JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 810/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. července 2008 dovolání, které podal obviněný J. Ž., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 4. 2008, sp. zn. 12 To 120/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 16 T 158/2007, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Ž. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 20. 11. 2007, sp. zn. 16 T 158/2007, byl obviněný J. Ž. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí pod bodem I/1), 2) na str. 1 a 2 uvedeno. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 247 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1, § 229 odst. 1 tr. zák. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených subjektů na náhradu škody.

Tímtéž rozsudkem byla obviněná Ing. J. S. podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěna obžaloby pro skutky specifikované pod bodem II/1), 2) na str. 2 a 3 rozhodnutí, jimiž měla (podle obžaloby) spáchat trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák.

Proti tomuto rozsudku podali obviněný J. Ž. a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Trutnově odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 4. 2008, sp. zn. 12 To 120/2008, podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

Citované usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu (výroky o vině a trestu) napadl obviněný J. Ž. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V podání obviněný konstatoval, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Rovněž vytkl, že řízení vedoucí k rozhodnutí bylo soudy obou stupňů zatíženo porušením základních zásad trestního řízení a některé důkazy realizované v řízení samém byly provedeny v rozporu s trestním řádem.

Obviněný uvedl, že se ve své výpovědi podrobně vyjádřil ke všem skutečnostem, které mu byly kladeny obžalobou za vinu a vysvětlil podrobnosti, za kterých z místa bydliště spoluobviněné Ing. S. byly automobily odvezeny. Provedenými důkazy bylo prokázáno (výslechy svědků R. T., J. V. a K. Ž.), za jakých okolností automobil Škoda Felicia z M. B. R. T. odvezl, a to poté, co mu automobil odemkla a klíče předala Ing. S. Pokud soud uvěřil tvrzení jmenované, která popřela, že by se na odvozu tohoto automobilu podílela, tak pro svůj závěr neměl žádný přímý důkaz. Naopak bylo prokázáno, že v této době uvažovala o rozvodu manželství s Ing. M. S., přičemž jejich manželství nebylo ideální. Prvostupňový soud při hodnocení důkazů zcela pominul, že svědek R. T. bezpečně poznal spoluobviněnou Ing. S. a uvedl, že to byla ona, kdo odemkl automobil Škoda Felicia a potom mu předala klíčky od automobilu, se kterým odjel do bydliště dovolatele. Přitom spoluobviněná potvrdila, že jezdila do H. K. na návštěvu za dcerou D., a to hlavně ve středu. Obviněný vyjádřil nesouhlas s tím, když soud prvního stupně dovodil, že tvrzení jeho osoby i svědka R. T. jsou nevěrohodná a vyvrácená svědeckými výpověďmi MVDr. P. S. a Ing. M. S. Vytkl, že ani jeden z těchto svědků neuvedl žádnou skutečnost, která by jej usvědčovala ze spáchání tohoto skutku a nemohli též určit přesné datum, kdy k odcizení automobilu Škoda Felicia mělo dojít.

Ke skutku pod bodem 2) rozsudečného výroku okresního soudu obviněný uvedl, že byla prokázána a potvrzena jeho výpověď před soudem, že dne 21. 3. 2007 odjel na žádost Ing. S. do T., kde se s ní setkal v restauraci A. po 18.00 hod., přičemž byli přítomni J. V. a K. Ž. – syn dovolatele. Spoluobviněná potvrdila, že se s jeho osobou a jmenovanými svědky v označené restauraci sešla. Popřela však skutečnost, že by s nimi odejela do M. B., kde měla odejít do tělocvičny, následně se vrátit s bundami a předat klíče od automobilů Ford Fiesta majitelky I. D. a Opel Caravan majitelky V. D. J. V. a K. Ž., kteří s automobily odjeli do S., kde dovolatel bydlel. Svědek J. V. popsal okolnosti týkající se setkání dovolatele s Ing. S. v T. v restauraci A. včetně toho, za jakých okolností všichni společně odjeli do M. B., kde došlo ke zmíněnému předání klíčů od automobilů.

