JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 843/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. července 2008 dovolání, které podal obviněný F. Č., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 2. 2008, sp. zn. 4 To 38/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 11 T 71/2007, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. Č. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 4. 12. 2007, sp. zn. 11 T 71/2007, byl obviněný F. Č. uznán vinným, že

dne 26. 7. 2006 v P. v prodejně R. C. S. P., při sjednávání úvěrové smlouvy se společností H. C. a. s. uvedl za účelem sjednání úvěru ve výši 19.278,- Kč na nákup mobilního telefonu, že je zaměstnán u zaměstnavatele V. Š., ačkoliv zde zaměstnán nikdy nebyl, na základě těchto nepravdivých údajů mu byl úvěr poskytnut a poškozené společnosti H. C. a. s., byla způsobena škoda ve výši 19.278,- Kč.

Takto zjištěné jednání soud prvního stupně kvalifikoval jako trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák. a obviněného odsoudil podle § 250b odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný F. Č. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 2. 2008, sp. zn. 4 To 38/2008, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Citované usnesení krajského soudu napadl obviněný F. Č. prostřednictvím obhájce dovoláním. Podle jeho mínění je dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť „rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení“ a podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. s tím, že „bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“.

Obviněný připomněl, jak ve věci rozhodl soud prvního stupně. Uvedl, že při odvolacím jednání své odvolání blíže odůvodnil tím, že se žalované trestné činnosti nemohl dopustit, když v době, kdy tato měla být spáchána, pracoval ve Š. a nemohl být současně v Č. r. Na důkaz pravdivosti tohoto tvrzení v odvolání navrhoval konstatování svého cestovního pasu s vyznačeným vstupem a výstupem ze Š. a rovněž pracovní smlouvy dokládající jeho pracovní poměr ve Š. Tyto návrhy však krajský soud zamítl, neboť je pokládal za nevěrohodné a jeho tvrzení za účelové. Obviněný konstatoval, že v průběhu předcházejícího řízení soud vycházel pouze z dokladů, které byly při uzavírání úvěrové smlouvy předloženy, avšak nepokusil se o zjištění totožnosti osoby, jež tuto úvěrovou smlouvu uzavírala. Dodal, že se nejprve k jednání, které mu bylo kladeno za vinu, doznal. Současně je přesvědčen, že se jej ve skutečnosti dopustil jeho bratr, jemuž nechtěl přitížit.

Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 2. 2008, sp. zn. 4 To 38/2008, a tomuto soudu podle § 265l tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.

K mimořádnému opravnému prostředku se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř., ve skutečnosti však obviněný toliko namítá, že skutek spáchala jiná osoba, a tudíž napadá soudem učiněná skutková zjištění, podle nichž byl pachatelem právě on. V podání je též vytýkána skutečnost, že odvolání bylo krajským soudem podle § 256 tr. ř. zamítnuto, v čemž je spatřováno naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Z takto formulované námitky je však nepochybné, že obviněný ve skutečnosti zamýšlel dovolání opřít o znění § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a to podle první v tomto ustanovení uvedené alternativy.

Dále státní zástupce uvedl, že skutkovými zjištěními, jak je učinily soudy nižších stupňů a pokud k nim dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je dovolací soud vázán. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Údajně nesprávná skutková zjištění důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. být nemohou. Státní zástupce současně připomněl, že obviněný se k trestnému činu doznal, a poté odmítl k věci vypovídat. Až u veřejného zasedání konaného o odvolání nad rámec podaného odvolání namítl, že pachatelem je někdo jiný, neboť on se v inkriminované době v Č. r. nenacházel. Tomuto (zcela novému) tvrzení však odvolací soud neuvěřil.

