JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 961/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. 11. 2002 dovolání obviněného P. N., které podal proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 3. 2002, sp. zn. 6 To 605/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci, pod sp. zn. 3 T 173/2001, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného P. N. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný P. N. byl rozsudkem Okresního soudu v Olomouci, ze dne 1. 11. 2001, sp. zn. 3 T 173/2001, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 1. března 2001 kolem 23.45 hodin řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda 105 L, SPZ PVD 12-49, po silnici II. třídy č. 449 v obci L. ve směru od obce S. do P., kde v blízkosti místní restaurace vlivem nepřizpůsobení rychlosti jízdy srazil poškozeného chodce V. T., nar. 28. 10. 1919, který z pravé strany vstoupil do vozovky a přecházel zprava doleva ve směru jízdy obviněného, přičemž poškozený V. T. vlivem střetu s vozidlem utrpěl závažná zranění, zejména zlomeninu bérce a pravého zevního kotníku pravé dolní končetiny, zlomeniny 4. a 5. žebra vlevo v oblasti zevní lopatkové čáry, změknutí na přechodu pravého čelního a temenního laloku mozku, kdy zranění si vyžádala hospitalizaci v nemocničním zařízení, v průběhu hospitalizace u poškozeného vznikl v příčinné souvislosti se způsobenými zraněními při dopravní nehodě oboustranný lalůčkový zánět plic s oboustrannou trombembolií plícnice, v důsledku kterého poškozený dne 6. 6. 2001 ve Fakultní nemocnici O. zemřel.

Za uvedený trestný čin byl obviněný P. N. odsouzen podle § 224 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 písm. a), § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu patnácti měsíců. Poškozená L. N. byla podle § 229 ods. 1 tr. řádu odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Obviněný P. N. podal proti rozsudku okresního soudu odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19. 3. 2002, sp. zn. 6 To 605/2001, podle § 256 tr. řádu zamítl.

Podle tzv. dodejek, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno dne 21. 5. 2002 obviněnému P. N., a dne 20. 5. 2002 shodně Okresnímu státnímu zastupitelství v Olomouci a tehdejší obhájkyni obviněného JUDr. T. H.

Proti shora citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný P. N. prostřednictvím obhájkyně JUDr. T. H. dovolání, které bylo Okresnímu soudu v Olomouci doručeno dne 22. 7. 2002.

Nejvyšší soud České republiky po předložení spisového materiálu k rozhodnutí o dovolání přípisem ze dne 17. 9. 2002, sp. zn. 5 Tdo 574/2002, vrátil věc bez rozhodnutí zpět Okresnímu soudu v Olomouci, neboť dovolání nesplňovalo všechny obsahové náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Předseda senátu, resp. samosoudkyně soudu prvního stupně zaslala dne 27. 9. 2002 obhájkyni obviněného výzvu k odstranění vad podaného dovolání ve lhůtě dvou týdnů od doručení výzvy s tím, že jinak bude dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. řádu. Podle doručenek byla zmíněná výzva doručena obhájkyni obviněného P. N. JUDr. T. H. dne 7. 10. 2002.

Podle prezentačního razítka bylo dne 18. 10. 2002 podáno u Okresního soudu v Olomouci, tedy ve lhůtě předpokládané ustanovením § 265h odst. 1 tr. řádu, podání obviněného vypracované jeho obhájkyní, označené jako doplnění dovolání. Dovolání bylo doručeno Nejvyššímu soudu České republiky spolu se spisovým materiálem dne 15. 11. 2002.

