JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 893/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. srpna 2008 dovolání, které podal obviněný P. B., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 1. 2008, sp. zn. 6 To 745/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 15 T 171/2007, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. B. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 17. 10. 2007, sp. zn. 15 T 171/2007, byl obviněný P. B. uznán vinným, že

v období od měsíce srpna 2006 až do měsíce listopadu 2006 v L. v bytě L. B., opakovaně, a také v pokoji v Ubytovně TJ S., nejméně v jednom případě, pohlavně zneužíval nezletilou B. B., dceru své tehdejší partnerky L. B., když nezletilá byla svěřena i jeho dozoru tak, že ji osahával po genitáliích, strkal jí prsty do vagíny, vícekrát jí i strkal pohlavní úd do zadečku, při společném koupání i v posteli jí nutil, aby mu třela pohlavní úd, onanoval před ní a ejakulát jí stříkal na bříško, a při tomto jí vyhrožoval, že o tomto nesmí nikomu nic říci, protože by jí jinak vzali maminku,

přičemž výše uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 29. 10. 2001, č. j. 3 T 349/2001 – 157, který nabyl právní moci dne 15. 11. 2001, za trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák. a další trestnou činnost k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyři a půl roku se zařazením do věznice s ostrahou, přičemž tento trest vykonal dne 30. 11. 2005.

Podle soudu prvního stupně obviněný spáchal výše popsaným jednáním trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, 2 tr. zák., a to jako zvlášť nebezpečný recidivista ve smyslu § 41 odst. 1 tr. zák. Za tento trestný čin obviněného odsoudil podle § 242 odst. 2 tr. zák. a § 42 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 72 odst. 2 písm. a) tr. zák. bylo obviněnému uloženo ochranné sexuologické léčení ve formě ústavní. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu bylo uloženo propadnutí věci, a to sešitu A4 nazvaného School & Academic.

Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný P. B. odvolání.

Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 1. 2008, sp. zn. 6 To 745/2007, byl podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen ve výroku o trestu propadnutí věci.

Citované usnesení odvolacího soudu napadl obviněný P. B. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody zakotvené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení a nebyly splněny podmínky pro zamítnutí řádného opravného prostředku.

V podání obviněný připomněl, jak ve věci rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem. Namítl, že se soud řádně nevypořádal s okolnostmi nasvědčujícími tomu, že může trpět duševní poruchou, která v době činu mohla vylučovat či snižovat jeho příčetnost (diagnostikovaná sexuální deviace), ani tyto okolnosti v potřebném rozsahu neověřil. Podotkl, že v soudním řízení bylo vycházeno pouze z povrchních závěrů jediného znalce psychiatra – sexuologa MUDr. J. Š., Ph.D., o tom, že „pedofilie snížila schopnost obviněného ovládat jednání pouze mírně, zcela nepodstatně, zejména proto, že tato byla již v minulosti léčena i trestána, a byl tak poučen o rizikových situacích, které sám aktivně vyhledal, místo aby se jim vyhýbal“. Obviněný zdůraznil, že otázka příčetnosti je otázkou právní, přičemž její povaha vyžaduje, aby posouzení soudu bylo založeno na odborných znalostech z oboru psychiatrie. Podle jeho názoru bylo namístě, a to s ohledem na nepřesvědčivé závěry jmenovaného znalce, opatřit podklad pro objektivní rozhodnutí přibráním druhého znalce psychiatra, neboť šlo o objasnění skutečnosti zvláště důležité. Pokud se tak nestalo, nebyly odstraněny pochybnosti o jeho příčetnosti či míře jejího snížení a napadené rozhodnutí soudu je zatíženo vadou odůvodňující podání dovolání.

Závěrem mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a příslušnému soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Předsedkyně senátu prvostupňového soudu nechala ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. doručit opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Nejvyšší soud však do dne rozhodnutí ve věci písemné vyjádření neobdržel.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného P. B. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.).

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.

Podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:

g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,

l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání je z procesních důvodů zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle § 253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitosti obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.

U obviněného P. B. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (o podaném odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§ 254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný P. B. uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný tvrdí, že se soudy řádně nevypořádaly s okolnostmi nasvědčujícími tomu, že může trpět duševní poruchou, která v době činu mohla vylučovat či snižovat jeho příčetnost, což v potřebném rozsahu neověřily. Vytýká, že vycházely pouze z povrchních závěrů jediného znalce psychiatra – sexuologa MUDr. J. Š., Ph.D., a neopatřily podklad pro objektivní rozhodnutí přibráním druhého znalce psychiatra. Nebyly tak odstraněny pochybnosti o jeho příčetnosti či míře jejího snížení. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků a vlastního posouzení svého duševního stavu obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadené rozhodnutí přezkoumávat. Současně je potřebné připomenout, že závěr o tom, zda obviněná osoba pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohla rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání, tj. zda jednala v nepříčetnosti (§ 12 tr. zák.), popř. že její příčetnost byla snížena a do jaké míry, je sice závěrem právním, který ale musí vycházet z konkrétních skutkových zjištění. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud jsou rozhodující zjištění, jak jsou popsána ve výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu a rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Lounech (následně v odvolacím řízení i Krajský soud v Ústí nad Labem) učinil právní závěr, že za své jednání je trestně odpovědný, tj. že nejednal v nepříčetnosti, přičemž jeho příčetnost nebyla ani podstatněji snížena a že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, 2 tr. zák., a to jako zvlášť nebezpečný recidivista ve smyslu § 41 odst. 1 tr. zák.

Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Lounech plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného P. B. včetně jeho výhrad ke znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. S těmito závěry se ztotožnil, popřípadě některé i rozvedl Krajský soud v Ústí nad Labem na str. 2 a 3 odůvodnění napadeného usnesení.

Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného P. B. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. srpna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k

Vydáno: 27. August 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. od 26 000,-