JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 702/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. června 2008 o dovolání obviněného D. D., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. P., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 5. 2007, č. j. 23 To 340/2007-156, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 3 T 19/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 3. 2007, č. j. 3 T 19/2007-133, byl obviněný D. D. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Za tento trestný čin mu byl podle § 250 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody. Proti tomuto rozsudku podal odvolání obviněný a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích v neprospěch obviněného.

K odvolání státního zástupce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 4. 5. 2007, č. j. 23 To 340/2007-156, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e) tr. ř. částečně zrušil, a to ve výroku o uloženém trestu, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině obviněnému podle § 250 odst. 2 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, přičemž pro jeho výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. ř. zařazen do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen (výrok ad I.). Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání obviněného zamítnuto (výrok ad II.). Podle § 131 odst. 1 tr. ř. byla nařízena oprava výroku rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 3. 2007, č. j. 3 T 19/2007-133, v označení jména obviněného z nesprávného „D.“ na správné „D.“ (výrok ad III.).

Dovolání obviněný opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tvrdí, že soudy obou stupňů nevyhodnotily důkazy komplexně a ve všech souvislostech. Podle jeho mínění ze svědecké výpovědi poškozeného S. M. je patrno, že jeho dcera mu uváděla řadu nepravdivých a zavádějících údajů a že to byla ona, kdo inicioval půjčku 100.000,- Kč. Sama obviněného informovala o ztrátě automobilu. Ve zbývající části dovolání se obviněný dovolává dalšího dokazování. Má za to, že nebylo vyjasněno, jaký je původ částky 100.000,- Kč, zda tato částka pochází z peněz firmy nebo jsou vlastnictvím pana M. Je otázkou, jaký byl přesný obsah ujednání, zda šlo o půjčku nebo o obstarání záležitosti za odměnu. Je přesvědčen, že nešlo o půjčku, nýbrž o obstarání záležitosti za dohodnutou odměnu, kterou pan M. obviněnému předal na místě, což vyvolává pochybnosti, zda se může jednat o trestný čin podvodu podle § 250 tr. zák., protože v této souvislosti se nabízí právní kvalifikace skutku podle § 255 odst. 1 tr. zák. jako trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku. Obviněný v dovolání polemizuje také s právní kvalifikací podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. V závěru obviněný v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. žádá o přezkoumání správnosti uloženého trestu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spatřuje v tom, že odvolací soud neměl jeho odvolání zamítnout a měl skutkovým námitkám vyhovět. Ze všech shora uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 5. 2007, sp. zn. 23 To 340/2007, popř. též rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. 3 T 19/2007, zrušil a přikázal věc soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Ve vztahu k námitkám obviněného považuje Nejvyšší soud za potřebné k otázce zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů uvést, že v daném případě je smyslem dovolání znevěrohodnit způsob hodnocení důkazů soudy, případně poukázat na důkazy neprovedené. Pro takový případ však musí Nejvyšší soud konstatovat, že takové námitky nejsou způsobilé shora uvedený dovolací důvod naplnit, neboť je jimi namítán nesprávně zjištěný skutkový stav. K otázce zjištěného skutkového stavu musí Nejvyšší soud poukázat na to, že tento (zjištěný skutkový stav § 2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§ 125 odst. 1 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. V tomto směru nebyl Nejvyšším soudem mezi zjištěným skutkovým stavem a hodnotícími úvahami soudu prvního stupně (viz shora k § 125 odst. 1 tr. ř.), stejně jako úvahami odvolacího soudu vyjádřenými v souladu s ustanovením § 125 odst. 1 tr. ř. zjištěn nesoulad. Dále musí Nejvyšší soud připomenout, že námitky, které směřují proti odůvodnění rozhodnutí nejsou přípustné (§ 265a odst. 4 tr. ř.).