Dovolatel zaměřil podaný mimořádný opravný prostředek proti výroku Krajského soudu v Ostravě, kterým tento soud zamítl odvolání obviněného P. N. podle § 256 tr. řádu, neboť obviněný má za to, že odvolací soud měl věc postoupit příslušnému orgánu, když tak měl učinit již soud prvního stupně. Dovolání obviněný výslovně opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že jeho čin nevykazuje znaky trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák. a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Podle argumentace obsažené v odůvodnění dovolání obviněný nemá výhrad proti skutkovým závěrům soudů obou stupňů, že v době a na místě těmito soudy správně zjištěnými srazil svým osobním motorovým vozidlem poškozeného chodce V. T., přičemž poškozený vlivem střetu s vozidlem utrpěl závažná zranění, v důsledku kterých dne 6. 6. 2001 ve Fakultní nemocnici O. zemřel. Obviněný však nesouhlasí se závěrem soudu, že jako řidič porušil svou povinnost chovat se tak, aby neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob. Podle svého mínění jel přiměřenou rychlostí v pozdních nočních hodinách a nemohl vůbec předpokládat, že poškozený, který byl navíc v podnapilém stavu a měl ztížené pohybové vlastnosti, mu náhle vstoupí do vozovky. Na tuto náhlou překážku obviněný reagoval správně a v rámci svých možností, nehodě však zabránit nemohl.

V petitu svého dovolání obviněný P. N. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky obě napadená rozhodnutí zrušil a podotkl, že i při jednání před soudem prvního stupně obžaloba navrhovala, aby věc byla postoupena přestupkové komisi k projednání přestupku.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemných vyjádřeních ze dne 6. 8. 2002 a poté ze dne 4. 11. 2002, sp. zn. 1 NZo 428/2002, dospěla k závěru, že dovolání obviněného je důvodné a navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil k dovolání obviněného P. N. rozsudek Okresního soudu v Olomouci ve spojení s napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. řádu a přikázal Okresnímu soudu v Olomouci, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky takto rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) při posuzovaní podaného dovolání nejprve zjišťoval, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle § 265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.

V uvedených ohledech dovolací soud shledal dovolání obviněného přípustným podle ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest /§ 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu/, a proto se v návaznosti na tento závěr mohl Nejvyšší soud zabývat otázkou, zda byla zachována též lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu § 265e tr. řádu.

Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§ 265e odst. 2 tr. řádu).

Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že trestní stíhání obviněného P. N. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu ze dne 19. 3. 2002, přičemž opis usnesení byl doručen obviněnému dne 21. 5. 2002 a jeho tehdejší obhájkyni dne 20. 5. 2002. Dovolání podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dne 10. 7. 2002 u Okresního soudu v Olomouci, z čehož je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla ve smyslu § 265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována.

Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda doplněné dovolání obviněného splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.

V této souvislosti Nejvyšší soud České republiky posuzoval, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za některý z důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění. Přezkoumávané rozhodnutí pak bude spočívat na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.

Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotí hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.

Tento závěr vyplývá rovněž z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. Nutno zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad obsahuje trestní řád další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. řádu).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

V uvedeném ohledu dovolání obviněného P. N. nemůže obstát, neboť z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv dovolatel uvádí jako důvod svého dovolání zákonný důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jeho námitky směřují výhradně vůči hodnocení důkazů, tedy proti skutkovým zjištěním soudu prvého i druhého stupně, přičemž ve vytýkaných vadách je až následně spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení skutku.

V posuzovaném dovolání tedy obviněný takto sice formálně uplatnil jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V takovém případě tedy nebyl uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení § 265b tr. řádu uveden není. Pro úplnost je třeba připomenout, že část dovolacích námitek obviněného se týká pouze odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž ve smyslu § 265a odst. 4 tr. řádu dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že námitky obviněného P. N., byť sebezávažnější, uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto shledal, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud musel navíc konstatovat, že skutkový stav zjištěný soudem prvého i druhého stupně a vymezený ve skutkové větě výroku o vině rozhodnutí nalézacího soudu, s nímž se odvolací soud plně ztotožnil, formálně objasňuje všechny potřebné skutkové otázky pro použitou právní kvalifikaci skutku a použité právní kvalifikaci odpovídá.

Nejvyšší soud České republiky proto v předmětné věci postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a v neveřejném zasedání konaném ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolání obviněného P. N. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu, aniž byl dovolací soud oprávněn aplikovat ustanovení § 265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 20. listopadu 2002

Předseda senátu :

JUDr. Zdeněk S o v á k

Vydáno: 20. November 2002