JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 895/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. září 2006 dovolání, které podal obviněný J. Š., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. 5 To 31/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 2 T 156/2005, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. 2 T 156/2005, byl obviněný J. Š. uznán vinným, pokusem trestného činu pojistného podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 250a odst. 1, 4 tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, že

dne 21. 5. 2004 a 23. 7. 2004 uplatnil u poškozené K. P., a. s., nárok na plnění z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla celkem ve výši 873.665,- Kč, kdy uvedl, že dne 15. 5. 2004 byl účastníkem dopravní nehody, ke které mělo dojít na silnici 2. třídy v katastru obce L., mezi vozidlem Škoda Octavia, řízeným svědkem V. T., a vozidlem Mercedes Benz, které táhlo v době nehody přívěsný vozík, na kterém byl přepravován motocykl Suzuki GSX 1303, řízeným obžalovaným, přičemž celkové poškození vozidla Mercedes Benz a motocyklu Suzuki, tak jak bylo obžalovaným u poškozené uplatněno, nemohlo vzniknout na daném místě a čase a způsobem uváděným obžalovaným, k nehodě na místě tak, jak byla obžalovaným popsána nedošlo, čehož si byl obžalovaný vědom a svým jednáním tak přímo směřoval k neoprávněnému vyplacení pojistného plnění poškozenou K. P., a. s., ve výši 873.665,- Kč, přičemž k vyplacení plnění nedošlo.

Za tuto trestnou činnost byl obviněný odsouzen podle § 250a odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců. Podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák. byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu tří let za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 300.000,- Kč, přičemž podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě peněžitý trest nevykonal, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců.

Proti konstatovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný J. Š. odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. 5 To 31/2006, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Vůči uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání. Mimořádný opravný prostředek zaměřil do výroku o vině i trestu a opřel ho o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.

V odůvodnění svého podání obviněný namítl, že soudy obou stupňů neprovedly úplné a správné skutkové zjištění, v důsledku čehož došlo k chybným právním závěrům. V podrobnostech uvedl, že soudy při posouzení věci vycházely výlučně z revizního znaleckého posudku ze dne 25. 7. 2005, přičemž nepřihlédly k tomu, že tento znalecký posudek existenci projednávané dopravní nehody nevyloučil. V této souvislosti poukázal jednak na závěry z podnětu obviněného vypracovaného znaleckého posudku znalce Ing. P. W., z něhož vyplývá, že nehodový děj je z technického hlediska přijatelný, a to včetně rozsahu poškození na vozidle Mercedes Benz a motocyklu Suzuki, jednak na závěry z podnětu poškozené pojišťovny podaného znaleckého posudku znalce Ing. P. T., který se zabýval mechanismem vzniku pojistné události. Podle názoru dovolatele soudy nepostavily najisto fakt, zda dopravní nehoda byla předstíraná a zda k ní vůbec došlo. V tomto směru jsou jejich závěry nepodložené, hypotetické a spekulativní. Z provedených důkazů přitom jednoznačně vyplývá, že k dopravní nehodě, při níž byla poškozena obě jeho vozidla, nepochybně došlo. Soudy se však otázkou, zda a v jaké výši mu mohla vzniknout škoda, vůbec nezabývaly a naopak nesprávně vycházely z předpokladu, že dopravní nehoda byla fingovaná a J. Š. žádná škoda nevznikla. Obviněný dále namítl, že soudy neprovedly žádný důkaz, že by věděl o větším rozsahu poškození vozidel než z oznámené a skutečně proběhlé dopravní nehody a zda skutečně požadoval částku ve výši 873.665,- Kč. V tomto směru namítl, že svůj nárok vůči pojišťovně uplatnil tak, že předložil výše zmíněný znalecký posudek Ing. P. W. a popis a rozpočet škody zpracovaný odborným pracovištěm. Z oznámení o pojistné události je zřetelné, že na předložené materiály toliko odkázal, aniž by sám provedl jakýkoliv výpočet týkající se nároku na náhradu škody či podle takového výpočtu dokonce konkrétní částku požadoval. V oboru motorových vozidel je laikem a nelze mu přičíst k tíži, že se plně spolehl na zpracovaný znalecký posudek a rozpočet a rozsah škod na vozidlech stanovený odborným pracovištěm.

