JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 656/2004

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. července 2004 o dovolání obviněného R. G., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 11. 2003, č. j. 6 To 601/2003-150, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 3 T 195/2002, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 11. 2003, č. j. 6 To 601/2003-150, jakož i rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 3. 7. 2003, č. j. 3 T 195/2002-135, z r u š u j í .

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Bruntále p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 3. 7. 2003, č. j. 3 T 195/2002-135, byl obviněný R. G. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. a byl mu uložen podle § 248 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému výkon uloženého trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků.

Proti citovanému rozsudku podal obhájce obviněného R. G. odvolání. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 11. 2003, č. j. 6 To 601/2003-150 bylo odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.

Dovolání, jímž obhájce obviněného napadl shora citované usnesení odvolacího soudu, brojí především proti tomu, že jednání, tak jak je popsáno ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, se nemohl obviněný nikdy dopustit. Odkazuje přitom na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 3. 1994, sp. zn. Ntd 42/1994 zveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 56/94, podle něhož nejde o trestný čin zpronevěry podle § 248 tr. zák., jestliže dlužník použije vypůjčené peníze k jinému účelu než je ten, který uvedl věřiteli jako účel půjčky. Tvrdí, že má-li dlužník úmysl vypůjčené peníze nevrátit již v době, kdy si peníze půjčoval, může jít o trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. Touto argumentací se však soud prvního stupně, ani soud druhého stupně nezabýval. Dospěl k závěru, že za situace, kdy nebylo zjištěno, zda v době uzavření smlouvy o půjčce měl obviněný úmysl peníze nevrátit, je přinejmenším předčasné provést kvalifikaci skutku jako trestného činu zpronevěry. V této souvislosti obviněný vedle dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že ke shora uvedené námitce odvolací soud nepřihlédl a dostatečně se s ní ve svém rozhodnutí nevypořádal, tedy rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedeném v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.

Podle obhájce obviněného jsou rovněž dány důvody pro uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., protože nebyly vyčerpány všechny dostupné prostředky k zajištění účasti obviněného jak v přípravném řízení, tak zejména u soudu. Byla proto porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení a u veřejného zasedání, čímž mu bylo znemožněno se k věci osobně vyjádřit a samostatně se obhajovat. Podáním ze dne 11. 6. 2004 obhájce obviněného doplnil dovolání o závěrečný petit tak, že navrhl Nejvyššímu soudu podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušit usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 11. 2003, sp. zn. 6 To 601/2003, jakož i rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 3. 7. 2003, sp. zn. 3 T 195/2002 a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázat věc Okresnímu soudu v Bruntále k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve svém stanovisku k dovolání obviněného konstatuje, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. dovolatel namítl pouze formálně, protože uplatněné námitky se s dovolacím důvodem nekryjí. Tento dovolací důvod se týká tolik porušení ustanovení trestního řádu o přítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo u veřejného zasedání, nikoli v řízení přípravném. Důvodnost konání řízení proti uprchlému nelze zpochybňovat ani ve vztahu k řízení před soudem. Obviněný má totiž možnost dosáhnout opakování hlavního líčení postupem podle § 306a odst. 2 tr. ř., a to bez ohledu na to, zda podmínky pro konání řízení proti uprchlému byly splněny. K námitce dovolatele ohledně právní kvalifikace skutku státní zástupce uvedl, že skutek nevykazuje zákonné znaky trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., a to ani ve spojení s údaji obsaženými v odůvodnění soudních rozhodnutí. Státní zástupce však vyslovil názor, že skutek by mohl být kvalifikován jako trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 2 tr. zák. Z tohoto důvodu je státní zástupce přesvědčen, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl dán již v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu, proto byl též důvodně uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. V závěrečném petitu státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 11. 2003, sp. zn. 6 To 601/2003, jakož i rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 3. 7. 2003, sp. zn. 3 T 195/2002 a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Bruntále, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

S přihlédnutím k § 41 odst. 5 tr. ř. a § 302 tr. ř. a násl. je obhájce obviněného R. G. podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se obviněného bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

Dovolání lze z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Uvedenou formulací vyjadřuje zákon zájem na zajištění práva obviněného na projednání v jeho přítomnosti tak, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).

