JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 827/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. 10. 2002 dovolání obviněného M. S., podané proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 6. 2002, sp. zn. 6 To 944/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 1 T 64/99, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného M. S. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný M. S. byl rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 24. 7. 2001, sp. zn. 1 T 64/99, uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 18. 11. 1998 v K. V. v prodejně H. K., U K. 1, převzal na základě smluv o finančním pronájmu č. 9837210010-12 do leasingového pronájmu na dobu 36 měsíců barevnou televizi zn. Thomson, videorekordér zn. Thomson a mikrovlnou troubu zn. Whirlpool v celkové hodnotě 49.948,- Kč, přičemž již před uzavřením těchto smluv neměl v úmyslu podmínky těchto smluv plnit, uvedl v rozporu se skutečností svého zaměstnavatele a po předchozí dohodě přístroje bezprostředně po jejich převzetí v rozporu s podmínkami uzavřených smluv předal další osobě nezjištěné totožnosti, čímž leasingové společnosti H. C. a. s., K. 39, B., způsobil škodu ve výši 42.967,- Kč.

Za tento trestný čin byl obviněný podle § 250 odst. 2, § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 8. 3. 2000, sp. zn. 1 T 32/2000, doručeného 13. 6. 2000, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené společnosti H. C. a. s., se sídlem K. 39, B., škodu ve výši 42.967,- Kč.

Proti shora citovanému rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech podali obviněný M. S. i Okresní státní zástupce v Karlových Varech odvolání, která Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 3. 6. 2002, sp. zn. 6 To 944/2002, podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná.

Podle tzv. dodejek a doručenek, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno dne 17. 7. 2002 obviněnému M. S., jeho tehdejšímu obhájci JUDr. M. D. i Okresnímu státnímu zastupitelství v Karlových Varech.

Dne 16. 9. 2002 napadl obviněný M. S. prostřednictvím obhájce JUDr. M. Č. u Okresního soudu v Karlových Varech shora citované rozhodnutí okresního soudu ve spojení s rozhodnutím soudu odvolacího dovoláním, jež doplnil svým podáním ze dne 17. 9. 2002. Dovolání bylo doručeno se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 17. 10. 2002.

Obviněný M. S. výslovně opřel podaný mimořádný opravný prostředek o dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. c), g), k) tr. řádu.

Pokud jde o prvně uvedený dovolací důvod, obviněný namítl, že mu nebylo doručeno ustanovení obhájce ze dne 27. 2. 2002 k odůvodnění odvolání, čímž došlo podle názoru dovolatele k porušení trestního řádu. V tomto ohledu obviněný upřesnil, že dne 25. 2. 2002 podal u Krajského soudu v Plzni odvolání, které však nemělo potřebné náležitosti stanovené trestním řádem, a proto mu byl ustanoven obhájce JUDr. M. D. za účelem odůvodnění odvolání ve smyslu § 251 odst. 2 tr. řádu. Jmenovaný advokát odvolání odůvodnil a podal příslušné podání dne 7. 3. 2002 u odvolacího soudu. Dne 15. 5. 2002 byl tento obhájce obviněnému ustanoven ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) tr. řádu, přičemž ustanovení obhájce spolu s obsílkou k veřejnému zasedání obdržel obviněný dne 17. 5. 2002. Obviněný se nemohl poradit s ustanoveným obhájcem o sepsání důvodů odvolání, neboť tím, že neobdržel ustanovení obhájce nevěděl, kdo ho ve věci zastupuje, přičemž tuto skutečnost se dozvěděl až dne 3. 6. 2002 při veřejném zasedání odvolacího soudu. Obviněný se tedy domnívá, že se jedná o analogicky stejnou situaci, jako by obhájce neměl, a tudíž došlo k porušení trestního řádu v ustanovení § 251 odst. 2 tr. řádu.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, obviněný uvedl, že je osobou závislou na omamných a psychotropních látkách, které pravidelně užívá a často se ocitá pod jejich vlivem. Prioritním cílem jeho činnosti je získání finančních prostředků na nákup drog, a to i trestnou činností. Rovněž v minulosti byl již několikrát soudně trestán pro majetkovou trestnou činnost. Přesto, že ze spisového materiálu bylo známo, že obviněný je závislý na užívání omamných a psychotropních látek, okresní soud neprovedl důkaz přibráním znalců z oboru psychiatrie k posouzení duševního stavu obviněného, zejména pak, zda obviněný mohl své jednání ve vztahu k trestné činnosti ovládat a mohl rozpoznat nebezpečnost svého činu pro společnost. Tento důkaz však proveden nebyl, stejně jako nalézací soud nevyčerpal všechny možnosti pátrání po osobách, které se měly podílet na spáchání trestné činnosti, a to J. P. a N. G., neboť nebylo provedeno pátrání na ubytovně Armády spásy nebo v Centrální evidenci vazeb a věznic ČR, přičemž výslech těchto osob by upřesnil rozsah viny obviněného. Soud tedy neprovedl důkazy v takovém rozsahu, aby mohl po právní stránce správně zhodnotit vinu obviněného.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu pak obviněný spatřuje v tom, že odvolací soud jeho odvolání zamítl jako nedůvodné podle § 256 tr. řádu, ačkoliv pro to nebyly splněny zákonem stanovené podmínky. Krajský soud měl podle názoru obviněného zrušit rozsudek soudu prvého stupně a věc vrátit tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí s tím, aby byl přezkoumán duševní stav obviněného a provedeno pátrání po eventuálních spolupachatelích.

