JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 942/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. července 2008 dovolání, které podal obviněný J. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 4. 2008, sp. zn. 10 To 12/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 8/2007, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. 1 T 8/2007, byl obviněný J. B. uznán vinným trestnými činy:

- znásilnění podle § 241 odst. 1, 3 písm. a), b) tr. zák.,

- ohrožování mravnosti podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zák. ve znění účinném do 30. 11. 2007,

- ohrožování mravnosti podle § 205 odst. 2 písm. a) tr. zák. ve znění účinném do 30. 11. 2007,

a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno.

Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 241 odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. bylo obviněnému uloženo ochranné psychiatrické léčení v ambulantní formě. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci – předmětů blíže specifikovaných na str. 3 rozsudku. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená J. H. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku podali odvolání jednak obviněný J. B., jednak v neprospěch obviněného státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové.

Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 4. 2008, sp. zn. 10 To 12/2008, byl z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušen v celém rozsahu. Dále odvolací soud podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl a obviněného J. B. uznal vinným, že

od přesně nezjištěné doby od léta roku 2006 do počátku června roku 2007 v místě svého bydliště v N., v bytě a ve sklepě zneužil náklonnosti a dětského věku nezletilé V. H., k uspokojování svých sexuálních potřeb, kdy opakovaně v přesně nezjištěném množství případů nahou nezletilou V. H. fotil digitálním fotoaparátem, zejména její pohlavní orgány, kdy ji instruoval, jak se má postavit a co má dělat, přitom ji hladil po celém těle, zejména v podbřišku a na přirození, a stejně tak na pokyn obžalovaného fotila genitálie obžalovaného poškozená a přitom mu sahala na pohlavní úd, zhotovené fotografie ve fotoaparátu ukazoval nezletilé a následně je vypálil na CD, v dalším přesně nezjištěném množství případů obžalovaný nezletilé na svém počítači pouštěl obrázky a filmy s pornografickou tématikou, zachycující různé formy pohlavních styků mezi mužem a ženou a mezi více osobami, přitom obnaženou nezletilou držel na klíně, sám se odhalil a požadoval po ní, aby mu třela pohlavní úd, při tomto focení a pouštění filmů s pornografickou tématikou i v dalších případech, kdy byli v bytě sami, či ve sklepě na starém gauči, obžalovaný nezletilou osahával na holém těle, zejména na dolní polovině těla, pohlavních orgánech a konečníku, lízal ji na přirození a konečníku, zaváděl jí prsty do konečníku, svým ztopořeným pohlavním údem se třel o pohlavní orgány poškozené, která na jeho pokyn mu třela pohlavní úd a dávala mu na něho polibky, přičemž poškozená vzhledem ke svému nízkému věku a nedostatečné rozumové úrovni se jeho jednání nebránila, slovně případně vyjadřovala nesouhlas, avšak pokynům obžalovaného jako dospělé osobě se vždy podřídila, přitom obžalovaný bezpečně věděl, že poškozená navštěvuje první třídu základní školy a je mladší patnácti let; v důsledku jednání obžalovaného došlo u nezletilé poškozené V. H. zhruba v listopadu roku 2006 k rozvoji posttraumatické stresové poruchy F 43.22 dle mezinárodní klasifikace nemocí, která je neurotickou poruchou, trvá do současné doby a má nejistou prognózu vývoje.

Takto popsaným jednáním podle odvolacího soudu obviněný spáchal trestné činy:

- pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, 3 tr. zák.,

- ohrožování mravnosti podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zák. ve znění účinném do 30. 11. 2007,

- ohrožování mravnosti podle § 205 odst. 2 písm. a) tr. zák. ve znění účinném do 30. 11. 2007.

Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 242 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.

Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to: DVD – R „moje“, DVD – R „záloha 04/2005“ s pornografickým obsahem.

Podle § 72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. bylo obviněnému uloženo ochranné psychiatrické léčení ambulantní formou.

Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená J. H., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové zamítnuto.

Citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný J. B. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, které shledal v chybném závěru soudu, že svým činem způsobil jinému těžkou újmu na zdraví a tím měl spáchat trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, 3 tr. zák.

V podání obviněný připomněl průběh trestního řízení před soudy obou stupňů. Uvedl, že soudy shodně převzaly závěry znaleckého posudku MUDr. M., podle které nezletilá trpí posttraumatickou stresovou poruchou, která měla vzniknout nejpravděpodobněji na podzim r. 2006 a jež u ní trvala ještě po uplynutí jednoho roku s tím, že její projevy jsou u nezletilé skryty pod povrchem, takže ani matka ani jiné osoby takové příznaky pozorovat nemusely. Podle znalkyně je prognóza vývoje této poruchy nejistá a bude záležet na osobnostním vývoji nezletilé i dalších faktorech, které budou její vývoj utvářet. Tato porucha byla kvalifikována jako neurotická porucha a z pohledu soudu jako těžká újma na zdraví.