Další výtky obviněný zaměřil proti metodice výpočtu škody, resp. zda tato metodika odpovídá jednotlivým nákladovým položkám. Uvedl, že touto zcela zásadní otázkou se nezabývala ani poškozená pojišťovna ani orgány činné v trestním řízení. Přitom bylo nezbytné zkoumat, které částky z předloženého rozpočtu odborného pracoviště jdou na vrub pojistné události a které by mohly být hrazeny pouze pojištěncem. Je přesvědčen, že výpočet vzniklé škody u projednávaného skutku je nejasný a účelový a v důsledku tohoto chybného postupu byla soudy zvolena vadná právní kvalifikace. K samotné existenci dopravní nehody obviněný uvedl, že soudy přehlédly, že druhému účastníku nehody, svědku T., bylo poškozenou pojišťovnou poskytnuto plnění, a tudíž pojišťovna musela vycházet z předpokladu, že se dopravní nehoda stala. Je proto nelogické, že pojišťovna obviněného jako oprávněného z plnění vyloučila a pokládala jeho ohlášení o pojistné události za nepravdivé v plném rozsahu. Tímto zásadním rozporem se soudy nezabývaly a navrhované dokazování pokládaly za nadbytečné a nedůvodné. Pokud však došlo k poškození vozidla Škoda Octavia, nesporně se tak stalo nárazem vozidla Mercedes Benz a následně motocyklu Suzuki. Odvolací soud pokládal za nepodstatné, zda dopravní nehoda byla zcela fingována tím, že vozidla byla na místo přivezena již poškozená a byla pouze do konečných postavení nastavena či zda došlo ke skutečnému kontaktu, při kterém byly pouze zveličeny následky střetu. Takovou úvahu obviněný označil za nesprávnou, zavádějící a vedoucí k chybnému právnímu posouzení skutku. S ohledem na likvidaci pojistné události druhého účastníka a další provedené důkazy zdůraznil, že ke střetu vozidel došlo, přičemž nedošlo k vyřešení a objasnění faktického poškození na jeho vozidlech.

Se zřetelem ke všem zmíněným skutečnostem má obviněný za to, že v řízení nebylo prokázáno, že by úmyslně uváděl poškozenou pojišťovnu v omyl s cílem získat nedůvodné obohacení se vznikem škody, která je formulována ve výroku o skutku v rozsudku soudu prvního stupně a kterou převzal bez dalšího i soud druhého stupně. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení soudu druhého stupně a podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby byl postupem podle § 265o odst. 1 tr. ř. odložen výkon rozhodnutí rozsudku prvostupňového soudu.