Podle státního zástupce je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spatřován toliko ve skutečnosti, že odvolání obviněného bylo zamítnuto. Zdůraznil, že relevantní uplatnění citovaného dovolacího důvodu podle první v jeho ustanovení uvedené alternativy nepřichází v úvahu, neboť jde o dovolací důvod ryze procesního charakteru vztahující se k případům, kdy odvolání bylo podle § 253 tr. ř. zamítnuto či odmítnuto, a to bez věcného přezkoumání. V daném případě však bylo odvolání obviněného odvolacím soudem projednáno a bylo o něm i rozhodnuto. Citovaný dovolací důvod by mohl být relevantním důvodem dovolání podle druhé v jeho ustanovení uvedené alternativy, tj. v případě, že by v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím byl naplněn některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř. Námitky obviněného, jež se týkají předchozího řízení, ale žádnému z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř. neodpovídají a tento závěr lze vztáhnout i na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

V závěru vyjádření státní zástupce s poukazem na popsané skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud hodlal učinit rozhodnutí jiné, vyjádřil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného F. Č. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

Protože dovolání je možno učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.

Podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:

g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,

l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

Obviněný v podání označil jako dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., s tím, že „bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“. Jelikož citované slovní vyjádření odpovídá dovolacímu důvodu zakotvenému v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (podle první v ustanovení zákona uvedené alternativy), vycházel Nejvyšší soud z toho, že ve skutečnosti byl tento důvod dovolání uplatněn.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání je z procesních důvodů zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle § 253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitosti obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.

U obviněného F. Č. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (o podaném odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§ 254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný F. Č. uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný uvádí, že se žalované trestné činnosti nedopustil. Tvrdí, že v době, kdy měla být spáchána, pracoval ve Š. a nemohl být současně v Č. r. Vytýká, že jím navrhované důkazy cestovním pasem s vyznačeným vstupem a výstupem ze Š., jakož i pracovní smlouvu dokládající jeho tamější pracovní poměr, krajský soud odmítl. Pokud se k jednání, jež mu je kladeno za vinu, přiznal, tak nechtěl přitížit svému bratrovi, který se jej ve skutečnosti dopustil. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků a vlastní verze události až následně obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný předmětný skutek spáchal tak, jak je popsán v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná v úvodu tohoto usnesení) byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně proti konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Písku (následně v odvolacím řízení i Krajský soud v Českých Budějovicích) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák.

V odůvodnění napadeného usnesení Krajský soud v Českých Budějovicích mimo jiné konstatoval: „…obžalovaný v průběhu přípravného řízení využil svého práva a vypovídat odmítl, při hlavním líčení doznal spáchání skutku bez jakýchkoli výhrad a dále nevypovídal.“ V této souvislosti zdůraznil: „Obžalovaný nikdy nezpochybnil autentičnost svého podpisu na úvěrové smlouvě a nikde ani náznakem nenaznačil, že se skutku nemohl dopustit proto, že pobýval v zahraničí. Jeho změněný postoj při veřejném zasedání není možno odvolacím soudem hodnotit jinak, než jako zcela účelový, naivní, nelogický a nesmyslný. Obžalovaný ovšem pochopitelně má právo hájit se způsobem, jaký uzná za vhodný. Nutno poznamenat, že obžalovaný nebyl schopen argumentovat žádným konkrétním údajem, s orgány činnými v trestním řízení má značné zkušenosti, stejně tak s řízením u soudu. I proto nelze brát vážně jeho vysvětlení, že nevěřil, že by hlavní líčení u okresního soudu mohlo vést k jeho odsouzení. Nelze přehlédnout, že i v podaném odvolání měl výhrady pouze k druhu a výši uloženého trestu a opakoval své doznání.“ V návaznosti na to odvolací soud podtrhl: „Nelze pak najít přijatelné vysvětlení, proč by kdokoli napodoboval jeho podpis na úvěrové smlouvě. Pokud mu bylo při veřejném zasedání předestřeno, že kromě úvěrové smlouvy poškozená organizace předložila i fotokopie jeho občanského průkazu a průkazu zdravotního pojištění, kterými prokázal svou totožnost, obžalovaný počal tvrdit, že někdy v srpnu 2006 nahlásil ztrátu osobních dokladů, neví, kdy je ztratil. Nutno poznamenat, že k podpisu úvěrové smlouvy došlo 26. 7. 2006“ (vše na str. 2 rozhodnutí soudu druhého stupně).

Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného F. Č. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. července 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k

Vydáno: 29. July 2008