JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 805/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 3. srpna 2006 dovolání, které podal obviněný M. K., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. 9 To 96/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 1 T 105/2005, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 9. 11. 2005, sp. zn. 1 T 105/2005, byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., a to na základě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 171 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání pěti roků.

Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný M. K. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. 9 To 96/2006, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Vůči rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný M. K. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění dovolání obviněný vyjádřil nesouhlas s napadeným rozhodnutím, neboť podle jeho názoru spočívá na nesprávném právním posouzení. Namítl, že uložený trest odnětí svobody je s přihlédnutím ke všem okolnostem nepřiměřeně tvrdý. Podle jeho názoru soudy obou stupňů nevzaly při ukládání trestu dostatečně v úvahu okolnosti týkající se otázek trestního práva hmotného, zejména nepřihlédly k jeho doznání jako polehčující okolnosti a na obviněného hleděly jako na zvlášť nebezpečného recidivistu. Soudy se rovněž zcela nepochopitelně přiklonily k přísnějšímu trestu, ačkoliv byl pro tuto trestnou činnost stíhán poprvé; do té doby se na úseku dopravy dopouštěl protiprávního jednání pouze v přestupkovém režimu, když předchozí jeho trestná činnost byla majetkového charakteru. Obviněný je přesvědčen, že mu byl uložen trest, který je ukládán v případech spáchání takového trestného činu tzv. speciálním recidivistům. Podle jeho názoru se odvolací soud vůbec nezabýval učiněnými odvolacími námitkami. Pokud se soudu druhého stupně nezdály uváděné důvody v odvolání relevantní, měl takový postoj ve svém rozhodnutí náležitě odůvodnit. Soud však pouze zrekapituloval odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a zdůraznil jen přitěžující okolnosti v jeho neprospěch. Dále obviněný uvedl, že v současné době vykonává trest odnětí svobody, v případě brzkého propuštění na svobodu má zajištěnou práci u bezpečnostní agentury A., s. r. o., u které pracoval před nástupem do výkonu trestu, přičemž má i možnost příležitostného výdělku výkonem stavebních prací. Podle jeho mínění by za těchto okolností připadalo v úvahu uložení peněžitého trestu, který navrhoval již ve svém odvolání.

Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně, a to ve výroku o trestu odnětí svobody. Dále navrhl, aby dovolací soud podle § 265m tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem a jeho osobě uložil peněžitý trest případně trest odnětí svobody při samé spodní hranici trestní sazby podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. s podmíněným odkladem nebo podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že ve vztahu vůči druhu a výměře uloženého trestu přichází do úvahy výlučně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a dovolacím důvodem je zde jedině uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení druhu trestu přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Citovaný dovolací důvod, který navíc obviněný nezvolil, však není naplněn námitkami, že uložený trest je nepřiměřeně přísný. Podle státního zástupce napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestou dovolání, které jako mimořádný opravný prostředek není dalším odvoláním, ale slouží toliko k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad, jež jsou taxativně uvedeny v § 265b tr. ř. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. a rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání předně shledal, že dovolání obviněného M. K. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci citovaného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Jiné hmotně právní posouzení zahrnuje i otázku ukládání trestu. Při výkladu tohoto pojmu ve vztahu k zákonnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je však nutno brát zřetel na jeho vztah k ostatním zákonným důvodům dovolání a na celkovou systematiku ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. V tomto konkrétním případě je významný vztah k ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a jeho důsledky. Podle zmíněného ustanovení je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V rámci tohoto dovolacího důvodu lze tedy napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to pouze za předpokladu, kdy druh trestu je podle zákona nepřípustný či trest byl vyměřen mimo trestní sazbu stanovenou na daný trestný čin.

Z konstatovaného právního výkladu vyplývá, že námitky vůči druhu a výměře trestu lze namítat pouze v rámci zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je speciálním ustanovením ve vztahu k ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Aby došlo k jeho naplnění, musí být v textu dovolání namítána existence alespoň jedné z jeho dvou alternativ, jak byly výše popsány. Prostřednictvím tohoto, ale ani jiného dovolacího důvodu, jak jsou taxativně zakotveny v § 265b odst. 1 tr. ř., nelze namítat jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu nebo vadné výměře uloženého trestu.

V dovolání obviněný M. K. uplatňuje námitky ohledně nesprávné aplikace zásad při ukládání trestů, když v podrobnostech poukazuje zejména na nepřiměřenost uloženého trestu. Takto koncipované výhrady však uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř. včetně ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.(není namítáno uložení nepřípustného druhu trestu či uložení trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu), nenaplňují. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Dovolací soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání taxativně zakotvené v zákoně.

Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného M. K. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.)

V Brně dne 3. srpna 2006

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k

Vydáno: 03. August 2006