JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 824/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. července 2008 o dovolání, které podal obviněný J. H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. 5 To 461/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 1 T 13/2007, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 1 T 13/2007, byl obviněný J. H. (dále jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., který podle skutkových zjištění jmenovaného soudu spáchal tím, že „1) dne 28. 6. 2006 v Ú. n. L., J. ul. v prodejně obchodní společnosti R. K. S. a.s., vystupoval jako zaměstnanec obchodní společnosti C. & T., a.s., se sídlem v L., N. čp., L., kde však již ode dne 1. 5. 2006 nepracoval, kdy předložil objednací list č. opatřený otiskem razítka obchodní společnosti Ch. & T. a.s. s objednávkou stavebního materiálu v celkové hodnotě 68.121,- Kč, když vzhledem k tomu, že se jednalo o specifický materiál, jenž nemohl odebrat ihned, bylo následně pracovníky jmenované obchodní společnosti zjištěno, že se jedná o neoprávněnou objednávku, která byla stornována a tudíž ke vzniku škody nedošlo,

2) dne 3. 7. 2006 v Ú. n. L., J. ul. v prodejně obchodní společnosti R. K. S. a.s. vystupoval jako zaměstnanec obchodní společnosti Ch. & T., a.s., kde však již ode dne 1. 5. 2006 nepracoval a na základě celoroční objednávky učiněné obchodní společností Ch. & T., a.s. v této prodejně, o jejíž existenci věděl, osobně objednal a odebral stavební materiál v celkové hodnotě 60.962,50 Kč ke škodě R. K. S., a.s., se sídlem R., P. M. čp. , jehož kupní cena byla fakturována dokladem č. obchodní společnosti Ch. & T., a.s., přičemž zboží za pomoci smluvního dopravce odvezl do obce L. a odtud na dosud nezjištěné místo,

3) dne 3. 7. 2006 v Ú. n. L., H. ul. v pobočce obchodní společnosti S., a.s. vystupoval jako zaměstnanec obchodní společnosti Ch. & T., a.s., kde však již ode dne 1. 5. 2006 nepracoval a na základě celoroční objednávky učiněné obchodní společností Ch. & T., a.s. v této prodejně, o jejíž existenci věděl, osobně objednal a odebral stavební materiál v celkové hodnotě 14.235,- Kč ke škodě S., a.s., se sídlem v L., V., jehož kupní cena byla fakturována dokladem č. obchodní společnosti Ch. & T., a.s., přičemž zboží za pomoci smluvního dopravce odvezl do obce L. a odtud na dosud nezjištěné místo“.

Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. mu byla uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem poškozeným společnostem způsobil.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. 5 To 461/2007, jímž podle § 256 tr. ř. toto odvolání zamítl.

Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku vyjádřil přesvědčení, že soudy nižších stupňů nehodnotily důkazy jak ve vzájemné souvislosti, tak jednotlivě, aby obstál názor obžaloby, že se dopustil popisovaného jednání. Napadená rozhodnutí podle něho spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení s tím, že nenaplnil znaky skutkové podstaty trestného činu. Uvedl, že důvodem jeho dovolání je skutečnost, že se necítí být vinen tak, jak je popsáno v napadeném rozhodnutí. Zdůraznil přitom, že ve věci nebyly provedeny veškeré návrhy, které uplatnila obhajoba, když navržení svědkové byli sice předvoláni, avšak na zcela jinou hodinu, než bylo nařízeno hlavní líčení. Vzhledem k tomu, že soud připustil tyto návrhy, avšak důkazy nebyly provedeny z důvodu chybného předvolání navržených svědků, došlo ke krácení práv na obhajobu.

Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby „dovolací soud zrušil napadená rozhodnutí s tím, aby ve smyslu ust. 265l odst. 1 tr. řádu věc byla přikázána a řádně projednána před soudem prvého stupně a poté případně i před soudem odvolacím s tím, že pokud uzná, že bylo dokazování provedeno vyčerpávajícím způsobem, navrhuje, aby dovolací soud ve smyslu ust. § 265m odst. 1 tr. řádu sám ve věci rozhodnul rozsudkem, kterým odsouzeného J. H. zprostí obžaloby v plném rozsahu.“

