JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 700/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. června 2008 dovolání, které podal obviněný O. Z., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 9 To 459/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 1 T 70/2006, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného O. Z. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. 6. 2007, sp. zn. 1 T 70/2006, byl obviněný O. Z. uznán vinným, že s již odsouzeným I. P.,

dne 25. 4. 2005 kolem 21.00 hod. v P. obž. I. P. jako zaměstnanec společnosti G., s. r. o., a obž. O. Z. jako bývalý zaměstnanec této společnosti, společně vnikli do objektu této společnosti tak, že obž. I. P. odemkl branku do areálu, odblokoval alarm za pomoci číselného kódu, který jako pracovník společnosti znal, poté odemkl dveře a mříž vchodu do budovy, opět alarm odblokoval za pomoci znalosti číselného kódu, poté odemkl kancelář, kterou užíval a od níž měl klíč, telefonicky oznámili pracovníku bezpečnostní agentury, na jejíž centrální pult ochrany byl objekt napojen, heslo a jméno jiného pracovníka společnosti, poté obž. P. odemkl klíčem, který si již dříve opatřil, dveře do kanceláře ředitele společnosti a jeho sekretářky, zde otevřel skříňku, z níž vzal klíče od vozidel společnosti a od všech kanceláří společnosti, které odemkli, a ze všech takto zpřístupněných prostor objektu společnosti počali vynášet věci, které shromáždili u vchodu do budovy, a poté si naplnili dvě vozidla v majetku společnosti, s nimiž odjeli za P. do vojenských prostor v lese u obce J., kde jedno vozidlo ponechali a druhým se vrátili do prostor společnosti, kde naložili zbytek odcizených věcí do vozidla, s kterým přijeli, a do dalšího vozidla a vrátili se s nimi do vojenských prostor u J., zde odcizenou elektroniku zkompletovali, vozidlo zn. Nissan schovali do lesa, věci naložili do vozidla zn. Fabia, avšak zapadli, proto věci přeskládali do druhého vozidla zn. Fabia, opatřili jej cestou odcizenými spz., zapadlé vozidlo zapálili, a s naloženým vozidlem odjeli a věci uschovali, přičemž konkrétně z majetku společnosti G., s. r. o., odcizili (věci blíže specifikované na str. 2 a 3 rozsudku),

čímž společnosti G., s. r. o., způsobili na odcizených věcech škodu v celkové výši 797.040,- Kč a na poškození mříží, zdi a visacího zámku způsobili uvedené společnosti škodu v celkové výši 6.188,- Kč,

přičemž obžalovaný O. Z. byl rozsudkem Okresního soudu v Příbrami, sp. zn. 3 Tm 10/2004, ze dne 21. 12. 2004, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze z 29. 3. 2005, sp. zn. 13 Tmo 10/2005, uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák.

Takto popsané jednání obviněného prvostupňový soud kvalifikoval jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. spáchanými ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 247 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků. Podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků za současného vyslovení dohledu spočívající v povinnosti obviněného se minimálně 1x za každé běžné kalendářní čtvrtletí dostavit k probačnímu pracovníkovi, aby ho informoval, zda vede řádný život a splácí způsobené škody. Podle § 60a odst. 3 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost ve zkušební době podle svých sil nahradit škodu, kterou trestným činem způsobil.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit rukou společnou a nerozdílnou s již odsouzeným I. P., společnosti G., s. r. o., škodu ve výši 263.191,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla jmenovaná poškozená společnost odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Tímtéž rozsudkem byl obviněný podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek popsaný na str. 5 rozsudku, jímž měl (podle obžaloby) spáchat pokus trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., § 8 odst. 1 tr. zák.

Proti tomuto rozsudku podala státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 v neprospěch obviněného O. Z. odvolání.

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 9 To 459/2007, byl podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen toliko ve výroku o trestu. Dále za splnění podmínek § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl tak, že obviněný O. Z. byl, při nezměněném výroku o vině trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. z výroku napadeného rozsudku, odsouzen podle § 247 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků nepodmíněně. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. V ostatních částech, tj. ve výroku o náhradě škody a ve zprošťujícím výroku, zůstal napadený rozsudek nedotčen.