Podle učiněného skutkového zjištění se obviněný trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. dopustil tím, že „dne 13. 11. 2006 v době mezi 16.00 hodin až 17.00 hodin v R., okr. Č. B., v restauraci U š. se záměrem získat pro sebe finanční prospěch po uvedení nepravdivých skutečností o obstarání navrácení odcizeného osobního automobilu tov. zn. Audi A6, registrační značky, majitele společnosti S. C. s. r. o. P., vylákal od S. M., obchodního ředitele společnosti S. C. s. r.o. P., za účelem úhrad spojených s obstaráním a navrácením odcizeného automobilu tov. zn. Audi A6 finanční půjčku ve výši 100.000,- Kč s příslibem jeho vrácení v termínu do 15. 11. 2006, kdy odcizený automobil tov. zn. Audi A6, registrační značky, zpět společnosti S. C. s. r. o. P. neobstaral, finanční půjčku ve výši 100.000,- Kč ve sjednaném termínu ani následně jejich majiteli S. M., jak se smluvně zavázal, nevrátil a užil ji pro svoji potřebu, přičemž tímto jednáním způsobil S. M. škodu ve výši 100.000,- Kč“.

Jak vyplývá z obsahu dovolání obviněného, tento se neztotožňuje s tím, k jakému skutkovému zjištění na základě provedeného dokazování soudy nižších stupňů v předcházejícím řízení dospěly. V podaném dovolání obviněný opakuje námitky, které uplatnil jak v řízení před soudem prvního stupně, tak v řízení odvolacím. Zejména potud, pokud tvrdí, že na vylákání půjčky od poškozeného S. M. se podílela jeho dcera M. M., je třeba uvést, že jde o námitku, kterou obviněný před soudy konstantně vznáší. Svědkyně M. M. toto tvrzení obviněného důrazně odmítla, když z dalších důkazů její podíl na vylákání půjčky nikterak nevyplývá. Nelze rovněž přehlédnout, že teprve na základě této námitky obviněný odvíjí další úvahy, jednak ohledně právní kvalifikace skutku, jednak ve vztahu k posouzení ujednání smluvních stran. Uvedení v omyl spočívá v jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. V souvislosti s právní kvalifikací jednání obviněného jako trestného činu podvodu je nutno uvést, že aniž by obviněný měl nějaké informace o odcizení vozidla poškozeného, stejně jako možnosti vozidlo vypátrat, předstíral, že tyto informace má, čímž docílil toho, že mu poškozený S. M. předal částku 100.000,- Kč. Podle názoru Nejvyššího soudu není pak rozhodné, jaký závazkový vztah mezi účastníky smluvních stran vznikl, protože není pochyb, že obviněnému od počátku šlo o vylákání peněz. Za tím účelem poškozenému uváděl nepravdivé informace. O stejné skutkové námitky, tedy o námitky zpochybňující provedené dokazování obviněný opírá argumentaci ohledně právní kvalifikace skutku. Avšak v tomto směru lze říci, že obviněný neuvedl na svou obhajobu nic, co by svědčilo o tom, že podal dovolání v intencích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá-li, že soudy nedostatečně a nesprávně hodnotily důkazy, které byly provedeny, a dovolává-li se dalších důkazů (např. výpovědi svědka Z. D.), je zjevné, že je přesvědčen o tom, že dokazování je neúplné a že důkazy nebyly hodnoceny podle jeho představ.

