JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 661/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. května 2008 dovolání, které podala obviněná R. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2007, sp. zn. 7 To 452/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 84/2007, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné R. S. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 9. 5. 2007, sp. zn. 17 T 84/2007, byla obviněná R. S. uznána vinnou, že

dne 27. 11. 2006 v prodejně O. s. r. o. ve Z. při uzavírání úvěrové smlouvy v úmyslu získat neoprávněně finanční prostředky, předložila obchodní společnosti H. C. F. a. s., nepravdivé údaje o výši pracovního příjmu u společnosti S. s. r. o., přestože věděla, že deklarovaný čistý měsíční příjem ve výši 10.000,- Kč nepobírala, neboť tento činil v září 2006 6.817,- Kč a v říjnu 2006 pouze 7.068,- Kč na nemocenské, od 20. 11. 2006 její manžel přerušil veškerou podnikatelskou činnost, v důsledku čehož s ní byla téhož dne uzavřena smlouva o úvěru a byla jí poskytnuta částka 48.999,- Kč, sjednané splátky nehradila a na majetku společnosti H. C. a. s., tak způsobila škodu ve výši 48.999,- Kč.

Takto zjištěné jednání soud prvního stupně kvalifikoval jako trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák. a obviněnou odsoudil podle § 250b odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let.

Proti tomuto rozsudku podala obviněná R. S. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2007, sp. zn. 7 To 452/2007, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Citované usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu (výroky o vině a trestu) napadla obviněná R. S. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřela o dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jejího názoru „rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení“.

V podání obviněná konstatovala, že soud prvního stupně pochybil, jestliže dovodil, že popsaný skutek je trestným činem. Uvedla, že pokud jde o její pracovní poměr a příjmy, tak před uzavřením úvěrové smlouvy byla v pracovním poměru u společnosti S. s. r. o. Podle zprávy této společnosti byla v pracovní neschopnosti od 19. 8. 2006 do 28. 1. 2007 s průměrným měsíčním hrubým výdělkem 9.502,- Kč a čistým 7.906,- Kč. Tento pracovní poměr byl ukončen předčasně z důvodu zranění dne 31. 8. 2006. Poté se zajímala o další zaměstnání, přičemž jí byla přislíbena práce, respektive bylo jí sděleno, že se má o práci zajímat v období od měsíce února až března 2007. Podle obviněné je tudíž nesporné, že před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy byla skutečně v pracovním poměru, dosáhla výdělky ve výši cca 10.000,- Kč hrubého a důvodně předpokládala, že práci u společnosti S. s. r. o. bude dále vykonávat, jakmile nastane další sezóna roku 2007. Pokud ve formuláři úvěrové smlouvy uvedla výši výdělků manžela 26.000,- Kč měsíčně, vycházely tyto údaje z jeho daňového přiznání za předchozí rok 2005; tento údaj byl pravdivý a správný. Důvodně se proto domnívala, že obdobnou výši výdělků bude manžel dosahovat v roce 2006, přičemž výše úvěru činila méně než dvojnásobek jeho měsíčního platu. Předmět podnikání – hostinská činnost – její manžel ukončil až po uzavření úvěrové smlouvy (ve výroku rozsudku okresního soudu je nesprávně uvedeno, že podnikání ukončil před jejím uzavřením).

Ve vztahu k poškozené společnosti H. C. F. a. s. obviněná podotkla, že při uzavírání úvěrové smlouvy nebylo postupováno s náležitou pečlivostí, neboť byla uzavírána na prodejně pouze za přítomnosti prodavače. Ten vyplňoval formulář úvěrové smlouvy a je nepochybné, že mohla být tímto postupem poškozené společnosti uvedena v omyl. Nebyla přesně poučena, že má uvádět údaj o čistém výdělku a uvedla výši svého dosavadního hrubého výdělku 10.000,- Kč. Ani poškozená společnost nevyloučila, že pokud by uvedla jiné údaje ohledně svého výdělku a o skončení i případném pokračování jejího pracovního poměru, tak přesto by úvěrová smlouva ve stejné podobě byla uzavřena.