Dále obviněný poukázal na skutečnost, že podle závěrů soudů obou stupňů měl převzít od nezjištěné osoby klíče od automobilů Ford Fiesta a Opel Caravan s tím, že je nechal odvést do S. Uvedl, že dne 21. 3. 2007 bylo v šatně tělocvičny asi šestnáct bund (viz výpověď svědkyně V. D.), přičemž vyslovil podiv nad okolností, že byly odcizeny bundy, ve kterých měly svědkyně uloženy klíče od automobilů. Proto osoba, jež bundy odcizila, musela dobře znát poměry v tělocvičně a šatně. Prvostupňový soud se též nevypořádal s tvrzením svědkyň I. D. a V. D., že jim spoluobviněná Ing. S. napsala omluvný dopis obsahující sdělení, že s odcizením automobilů nemá nic společného. Obviněný zdůraznil, že to byla spoluobviněná, která zorganizovala odvoz zmíněných automobilů. Nejdříve sdělila svědkyni Z. M., ať nezavírá vstupní dveře do tělocvičny, neboť na cvičení přijde později, což jmenovaná učinila. Následně večer, po příjezdu Ing. S. do M. B., tato vešla do tělocvičny a donesla dvě bundy, ve kterých byly klíče od automobilů, které předala J. V. a K. Ž. Současně obviněný v podrobnostech vznesl výhrady k výpovědi spoluobviněné, kterou označil za rozporuplnou a nevěrohodnou. Podle jeho mínění okresní soud provedl hodnocení důkazů v neprospěch jeho osoby. Závěr, že se dopustil jednání spočívající v trestném činu krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák., není podložen žádným důkazem. Nepřisvojil si cizí věc tím, že se jí zmocnil, neboť automobily nechal odvézt do místa svého bydliště na žádost spoluobviněné Ing. S., která výše jmenovaným svědkům předala klíče od vozidel, jenž odvoz provedli. Obviněný připustil, že svým jednáním se mohl dopustit např. trestného činu podílnictví, nikoliv však trestného činu krádeže.

V dovolání obviněný rovněž uvedl, že po zahájení úkonů trestního řízení byl vyslýchán na Policii ČR v T., potom byl zadržen a umístěn do cely předběžného zadržení. Výslechy svědků T., V. a K. Ž. byly provedeny ve stejný den, ale na jiných místech. Souběžně byl proveden i výslech Ing. S. v T., přičemž se ke svému jednání doznala, a proto byl obviněný z důvodů shodnosti výpovědí propuštěn ze zadržení. Následně spoluobviněná celou výpověď změnila ve svůj prospěch a popřela veškeré skutečnosti, k nimž se dříve doznala.

Závěrem dovolání obviněný s poukazem na popsané skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 20. 11. 2007, sp. zn. 16 T 158/2007, i usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 4. 2008, sp. zn. 12 To 120/2008, a jeho osobu zprostil obžaloby, popř. prvostupňovému soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl. Současně vyjádřil ve smyslu ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas, aby rozhodnutí o dovolání bylo učiněno v neveřejném zasedání.

K podanému dovolání se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.

Státní zástupce připomněl, jak je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vymezen v zákoně. Zdůraznil, že dovolání může směřovat proti právní kvalifikaci skutku zjištěného soudem, avšak nemůže směřovat proti skutkovým zjištěním, ke kterým soudy dospěly, proti hodnocení důkazů, šíři provedených důkazů apod. To znamená, že dovoláním se nelze domáhat změny skutkových zjištění soudů. Dále státní zástupce v podrobnostech konstatoval, že pod obviněným deklarovaný dovolací důvod nelze podřadit v dovolání uplatněné námitky, které jsou vyloženě procesního charakteru. Podle jeho názoru jde zejména o výhrady, jak soudy hodnotily důkazy (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.) a je požadováno příznivějšího posouzení některých skutkových okolností. Současně podtrhl, že obviněný napadenému rozhodnutí nevytkl žádnou vadu, jež by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání zakotvených v § 265b odst. 1 tr. ř. včetně dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o který svůj mimořádný opravný prostředek opřel.

Závěrem vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, že je specifikován v ustanoveních § 265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., vyjádřil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného J. Ž. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.).

Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci citovaného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

V dovolání obviněný J. Ž. vznáší výhrady, jak byly v soudním řízení hodnoceny důkazy (výpovědi jeho osoby a spoluobviněné Ing. J. S., dále výpovědi svědků R. T., J. V., K. Ž., MVDr. P. S., Ing. M. S., V. D., I. D. a Z. M.). Z těchto primárně výhradně procesních námitek, jež jsou v dovolání podrobněji rozvedeny a vlastní verze celé události obviněný dovozuje vady ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že svým jednáním nespáchal trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jak již bylo výše řečeno, v takto vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro Nejvyšší soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný spáchal posuzovaný skutek tak, jak je popsán v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že předmětný skutek [je tvořen dílčími útoky pod body 1) a 2) rozsudečného výroku], s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výhradně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Trutnově (následně i Krajský soud v Hradci Králové) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák.

Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Trutnově plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona (vše v podrobnostech na str. 4 až 7 rozsudku prvostupňového soudu). S těmito závěry se ztotožnil, popřípadě některé dále rozvedl Krajský soud v Hradci Králové na str. 3 a 4 napadeného usnesení.

Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného J. Ž. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. července 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k

Vydáno: 29. July 2008