Lze tedy shrnout, že uplatnil-li obviněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je zjevné, že není spokojen s tím, jak soudy hodnotily důkazy a jaké závěry z nich dovodily. Napadá jednotlivé důkazy (zejména výpověď dcery poškozeného M. M.) s cílem zpochybnit provedené dokazování s tím, že důkazy by měly být vyhodnoceny jinak. Obviněný se v dovolání zabývá jednotlivými důkazy (vznáší námitky jak k výpovědi poškozeného S. M., tak jeho dcery), sám důkazy vyhodnocuje ve svůj prospěch, aby v závěru mohl konstatovat, že průběh skutkového děje je jiný, než je vyjádřen ve výroku o vině. Uvedené námitky svědčí o tom, že obviněný brojí toliko proti skutkovému zjištění. V této souvislosti musí Nejvyšší soud opětovně zdůraznit, že je vázán skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení. Námitky skutkového charakteru nelze pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, protože jimi obviněný nikterak nenamítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Je třeba uvést, že hodnocení důkazů je výsadním právem soudu prvního stupně a dovolacímu soudu nepřísluší provádět jejich přehodnocování (čehož se obviněný dovolává). Protože z obsahu dovolání je patrno, že obviněný se neztotožňuje s hodnocením důkazů, přičemž zpochybňuje především věrohodnost výpovědí svědků s tím, že dokazování je neúplné, Nejvyšší soud dodává, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, přičemž neexistuje ústavně zaručené základní právo na trojinstančnost řízení (srov. III. ÚS 298/02, sp. zn. IV. ÚS 29/07). V rámci dovolacího řízení nelze připustit, aby se obviněný domáhal změny v hodnocení důkazů, neboť následkem by bylo zcela jiné skutkové zjištění, které by odpovídalo jeho představám a je v příkrém rozporu s objektivně zjištěným skutkovým stavem a následně ve svém důsledku by muselo vést i k jiné právní kvalifikaci, která by však byla založena na jiném skutkovém zjištění, než které bylo učiněno a je předmětem dovolacího řízení. V souvislosti s formálním odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nezbytnost postupu Nejvyššího soudu podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. je nutno zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky uplatněné obviněným v dovolání k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemají právně relevantní charakter.

Nejvyšší soud pokládá rovněž za potřebné doplnit, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). To platí i pro dovolací řízení.

Nejvyšší soud má za to, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., taktéž v případě, jestliže obviněný má za to, že jemu uložený trest je nepřiměřeně přísný. Obviněný tuto námitku uvedl pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Hodnotící kritéria pro ukládání trestu však nejsou otázkou související s jiným nesprávným hmotně právním posouzením /srov. § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř./. Proti uloženému trestu lze dovoláním úspěšně brojit prostřednictvím dovolacího důvodu vymezeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. To však pouze tehdy, jde-li o takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo jde-li o uložení trestu ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. V daném případě však nenastala situace, že by obviněnému byl uložen trest, který zákon nepřipouští, nebo že by mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Z tohoto dovolacího důvodu je rovněž zřejmé, že neslouží k nápravě vad spočívajících v uložení dle tvrzení obviněného nepřiměřeně přísného trestu. Dovoláním v této části obviněný vybočil z rámce obou těchto dovolacích důvodů.

Obviněný v dovolání uplatnil další dovolací důvod, a to podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Obviněný uvádí první variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. K tomu Nejvyšší soud uvádí následující:

Tento dovolací důvod (v části první) má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle § 253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. (u odvolání), u stížnosti podle § 148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.

V dané věci se však o takový případ nejedná. Je zřejmé, že odvolacím soudem byl rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce přezkoumán. Za této situace není rozhodující, že při svém rozhodování odvolací soud považoval námitky obviněného uvedené v odvolání za nedůvodné. Tím, že odvolací soud postupem podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž byla podána odvolání, je zřejmé že odvolání obviněného podrobil meritornímu přezkumu. Lze tedy uzavřít, že obviněnému nebyl přístup k soudu druhého stupně nikterak odepřen. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že konkrétními námitkami obviněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. rovněž nenaplnil. Ostatně argumentace k tomuto uplatněnému dovolacímu důvodu rovněž svědčí o tom, že obviněný zásadní nedostatky spatřuje ve skutkovém zjištění.

Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného uplatněné s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl, a to podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., stejné rozhodnutí učinil ohledně dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, aniž věc musel meritorně přezkoumávat ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění § 265i odst. 2 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. června 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann

Vydáno: 25. June 2008