JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 878/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. října 2006 dovolání, které podal M. L., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 2. 2006, sp. zn. 10 To 60/2006, jako soudu druhého stupně v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 4 Nt 866/2004, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 2. 2006, sp. zn. 10 To 60/2006, a usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 4 Nt 866/2004, z r u š u j í . Současně se zrušují další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Trutnově p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 4 Nt 866/2004, bylo M. L. podle § 72 odst. 1, 4 tr. zák. uloženo ochranné psychiatrické léčení v ústavní formě.

Proti tomuto usnesení podal M. L. stížnost, která byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 2. 2006, sp. zn. 10 To 60/2006, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta.

Vůči konstatovanému usnesení soudu druhého stupně a v něm uvedenému výroku podal M. L. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř.

V odůvodnění podání dovolatel konstatoval, že policejní orgán, který v dané věci prováděl postup před zahájením trestního stíhání ve smyslu § 158 a násl. ust. tr. ř., vydal dne 30. 6. 2004 usnesení pod ČTS: ORTU-474/KPV-2004-OHK, jímž podle § 159a odst. 1 tr. ř. odložil trestní věc jeho osoby podezřelé ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Uvedl, že zmiňované ustanovení trestního řádu hovoří o tom, že daný způsob skončení přípravného řízení ve formě prověřování přichází v úvahu pouze v případech, kdy ve věci nejde o podezření ze spáchání trestného činu a zároveň není na místě vyřídit věc jinak.

Podle názoru dovolatele došlo tím, že státní zástupce podal k okresnímu soudu dne 16. 9. 2004, sp. zn. 2 Zn 1906/2004, návrh na uložení ústavní psychiatrické léčby jeho osobě podle § 72 odst. 2 písm. a) tr. zák., jenž byl v napadeném usnesení soudu prvního stupně překvalifikován na ustanovení § 72 odst. 1 tr. zák., k porušení relevantních právních předpisů. V této spojitosti namítl, že návrh byl podán, aniž byly splněny procesní podmínky podle § 178 odst. 1, 2 tr. ř. Podle tohoto ustanovení, je státní zástupce oprávněn učinit návrh na uložení ochranného léčení po podání obžaloby (před zahájením hlavního líčení), během hlavního líčení, po skončení hlavního líčení, popřípadě i tehdy, když obžaloba vůbec nebyla podána, neboť trestní stíhání bylo zastaveno. Ve všech těchto případech je nezbytnou podmínkou, aby bylo trestní stíhání podle § 160 tr. ř. zahájeno, což se v projednávané věci nestalo. Proto měl okresní soud podaný návrh zamítnout, přičemž M. L. poukázal na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 2. 1996, sp. zn. 4 To 20/96.

Dále dovolatel konstatoval, že pokud by bylo v dané věci řádně zahájeno trestní stíhání jeho osoby podle § 160 tr. ř. a státní zástupce by je podle § 172 odst. 1 písm. e) tr. ř. zastavil z důvodu, že M. L. nebyl v době činu pro nepříčetnost trestně odpovědný a následně by k soudu podal návrh na uložení ochranného léčení podle § 72 odst. 1 tr. zák., soud by byl povinen v průběhu veřejného zasedání provést důkazy směřující k závěru, že čin pro který byl stíhán, se skutečně stal, vykazoval všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu a byl spáchán jeho osobou. Zdůraznil, a to i odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 7. 1998, sp. zn. 3 To 343/98, že takové nezbytné dokazování provedeno nebylo. V projednávané věci se prvostupňový soud pouze zaměřil na provedení výslechu znalce MUDr. J. K. k obsahu jím vypracovaného znaleckého posudku, na výslech M. L., na konstatování obsahu předloženého spisu a na přečtení výslechu znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Současně nepřipustil obhajobou navrhované provedení důkazů opětovným znaleckým zkoumáním jeho osoby. Pokud za tohoto stavu věci okresní soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky podle § 72 odst. 1, 4 tr. zák. pro uložení ochranného psychiatrického léčení ve formě ústavní, je takový závěr předčasný, neboť provedené dokazování není dostatečné.

