně popisují, že poškozená jevila výrazné známky opilosti, kdy ji dokonce museli podpírat, aby neupadla. Obviněný pak obsáhle popisoval důvod požití alkoholu poškozenou, a to její psychický stav poté, co jí oznámil, že s ní ukončuje vztah a vrací se ke své rodině. Poškozená svou opilost popírala a soud se s tímto rozporem uspokojivým a logickým způsobem nevypořádal. Zopakoval, že svědecké výpovědi v tomto směru potlačují a vyvracejí výpověď poškozené. To vše je podle obviněného v logických souvislostech dostatečným důvodem k požívání alkoholu, který navíc poškozené pravidelně přivážel ze zahraničí. Všechny tyto skutečnosti měly údajně vliv i na postoje poškozené i na mechanismus úrazu poškozené pod jednoznačným vlivem popsaných skutečností. Těmito skutečnostmi se však znalec ve svém posudku nezabýval a jednoznačně vycházel z výpovědi poškozené a z obsahu spisu, ze kterého podle obviněného vyplývá touha pomstít se svému nyní již bývalému příteli. Obviněný poté obsáhle popisoval psychický stav poškozené a její finanční problémy po rozvodu. Podotkl v této souvislosti, že navrhoval důkaz rozvodovým spisem poškozené, který však byl soudem odmítnut. Obviněný má za to, že k úrazu poškozené mohlo dojít např. i s úmyslem sebepoškození a tak se pomstít tomu, kdo ji opustil. Možných hypotéz mechanismu vzniku úrazu je podle něj celá řada. Znalec však vycházel jednoznačně z tvrzení poškozené. Znalecký posudek tedy podle něj nelze považovat za zcela logický a souladný s pozdějšími výpověďmi svědků. Mechanismus poškození popsaný ve znaleckém posudku nekoresponduje podle názoru obviněného s událostmi v bytě poškozené. Ze svědeckých výpovědí údajně vyplývá, že po celou dobu mezi obviněným a poškozenou nedošlo k žádnému fyzickému napadení. Mechanismus poškození je podle obviněného v prostoru bytu téměř vyloučen, protože tam není prostor k jakémukoli rozběhu. S touto skutečností se soud ani znalec nevypořádal. Obviněný byl navíc údajně tak opilý, že záhy po příchodu do bytu poškozené usnul a po probuzení neměl důvod se k poškozené chovat jak ona uvádí. Obviněný opět popisoval situaci v bytě poškozené s tím, že pokud skutečně došlo k fyzickému napadení, pak se tak mohlo stát pouze v koupelně, kam na chvíli spolu odešli. Prostor koupelny však svou výměrou neumožňuje žádný pohyb. Pokud by skutečně došlo ke kopnutí, rozhodně by poškozená plakala bolestí a nechovala by se tak klidně, jak popisují svědci. Rozhodně by podle názoru obviněného nečekala delší dobu, než zavolá svému kamarádovi, aby ji odvezl do nemocnice. Tyto všechny skutečnosti údajně jednoznačně a dostatečně vyvracejí, že by ze strany obviněného došlo k jakémukoli fyzickému násilí. Znalec nelogicky a bez dalšího do svého znaleckého posudku převzal děj, který mu popsala poškozená, aniž by zkoumal pozdější výpovědi svědků a jiné alternativy mechanismu poškození poškozené. Soudy se pak s tímto zásadním rozporem nevypořádaly. Nelze podle obviněného odhlédnout ani od výpovědi poškozené, která údajně v rozporu s výpovědí svědka K. tvrdí, že k jejímu napadení došlo v ložnici, když svědek uvedl, že odešli do koupelny. Ani tento rozpor nebyl soudy odstraněn. Obviněný podrobně popisoval situaci v bytě poškozené a uzavřel, že pokud by skutečně došlo k úrazu poškozené před odchodem svědků, pak by skutkový děj vypadal zcela jinak. Soudy se však s rozhodnými skutečnostmi nevypořádaly a setrvaly na svých, ničím nepodložených a z dokazování nevyplývajících závěrech a úvahách. Znalecký posudek považuje obviněný za neobjektivní a výpověď poškozené za účelovou. Na základě takového postupu soudu a znalce nebylo podle obviněného objektivně a logicky možné učinit objektivní a spravedlivé rozhodnutí a řádně jej odůvodnit v souladu s provedeným dokazováním. Obviněný je přesvědčen, že k úrazu poškozené muselo dojít teprve až po jejich odchodu.

Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 5. 9. 2007, sp. zn. 7 T 87/2007, jakož i usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 1. 2008, sp. zn. 4 To 541/2007, a věc vrátil Okresnímu soudu v Mostě k dalšímu řízení.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však směřuje výlučně proti neúplnosti dokazování a zejména proti hodnocení provedených důkazů, čímž napadá soudem učiněná skutková zjištění. Skutkovými zjištěními, tak jak je učinily soudy nižších stupňů, pokud k nim tyto soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je však dovolací soud vázán, neboť dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Údajně nesprávná skutková zjištění důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani podle žádného jiného dovolacího důvodu dle § 265b tr. ř. být nemohou. Státní zástupce dodal, že shodné námitky obviněný uplatnil již ve svém odvolání a odvolací soud se s nimi přiměřeným způsobem vypořádal.

Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání odmítl jako podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu dovolání obviněného ale vyplývá, že jeho námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný navíc uplatnil shodné námitky již ve svém řádném opravném prostředku (č. l. 114 a násl. tr. spisu), byly podstatou celé jeho obhajoby a soudy obou stupňů se jimi zabývaly a vypořádaly se s nimi.

Obviněný svými námitkami, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou nesprávná a neúplná, že on uvedený trestný čin nespáchal, že soudy nesprávně posoudily všechny rozhodné skutečnosti a nevypořádaly se uspokojivým a logickým způsobem s údajnými rozpory ve výpovědích, pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jakož i se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů. Obviněný v dovolání opakovaně popisuje svoji verzi průběhu skutkového děje, napadá výpověď poškozené, považuje ji za účelovou ve snaze pomstít se za údajný rozchod. Z provedených důkazů pak vyvozuje své vlastní závěry, přičemž vyzdvihuje důkazy svědčící údajně v jeho prospěch, zatímco ostatní důkazy, jako znalecký posudek, považuje za neobjektivní a výpověď poškozené za účelovou. Obviněný tak zcela pomíjí skutková zjištění učiněná soudy obou stupňů a neuvádí žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný. Z konkrétních námitek obviněného je zřejmé, že skutek zjištěný soudem popírá, považuje jej za neprokázaný a neuvádí jedinou konkrétní námitku, která by zpochybňovala právní posouzení skutku tak, jak je uveden ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně.

Na základě shora uvedeného je zřejmé, že obviněný nenapadá správnost hmotně právního posouzení skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, ale správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu (námitka obviněného, že z rozhodnutí soudů vůbec není patrný postup podle § 2 odst. 5 tr. ř.) a tedy i úplnost provedeného dokazování, správnost hodnocení důkazů a v důsledku toho i správnost a úplnost skutkového stavu. Obviněný se těmito námitkami domáhá změny skutkových zjištění učiněných soudy, nabízí k posouzení svoji verzi průběhu skutkového děje, přičemž teprve sekundárně v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo podle ní dojít i ke změně právního posouzení skutku. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně nenaplnil.

Nejvyšší soud ani neshledal, ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé. Takový rozpor ostatně ani obviněný nenamítal.

Proto bylo dovolání obviněného Z. P. posouzeno jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Dovolání obviněného bylo na základě výše uvedeného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.

Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. srpna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš

Vydáno: 20. August 2008