Podle § 302 tr. ř. proti tomu, kdo se vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá, lze konat řízení proti uprchlému. Je-li splněna jedna z těchto obligatorních podmínek, ustanovení o přítomnosti u hlavního líčení, popř. veřejného zasedání se v řízení proti uprchlému neuplatní. Zbývá tedy posoudit, zda v rámci tohoto dovolacího důvodu lze přezkoumávat podmínky, za nichž lze konat řízení proti uprchlému.

Podle § 306a odst. 1 tr. ř. pominou-li důvody řízení proti uprchlému, pokračuje se v trestním řízení podle obecných ustanovení. Požaduje-li to obviněný, provedou se v řízení před soudem znovu důkazy, v předchozím soudním řízení provedené, u nichž to jejich povaha připouští, nebo jejichž opakování nebrání jiná závažná skutečnost; v opačném případě se obviněnému protokoly o provedení těchto důkazů přečtou a umožní se mu, aby se k nim vyjádřil.

Nejvyšší soud shledal, že ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. se v řízení proti uprchlému může omezit pouze na posuzování skutečnosti, zda důvod řízení proti uprchlému odpadl, resp. zda nebylo na místě vést řízení podle obecných ustanovení trestního řádu.

Jak vyplývá ze spisu Okresního soudu v Bruntále, záznam o zahájení úkonů trestního řízení byl sepsán dne 31. 1. 2002 (čl. 3). Před zahájením trestního stíhání udělil podle § 76 odst. 1 tr. ř. státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Bruntále předchozí souhlas (čl. 89) k zadržení R. G. Důvodem bylo zjištění, že podezřelý R. G. se nenachází v místě svého bydliště, není veden ani v evidenci uchazečů o zaměstnání na úřadu práce, nenachází se ani ve výkonu trestu nebo ve vazbě. Trestní stíhání proti uprchlému bylo zahájeno dne 3. 6. 2002, tj. doručením usnesení o zahájení trestního stíhání ustanovenému obhájci obviněného (čl. 4 verte). V obžalobě státní zástupce navrhl, aby proti R. G. bylo i nadále vedeno trestní řízení jako proti uprchlému s tím, že podle svědeckých výpovědí jsou poznatky o tom, že obviněný se nachází v USA, ovšem není známo, kde. V trestní věci potom proběhla dvě hlavní líčení, a to 6. 3. 2003 a 3. 7. 2003, předvolání obviněného k oběma hlavním líčením bylo vyvěšeno na úřední desce soudu (čl. 120, čl. 126), o termínu hlavního líčení byl vyrozuměn též obhájce obviněného. Po zahájení hlavního líčení dne 6. 3. 2003 předseda senátu soudu prvního stupně vyhlásil usnesení, podle něhož bude podle § 305 tr. ř. řízení proti obviněnému R. G. vedeno jako řízení proti uprchlému. U hlavního líčení dne 3. 7. 2003 bylo vyhlášeno usnesení podle § 306 odst. 2 tr. ř. s tím, že hlavní líčení proběhne v nepřítomnosti uprchlého R. G. Veřejné zasedání o odvolání obviněného bylo nařízeno na 3. 11. 2003 u Krajského soudu v Ostravě. K veřejnému zasedání byl obviněný R. G. předvolán oznámením vyvěšeným na úřední desce soudu dne 27. 10. 2003. O termínu veřejného zasedání byl vyrozuměn i obhájce obviněného.

Lze tedy shrnout, že za účelem zjištění pobytu obviněného bylo od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení provedeno toliko šetření v přípravném řízení, jehož výsledkem bylo zjištění, že se obviněný v místě svého bydliště nezdržuje, není veden ani v evidenci uchazečů o zaměstnání na úřadu práce, nenachází se ani ve výkonu trestu nebo ve vazbě a že se pravděpodobně nachází v USA. Po podání obžaloby žádné skutečnosti nenasvědčují tomu, že by se R. G. trestnímu řízení pobytem cizině vyhýbal, příp. že by se skrýval, zjišťovány nebyly.