K podanému dovolání se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedla, že námitky obviněného jsou postaveny na polemice se způsobem hodnocení provedeného dokazování, tj. zpochybňují aplikaci procesních předpisů, a proto jsou v rozporu s účelem formálně namítané nesprávnosti právního posouzení skutku. Podle jejího názoru cestou této argumentace dovolatel směřuje k závěru, že soudy obou stupňů měly při posuzování jeho trestní odpovědnosti vycházet z jiných skutkových okolností, než z těch, které označily za právně relevantní. Nad rámec řízení o dovolání státní zástupkyně zdůraznila, že z hlediska posouzení dovolatelovy trestní odpovědnosti v intencích skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu není podstatným, zda při oznámené dopravní nehodě ze dne 15. 5. 2004 došlo ke skutečnému fyzickému kontaktu s vozidlem dalšího uváděného účastníka dopravního střetu V. T. nebo zda předmětná dopravní nehoda byla zcela fingována. Rozhodným zůstává, že dovolatel poškozené pojišťovně oznámil, že k poškození jeho vozu i jeho prostřednictvím převáženého motocyklu došlo výlučně při dopravní nehodě z posledně uvedeného data, ačkoliv k zásadnímu poškození obou dopravních prostředků došlo jindy a jinak, resp. podle výsledků určujícího znaleckého dokazování bylo vyloučeno, aby zjištěné poškození obou vozidel bylo důsledkem popisované pojistné události ze dne 15. 5. 2004. Za daného stavu věci došlo k přijetí zcela správného právního závěru o tom, že dovolatel při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy uvedl nepravdivé údaje ve smyslu prvé alternativy základní skutkové podstaty trestného činu podle § 250b odst. 1 tr. zák. Přitom míra nepravdivosti údajů rozhodných pro poskytnutí pojistného plnění byla v daném případě taková, že i přes prokázaný střet vozidel obou kolidujících účastníků silničního provozu z uvedeného data lze z hlediska jeho dopadu na oznámený škodlivý následek hovořit o pouhé inscenaci předmětné pojistné události. Proto při posuzování rozsahu hrozícího škodlivého následku v podobě neoprávněně poskytnutého pojistného plnění nebylo důvodu zjišťovat, zda a v jakém rozsahu by měl dovolatel skutečný nárok na poskytnutí pojistného plnění v souvislosti s pojistnou událostí z oznámeného dne, která však proběhla jiným než ohlášeným způsobem. Státní zástupkyně se tudíž ztotožnila s přisouzenou právní kvalifikací jednání obviněného; dodala, že ani výtky týkající se namítaného zpochybnění metodiky výpočtu výše škody uplatněné v souvislosti s oznámenou pojistnou událostí a rozhodné pro použitou právní kvalifikaci dovolatelova jednání nejsou spojeny s žádnou námitkou hmotně právní povahy a tedy nemohou kvalifikovaným způsobem zviklat právní závěr obou soudů, že jeho jednání bezprostředně směřovalo ke způsobení značné škody. Zpochybnil-li obviněný i subjektivní stránku svého jednání, učinil tak pouze zcela formálně a opět na podkladě jiného než rozhodného skutkového stavu věci. V tomto směru státní zástupkyně odkázala na příslušné pasáže odůvodnění rozhodnutí prvostupňového soudu a uzavřela, že z hlediska odpovědnosti za způsobený či hrozící kvalifikovaný škodlivý následek postačuje ve smyslu § 6 písm. a) tr. zák. nedbalostní vztah. Z popsaných důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného J. Š. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.).

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.

Podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:

g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,

l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání opravný prostředek zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítl podle § 253 odst. 3 tr. ř., aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.

U obviněného J. Š. však o takovou situaci nejde, neboť Městský soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) jmenovaného rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§ 254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V rámci výše citovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje oprávněnost hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným J. Š. formálně deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami naplněn. V dovolání obviněný soudům obou stupňů vytýká nesprávné vyhodnocení ve věci provedených znaleckých posudků a v tomto směru poukazuje na odlišný průběh skutkového děje. Současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy vztahující se k provedeným důkazům a vlastní skutková tvrzení. Zejména tvrdí, že k dopravní nehodě, při níž byla poškozena obě jeho vozidla, nepochybně došlo. Dále se pozastavuje nad způsobem stanovení škody, kterou v rámci pojistné události uplatnil či zpochybňuje subjektivní stránku svého jednání. Nutno zdůraznit, že všechny obviněným uplatněné výhrady, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, směřují primárně do oblasti skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a způsobu hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků až následně dovozuje vady ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu. Rovněž je potřebné připomenout, že závěr o tom, zda je v trestní věci u obviněné osoby zavinění a v jaké formě (§ 4, § 5 tr. zák.), je sice závěrem právním, který ale musí vycházet ze skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování stejně, jako závěr o objektivních znacích trestného činu. Jak již bylo výše uvedeno, tak skutková zjištění nelze v dovolacím řízení přezkoumávat a Nejvyšší soud je jimi naopak vázán.