Obviněná namítla, že se soudy dopustily pochybení, pokud dovodily, že svým jednáním naplnila skutkovou podstatu trestného činu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák., jehož vymezení v zákoně připomněla. Navíc odvolací soud se nezabýval její obhajobou. Obviněné je známo, že dovolací soud se nemůže nově zabývat hodnocením důkazů, nýbrž otázkou, zda se soudy obou stupňů nedopustily nesprávného posouzení skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V této souvislosti zopakovala výše uvedené skutečnosti a podotkla, že v daném případě je třeba rozlišovat naplnění skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu a nadbytečné kriminalizování neplnění závazku z obchodněprávních nebo občanskoprávních vztahů. Rozdíl mezi normální obchodní operací a podvodem závisí jen na úmyslu, byť po vnější stránce se oboje shoduje. Zdůraznila, že v době uzavírání úvěrové smlouvy jednala v dobré víře, že údaje uvedené ve formuláři nejsou zřejmě nepravdivé a že dostojí svým závazkům a úvěr řádně splatí. Nemohla tak naplnit subjektivní stránku skutkové podstaty trestného činu.

Závěrem dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí:

- podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2007, sp. zn. 7 To 452/2007, a rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 9. 5. 2007, č. j. 17 T 84/2007-56,

- současně zrušil i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,

- podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu ve Znojmě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.

K podanému dovolání se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Připomněl, jak je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vymezen v zákoně s tím, že v jeho rámci nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.). V návaznosti na to uvedl, že v dovolání obsažené námitky směřující proti existenci subjektivní stránky trestného činu zabíhají do skutkové oblasti, pod uvedený dovolací důvod je lze podřadit jen se značnou dávkou tolerance, přičemž je shledal nedůvodnými.

Dále státní zástupce poukázal na skutková zjištění obsažená v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí, z nichž vyplývá, že obviněná byla od 31. 8. 2006 bez pracovního poměru, měla pouze příjem z nemocenských dávek a její manžel ukončil podnikání k datu 20. 11. 2006. Za vyloženě skutkovou námitku, ke které nelze při rozhodování o dovolání přihlížet, označil tvrzení obviněné, že její manžel ukončil podnikatelskou činnost až po uzavření úvěrové smlouvy. Uvedla-li obviněná při uzavírání úvěrové smlouvy dne 27. 11. 2006 svůj čistý měsíční příjem ve výši 10.000,- Kč a měsíční příjem manžela ve výši 26.000,- Kč, tak šlo o údaje naprosto neodpovídající realitě a musela o nepravdivosti těchto údajů vědět. V této spojitosti státní zástupce podtrhl, že pokud je přesto při uzavírání úvěrové smlouvy sdělila, jednala úmyslně ve smyslu ustanovení § 4 písm. a) tr. zák. Vzhledem k tomu, že obviněná i její manžel byli v kritické době prakticky bez příjmu, jedná se podle jeho mínění spíše o údaje nepravdivé nežli o údaje „pouze“ hrubě zkreslené. Za situace, kdy obviněná neměla žádný pracovní příjem, je do značné míry irelevantní její námitka ohledně otázky, zda uváděný příjem měl být příjmem hrubým nebo čistým. Současně státní zástupce připomněl, že podle skutkových zjištění uvedených na str. 3 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně obsahovala smlouva jednoznačně údaj o čistém příjmu a že navíc dokonce ani hrubý příjem obviněné v době, kdy byla ještě zaměstnána, částky 10.000,- Kč měsíčně nedosahoval. K tvrzení obviněné, že jednala v dobré víře ve splácení úvěru, zdůraznil, že s ohledem na konstrukci kvalifikovaných skutkových podstat trestného činu podle § 250b tr. zák. a s ohledem na ustanovení § 6 písm. a) tr. zák. postačuje ve vztahu ke způsobení tzv. těžšího následku ve formě škody nikoli malé zavinění ve formě nedbalosti. Obviněná uzavřela úvěrovou smlouvu uvedením nepravdivých, resp. hrubě zkreslených údajů za situace, kdy ona i její manžel byli prakticky bez příjmu a kdy první splátka měla být placena v prosinci 2006, přičemž do zaměstnání měla podle vlastního vyjádření nastoupit nejdříve v únoru – březnu 2007. I kdyby iracionálně spoléhala na to, že se jí nějakým způsobem podaří získat prostředky na úhradu úvěrových splátek, tak podle názoru státního zástupce bylo by možno u její osoby ve vztahu ke škodě dovodit minimálně zavinění ve formě vědomé nedbalosti ve smyslu znění § 5 písm. a) tr. zák., neboť na skutečnost, že nedojde k porušení zájmu chráněného trestním zákonem, by spoléhala bez přiměřených důvodů. Zjištěné skutkové okolnosti týkající se příjmových poměrů obviněné však umožňují na její straně, a to ve vztahu ke způsobené škodě, učinit závěr o existenci nepřímého úmyslu /§ 4 písm. b) tr. zák./.