V petitu svého dovolání obviněný M. S. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil celý rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech a přikázal tomuto soudu, aby ve věci znovu jednal, provedl výslech svědků N. G. a J. P. a přibral k vyšetření duševního stavu obviněného soudní znalce z oboru psychiatrie.

Ve svém podání, označeném jako doplnění obsahu dovolání, jež bylo podáno u Okresního soudu v Karlových Varech dne 17. 9. 2002, pak obviněný opakovaně uvedl, že dovolání směřuje i proti usnesení Krajského soudu v Plzni.

Předseda senátu soudu prvního stupně v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. řádu doručil dne 3. 10. 2002 opis dovolání obviněného státnímu zástupci Nejvyššího státního zastupitelství.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé.

V této souvislosti Nejvyšší soud shledal, že předmětné dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest /§ 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu/.

Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obviněného M. S. splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.

Nejvyšší soud v tomto ohledu zjistil, že se dovolatel dopustil formálního pochybení tím, že ve svém podání jako dovolací důvod uvedl § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, když z obsahu podání jednoznačně vyplývá, že měl na mysli důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. V této souvislosti je nutno připomenout, že po novele trestního řádu provedené zákonem č. 200/2002 Sb. ze dne 24. 4. 2002 je s účinností ode dne 24. 5. 2002 dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu uveden v novém znění v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.

Dovolací soud se zároveň zabýval otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu § 265e tr. řádu. Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§ 265e odst. 2 tr. řádu).

Ze spisového materiálu v posuzované věci lze doložit, že trestní stíhání dovolatele bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 3. 6. 2002, přičemž opis usnesení odvolacího soudu byl obviněnému i jeho tehdejšímu obhájci, JUDr. M. D., doručen dne 17. 7. 2002. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. M. Č. u Okresního soudu v Karlových Varech dne 16. 9. 2002. Z uvedeného je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla u dovolatele ve smyslu § 265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována.

Nejvyšší soud dále zkoumal, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, neboť dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, přičemž existence některého z dovolacích důvodů je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ačkoliv ho podle zákona měl mít. V daném případě se tedy jedná o porušení ustanovení o nutné obhajobě ve smyslu § 36 a násl. tr. řádu bez ohledu na to, z jakého důvodu uvedeného v § 36 tr. řádu musel mít obviněný v řízení obhájce. Pokud by tedy soud zkrátil obviněného na jeho obhajovacích právech nedodržením postupu podle § 251 odst. 2 tr. řádu tím, že by mu neustanovil obhájce za účelem odůvodnění podaného odvolání nebo i obhajování v odvolacím řízení, mohlo by popřípadě jít pouze o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.