Obviněný vytkl soudům obou stupňů a především Vrchnímu soudu v Praze, že svůj závěr o přísnějším právním posouzení jeho jednání podle ustanovení § 242 odst. 3 tr. zák. opřely o znalecký posudek, který vyznívá neurčitě, ve svém závěru není zcela přesvědčivý, přičemž vzniklé pochybnosti byly vyloženy v jeho neprospěch. Podotkl, že už samotné určení počátku posttraumatické stresové poruchy je nejisté, když ve výroku napadeného rozsudku je uvedeno, že tato porucha měla vzniknout zhruba v listopadu r. 2006. Znalkyně MUDr. M. nebyla schopna spolehlivě potvrdit, zda zjišťovaná posttraumatická stresová porucha je důsledkem jednání obviněného, resp. zda taková stresová porucha mohla být ovlivněna i jinými skutečnostmi, které se v rozhodné době kolem nezletilé odehrály. K nim je nutno především počítat neurovnané vztahy ve vlastní rodině nezletilé, přestěhování se z místa bydliště na jiné místo, opuštění partnera její matkou v situaci, kdy se nezletilá snažila upnout i k němu jako k otcovské autoritě. Obviněný konstatoval, že chybí o faktické újmě poškozené spolehlivý důkaz, když navíc znalkyně z oboru dětské psychologie PhDr. M. posunula existenci možného psychického problému až do další budoucnosti, avšak s předpokladem určité nahodilosti. Podle těchto závěrů bude další vývoj závislý na způsobu života, který již zletilá V. H. povede, na lidech, se kterými se bude stýkat, zejména pokud jde o osoby druhého pohlaví. To, co znalkyně MUDr. M. označila (byť s nejistotou) jako zdravotní problém neurotického charakteru, je pouze předpokladem možných budoucích problémů, ale není to aktuální stav, aby bylo možno hovořit o tom, že nezletilá utrpěla takovou psychickou újmu, kterou by bylo možné posoudit jako těžkou újmu na zdraví. Podle obviněného soudy obou stupňů ponechaly stranou, že nezletilá přes negativní zkušenosti, které měla získávat z kontaktu s jeho osobou, jej neustále vyhledávala a věnovala mu až nápadnou pozornost. Z výpovědi psychologických pracovníků i z výpovědi matky poškozené je zřejmé, že se její chování nijak nezměnilo před a po odhalení události. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že psychický stav nezletilé V. nelze vytrhnout pouze k danému skutku, který je popsán ve výroku napadeného rozsudku, ale je třeba jej posuzovat z hlediska způsobu jejího života a prostředí, v němž vyrůstala, při absenci vlastního otce a rozporných vztazích v rodině i ukončením vztahu její matky s přítelem, kterého mohla částečně považovat za náhradu otcovské autority. To vše mohlo zanechat odraz v psychice nezletilé. Její skutečný psychický stav jako důsledek jednání obviněného zůstal neobjasněn a neprokázán, a proto právní kvalifikace skutku podle ustanovení § 242 odst. 3 tr. zák. je chybná.

Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství.

Státní zástupkyně konstatovala, že ze základních obecných hledisek je možno dovolání označit za přípustné. Uvedla, že zejména z výpovědi znalkyně i ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví dětská psychiatrie, vyplynulo, že v důsledku jednání obviněného vůči poškozené se u ní vyvinula posttraumatická stresová porucha, která je u nezletilé skryta pod povrchem, takže matka ani jiné osoby tyto příznaky poruchy nemusely pozorovat. Pokud jde o prognózu vývoje poruchy i vývoje osobnosti nezletilé, státní zástupkyně připomněla, že podle názoru obou znalkyň je prognóza nejistá, bude záležet na osobním vývoji nezletilé a dalších faktorech, o kterých znalkyně mluvily v hlavním líčení. Současně poukázala na závěr znalkyně, že tato porucha je kvalifikována jako neurotická porucha, v daném případě středně těžkého charakteru, přičemž diagnostika posttraumatické stresové poruchy vychází z mezinárodní klasifikace nemocí. Jde o středně těžkou poruchu, která vážným způsobem zasahuje do duševního zdraví nezletilé.