Státní zástupce neshledal za důvodnou ani námitku, podle které by ke sjednání úvěrové smlouvy za stejných podmínek mohlo dojít i při uvedení jiných údajů než těch, které obviněná sdělila, neboť údaje týkající se příjmů dlužníka z pracovního poměru mají naprosto zásadní význam pro rozhodování věřitele o uzavření úvěrové smlouvy. Z obecného vyjádření poškozené společnosti citované na str. 3 rozsudku prvostupňového soudu vyplývá, že nelze objektivně sdělit, zda by byl v době uzavírání smlouvy úvěr schválen na základě jiných skutečností. Proto není možno dovozovat, že úvěr by byl schválen i v případě, pokud by obviněná po pravdě uvedla, že je bez zaměstnání a prakticky bez příjmu. Státní zástupce označil za irelevantní z hlediska objektivních i subjektivních znaků trestného činu úvěrového podvodu dovolací námitku ohledně nedostatečně pečlivého postupu věřitele s tím, že větší význam nemají ani z hlediska materiálního znaku. Tvrzení, že obviněná mohla být postupem poškozené společnosti uvedena v omyl, nemá žádnou oporu ve skutkových zjištěních a lze je považovat za téměř absurdní.

Závěrem vyjádření státní zástupce zdůraznil, že dovolací námitky, které lze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod jsou nedůvodné. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání jako zjevně neopodstatněné a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Současně vyjádřil souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí /§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř./.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněné R. S. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci citovaného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

V dovolání obviněná R. S. uvádí, že před uzavřením úvěrové smlouvy dosáhla (průměrného měsíčního) výdělku ve výši 10.000,- Kč hrubého, dále že její manžel ukončil předmět podnikání – hostinská činnost až po uzavření této smlouvy a že při jejím uzavírání nebylo z druhé smluvní strany postupováno s náležitou pečlivostí, neboť nebyla náležitě poučena o tom, že ve formuláři má uvádět údaj o čistém výdělku. Rovněž konstatuje, že v době uzavírání úvěrové smlouvy jednala v dobré víře, že údaje uvedené ve formuláři nejsou zřejmě nepravdivé a že dostojí svým závazkům a úvěr řádně splatí. Nemohla tak naplnit subjektivní stránku skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu. Nutno zdůraznit, že všechny tyto námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny včetně tvrzení obviněné, že se odvolací soud nezabýval její obhajobou, zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění a hodnocení ve věci provedených důkazů, tj. jsou namítány nedostatky procesního charakteru. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadené rozhodnutí přezkoumávat. Nejvyšší soud připomíná, že závěr o tom, zda je u obviněné osoby dáno zavinění a v jaké formě (§ 4, § 5 tr. zák.), je sice závěrem právním, který se ale musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování stejně, jako závěr o objektivních znacích trestného činu. I v tomto případě jsou v dovolání primárně vzneseny skutkové námitky, přičemž z vlastní verze celé události obviněná dovozuje ve svém jednání absenci úmyslného zavinění. Pokud by v mimořádném opravném prostředku byly uplatněny jen výhrady zmíněné v tomto odstavci rozhodnutí dovolacího soudu, bylo by nutno podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítnout, a to jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Obviněná rovněž konstatuje, že ani poškozená společnost nevyloučila, že pokud by uvedla jiné údaje ohledně svého výdělku a o skončení i případném pokračování jejího pracovního poměru, tak přesto by úvěrová smlouva ve stejné podobě byla uzavřena. Tato námitka by mohla uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplnit, neboť ve svém obsahu vytýká nesprávné právní posouzení skutku. Nejvyšší soud proto posuzoval opodstatněnost podaného dovolání.

Trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák. se dopustí ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede nepravdivé údaje nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí a takovým činem způsobí škodu nikoliv malou. Podle § 89 odst. 11 tr. zák. platí, že škodou nikoli malou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 25 000 Kč. Podle § 4 písm. a) tr. zák. trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem.