Z odůvodnění napadeného usnesení soudu prvního stupně je podle dovolatele patrno, že při svém rozhodování soud vycházel především ze znaleckého posudku vypracovaného znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. J. K., podle kterého M. L. trpěl v době spáchání činu a v době zkoumání jeho duševního stavu duševní poruchou v pravém slova smyslu - psychózou, projevující se zejména poruchami myšlení a produkcí paranoidních a persekučních bludů. Podle výsledků znaleckého zkoumání se předmětné činnosti dopustil pod přímým vlivem této choroby, která měla za následek, že jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti byly v době činu vymizelé. Znalec považoval pobyt M. L. na svobodě za nebezpečný, a to nejen pro sebe, ale i pro své okolí a doporučil nařízení ústavní psychiatrické léčby na uzavřeném oddělení. Uvedené závěry znalec potvrdil i při výslechu u veřejného zasedání dne 11. 5. 2005 s tím, že na tom nic nemůže změnit ani skutečnost, že M. L. je podnikatelsky velice aktivní, zaměstnává celkem 208 lidí a dokonce je zařazen v aktivních zálohách Armády České republiky, včetně služby s veškerou technikou a zbraněmi, jakožto osoba vlastnící nejvyšší možné oprávnění - QL3.

Dovolatel také namítl, že od vypracování zmíněného znaleckého posudku do rozhodnutí soudu o uložení ochranného léčení uplynula doba přibližně půldruhého roku. Vzhledem k tomuto časovému odstupu bylo namístě, aby byl M. L. před rozhodnutím soudu opětovně podroben znaleckému zkoumání, neboť v době vydání napadeného usnesení nebylo vůbec jisté, zda závěry podaného posudku jsou stále platné a relevantní. V této spojitosti připomněl již výše popsané výhrady a doplnil, že v době povodní v roce 2002 byl tehdejší okresní vojenskou správou na vlastní žádost nasazen do povodní zasažených oblastí k likvidaci škod. Zdůraznil, že i když se jedná o protichůdná hodnocení jeho duševního stavu, tak Okresní soud v Trutnově nechal rozpory bez povšimnutí a nic neučinil k jejich odstranění a vysvětlení.

Závěrem mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 2. 2006, sp. zn. 10 To 60/2006, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K podanému dovolání se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru je nutno vyslovit souhlas s námitkou dovolatele, že způsob, jímž mu bylo uloženo ochranné psychiatrické léčení, je nesprávný. V této souvislosti státní zástupce konstatoval, že okresní soud neuspěl v řešení druhé podmínky vyžadované ustanovením § 72 odst. 1 tr. zák. - nezkoumal a ani nevyřešil otázku, zda M. L. spáchal čin jinak trestný. Při řešení této otázky by musel narazit na skutečnost, že stále existuje pravomocné usnesení policejního orgánu ze dne 30. 6. 2004, v němž se deklaruje, že v této věci nejde o podezření z trestného činu, tedy že skutek popsaný v záznamu o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 10. 5. 2004 nevykazuje znaky (žádného) trestného činu. S tímto závěrem policejního orgánu je rozhodnutí soudu prvního stupně v diametrálním rozporu, protože - aniž by bylo provedeno relevantní dokazování, na což dovolatel správně poukazuje - soud naopak vyšel z premisy, že M. L. je pachatelem činu jinak trestného, jehož trestní odpovědnosti brání pouze duševní porucha. Státní zástupce se domnívá, že postup podle § 72 odst. 1 tr. zák. je vyloučen v případech, kdy má být rozhodováno o osobě, které vůbec nebylo sděleno obvinění, takže de facto ani nebyla seznámena se skutkem, pro který se konalo přípravné řízení, a jehož existence, přesné okolnosti a právní povaha musí být při rozhodování o uložení ochranného léčení zkoumány. Osoba, ohledně níž bylo pravomocně rozhodnuto, že u ní není dáno podezření ze spáchání trestného činu, se rozhodnutím o odložení věci ocitá pro předmětný skutek zcela mimo terén trestního práva a nemůže být subjektem dalších úkonů trestního řízení. Zejména zde není dán prostor pro státního zástupce k návrhu na uložení ochranného léčení. Ten může naopak navazovat, jsou-li pro takový postup dány předpoklady, na rozhodnutí o zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 1 písm. e) tr. ř. Návrh na uložení ochranného léčení může být součástí obžaloby podle § 178 odst. 1 tr. ř. nebo takový návrh může státní zástupce učinit samostatně (§ 178 odst. 2 tr. ř.). Dále státní zástupce uvedl, že nelze akceptovat vyjádření krajského soudu, který v napadeném usnesení konstatoval, že státní zástupce může s odkazem na ustanovení § 239 odst. 1 tr. ř. kdykoli podat návrh na uložení ochranného léčení. Již ze systematického zařazení tohoto ustanovení plyne, že především půjde o případy, kdy tento návrh státního zástupce nahrazuje rozhodnutí samotného soudu, který si vyhradí rozhodnutí o ochranném léčení do veřejného zasedání. Takový návrh může státní zástupce podat i v případech, kdy došlo k zastavení nebo přerušení trestního stíhání v přípravném řízení či v řízení před soudem (viz názor autorů komentáře k trestnímu řádu). Stejně lichý je argument soudu druhého stupně, že musí být dána možnost rozhodovat o ochranném léčení bez zahajování trestního stíhání, aby je bylo možno uložit osobám, u nichž k zahájení trestního stíhání nedojde a přitom je uložení ochranného léčení v zájmu ochrany osob a majetku. Podle mínění státního zástupce krajský soud očividně přehlédl možnosti dané ustanovením § 23 odst. 4 písm. b) zák. č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, v účinném znění, a navazující právní normy, jež tuto problematiku upravují v souladu s čl. 8 odst. 6 Listiny základních práv a svobod. Z popsaných důvodů proto navrhl, aby Nejvyšší soud z podnětu podaného dovolání podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 2. 2006, sp. zn. 10 To 60/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhl, aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. krajskému soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání M. L. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda dovolatelem vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř., který lze aplikovat, pokud bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. V této souvislosti je nutno konstatovat, že zmíněné nedostatky jsou v podaném mimořádném opravném prostředku vytýkány, a proto byl citovaný dovolací důvod nejen formálně, ale i materiálně uplatněn.