Citovaný rozsudek Městského soudu v Praze napadl obviněný O. Z. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

V odůvodnění podání obviněný uvedl, že předmětná trestní věc byla projednávána odvolacím soudem dvakrát, když obvodní státní zástupce nebyl spokojen se zprošťujícím výrokem a výrokem o trestu. Vyjádřil přesvědčení, že soud prvního stupně vážil při rozhodnutí o druhu a výši trestu všechny podstatné okolnosti. Zohlednil, že od spáchání trestné činnosti uplynula doba více než dvou let, že v té době řádně pracoval a řádně se choval. Vzal v úvahu i motiv jeho jednání – ovlivněný snahou udržet manželství a také skutečnost, že pokud by byl ve výkonu trestu, nemohl by hradit způsobenou škodu a po jeho výkonu získat takové zaměstnání, aby měl možnost škodu uhradit. Obviněný konstatoval, že pokud se v mezidobí (v březnu 2007) dopustil dalšího trestného jednání – trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., byl za tento trestný čin řádně odsouzen. Podle jeho mínění mělo být především zváženo, že od spáchání předmětného trestného činu v dubnu 2005 se nedopustil žádné majetkové trestné činnosti. Namítl, že uložený trest je nepřiměřeně přísný, neboť odvolací soud nedohlédl důsledky trestu pro jeho osobu i pro poškozené. Připomněl, že jednal s poškozeným o náhradě škody a rodinné poměry si uspořádal tak, aby své povinnosti včetně náhrady škody mohl plnit.

Obviněný vyjádřil přesvědčení, že je dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť mu byl uložen takový trest odnětí svobody, který zákon nepřipouští a uložený nepodmíněný trest je nepřiměřeně přísný. Podotkl, že i prvostupňový soud dospěl k závěru, že je třeba přísného trestu, ale s ohledem na všechny okolnosti závažné pro rozhodnutí o trestu, uložil podmíněný odklad jeho výkonu. Nesouhlas vyslovil i s tím, že k výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody byl zařazen do věznice s ostrahou, když soud dospěl k závěru, že je splněna podmínka § 39a odst. 1 písm. c) tr. zák., ačkoli podle jeho názoru měl být ve smyslu § 39a odst. 1 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Vytkl, že předchozí odsouzení bylo odsouzení mladistvého, nešlo o trestný čin, ale o provinění a nebyl mu uložen trest odnětí svobody, ale trestní opatření. I v tomto postupu odvolacího soudu shledal pochybení, neboť jeho osobě byl uložen takový druh trestu, resp. jeho výkonu, který zákon nepřipouští.

Za závažný nedostatek obviněný označil překročení délky jeho zadržení v přípravném řízení, která byla o 9 hodin delší než připouští zákon. Uvedl, že se sám dostavil na výzvu Policie v P., kde čekal nejméně tři hodiny, než přijela Policie ČR z P. Od tohoto okamžiku byl zadržen, převezen na Policii ČR do P., zde přespal a obvinění mu bylo vzneseno až následující noc. Tato skutečnost byla podle obviněného důvodem, proč nebyl vzat do vazby. Ke konstatování odvolacího soudu, že se dopustil trestného činu podle § 180d tr. zák. zmínil, že k odsouzení vůbec nemělo dojít, neboť v době, kdy řídil motorové vozidlo, měl již za sebou veškeré procedury v autoškole, zkoušku řidiče a pouze čekal na řidičský průkaz.

Závěrem dovolání obviněný s poukazem na popsané skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 9 To 459/2007, a podle § 265m odst. 1 věty první tr. ř. sám rozhodl a uložil mu trest odnětí svobody podmíněně odložený. Současně požádal, aby na podkladě jeho dovolání dovolací soud podle § 265h odst. 3 tr. ř. rozhodl o odkladu výkonu uloženého trestu.

Vlastnoruční podání učinil i obviněný O. Z., přičemž v písemnosti požádal o přerušení výkonu trestu odnětí svobody, a to do doby, než bude rozhodnuto o podaném mimořádném opravném prostředku.

K podanému dovolání se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala, že ze základních obecných hledisek je možno dovolání označit za přípustné. V daném případě je však třeba uvést, že obviněnému byl odvolacím soudem uložen trest v trestní sazbě ustanovení § 247 odst. 3 tr. zák., tj. za trestný čin, kterým byl uznán vinným. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. umožňuje uplatnit vadu, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Taková situace však v případě obviněného O. Z. nenastala.

Závěrem vyjádření státní zástupkyně s poukazem na popsané skutečnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné a rozhodnutí učinil za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S konáním neveřejného zasedání vyjádřila souhlas i pro případ jiného rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně zjistil, že dovolání obviněného O. Z. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.).

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit pouze v rámci zákonného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tj. jen tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný O. Z. v mimořádném opravném prostředku vznáší výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. V dovolání obviněný v podrobnostech nesouhlasí s uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody, který považuje za nepřiměřeně přísný. V této souvislosti vytýká, že nebyly zohledněny důsledky pro jeho osobu i poškozené (od spáchání trestného činu řádně pracoval, uspořádal si poměry v rodině, jednal s poškozeným o náhradě škody). Odvolací soud též neměl brát v úvahu, že byl odsouzen za trestný čin podle § 180d tr. zák. Nutno zdůraznit, že zmíněné námitky se ve své podstatě týkají nesprávného vyhodnocení kritérií pro ukládání trestu stanovených zejména v ustanoveních § 23 odst. 1, § 31 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zák. a nikoliv, že by obviněnému byl uložen trest, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v § 247 odst. 3 tr. zák. Jak již bylo výše řečeno, v tomto směru nelze v dovolacím řízení napadené rozhodnutí přezkoumávat. Za zcela irelevantní je potřebné ve vztahu v soudním řízení ukládanému trestu označit výtku obviněného, že v přípravném řízení byl o devět hodin déle zadržen, než připouští zákon.