V daném případě to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, jak je popsáno ve výroku o vině v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 (viz jeho doslovná citace konstatovaná výše) a rozvedeno v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. S poukazem na provedené důkazy soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku k jednání obviněného J. Š., týkající se motorových vozidel Mercedes Benz, jež táhlo přívěsný vozík, na kterém byl přepravován motocykl Suzuki GSX 1303, mimo jiné konstatoval: „…poškozená vozidla, schopná pohybu, dopravil dne 15. 5. 2004 za tmy a deště na odlehlé a málo frekventované místo na silnici 2. třídy a stejně tak učinil i svědek T. s půjčeným, již poškozeným vozem Škoda Octavia a na popsaném místě vozidla postavili tak, jako by došlo k jejich střetu a přivolali policii, jíž nehodu oznámili“. Prvostupňový soud rovněž rozvedl, proč vyhodnotil obhajobu obviněného i svědeckou výpověď V. T., že předmětný den k dopravní nehodě skutečně došlo, jako tvrzení nevěrohodná a vyvrácená provedenými důkazy. V této souvislosti v podrobnostech poukázal zejména na revizní znalecký posudek a skutečnosti z tohoto důkazu vyplývající, a to včetně výpovědi znalce S. B. u hlavního líčení eventuálně v některých směrem prokazované i znaleckými posudky Ing. P. T. a J. S. Současně zmínil zcela konkrétní okolnosti, v důsledku nichž nemohl akceptovat jednak další ve věci vypracované znalecké posudky (Ing. P. W., Ing. P. Š.), popřípadě určité skutečnosti v nich popsané a jednak prvotní posouzení události policisty, kteří na předmětném místě dopravní nehodu vyšetřovali. Pokud jde o subjektivní stránku činu obviněného, tak soud prvního stupně zdůraznil: „…věděl, že vozidlo Mercedes i motocykl Suzuki byly poškozeny již před předmětnou nehodou. Je zcela nerozhodné, zda na místě nehody obžalovaný a svědek T. s již poškozenými, částečně jízdy schopnými vozy, do sebe úmyslně najeli v důsledku čehož vozy dále poškodili a způsobili částečně korespondující otěry či nikoliv... Policii i pojišťovně pak obžalovaný oznámil, že jediným důvodem poškození vozu a motocyklu je vzájemný střet Mercedesu a Škody dne 15. 5. 2004, což byla zjevně nepravda a obžalovaný musel vědět, s ohledem na svoji obecnou orientovanost a zkušenost z řady předchozích nehod, že pokud by pojišťovna znala tuto skutečnost, pojistné plnění by vůbec nevyplatila. S ohledem na výše uvedené jde ze strany obžalovaného o zavinění ve formě úmyslu přímého.“ (vše v podrobnostech na str. 2 až 8 odůvodnění rozsudku). Pouze lze dodat, že ve smyslu ustanovení § 6 písm. a) tr. zák. se k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, přihlédne, jde-li o těžší následek (v daném případě, že prokázané jednání směřovalo ke způsobení značné škody), i tehdy, zavinil-li jej pachatel z nedbalosti, jak je upozorňováno i státní zástupkyní Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání.

Také výhrady obviněného J. Š. ohledně prvostupňovým soudem zjištěné výše škody, která v důsledku jeho jednání společnosti K. P., a. s., hrozila vzniknout (tvrzení dovolatele, že soudy přehlédly, jednak že svědku V. T. bylo poškozenou pojišťovnou poskytnuto plnění, a tudíž musela vycházet z předpokladu existence dopravní nehody, jednak nezkoumaly, které částky šly na vrub pojistné události a jaké nikoliv, dále že nárok vůči pojišťovně uplatnil prostřednictvím předložení znaleckého posudku Ing. P. W., přičemž popis a rozpočet škody byl zpracován odborným pracovištěm, který rovněž pouze předložil), nelze pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit. I v tomto případě obviněný své výhrady primárně spojuje s jinými skutkovými zjištěními, než na podkladě kterých ve věci rozhodovaly soudy obou stupňů včetně jejich zjištění, že dopravní nehoda ze dne 15. 5. 2004, s níž spojoval uplatněný nárok na náhradu škody, byla zcela fingovaná.

V dovolání obviněný nenamítá, že zjištěný skutek byl nesprávně právně posouzen nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují proti konečným skutkovým zjištěním ve věci, z nichž Obvodní soud pro Prahu 10 (následně i Městský soud v Praze) vyvodil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky pokusu trestného činu pojistného podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250a odst. 1, 4 tr. zák. včetně úmyslného zavinění. V daném případě jde proto ze strany obviněného J. Š. výlučně o námitky, které stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod některý další v zákoně taxativně stanovený důvod dovolání.

Nutno připomenout, že v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. musí každý dovolatel v mimořádném opravném prostředku nejen odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání zakotvené v zákoně. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného J. Š. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud nerozhodoval o podnětu obviněného na odklad výkonu rozhodnutí, který uplatnil v souvislosti s podaným dovoláním. Podle § 265h odst. 3 tr. ř. je osobou oprávněnou k podání takového návrhu pouze předseda senátu soudu prvního stupně, který ho však neučinil, přičemž předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody k postupu podle § 265o odst. 1 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 21. září 2006

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k

Vydáno: 21. September 2006