Jelikož Nejvyšší soud neshledal podmínky pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného usnesení, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení tomuto výroku předcházející včetně výroku v usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 4 Nt 866/2004, přičemž dospěl k následujícím závěrům.

Podle § 72 odst. 1 tr. zák. platí, že soud uloží ochranné léčení v případě uvedeném v § 25 a § 32 odst. 2 tr. zák., nebo jestliže pachatel činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný. Zákon v § 72 odst. 4 větě první až třetí tr. zák. stanoví, jestliže je ukládán trest odnětí svobody, ochranné léčení se zpravidla začíná po nástupu výkonu trestu ve věznici. V ostatních případech se ochranné léčení vykonává zpravidla v léčebném zařízení. Lze-li však vzhledem k povaze choroby a léčebným možnostem očekávat, že účel splní i léčení ambulantní, může soud nařídit i tento způsob léčby, popřípadě ústavní léčení změnit dodatečně na léčení ambulantní nebo naopak.

Při rozhodování o uložení ochranného léčení podle § 72 odst. 1 tr. zák. je soud povinen dokazovat, že pachatel činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný, splnění všech zákonných podmínek (srov. např. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek - věci trestní pod č. 24/1992).

Podle názoru Nejvyššího soudu nepostupoval Okresní soud v Trutnově podle zákona, když dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 72 odst. 1, 4 tr. zák. u osoby M. L. (v úvahu přicházela jen varianta popsaná v § 72 odst. 1 tr. zák. za spojkou nebo). Nutno uvést, že prvostupňový soud pouze deklaroval splnění zákonné podmínky u jmenovaného, a to že spáchal čin jinak trestný, aniž by v tomto směru své konstatování opřel o konkrétní skutková zjištění, jak je zcela důvodně vytýkáno jednak v podaném dovolání a jednak v písemném vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k tomuto mimořádnému opravnému prostředku. V uvedeném směru ani žádné dokazování u veřejného zasedání prakticky prováděno nebylo (došlo pouze k přečtení obsahu spisového materiálu Okresního státního zastupitelství v Trutnově sp. zn. 2 Zn 618/2004 - viz č. l. 14 spisu) a příslušná skutková zjištění logicky zcela chybí.