Obviněný M. S. v podaném dovolání namítl, že nedoručením předmětného ustanovení obhájce k odůvodnění odvolání ve smyslu § 251 odst. 2 tr. řádu došlo k porušení trestního řádu o ustanovení obhájce. Ze spisového materiálu však dovolací soud zjistil, že v době podání odvolání nebyl u obviněného M. S. důvod nutné obhajoby ve smyslu § 36 tr. řádu vůbec dán, a tudíž v tomto směru nebylo porušeno ustanovení trestního řádu o nutné obhajobě, stejně jako nedošlo k naplnění dovolacího důvodu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, jež se dotýká pouze případů porušení ustanovení o nutné obhajobě a nikoliv porušení povinnosti soudu ustanovit obhájce obviněnému za účelem odůvodnění odvolání pro jeho obsahové nedostatky.

Pokud tedy soud zkrátí obviněného na jeho obhajovacích právech nedodržením postupu podle § 251 odst. 2 tr. řádu tím, že mu neustanoví obhájce za účelem odůvodnění podaného odvolání nebo obhajování v odvolacím řízení, může jít za určitých okolností výhradně o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že námitky obviněného M. S., jimiž je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu podložen, neodpovídají zákonnému důvodu předpokládanému ustanovením § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu.

Navíc dovolací soud ze spisového materiálu zjistil, že obviněný podal odvolání dne 19. 10. 2001 a vzhledem k tomu, že toto podání nesplňovalo obsahové náležitosti ve smyslu ustanovení § 249 odst. 1 tr. řádu, odvolací soud doručil obviněnému dne 12. 2. 2002 výzvu k odstranění vad odvolání se stanovením osmidenní lhůty. Jelikož výzva nevedla k nápravě a obviněný si sám obhájce nezvolil, opatřením ze dne 27. 2. 2002 byl obviněnému ustanoven jen k odůvodnění odvolání obhájce JUDr. M. D. (viz číslo listu 120 spisu), přičemž ustanovení bylo doručeno obhájci dne 4. 3. 2002. Výše jmenovaný obhájce pak podal dne 7. 3. 2002 u odvolacího soudu přípis s odůvodněním odvolání (viz č. l. 122). Dne 15. 5. 2002 pak byl tento obhájce ustanoven z důvodů § 36 odst. 1 písm. a) tr. řádu, jež vznikly na straně obviněného (č. l. 140), přičemž ustanovení bylo doručeno obviněnému i obhájci dne 17. 5. 2002. Z výše uvedeného je tedy patrno, že postupem soudu nebyla nikterak porušena ustanovení trestního řádu týkající se nutné obhajoby, neboť ve smyslu § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu obviněný obhájce v řízení měl ve všech případech, kdy ho měl mít.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze pak aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Existenci těchto vad spatřuje dovolatel v neprovedení důkazů v takovém rozsahu, aby mohl soud po právní stránce správně zhodnotit předmětný skutek.

Ve výše uvedené souvislosti je nutno připomenout, že důvodem dovolání ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění. Přezkoumávané rozhodnutí pak bude spočívat na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.

Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotí hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.

Tento závěr vyplývá rovněž z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. Trestní řád ostatně z hlediska nápravy skutkových vad obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. řádu).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

V daném ohledu dovolání obviněného M. S. nemůže rovněž obstát, neboť z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv dovolatel uvádí jako důvod svého dovolání § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jeho námitky směřují výhradně vůči skutkovým zjištěním soudu prvého i druhého stupně, přičemž ve vytýkaných vadách je až následně spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení skutku. V posuzovaném dovolání tedy obviněný takto sice uplatnil jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V takovém případě tedy nebyl uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení § 265b tr. řádu uveden není. Pro úplnost je třeba připomenout, že část dovolacích námitek obviněného se týká pouze odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž ve smyslu § 265a odst. 4 tr. řádu dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.

Nejvyšší soud musel navíc konstatovat, že skutkový stav zjištěný soudem prvého i druhého stupně a vymezený ve skutkové větě výroku o vině rozhodnutí nalézacího soudu objasňuje všechny potřebné skutkové otázky pro použitou právní kvalifikaci skutku a použité právní kvalifikaci odpovídá.

Konečně důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Uvedený dovolací důvod dopadá na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. Smyslem tohoto dovolacího důvodu je tedy umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny.

