JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 970/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. července 2008 dovolání, které podal obviněný J. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 14. 1. 2008, sp. zn. 55 To 501/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 108/2007, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. 3 T 108/2007, byli obvinění P. D. a J. Š. uznáni vinnými trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno.

Za tento trestný čin byli odsouzeni:

- obviněný P. D. podle § 247 odst. 2 tr. zák., § 45 odst. 1, 2 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin,

- obviněný J. Š. podle § 247 odst. 2 tr. zák., § 45 odst. 1, 2 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. Š. odvolání.

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 14. 1. 2008, sp. zn. 55 To 501/2007, byl z podnětu odvolání obviněného J. Š. podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek ohledně jeho osoby zrušen v celém rozsahu, a podle § 261 tr. ř. byl napadený rozsudek v celém rozsahu zrušen i ohledně obviněného P. D. Dále za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. byli obvinění P. D. a J. Š. nově uznáni vinnými, že

oba společně po předchozí dohodě dne 27. 3. 2007 v době od 7.30 do 8.45 hod. přelezli oplocení vysoké 150 cm areálu firmy A. W., s. r. o., odkud z travnaté plochy za budovou skladu odcizili nerezovou nádobu o objemu cca 300 litrů, která byla součástí zařízení na výrobu tvarohu, nádobu přehodili přes plot a následně prodali ve sběrných surovinách v M. a poškozené firmě A. W., s. r. o., tak způsobili škodu ve výši 36.485,- Kč.

Takto zjištěné jednání odvolací soud kvalifikoval u obou obviněných jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák.

Za tento trestný čin byli nově odsouzeni:

- obviněný P. D. podle § 247 odst. 2 tr. zák., § 45 odst. 1, 2 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 330 hodin,

- obviněný J. Š. podle § 247 odst. 2 tr. zák., § 45 odst. 1, 2 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin.

Citovaná rozhodnutí soudů obou stupňů napadl ve výroku o vině obviněný J. Š. prostřednictvím obhájkyně dovoláním ze dne 25. 3. 2008 ve znění jeho doplnění podáním ze dne 12. 6. 2008, přičemž mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru soudy nesprávně vyhodnotily dokazování výrazně v jeho neprospěch bez přímých důkazů a dopustily se více nepřesností.

V odůvodnění podání obviněný namítl, že soudy nevzaly v úvahu, že nebyl usvědčován nikým jiným, než druhým obviněným a jeho přítelkyní. Skutečnost, že tato svědkyně u soudu uvedla, že s druhým obviněným již nežije nemění nic na tom, že jsou ve velmi přátelských vztazích, neboť k soudnímu jednání spolu i přicestovali, jak vyplývá z vyúčtování nákladů. Obviněný zdůraznil, že při činu ho nikdo neviděl a ani nemohl, protože nic takového, z čeho byl obviněn, nespáchal. Nesouhlas vyslovil s konstatováním prvostupňového soudu, když v úvodu rozsudku uvedl, že je bez zaměstnání, což nebylo pravdou. Byl studující, o studium vysoké školy vždy usiloval a v době údajného činu byl a i nyní je zaměstnán. Neměl tudíž žádný nedostatek peněz, kterým by bylo možno odůvodnit případný jinak nelogický čin.

Obviněný vytkl, že nebylo nijak prokázáno, že si bral polovinu peněz, jak tvrdil druhý obviněný. Svědek, který mohl potvrdit, zda si vzal či nevzal peníze, nebyl ani vyslechnut. Za chybnou označil úvahu soudu, že s druhým obviněným nemohla fyzicky nádobu ukrást jeho přítelkyně, neboť to neznamená, že tak učinil on. Podotkl, že jmenovaní měli nádobu již připravenu a podle tvrzení jednoho za svědků, měli poblíž připravenu i druhou nádobu. Je tedy možné, že nádoby si druhý obviněný připravil s někým jiným, a dovolatel se v dobré vůli, že mu pomáhá v tíživé sociální situaci, protože má auto, stal viníkem namísto jiné osoby. Obviněný zdůraznil, že postup spočívající v tom, aby pomohl uhradit poškozenému škodu, mu poradil vyšetřovatel, což nepovažoval za uznání viny. Bylo mu řečeno, že pokud ji uhradí, soud nebude a současně nechtěl mít kvůli studiu problémy. Vytkl, že existuje zásadní rozdíl mezi škodou uváděnou poškozeným, která je na hranici přestupku a škodou, k níž došel vyšetřovatel. Podle obviněného měla věc řešit přestupková komise, nikoli soud. Nemůže být odsouzen za to, že pomohl někomu odvézt odcizené zboží, když o jeho původu nevěděl a za spolupachatele jej označil druhý obviněný a jeho přítelkyně.

Závěrem dovolání obviněný zopakoval, že není žádný přímý důkaz proti jeho osobě a být nemůže a poukázal na zásadu in dubio pro reo, kterou soud zcela opominul. Současně má za to, že je splněn dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozsudky v části o vině, ve výroku o trestu a věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí, popřípadě aby podle § 265m tr. ř. sám ve věci rozhodl, eventuálně věc postoupil k přestupkovému řízení místně příslušnému Městskému úřadu v Mohelnici.

K mimořádnému opravnému prostředku se ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, které následně konkretizoval podáním, jímž reagoval na doplnění dovolání obviněným. Konstatoval, že obviněný soudům vytýká, že nesprávně vyhodnotily provedené důkazy, ze svého hlediska obsáhle rozebírá a hodnotí důkazní situaci a dovozuje, že žádnou trestnou činnost nespáchal. Též namítá, že proti němu není žádný přímý důkaz a poukazuje na zásadu in dubio pro reo, kterou soud zcela opominul. Podle názoru státního zástupce obviněný v dovolání pouze opakuje námitky směřující do oblasti skutkových zjištění, které dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádnému z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v ustanovení § 265b tr. ř. obsahově neodpovídají.

V závěru vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Současně vyjádřil souhlas [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.], aby i případně jiné rozhodnutí ve věci bylo učiněno v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně zjistil, že dovolání obviněného J. Š. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).

Protože dovolání je možné podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný J. Š. uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný uvádí, že se trestné činnosti nedopustil. Namítá, že soudy nesprávně vyhodnotily provedené důkazy. Rovněž zpochybňuje výpovědi spoluobviněného P. D. i svědkyně Z. M. a vznáší námitky k výši škody zjištěné vyšetřovatelem (soudem), která je rozdílná od škody uváděné poškozeným. Konstatuje, že proti němu není žádný přímý důkaz a že soudy zcela pominuly zásadu in dubio pro reo. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, jež jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (nedodržení ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.) a vlastní verze celé události obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný předmětný skutek spáchal tak, jak je popsán v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná výše) byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák. spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák.

Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Šumperku plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného J. Š. (vše v podrobnostech na str. 2 až 4 rozsudku prvostupňového soudu). Tyto závěry dále rozvedl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, který v úplnosti vycházel ze skutkových zjištění, jak byla okresním soudem učiněna včetně toho, že výše škody byla stanovena odborným vyjádřením. Současně uvedl, proč předmětný skutek odchylně právně posoudil (vše na str. 4 až 6 odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně).

Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného J. Š. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 31. července 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k

Vydáno: 31. July 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. na klíč