JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 834/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. července 2008 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněného P. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2007, č. j. 4 To 437/2007-44, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 209/2007, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j í usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2007, č. j. 4 To 437/2007-44, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2007, č. j. 3 T 209/2007-31.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně z r u š u j í další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2007, č. j. 4 To 437/2007-44, bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání městského státního zástupce v Brně proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2007, č. j. 3 T 209/2007-31. Tímto rozsudkem byl obviněný P. K. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Za tento trestný čin mu byl podle § 171 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců. Dále byl obviněnému podle § 49 odst. 1 tr. zák. a podle § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců.

Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání v neprospěch obviněného, ve kterém uplatnila dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. l) alinea druhá tr. ř. s argumentací, že v řízení předcházejícím vydání dovoláním napadeného usnesení soudu druhého stupně byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Poukazuje na to, že obviněný P. K. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2007, č. j. 3 T 209/2007-31, uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se podle skutkových zjištění nalézacího soudu dopustil tím, že: „dne 1. 8. 2007 v B. řídil motorové vozidlo zn. Mazda 626, rz:, přičemž v 03.50 hod. na ul. J. byl při jeho řízení kontrolován policejní hlídkou PČR, vozidlo řídil přesto, že mu byla rozhodnutím M. m. B., ze dne 5. 6. 2007, č. j., které téhož dne nabylo právní moci, uložena mimi jiné sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu šesti měsíců“.

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2007, sp. zn. 3 T 209/2007, byl obviněný P. K. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., přičemž tentýž skutek byl v návrhu na potrestání právně kvalifikován jednak jako trestný čin, jímž byl obviněný uznán posléze rozsudkem vinným, tedy jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jednak jako trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. Poukázala na to, že soudy obou stupňů setrvaly na zavedené aplikační praxi, která je cestou tohoto dovolání zpochybňována, jejíž základ tkví v tom, že pro trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. by neměl být postihován pachatel, kterému byl v minulosti vydán řidičský průkaz, i když dočasně na základě rozhodnutí příslušného orgánu, nemůže funkci řidiče vykonávat. Trestní postih uvedený právní názor připouští pouze u osoby - neřidiče, která nikdy nezískala řidičské oprávnění. V této souvislosti připomíná, že uvedená aplikační praxe není v souladu se stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. Tpjn 301/2007, ze dne 26. 9. 2007. Zmiňované stanovisko připouští možnost jednočinného souběhu trestných činů maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. s trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. Dále poukazuje na to, že rozdílnost chráněných objektů a tím i zcela odlišný účel obou skutkových podstat vyžaduje kvalifikovat posuzované jednání jako jednočinný souběh obou trestných činů, neboť taková právní kvalifikace nejlépe vystihuje společenskou nebezpečnost jednání pachatele. Závěrem mimořádného opravného prostředku navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2007, sp. zn. 4 To 437/2007, rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2007, sp. zn. 3 T 209/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Městskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno nejvyšší státní zástupkyní, tj. osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a)], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda vznesené námitky naplňují uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Brně, jakož i řízení předcházející a shledal, že dovolání je důvodné. Nejvyšší soud ve svém stanovisku Tpjn 301/2007 publikoval, že „I. Osoba, která pozbyla řidičské oprávnění podle § 94a odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, s ohledem na to, že jí byl uložen soudem trest nebo příslušným správním úřadem v řízení o přestupku uložena sankce zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel, nebo jí bylo řidičské oprávnění ze stejných důvodů odňato podle § 94 odst. 1písm. c) uvedeného zákona, ve znění účinném do 30. 6. 2006, není držitelem řidičského oprávnění ve smyslu ustanovení § 180d tr. zák. o trestném činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění. II. Jestliže pachatel řídí motorové vozidlo, ačkoli není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle zvláštního zákona (zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů), a v době, kdy mu bylo řízení motorových vozidel zakázáno pravomocným rozsudkem nebo rozhodnutím příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností v přestupkovém řízení, zpravidla naplňuje znaky trestných činů řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. a maření úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. spáchaných v jednočinném souběhu“.

Již ve svém rozhodnutí ze dne 25. 10. 2007, pod sp. zn. 6 Tdo 850/2007, poukázal Nejvyšší soud na skutečnost, že objektem trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. je zájem na bezpečnosti silničního provozu. Smyslem tohoto ustanovení je chránit bezproblémový silniční provoz proti ohrožení vyplývajícímu z řízení motorového vozidla osobou bez příslušného řidičského oprávnění (viz C.H. Beck, Šámal, Půry, Rizman: trestní zákon-dodatek ke komentáři šesté doplněné a přepracované vydání, str. 210-211). Objektem trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 tr. zák. je zájem na nerušené realizaci rozhodnutí státních orgánů. Rozdílnost chráněných objektů a tím i zcela odlišný účel obou skutkových podstat vyžaduje kvalifikovat posuzované jednání obviněného, které podle skutkového zjištění nalézacího soudu spočívalo v tom, že „dne 1. 8. 2007 v B. řídil motorové vozidlo zn. Mazda 626, rz:, přičemž v 03.50 hod. na ul. J. byl při jeho řízení kontrolován policejní hlídkou PČR, vozidlo řídil přesto, že mu byla rozhodnutím M. m. B., ze dne 5. 6. 2007, č.j., které téhož dne nabylo právní moci, uložena mimo jiné sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu šesti měsíců“, jako jednočinný souběh obou trestných činů, neboť taková právní kvalifikace nejlépe vystihuje společenskou nebezpečnost jednání pachatele.