Ve stručnosti lze připomenout, že za sjednávání úvěrové smlouvy je třeba považovat postup při uzavírání úvěrové smlouvy. Stanoví-li smlouva, že úvěr lze použít pouze k určitému účelu, může věřitel omezit poskytnutí peněžních prostředků pouze na plnění závazků dlužníka převzatých v souvislosti s tímto účelem. Za nepravdivé se považují údaje, jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace, a to byť jen o některé skutečnosti důležité pro uzavření úvěrové smlouvy nebo pro poskytnutí subvence anebo dotace. Za hrubě zkreslené údaje považujeme takové, které mylně nebo neúplně informují o podstatných a důležitých okolnostech pro uzavření úvěrové smlouvy nebo pro poskytnutí subvence nebo dotace, což může vést k zásadně nesprávným závěrům o skutečnostech rozhodných pro uzavření úvěrové smlouvy nebo závěrům o skutečnostech rozhodných pro uzavření úvěrové smlouvy. Úvěrovým podvodem může být i jednání, jímž se dosáhne poskytnutí úvěru bankou v důsledku hrubě zkreslených údajů, které se týkají zejména možné návratnosti úvěru, pokud již při poskytnutí úvěru nebyla jeho návratnost reálná a ani použitý zajišťovací institut nebyl způsobilý zajistit návratnost úvěru. Podstatné údaje zamlčí ten, kdo neuvede při sjednávání úvěrové smlouvy nebo v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace jakékoli údaje, které jsou rozhodující nebo zásadní pro její uzavření.

Z tzv. skutkové věty popsané ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu ve Znojmě je zjevné, že obviněná R. S. svým jednáním naplnila všechny formální i materiální znaky trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák. Jeho objektivní stránka (protiprávní jednání, škodlivý následek a příčinná souvislost mezi nimi) spočívá v tom, že obviněná dne 27. 11. 2006 při uzavírání úvěrové smlouvy předložila obchodní společnosti H. C. F. a. s. nepravdivé údaje o výši pracovního příjmu u společnosti S. s. r. o., přestože věděla, že deklarovaný čistý měsíční příjem ve výši 10.000,- Kč nepobírala, neboť tento činil v září 2006 6.817,- Kč a v říjnu 2006 pouze 7.068,- Kč na nemocenské, od 20. 11. 2006 její manžel přerušil veškerou podnikatelskou činnost, v důsledku čehož s ní byla téhož dne uzavřena smlouva o úvěru a byla jí poskytnuta částka 48.999,-Kč, sjednané splátky nehradila a na majetku společnosti H. C. a. s. způsobila škodu ve výši 48.999,- Kč. Tzv. skutková věta rozsudečného výroku obsahuje i zjištění o naplnění subjektivní stránky předmětného trestného činu, neboť obviněná zmíněným způsobem jednala v úmyslu získat neoprávněně finanční prostředky.

V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně mimo jiné poukázal na sdělení firmy S. s. r. o., z něhož vyplývalo, že „obžalovaná byla v pracovní neschopnosti od 19. 8. 2006 do 28. 1. 2007. Její průměrný měsíční hrubý výdělek z předchozího čtvrtletí činil 9.502,- Kč, čistý výdělek 7.906,- Kč. K datu 27. 11. 2006 nebyl předpoklad pokračování pracovního poměru obžalované, neboť se jedná o sezónní podnik. Den ukončení byl 31. 8. 2006, přičemž obžalovaná se měla telefonicky dotazovat, zda je předpoklad dalšího zaměstnání, ale odkazovali ji až na období únor – březen 2007. Za měsíc srpen jí byly vyplaceny nemocenské dávky 2.275,- Kč, přičemž další platby byly přejaty do výroku rozsudku. Od 30. 1. 2007 se obžalovaná zaevidovala na úřadu práce, což bylo doloženo průkazkou.“ K jednání obviněné R. S. prvostupňový soud konstatoval: „Pokud jde o vyplnění údajů v úvěrové smlouvě, byly jednoznačně v kolonce čistý měsíční příjem u žadatelky, obžalované, navýšeny v rozporu se skutečností. Obžalovaná v době uzavírání smlouvy již minimálně dva měsíce měla přehled o výši dávek, která byla nižší než její výdělek. Ani hrubý výdělek však nepřevyšoval, nedosahoval 10.000,- Kč. Ze zprávy bývalého zaměstnavatele plyne, že byla na nový pracovní poměr odkazována až na měsíce únor-březen 2007, tedy nemohla předpokládat případný okamžitý nástup po skončení pracovní neschopnosti. Pokud obžalovaná poukazuje na omyl o údaji hrubého a čistého výdělku, je nutno poukázat na jednoznačnou formulaci ve smlouvě, jakož i opakovaný údaj u partnera. Její manžel v roce 2005 podnikal, což bylo dokladováno přiznáním k dani z příjmu fyzických osob. Z registru ekonomických subjektů však soud zjistil, že tento nejprve k 2. 10. 2006 zrušil podnikatelskou činnost v oboru maloobchod použitým zbožím, zastavárenskou činností, dále od 20. 11. 2006 i s hostinskou činností. Ke dni 27. 11. 2006 manžel obžalované nepodnikal, nemohl mít tedy příjem z podnikání kolem 26.000,- Kč, jak obžalovaná v žádosti uvedla. Z konstatovaného vyplynulo, že v žádosti byly značně nadhodnoceny příjmy obžalované.“ Okresní soud vyhodnotil jako účelovou její uplatněnou obhajobu, že „následně se dostala do finanční tísně.“ V této souvislosti připomněl: „…do 27. 12. 2006 měla být zaplacena první splátka. Obžalovaná nevyvinula žádnou aktivitu, aby případně žádala o zaslání složenky, doložení údajů k možnému placení, jednání o nemožnosti řádně splácet. I když jí byly údaje umožňující placení následně sděleny, do jednání soudu ničeho nezaplatila“ Soud prvního stupně k jednání obviněné zdůraznil, že bylo motivováno snahou získat televizor. Současně podtrhl: „Nedisponovala finančními prostředky, aby jej zakoupila z vlastních zdrojů, a tak využila možnosti úvěru od H. C. a. s. Je zjevné, že poskytovatel úvěru se dotazoval na údaje o příjmu žadatele, což bylo vodítko pro schválení nebo neschválení úvěrové smlouvy. Pokud obžalovaná uvedla zjevně odlišné částky od skutečnosti, uváděla H. C. a. s. v omyl. Pro posouzení věci není rozhodující, že tato společnost nevyčkávala několik měsíců, zda bude obžalovaná plnit. Rozhodující je zjištění uvedených údajů ve vazbě na vyplněnou úvěrovou smlouvu, skutečnost a záměr obžalované při jejím uzavírání.“ Z hlediska subjektivní stránky prvostupňový soud shledal v jednání obviněné přímý úmysl podle § 4 písm. a) tr. zák. neboť si byla vědoma své finanční situace, a přesto chtěla získat na úvěr televizor (vše na str. 3 a 4 rozsudku okresního soudu).

