JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 956/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. srpna 2008 dovolání, které podal obviněný R. S., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2008, sp. zn. 5 To 58/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 123/2005, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. S. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. 4 T 123/2005, byl obviněný R. S. uznán vinným, že

1. v období od května 2005 do 22. 7. 2005 v P. na parkovišti za stadionem B. nebo ve svém bytě daroval P. H., nejméně ve 100 případech drogu heroin, vždy o hmotnosti cca 0,3 gramu,

2. od počátku července 2005 do 22. 7. 2005 v P. na parkovišti za stadionem B. nebo ve svém bytě daroval R. H., nejméně ve 44 případech drogu heroin, vždy o hmotnosti cca 0,3 gramu,

a tohoto jednání se dopustil, ač byl dne 21. 12. 2004 podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10, č. j. 3 T 40/2003, ze dne 30. 6. 2003, za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákona.

Takto zjištěným jednáním podle soudu prvního stupně obviněný spáchal trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák. Za tuto trestnou činnost byl obviněný odsouzen podle § 187 odst. 2 tr. zák. za použití § 42 odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 2 T 101/2006, ze dne 25. 1. 2007, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.

Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný R. S. odvolání.

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2008, sp. zn. 5 To 58/2008, byl podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen ve výroku o trestu. Dále odvolací soud podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl a při nezměněném výroku o vině obviněného R. S. odsoudil podle § 187 odst. 2 tr. zák. za použití § 42 odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků a šesti měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 2 T 101/2006, ze dne 25. 1. 2007, jakož i další rozhodnutí obsahově na zrušený výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Vůči rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2008, sp. zn. 5 To 58/2008, podal obviněný R. S. prostřednictvím obhájkyně dovolání, které zaměřil proti všem výrokům a opřel je o dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

Obviněný vyjádřil přesvědčení, že soud ve svém rozhodnutí nesprávně posoudil jeho jednání po stránce právní, a to jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., který měl spáchat jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák. a v důsledku toho rozhodl chybně i o trestu. Konstatoval, že nepopíral darování drogy heroin bratrům H., ale popíral četnost případů, kdy měl oběma drogu poskytnout. Podle názoru obviněného nebylo prokázáno množství a rozsah poskytované drogy, v důsledku čehož jej soud nesprávně uznal vinným podle přísnější právní kvalifikace. Podotkl, že Městský soud v Praze, který rozhodoval ve věci původně usnesením dne 22. 11. 2006 o odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku obvodního soudu ze dne 28. 2. 2006, napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. V rozhodnutí mimo jiné uvedl, že prvostupňový soud měl ještě vyžádat doplnění odborného vyjádření z oboru kriminalistiky k objasnění toho, v jaké koncentraci byly látky předložené ke zkoumání a zda by takováto koncentrace účinných látek zavdávala důvod k aplikaci okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby ve smyslu spáchání jednání ve větším rozsahu. Dále obviněný zmínil, že obvodnímu soudu se nepodařilo tuto skutečnost objasnit, navíc oba bratři H. u hlavního líčení množství jimi původně označených případů popřeli a svoji výpověď učiněnou krátce po zadržení označili jako nepravdivou. Byla totiž učiněna v době, kdy se u nich projevovaly abstinenční příznaky, neboť v důsledku letité konzumace drog byli heroinem postiženi a zdevastováni, a to na rozdíl od výpovědi před soudem, kdy oba již nějakou dobu abstinovali. Obviněný tudíž dovodil, že se nepodařilo prokázat, že by svědkům H. poskytoval drogu heroin ve větším rozsahu, a proto neměl být uznán vinným podle přísnější právní kvalifikace. Nebyl dán důvod k aplikaci okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby ve smyslu spáchání předmětného jednání ve větším rozsahu.

V závěru mimořádného opravného prostředku obviněný s poukazem na popsané skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Předsedkyně senátu prvostupňového soudu nechala ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. doručit opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Nejvyšší soud však do dne rozhodnutí písemné vyjádření neobdržel.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného R. S. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno dále posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je možno aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci citovaného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný R. S. uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný nepopírá darování drogy heroin bratrům H., ale nesouhlasí s četností případů, kdy měl drogu oběma poskytnout, tj. že nebylo prokázáno množství a rozsah poskytované drogy. Současně zpochybňuje svědecké výpovědi jmenovaných učiněné v přípravném řízení a poukazuje na jejich tvrzení u hlavního líčení. Rovněž připomíná, že se nepodařilo objasnit koncentraci účinných látek v darovaném heroinu. Nutno zdůraznit, že vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků a vlastní verze celé události obviněný dovozuje, že nemělo být aplikováno ustanovení § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák., neboť čin (opatření omamné látky jinému) nespáchal ve větším rozsahu. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadené rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci je pro dovolací soud rozhodující zjištění, podle něhož obviněný předmětný skutek spáchal tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 a podrobněji rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání není namítáno, že předmětný skutek (viz jeho doslovný popis citovaný výše), který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Výhrady obviněného směřují výlučně proti konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Obvodní soud pro Prahu 10 (následně i Městský soud v Praze) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák.

Z odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného, a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. S těmito závěry se ztotožnil Městský soud v Praze, který v odůvodnění napadeného rozsudku mimo jiné konstatoval: „…obžalovaný měl nejméně ve 144 případech poskytnout dávku heroinu P. H. a R. H.…“. Současně zdůraznil: „…je zcela nepochybné, že se jedná o poskytování drogy jinému ve větším rozsahu, jak má na mysli ustanovení § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák., když oba svědkové H. uvedli, že byli osobami, které dlouhodobě požívaly omamné látky, konkrétně heroin, a je tedy zjevné, že pokud by jim obžalovaný poskytoval heroin o nízké koncentraci účinné látky, zjevně by si opatřovali drogu od někoho jiného a oni ani neuváděli, že by droga poskytovaná obžalovaným S. nebyla účinná. Je tedy zjevné, že se jednalo o obvyklou koncentraci, a za této situace pak 144 dávek, byť nebylo zjištěno v jaké koncentraci tyto dávky byly poskytovány, je zcela evidentně množství, které je způsobilé ohrozit život či zdraví osob, jež by takovéto množství heroinu požívaly.“ (vše na str. 5 rozsudku odvolacího soudu).

Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného R. S. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. srpna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k

Vydáno: 27. August 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. od 26 000,-