V předmětné trestní věci je z učiněných skutkových zjištění zřejmé, že obviněný P. K. měl rozhodnutím M. m. B., ze dne 5. 6. 2007, č.j., zakázáno řízení motorových vozidel na dobu šesti měsíců, když uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dne 5. 6. 2007, a přes uvedenou skutečnost byl dne 1. 8. 2007 policejní hlídkou přistižen při řízení motorového vozidla. Sám soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku konstatuje, že se obviněný vedle trestného činu maření úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. dopustil trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění, kdy v důsledku předchozího správního postihu pozbyl řidičského oprávnění ve smyslu § 94a zákona o provozu na pozemních komunikacích. Městský soud konstatoval, že v dané trestní věci byly dány formální znaky uvedeného trestného činu (§ 180d tr. zák.), avšak materiální stránka tohoto trestného činu nebyla naplněna.

Pokud jde o posouzení materiální stránky obou trestných činů /§ 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a § 180d tr. zák./, je nutno vycházet ze skutečnosti, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla vyšší než nepatrný. Ustanovení § 3 odst. 2 tr. zák. se proto uplatní jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti pro společnost v konkrétním případě, přestože byly naplněny formální znaky určité skutkové podstaty, nedosáhne stupně odpovídajícího dolní hranici typové nebezpečnosti činu pro společnost, když tedy nebude odpovídat ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu této skutkové podstaty (srov. č. 43/1996 Sb. rozh. tr.). Pokud z rozhodnutí soudu prvního, resp. druhého stupně vyplývá, že jednání nebylo takové povahy, aby z něj bylo možno dovodit, že stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je vyšší než nepatrný, pak je vhodné zmínit, že zákonodárce již zavedením skutkové podstaty trestného činu podle § 180d tr. zák. do trestního zákona vyjádřil názor, že již samotné řízení motorového vozidla osobou, která k takovému řízení nemá příslušné řidičské oprávnění podle zvláštního zákona, je v běžných případech natolik společensky nebezpečné, že je třeba jej učinit předmětem trestního postihu. Z pohledu shora zmíněného nemůže obstát ani argumentace, že obviněný byl zadržen při běžné silniční kontrole, kdy nespáchal jiný přestupek a nebyla zjištěna přítomnost alkoholu v jeho krvi. Zcela nepřiléhavá je pak zmínka, že „v připravované novele trestního zákona má být tento trestný čin vypuštěn“. Okrajově je možno také uvést, že z porovnání trestních sazeb trestů odnětí svobody je zřejmé, že zákonodárce považuje trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. za společensky nebezpečnější než trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák.

Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem, lze konstatovat, že dovolání podané nejvyšší státní zástupkyní v neprospěch obviněného, pokud jde o námitku právní kvalifikace jednání obviněného jako jednočinného souběhu trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., je opodstatněné.

S ohledem na přístup některých soudů k problematice vyřešené již zmíněným rozhodnutím Nejvyššího soudu ve stanovisku Tpjn 301/2007, považuje Nejvyšší soud za potřebné znovu zmínit, že cílem sjednocovací činnosti Nejvyššího soudu k rozhodovací praxi soudů je nejen výklad právních norem v právně složitějších či sporných případech, ale zejména dosažení jednotného výkladu těchto norem všemi soudy, aby u všech adresátů existovala dostatečná míra předvídatelnosti práva a též dostatečná míra jednotnosti jeho autoritativní aplikace.

Státní zástupkyně podala dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. prostřednictvím dovolacího důvodu vymezeného v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě, která je dána tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265a odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Z důvodů shora rozvedených bylo dovolání státní zástupkyně podané v neprospěch obviněného shledáno důvodným. Po tomto zjištění musel Nejvyšší soud zrušit podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Brně (soudu odvolacího), i rozsudek soudu prvního stupně, kde primárně k pochybení došlo, stejně jako i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V souladu se zněním § 265l tr. ř. přikázal pak Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, kdy bude nutno napravit shora naznačené vady týkající se právního posouzení skutku.

Podle § 265s odst. 1 tr. ř. je Městský soud v Brně v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem v tomto dovolacím rozhodnutí a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 16. července 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann

Vydáno: 16. July 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. pro Vás