Protože v rozhodnutích soudů absentuje zjištění, zda a případně jakého jednání, které by jinak bylo trestným činem, se M. L. dopustil, není v nich v důsledku toho nedostatku ani podklad pro úsudek, zda a nakolik je reálné, že z jeho strany v budoucnu hrozí spáchání závažnějšího útoku na zájmy chráněné trestním zákonem, a to pod vlivem duševní poruchy. Proto nemohou obě napadená soudní rozhodnutí obstát, a tudíž dovolání bylo podáno důvodně. S poukazem na konstatovaný nedostatek je bezpředmětné se zabývat námitkami dovolatele ohledně závěru soudu, jímž akceptoval znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a výpověď znalce u veřejného zasedání.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 2. 2006, sp. zn. 10 To 60/2006, neboť výše konstatované nedostatky v řízení o stížnosti nenapravil a usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 4 Nt 866/2004. Současně zrušil další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Trutnově přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

V souvislosti s dalším řízením ve věci Nejvyšší soud považuje za potřebné se vyjádřit i k dalším výhradám, a to procesního charakteru, vzneseným v dovolání, případně uvedeným v písemném vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k podanému dovolání.

Podle § 178 odst. 1 tr. ř. platí, že státní zástupce navrhne v obžalobě, aby soud uložil ochranné léčení nebo ochrannou výchovu nebo zabrání věci, má-li za to, že jsou pro to zákonné podmínky. Podle § 178 odst. 2 tr. ř. návrh uvedený v odstavci 1 může státní zástupce učinit též samostatně. Zákon v § 239 odst. 1 tr. ř. stanoví, že nejde-li o případ, kdy si soud rozhodnutí o ochranném léčení vyhradil podle § 230 odst. 2 tr. ř., může je uložit ve veřejném zasedání, jen navrhne-li to státní zástupce.

Podle Nejvyššího soudu nelze souhlasit s názorem vysloveným v podaném dovolání i v písemném vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k mimořádnému opravnému prostředku, že nezbytnou podmínkou návrhu státního zástupce, aby soud mohl uložit ochranné léčení, je předchozí zahájení trestního stíhání osoby, ohledně které takový návrh podal, přičemž její trestní stíhání bylo následně zastaveno [např. postupem podle § 172 odst. 1 písm. e) tr. ř.]. Vázat podání zmíněného návrhu státního zástupce na tvrzenou podmínku, totiž nevyplývá z výše citovaného zákonného textu, ani z rozhodnutí dosud publikovaných ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Krajský soud v Hradci Králové ve svém předchozím usnesení ze dne 9. 8. 2005, sp. zn. 10 To 339/2005, na něž je v napadených rozhodnutích odkazováno, důvodně poukázal na skutečnost, že státní zástupce vykonával ve věci dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení (§ 174 odst. 1 tr. ř.), které bylo konáno, přestože nebylo zahájeno trestní stíhání; zákon vymezuje pojem přípravného řízení jako úsek řízení od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení (§ 12 odst. 10 tr. ř.). Dále připomněl, že přípravné řízení bylo ukončeno právní mocí usnesení o odložení věci podle § 159a odst. 1 tr. ř. Jestliže v těchto okolnostech soud druhého stupně spatřoval oprávnění státního zástupce podat ve věci ve smyslu ustanovení § 239 odst. 1 tr. ř. návrh na uložení ochranného léčení, když trestní stíhání M. L. nemohlo být s ohledem na vyloučení jeho trestní odpovědnosti podle § 12 tr. zák. zahájeno, nelze tento právní názor považovat za chybný.

Okresní soud v Trutnově znovu posoudí, zda jsou u M. L. splněny zákonem stanovené podmínky po uložení ochranného psychiatrického léčení u jeho osoby, přičemž lze ve smyslu ustanovení § 265s odst. 1 tr. ř. odkázat na právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto usnesení. Zejména musí v řízení opatřit spolehlivý skutkový podklad potřebný ke zjištění, zda a jakého jednání, které by jinak bylo trestným činem se jmenovaný dopustil, a jaké jeho jednání z jeho strany hrozí do budoucna. Toto zjištění je také východiskem dalších úvah, zda pobyt M. L. na svobodě je nebezpečný ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 tr. zák. Závěr o nebezpečnosti pobytu na svobodě je výsledkem určitého porovnání toho, co osoba, o níž se rozhoduje, skutečně spáchala, s tím, co z její strany v budoucnu reálně hrozí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. 7 Tdo 734/2003).

V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání, neboť zjištěnou vadu napadených rozhodnutí nebylo možno odstranit v řízení o dovolání ve veřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 31. října 2006

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k

Vydáno: 31. October 2006