JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 948/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. července 2008 o dovolání obviněného M. O., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 3 To 588/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 2 T 61/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 23. 10. 2007, č. j. 2 T 61/2007-64, byl obviněný uznán vinným jednak trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jednak trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. a podle § 180d tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon mu byl odložen podle § 58 odst. 1 tr. zák. se zkušební dobou v trvání osmnácti měsíců podle § 59 odst. 1 tr. zák. Dále byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti (§ 49 odst. 1 tr. zák., § 50 odst. 1 tr. zák.) spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku.

Proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, a to toliko do výroku o trestu. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 3 To 588/2007, bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Prostřednictvím obhájce podal obviněný proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2008, „sp. zn. 2 T 61/2007“, dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž naplnění zmíněného dovolacího důvodu spatřuje v tom, že „rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, přičemž ani jedním z jednání, kterým byl uznán vinným, nedošlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 171 tr. zák. a podle § 180d tr. zák., minimálně pro absenci subjektivní stránky“. Dále obviněný poukazuje na to, že „skutková zjištění tak, jak byla provedena soudem nalézacím i soudem odvolacím, jednoznačně prokazují spáchanou trestnou činnost maření výkonu úředního rozhodnutí“ a v této souvislosti poukazuje na to, že trest zákazu činnosti mu byl uložen při nesprávném právním posouzení, přičemž „v souvislosti s tímto trestem je třeba provést nejen rozbor skutkových zjištění učiněných před rozhodnutím odvolacího soudu, ale rovněž poukázat na předložené návrhy na doplnění dokazování“. V další části dovolání vznáší své výhrady proti odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. V závěru svého dovolání pak poukazuje na to, že trest zákazu činnosti řízení všech motorových vozidel nemá reálný podklad, za situace, kdy je výkonem svého zaměstnání vázán na řízení motorového vozidla, což ve svém důsledku pro něho může znamenat ztrátu zaměstnání a velké finanční potíže pro celou jeho rodinu, a proto navrhl, aby „Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 23. 10. 2007, č. j. 4 T 61/2007-64 a podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl“.

Nejvyšší soud jako soud dovolací především zkoumal, zda podané dovolání má všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas, oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného není přípustné.

Jestliže odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu soudu prvního stupně a odvolací soud podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumávat ani podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. rozh. č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).

Z celého dovolání obviněného je patrno, že toto trpí nekoncepčností. Obviněný dovolání podává s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a vznáší výhrady proti nesprávnému právnímu posouzení skutku, když uvádí, že „nedošlo k naplnění skutkové podstaty trestných činů, kterými byl uznán vinným, minimálně pro absenci subjektivní stránky tohoto deliktu“, aby v další části dovolání tvrdil, že „je přesvědčen, že skutková zjištění jednoznačně prokazují spáchanou trestnou činnost maření výkonu úředního rozhodnutí“ s tím, že v případě ukládaní trestu zákazu činnosti bylo postupováno v jeho neprospěch. V souvislosti se zmínkou o uloženém trestu zákazu činnosti by mohl vzniknout dojem, že by dovolání bylo uplatněno právně relevantně, avšak opak je pravdou. Předně již shora bylo uvedeno, jaký dovolací důvod obviněný uplatnil a jaké námitky ke zmíněnému dovolacímu důvodu vznesl, přičemž odvolání bylo podáno pouze do trestu a v dovolání uplatňované námitky směřují proti hmotně právnímu ustanovení, event. nesprávnému hodnocení důkazů. V souvislosti se zmínkou o nesprávně uloženém trestu zákazu činnosti, byť uvedená námitka je právně irelevantní ve vztahu ke shora uvedenému, považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že výrok o trestu lze napadnout prostřednictvím dovolacího důvodu vymezeném v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak ani obsahově výhradami, které obviněný k trestu zákazu činnosti uplatnil, tento dovolací důvod nenaplnil, neboť ze znění zákona vyplývá, že tento dovolací důvod je dán v případě, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Obviněný byl uznán vinným jednak trestným činem podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., který umožňuje uložení trestu odnětí svobody až na šest měsíců nebo peněžitý trest, jednak trestným činem podle § 180d tr. zák., podle kterého je možno pachateli tohoto trestného činu uložit trest odnětí svobody až na jeden rok nebo peněžitý trest nebo zákaz činnosti. U obou trestných činů pak přichází v úvahu uložení trestu zákazu činnosti, a to v trvání od jednoho do deseti let, neboť se obviněný dopustil trestné činnosti v souvislosti s touto činností (řídil motorové vozidlo přesto, že mu tato činnost byla zakázána a řídil motorové vozidlo bez řidičského oprávnění). Za tohoto stavu je pak zřejmé, že obviněnému byly ukládány tresty v souladu s výše uvedenými ustanoveními (druhy trestů, které zákon připouští) a nedošlo ani k uložení trestu mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným (nejpřísněji trestný z uvedených trestných činu je trestný čin podle § 180d tr. zák.). Na shora uvedené poukazuje Nejvyšší soud s ohledem na tu okolnost, že i pro případ, že by obviněný podal dovolání s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a vznesl námitky vůči nesprávně uloženému trestu zákazu činnosti (což zmiňuje ve svém dovolání, kde uplatnil prostřednictvím dovolacího důvodu výhrady vůči právnímu posouzení), bylo by nutno takové dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Se zřetelem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění § 265i odst. 2 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. července 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann

Vydáno: 31. July 2008