Podle § 305 tr. ř. o konání řízení proti uprchlému po podání obžaloby rozhoduje soud na návrh státního zástupce nebo i bez takového návrhu. Návrh může státní zástupce učinit už v obžalobě. To v podstatě znamená, že je povinností soudu po podání obžaloby zjišťovat, zda u obžalovaného přetrvávají důvody pro tento zvláštní způsob řízení i ve stadiu řízení před soudem a to, zda se obžalovaný nadále vyhýbá některým ze způsobů uvedeným v ustanovení § 302 tr. ř. trestnímu řízení je třeba zkoumat i v případech, kdy přípravné řízení proti obviněnému se důvodně vedlo jako řízení proti uprchlému (srov. R 17/2002 Sb. rozh. tr.). Je zřejmé, že aniž by soud takové skutečnosti přezkoumával, nadále vedl řízení proti R. G. jako proti uprchlému.

V konkrétní věci nelze přehlédnout, že v přípravném řízení byly shromážděny informace o údajném pobytu obviněného v USA. Tyto poznatky státního zástupce, soud prvního stupně, ani soud odvolací nikterak neověřoval. Podle sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 40/2000 Sbírky mezinárodních smluv mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými byla dne 4. 2. 1998 podepsána smlouva o vzájemné právní pomoci v trestních věcech. Smlouva vstoupila v platnost 7. 5. 2000. Podle čl. 1 citované smlouvy rozsah pomoci mezi oběma státy mimo jiné zahrnuje pátrání po pobytu a zjišťování totožnosti osob a věcí, doručování písemností aj., avšak orgány činné v přípravném řízení ani soudy tohoto institutu právní pomoci nevyužily.

Bezpodmínečným předpokladem k vedení řízení proti uprchlému je hodnověrné zjištění, že se obviněný vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá. Vzhledem k tomu, že se soudy nezabývaly otázkou, zda důvod pro konání řízení proti uprchlému nadále trvá, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že pro řízení proti uprchlému podle § 302 tr. ř. nebyly splněny podmínky, což pak ve své podstatě mělo za následek nerespektování ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny a konkrétně pak naplnění dovolacího důvodu § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud proto z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

Pokud jde o dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce citovaného ustanovení plyne, že v mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávné právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv nejde o trestný čin nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Tento dovolací důvod slouží k nápravě toliko vad právních, což znamená, že úspěšně se prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze domáhat přezkoumání a hodnocení správnosti a úplnosti skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, nelze ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř.

Třebaže se obhájce obviněného domnívá, že skutek neodpovídá právní kvalifikaci trestného činu zpronevěry, je zřejmé, že podstatu námitek spatřuje v tom, že samotná skutková zjištění jsou neúplná (vyžadující výslech obviněného), neboť z provedeného dokazování jednoznačně nelze dovodit, s jakým úmyslem přistupoval k uzavření smlouvy o půjčce. Jak ostatně vyplývá z rozhodnutí č. 56/94 Sb. rozh. tr., závěr o tom, že ze strany obviněného mohlo jít o trestný čin podvodu (a nikoliv o trestný čin zpronevěry) je podmíněn skutkovým zjištěním, totiž že obviněný pouze předstíral smlouvu o půjčce a že již v době, kdy peníze od Úřadu práce v B. přebíral, měl v úmyslu je nevrátit.

Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud z podnětu dovolání obhájce obviněného zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, ověří Okresní soud v Bruntále nejprve naznačeným postupem, zda u obviněného lze i nadále vést řízení proti uprchlému. V případě, že dospěje k závěru, že jednáním obviněného jsou naplněny znaky jiného trestného činu, než kterým byl uznán vinným, nemůže při svém rozhodování přehlédnout, že odvolání i dovolání bylo podáno pouze obhájcem obviněného, tudíž nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch - obviněného - zákaz reformationis in peius (§ 265s odst. 2 tr. ř.).

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 15. července 2004

Předseda senátu: JUDr. Jan Engelmann

Vydáno: 15. July 2004