K tomuto dovolání se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Poté, co stručně zrekapitulovala rozhodnutí nalézacího a připomněla dovolací argumentaci, konstatovala, že zvolený způsob odůvodnění dovolání v části, v níž obviněný soudu vytknul pochybení spočívající v nesprávném hodnocení provedených důkazů a pochybení spočívající v neúplném dokazování, protože soud neprovedl některé, obviněným nespecifikované, důkazní návrhy, po své obsahové stránce neodpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádnému dalšímu ze zákonných dovolacích důvodů ve smyslu § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. Za relevantně uplatněnou, ve vztahu k deklarovanému dovolacímu důvodu, by však podle ní bylo možno považovat tu námitku obviněného, že zjištěným jednáním nenaplnil znaky skutkové podstaty trestného činu, ale za důvodnou ji považovat nelze. Připomněla, že obviněný byl uznán vinným pokračujícím trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. na základě skutkových zjištění, že v časovém rozmezí jednoho měsíce se ve třech případech vydával za zaměstnance firmy Ch. T., a.s. a v různých obchodních společnostech předkládal objednací listy této firmy opatřené jejím razítkem, přičemž ve dvou případech úspěšně pod její hlavičkou převzal zboží v celkové hodnotě vyšší 75.000,- Kč a v jednom případě k předání zboží v hodnotě 68.121,- Kč nedošlo, protože prodávajícím bylo zjištěno, že se jedná o neoprávněnou objednávku, tím se obviněný ke škodě cizího majetku obohatil tím, že uvedl někoho v omyl a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli malou a jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, že ke škodě cizího majetku obohatil tím, že uvedl někoho v omyl a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou, v úmyslu trestný čin spáchat, přičemž k jeho dokonání nedošlo. Poté státní zástupkyně uvedla, že námitka obviněného, podle níž popis skutku postrádá vyjádření všech zákonných znaků trestného činu podvodu i v jeho kvalifikované skutkové podstatě, včetně subjektivní stránky trestného činu, nemůže obstát a zdůraznila, že obviněný navíc tuto námitku ničím neodůvodnil. Uzavřela, že z napadeného rozhodnutí i rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že soudy po zhodnocení provedených důkazů vycházely z konkrétních skutkových zjištění, která také ve svých rozhodnutích vyložily a odůvodnily a o která následně právní posouzení trestné činnosti obviněných opřely, přičemž nelze dospět k závěru, že mezi takto učiněnými skutkovými zjištěními a jejich následným hodnocením by existoval extrémní nesoulad.

Z uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] o zřejmě neopodstatněném dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. rozhodl tak, že se odmítá. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. 5 To 461/2007, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí, kterým byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.

Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky směřují výhradně právě do oblasti skutkových zjištění. Obviněný totiž soudům vytýká pouze pochybení při realizaci důkazního řízení (uvádí, že ve věci nebyly provedeny veškeré návrhy, které uplatnila obhajoba, když navržení svědkové byli sice předvoláni, avšak na zcela jinou hodinu, než bylo nařízeno hlavní líčení, a že vzhledem k tomu, že soud připustil tyto návrhy, avšak důkazy nebyly provedeny z důvodu chybného předvolání navržených svědků, došlo ke krácení práv na obhajobu) a nesprávné hodnocení důkazů (vyjadřuje přesvědčení, že soudy nižších stupňů nehodnotily důkazy jak ve vzájemné souvislosti, tak jednotlivě), potažmo vadná skutková zjištění. Současně prosazuje vlastní (pro něho příznivou a od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci (de facto totiž tvrdí, že se skutku popsaného ve výroku rozsudku soudu prvního stupně nedopustil). Pouze z uvedených procesních (skutkových) výhrad vyvozuje závěr, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení s tím, že nenaplnil znaky skutkové podstaty trestného činu. Nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry vykonanými soudy po zhodnocení důkazů a užitou právní kvalifikací ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností. Neuplatňuje žádné konkrétní hmotně právní argumenty.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy obviněným ve skutečnosti spatřován toliko v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., tzn., že dovolání uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. Uplatněné námitky proto pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.

Jinak řečeno, formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval toliko z tvrzeného pochybení při provádění důkazního řízení a nesprávného hodnocení důkazů, potažmo vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], které však obviněný formálně ani věcně neuplatnil a svými dovolacími námitkami nenaplnil (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).

Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.

Nejvyšší soud v tomto směru navíc odkazuje na ustálenou judikaturu k výkladu a aplikaci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je souhrnně vyjádřena např. pod č. 36/2004, s. 298 Sb. rozh. tr. nebo v četných rozhodnutích Nejvyššího soudu a např. též v usnesení velkého senátu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006.

K tomu je třeba doplnit a zdůraznit, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).

Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. července 2008

Předseda senátu :

JUDr. Vladimír Veselý

Vydáno: 24. July 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. do 24 hodin