V odůvodnění usnesení Krajský soud v Brně konstatoval: „…soud prvního stupně učinil ve věci úplná a správná skutková zjištění, která mají oporu v provedených důkazech, tyto náležitým způsobem zhodnotil jak jednotlivě, tak i v jejich souhrnu a nepochybil, pokud dospěl k závěru o vině obžalované. Z důkazů, které byly shromážděny v průběhu trestního řízení a následně před soudem prvního stupně provedeny, vyplývá, že obžalovaná se dopustila předmětného jednání, když její obhajoba, týkající se subjektivní stránky jejího jednání, byla provedenými důkazy jednoznačně vyvrácena…“. Současně plně akceptoval právní posouzení jednání obviněné R. S., jak bylo učiněno prvostupňovým soudem (vše na str. 1 a 2 usnesení odvolacího soudu).

Podle názoru Nejvyššího soudu nemůže na správnosti a zákonnosti posouzení předmětného skutku Okresním soudem ve Znojmě, a to jako trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák., s nímž se v odvolacím řízení ztotožnil i Krajský soud v Brně, nic změnit ani vyjádření společnosti H. C. a. s., že „…smlouva je při uzavírání hodnocena jednotlivě a nelze objektivně sdělit, zda by byl v době uzavírání smlouvy úvěr schválen na základě jiných skutečností“ (str. 3 rozsudku soudu prvního stupně). Současně je potřebné připomenout, že jmenovaná společnost ve sdělení též zdůraznila: „Pokud by klientka do úvěrové smlouvy uvedla, že je na nemocenských dávkách placených bývalým zaměstnavatelem, nebyla by smlouva ze strany naší společnosti realizována. Při sdělení, že nebyl obnoven pracovní poměr na dobu určitou, by opět nebyla smlouva ze strany naší společnosti realizována – úvěrovou smlouvu nelze uzavřít, pokud je s klientem vedeno jednání o ukončení pracovního poměru, má uzavřenou pracovní smlouvu na dobu určitou“ (č. l. 39 spisu) V daném případě je podle dovolacího soudu však podstatné, že obviněná R. S. svým jednáním, jak je popsáno v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, naplnila všechny zákonné znaky zmíněného trestného činu včetně úmyslného zavinění. Toto konstatování je důvodné, neboť při sjednávání úvěrové smlouvy uvedla hrubě zkreslené údaje a způsobila takovým činem škodu nikoliv malou. Nejvyšší soud zároveň dodává, že s ohledem na ustanovení § 6 písm. a) tr. zák. postačuje pro naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 3 tr. zák., a to v případě způsobení škody nikoli malé, i zavinění z nedbalosti.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněné R. S. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. května 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k

Vydáno: 29. May 2008