Městský soud v Praze v odůvodnění rozsudku prvostupňovému soudu vytkl: „…uložil obžalovanému O. Z. za zvlášť závažný trestný čin, kdy byl ohrožen trestem odnětí svobody v trvání dvou až osmi let, podmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let za současného vyslovení dohledu.“ Též zdůraznil: „…vzhledem k okolnostem spáchání této trestné činnosti, rozsahu vzniklé škody, připravenosti včetně zahlazení stop, kdy zapálili jedno z vozidel společnosti G., s. r. o., aby zahladili stopy, je nutno toto hodnotit jako vysoce společensky nebezpečné jednání, kterému rozhodně neodpovídal trest uložený nalézacím soudem…“. V této spojitosti odvolací soud konstatoval: „…obžalovaný byl v minulosti již třikrát před soudem, přičemž mu ve dvou případech byly ukládány tresty souhrnné, a to pro velmi závažnou trestnou činnost. V období od roku 2004 do roku 2005 byl obžalovaný pravomocně shledán vinným celkem ze spáchání dvou trestných činů loupeže dle § 234 odst. 1 tr. zák. a rovněž i ze spáchání dvou trestných činů krádeže, mimo jiné v jednom případě kvalifikovaném dle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. Z výkonu trestu odnětí svobody byl podmíněně propuštěn 27. 6. 2006 se zkušební dobou v trvání dvou let, tudíž se k předchozím odsouzením, byť byl odsouzen obžalovaný jako mladistvý, přihlíží.“ Soud druhého stupně rovněž uvedl: „…bez ohledu na toto trestní stíhání a předchozí odsouzení, byl dále obžalovaný O. Z. trestním příkazem Okresního soudu v Příbrami ze dne 28. května 2007, sp. zn. 4 T 50/2007, odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody pro další úmyslný trestný čin kvalifikovaný jako trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., jehož se měl dopustit 31. 3. 2007, tedy v době, kdy proti němu bylo vedeno toto trestní řízení.“ Při úvaze o trestu odvolací soud podtrhl: „Všechny shora uvedené skutečnosti hovoří o určité narušenosti obžalovaného, který si nevzal žádné poučení z předchozích odsouzení, jakož i z trvajícího trestního stíhání. Tuto skutečnost nalézací soud řádně neposoudil, neboť obžalovanému uložil podmíněný trest odnětí svobody, byť v jeho případě to již vzhledem ke stupni společenské nebezpečnosti a dosavadnímu životu není možné.“ Proto o podaném odvolání státní zástupkyně Městský soud v Praze rozhodl způsobem, jak bylo shora popsáno (vše na str. 9 a 10 rozsudku soudu druhého stupně).

Obviněný O. Z. rovněž tvrdí, že pro výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody měl být ve smyslu § 39a odst. 1 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem a nikoliv do věznice s ostrahou. Argumentuje tím, že v případě předchozího odsouzení byl souzen jako mladistvý, nešlo o trestný čin, ale o provinění a nebyl mu uložen trest odnětí svobody, ale trestní opatření. V této souvislosti je potřebné poznamenat, že v dovolání zůstalo opomenuto znění § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák., které stanoví: Soud zpravidla zařadí do věznice s ostrahou pachatele, kterému byl trest uložen za úmyslný trestný čin a nejsou zároveň splněny podmínky pro umístění do věznice s dozorem nebo se zvýšenou ostrahou, a pachatele, který byl odsouzen pro trestný čin spáchaný z nedbalosti a nebyl zařazen do výkonu trestu odnětí svobody do věznice s dohledem nebo s dozorem. Přitom právě o toto zákonné ustanovení Městský soud v Praze opřel zařazení obviněného do uvedeného typu věznice, neboť s ohledem na výměru trestu odnětí svobody, jenž byl ukládán za úmyslný trestný čin, nebylo možno aplikovat ustanovení § 39a odst. 1 písm. b) tr. zák. a obviněného zařadit do věznice s dozorem.

Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v zákoně (§ 265b tr. ř.), je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného O. Z. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud nerozhodoval o podnětu obviněného O. Z. o přerušení výkonu rozhodnutí (trestu odnětí svobody). Podle § 265h odst. 3 tr. ř. je osobou oprávněnou k podání návrhu na odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí pouze předseda senátu soudu prvního stupně, který jej však neučinil. Nebylo proto třeba rozhodnout o tomto podnětu samostatným výrokem, když předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody k postupu podle § 265o odst. 1 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. června 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k

Vydáno: 25. June 2008