Dále státní zástupkyně odkázala na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž je ve smyslu znění § 89 odst. 7 písm. ch) tr. zák. třeba poruchu na psychickém zdraví poškozené, a to v důsledku jednání obviněného kvalifikovaného jako trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, 3 tr. zák., posuzovat jako těžkou újmu na zdraví. Konstatovala, že z dostupných spisových materiálů je zřejmé, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného.

Z popsaných důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné a rozhodnutí učinil za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S konáním neveřejného zasedání vyslovila souhlas [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.] i pro případ jiného rozhodnutí o dovolání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného J. B. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

Protože dovolání je možné podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný J. B. uplatňuje v mimořádném opravném prostředku výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný namítá, že znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví dětské psychiatrie, vyznívá neurčitě a nepřesvědčivě pokud jde o určení počátku a trvání posttraumatické stresové poruchy nezletilé poškozené V. H. Podle obviněného nebylo rovněž spolehlivě zjištěno, zda posttraumatická stresová porucha u nezletilé byla důsledkem jednání jeho osoby nebo mohla být ovlivněna i jinými skutečnostmi, a to neurovnanými vztahy ve vlastní rodině, přestěhování z místa bydliště na jiné místo, opuštění partnera její matkou v situaci, kdy se nezletilá snažila upnout k němu jako k otcovské autoritě. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, jež jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků a vlastní verze celé události obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání; v daném případě nenaplnění trestného činu pohlavního zneužívání v kvalifikované skutkové podstatě podle § 242 odst. 3 tr. zák. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný předmětný skutek spáchal tak, jak je popsán v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů.

Již Krajský soud v Hradci Králové, z jehož skutkových zjištění vycházel i odvolací soud, v odůvodnění rozsudku mimo jiné konstatoval: „V důsledku jednání obžalovaného došlo u poškozené k rozvoji posttraumatické stresové poruchy, která u poškozené trvá déle než jeden rok, přičemž jde o středně těžkou poruchu, která vážným způsobem zasahuje do duševního zdraví nezletilé. Pokud jde o prognózu jejího dalšího vývoje, pak tato je nejistá. Tento závěr znalkyň krajský soud hodnotí jako těžkou újmu na zdraví ve smyslu ustanovení § 89 odst. 7 písm. ch) tr. zák., tzn. že obžalovaný svým jednáním způsobil vážnou poruchu zdraví trvající delší dobu“ (str. 7 a 8 rozhodnutí prvostupňového soudu). K tomuto skutkovému zjištění Vrchní soud v Praze v odůvodnění rozsudku zdůraznil: „Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, dětská psychiatrie, krajský soud správně uzavřel, že poškozená trpí posttraumatickou stresovou poruchou, která u poškozené vznikla nejpravděpodobněji na podzim roku 2006 a trvala ještě v době, kdy byla vyšetřena znalkyní, jež zdůraznila, že tato porucha je skryta pod povrchem, takže jiné osoby tuto poruchu nemusí ani poznat. Tato znalkyně nezjistila, že by poškozená byla ve vývoji opožděná, nebo že by její psychika byla nějakým způsobem negativně dotčena.“ V návaznosti na to odvolací soud podtrhl: „Skutková zjištění krajského soudu vrchní soud shledal jako úplná a správná a nemohla být zvrácena ani námitkami obžalovaného ve vztahu ke znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, dětská psychiatrie, když tato námitka vyzněla jen tak, že znalecký posudek vyznívá nepřesvědčivě. Znalkyně své závěry odůvodnila, provedla vyšetření poškozené a nebyly zjištěny pochybnosti v tom smyslu, aby ohledně této otázky bylo nutno provádět další dokazování“ (str. 6 rozsudku soudu druhého stupně).

V dovolání obviněný J. B. nenamítá, že skutek, jímž byl uznán vinným (viz jeho doslovná citace konstatovaná výše), byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují vůči té části skutkových zjištění výroku o vině napadeného rozsudku, že „…v důsledku jednání obžalovaného došlo u nezletilé poškozené V. H. zhruba v listopadu roku 2006 k rozvoji posttraumatické stresové poruchy F 43.22 dle mezinárodní klasifikace nemocí, která je neurotickou poruchou, trvá do současné doby a má nejistou prognózu vývoje“, na jejichž podkladě Vrchní soud v Praze učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu pohlavního zneužívání v kvalifikované skutkové podstatě podle § 242 odst. 1, 3 tr. zák., neboť nejen osobu mladší než patnáct let jiným způsobem pohlavně zneužil, ale takovým činem způsobil těžkou újmu na zdraví.

Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného J. B. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 31. července 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k

Vydáno: 31. July 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. od 26 000,-