JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 88/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 29. dubna 2002 dovolání obviněného Ing. M. M., podané proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 1. 2002, sp. zn. 7 To 299/2001, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 1 T 182/2000, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného Ing. M. M. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. 1 T 182/2000, byl obviněný Ing. M. M. odsouzen za trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na deset měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 písm. a), § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Zároveň okresní soud rozhodl o náhradě škody.

Odvolání obviněného Ing. M. M., podané proti shora citovanému rozsudku Okresního soudu Brno-venkov, Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 1. 2002, sp. zn. 7 To 299/2001, podle § 256 tr. řádu zamítl.

Podle tzv. dodejky a doručenky, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno Okresnímu státnímu zastupitelství Brno-venkov dne 1. 2. 2002 a obhájci obviněného Ing. M. M., advokátovi JUDr. R. N. dne 4. 2. 2002. Z obsahu trestního spisu není patrno, kdy, resp. zda vůbec bylo rozhodnutí krajského soudu doručeno obviněnému Ing. M. M., patrně omylem bylo ovšem předmětné usnesení naopak bezvýsledně doručováno Ing. M. J. (viz číslo listu 79 spisu). Uvedená skutečnost však nemá žádný vliv na právní moc a vykonatelnost tohoto rozhodnutí.

Dne 17. 4. 2002 bylo Nejvyššímu soudu České republiky doručeno dovolání obviněného Ing. M. M., směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 1. 2002, sp. zn. 7 To 299/2001, byť výslovně brojící výhradně proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. 1 T 182/2000. Dovolání obviněného bylo doručeno Okresnímu soudu Brno-venkov podle prezentačního razítka dne 5. 4. 2002.

V dovolání, podaném prostřednictvím obhájce JUDr. R. N., obviněný Ing. M. M. namítl, že žádným z provedených důkazů nebyl prokázán jeho úmysl způsobit škodu na cizím majetku tím, že by si přisvojil svěřenou věc, resp. jemu svěřené finanční prostředky, nenaplnil tudíž trestním zákonem požadované znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry a nebylo možné u něho dovodit ani event. jednání podvodné. Nalézací soud přitom sice skutkový stav správně zjistil, ale nesprávně jej posoudil jako jednání trestné.

Podle názoru obviněného Ing. M. M. tudíž napadené rozhodnutí okresního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí a sám ve věci rozhodl podle § 265m tr. řádu rozsudkem tak, že obviněný se podle § 226 písm. b) tr. řádu zprošťuje obžaloby.

Předseda senátu soudu prvního stupně doručil v souladu s § 265h odst. 2 tr. řádu opis dovolání obviněného Ing. M. M. Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se státní zástupce může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s případným projednáním dovolání v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky při posuzování podaného dovolání především vycházel z toho, že dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek v trestním řízení se stalo součástí právního řádu České republiky na základě novely trestního řádu, realizované s účinností od 1. ledna 2002 zákonem č. 265/2001 Sb., přičemž časová působnost trestního řádu vychází kromě jiného ze zásady, že trestní řízení se koná podle zákona platného a účinného v době, kdy toto řízení probíhá. Dovolání v trestním řízení bylo zavedeno s účinností od 1. ledna 2002, z čehož je nutno podle názoru Nejvyššího soudu dovodit, že všechny zákonné podmínky pro jeho podání musí nastat až po tomto datu, to znamená za účinnosti shora citovaného zákona č. 265/2001 Sb.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) tudíž nejprve zjišťoval, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu zákonodárce taxativně vymezil, co se rozumí rozhodnutím ve věci samé. Současně Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obviněného Ing. M. M. splňuje veškeré obsahové náležitosti, zakotvené v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu. Dle § 265f odst. 1 tr. řádu totiž musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá.

V tomto ohledu se dovolatel dopustil formálního pochybení tím, že podaný mimořádný opravný prostředek výslovně zaměřil toliko proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Z obsahu použité argumentace však bylo možno podle názoru Nejvyššího soudu dovodit výhrady obviněného i proti rozhodnutí soudu odvolacího a dovolací soud proto shledal dovolání přípustným a mohl se v návaznosti na tento závěr zabývat otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu § 265e tr. řádu.

Podle citovaného ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§ 265e odst. 2 tr. řádu). Podle § 60 odst. 2 tr. řádu lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Podle § 265e odst. 3 tr. řádu v návaznosti na § 60 odst. 4 písm. a) tr. řádu je přitom lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.

Ze spisového materiálu v posuzované věci je patrno, že trestní stíhání obviněného Ing. M. M. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 10. 1. 2002, přičemž usnesení tohoto soudu bylo doručeno ve stejnopisu obhájci obviněného dne 4. 2. 2002, u obviněného Ing. M. M. nelze datum doručení opisu předmětného usnesení přesně zjistit. Pokud však obviněný prokazatelně podal prostřednictvím svého obhájce dovolání dne 4. 4. 2002 jako poštovní zásilku adresovanou Okresnímu soudu Brno-venkov, byť tato zásilka byla okresnímu soudu doručena až dne 5. 4. 2002, byla dvouměsíční dovolací lhůta ve smyslu § 265c odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. řádu zachována.

Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou, zda dovolání obviněného z jím namítaného dovolacího důvodu vymezeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je opodstatněné. Důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je relevantní v případě, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, důvodem dovolání tudíž zde nemůže být nesprávné skutkové zjištění, resp. vady ve skutkovém zjištění může dovolatel úspěšně namítat jen tehdy, jsou-li důsledkem nesprávného hmotně právního posouzení skutku.

Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení ve vztahu k tvrzenému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posoudit hmotně právní posouzení skutku. Přezkoumávané rozhodnutí bude spočívat na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud bude v rozporu právní posouzení uvedené ve výroku rozhodnutí, se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.

Popisu skutku, uvedenému ve výroku rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. 1 T 182/2000, se kterým se Krajský soud v Brně ve svém usnesení z 10. 1. 2002, sp. zn. 7 T 299/2001, ztotožnil, však použitá právní kvalifikace odpovídá.

V tomto konkrétním případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že soud prvního i druhého stupně provedl úplná skutková zjištění pro použitou právní kvalifikaci, přičemž tato skutková zjištění podrobně rozvedl v odůvodnění napadených rozhodnutí.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání obviněného Ing. M. M. jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl, aniž byl oprávněn postupovat podle ustanovení § 265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu. Své rozhodnutí přitom Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 29. dubna 2002

Předseda senátu:

JUDr. Zdeněk S o v á k

Vydáno: 29. April 2002