Pod pojmem procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí je přitom nutno chápat pouze zákonem stanovené procesní podmínky pro odmítnutí nebo zamítnutí odvolání nebo stížnosti, přičemž se jedná o rozhodnutí nadřízeného orgánu ve smyslu § 148 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. řádu u stížnosti nebo rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu § 253 odst. 1 až odst. 4 tr. řádu u odvolání, v obou případech bez věcného přezkoumání věci. Dle dikce odst. 1 posledně zmíněného ustanovení odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět. Odmítnout odvolání je pak ve smyslu odst. 3 citovaného ustanovení odvolací soud oprávněn tehdy, pokud nesplňuje z hlediska svého obsahu zákonné náležitosti odvolání, uvedené v ustanovení § 249 tr. řádu.

Novelizovaný dovolací důvod lze tudíž použít, pokud byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. řádu u stížnosti nebo podle § 253 odst. 1 tr. řádu u odvolání, přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí nebo pokud odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. řádu, ačkoliv nebyly splněny podmínky podle § 253 odst. 4 tr. řádu (tedy oprávněná osoba nebyla náležitě poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání).

Ve shora uvedeném ohledu tak důvodem dovolání nemůže být zamítnutí odvolání ve smyslu § 256 tr. řádu, tedy shledá-li odvolací soud, že odvolání není důvodné, neboť postup podle § 256 tr. řádu lze použít až po splnění přezkumné povinnosti odvolacího soudu, zakotvené v ustanovení § 254 odst. 1 tr. řádu, neshledal-li odvolací soud důvody k zamítnutí odvolání podle § 253 tr. řádu. Na rozdíl od ustanovení § 253 tr. řádu, podle něhož odvolací soud zamítne odvolání bez věcného přezkoumání věci v těch případech, kdy odvolání nesplňuje zákonem stanovené procesní podmínky, ve smyslu § 256 tr. řádu může odvolací soud zamítnout odvolání jako nedůvodné až na podkladě výsledků veřejného zasedání, konaného o tomto odvolání, kdy tedy odvolání splňuje procesní podmínky ve smyslu § 253 tr. řádu, avšak v něm vytýkané vady nejsou důvodné.

Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu na podkladě řádného opravného prostředku věcně, a vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným, zamítl jej podle § 256 tr. řádu u odvolání a podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu u stížnosti, je možno novelizovaný dovolací důvod uplatnit jen tehdy, je-li řízení předcházející napadenému rozhodnutí zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody uvedenými v písm. a) až k) § 265b odst. 1 tr. řádu.

V tomto případě by však dovolatel musel tvrdit a náležitě odůvodnit své dovolání z hledisek důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu a v návaznosti na tento obecný důvod i některého důvodu (či více důvodů) uvedeného (uvedených) v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu, který musí být dán v řízení předcházejícím napadenému zamítavému rozhodnutí.

V posuzované věci sice obviněný M. S. v rámci dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c) a g) tr. řádu, avšak s odkazem na shora rozvedené skutečnosti obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů obsažených v odůvodnění uplatněného důvodu dovolání neodpovídá takovému v souladu s § 265f odst. 1 tr. řádu vymezenému některému důvodu dovolání podle § 265b tr. řádu, a tudíž podané dovolání nesplňuje náležitosti obsahu dovolání spočívající v uvedení dovolacích důvodů, pro které je napadáno rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, s příslušným odkazem na zákonné ustanovení § 265b tr. řádu.

Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že odvolací soud konal v předmětné trestní věci odvolací řízení a o zamítnutí řádného opravného prostředku rozhodl po provedeném přezkumu podle zákonem stanovených hledisek ve smyslu § 256 tr. řádu, přičemž v řízení zamítavému rozhodnutí předcházejícím nebyl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.

S přihlédnutím ke skutečnostem shora rozvedeným Nejvyšší soud konstatoval, že dovolání obviněného M. S. bylo podáno z jiných důvodů, než jaké jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. řádu, ačkoliv v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. řádu musí dovolatele odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž obsah konkrétně uplatněného dovolacího důvodu musí současně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o dovolací důvody vymezené v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání obviněného M. S. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání konaném ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, aniž byl oprávněn postupovat podle ustanovení § 265i odst. 3, odst. 4 trestního řádu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 22. října 2002

Předseda senátu:

JUDr. Zdeněk S o v á k

Vydáno: 22. October 2002