JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 642/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. června 2008 dovolání, které podal obviněný Z. G., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 7 To 545/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 1 T 197/2007, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. G. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 14. 9. 2007, sp. zn. 1 T 197/2007, byli obvinění Z. G., J. R. a J. S. uznáni vinnými:

obviněný Z. G.

- v bodech 4)-6), 9)-18) výroku trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., spáchaným dílem samostatně a dílem ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., spáchaným dílem samostatně a dílem ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák.,

obviněný J. R.

- v bodech 9)-15) výroku trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák.,

obviněný J. S.

- v bodě 19) výroku trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák.,

a to všichni obvinění na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí na str. 2 až 7 uvedeno.

Za tyto trestné činy a za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., zčásti dokonaný, zčásti ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a trestný čin poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 26. 3. 2007, č. j. 3 T 179/2006-331, byl obviněný Z. G. podle § 247 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti a půl roku. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro účely výkonu trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci – 1 kusu pákových kleští s červenou rukojetí s černými madly bez ozubeného převodu. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 26. 3. 2007, č. j. 3 T 179/2006-331, jakož i všechna další rozhodnutí, na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obviněný J. R. byl podle § 247 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný J. S. byl odsouzen podle § 251 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Naproti tomu byli podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěni obžaloby Okresního státního zastupitelství v Blansku ze dne 11. 6. 2007, sp. zn. ZT 459/2006, a to:

- obviněný Z. G., ohledně skutků specifikovaných na str. 9 až 11 rozhodnutí,

- obviněný J. R., v případě skutků popsaných na str. 11 až 15 rozsudku.

Rovněž bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených subjektů na náhradu škody.

Proti tomuto rozsudku podali obvinění Z. G., J. R. a J. S. odvolání.

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 7 To 545/2007, bylo rozhodnuto:

I. Podle § 258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek u obviněného J. R. zrušen ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu. Dále odvolací soud podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl a obviněného J. R. odsoudil podle § 247 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou.

II. Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání obviněného Z. G. zamítnuto.

(Poznámka: o odvolání obviněného J. S. bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. 1. 2008, sp. zn. 7 To 613/2007).

Vůči citovanému rozhodnutí krajského soudu podal obviněný Z. G. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadl výrok, jímž byl uznán vinným trestnými činy popsanými v bodech 9), 11), 12), 13), 14), 15), 16), 17) a 18) obžaloby a výrok o trestu. Výrok o zabrání věci – pákových kleští dovoláním nenapadl.

V podání obviněný konstatoval, že soud prvního stupně jeho osobu správně odsoudil za trestné činy popsané v bodech 4), 5), 6), 9), 10) a 13) podané obžaloby a nepochybil, jestliže jej zprostil obžaloby v bodech 1), 2), 3) a 8). Pokud jde o odsuzující výroky, domnívá se, že v případech popsaných v bodech 9) a 11) rozsudku byl usvědčován spolu s obviněným J. R. pouze provedenými odposlechy mezi nimi, přičemž výpověď poškozeného J. K., stejně jako provedenou fotodokumentaci, není možno hodnotit jako usvědčující. V případě odposlechů telefonických hovorů se jednalo o důkaz pouze nepřímý. Obdobná situace je v bodě 12) rozsudku – vloupání do prodejny Cyklosport v obci Č. u B., kdy vedle pořízené fotodokumentace byla jeho vina prokazována právě záznamy telefonických hovorů. Výpověď poškozeného B. takovým důkazem není stejně jako protokol o ohledání místa činu a pořízená fotodokumentace.

Pokud se týká bodu 14) rozsudku obviněný poukázal na to, že byl s obviněným R. opětovně usvědčován provedenými telefonickými odposlechy, pachovou stopou a výpovědí svědka P., přičemž se však jednalo pouze o nepřímé důkazy, které netvoří ucelený řetězec vedoucí k závěru o jeho vině. V bodě 15) rozsudečného výroku byl podle názoru prvostupňového soudu usvědčen pořízeným záznamem telefonického rozhovoru, kdy se dne 24. 9. 2006 domlouval se spoluobviněným R. na čase a způsobu provedení krádeže, dělení zisku, dále byl žádán o pomoc obviněný V. Jako usvědčující důkaz soud hodnotil pořízený telefonní záznam rozhovoru mezi obviněným a spoluobviněným J. S. o tom, že dovolatel disponuje čtyřmi koly. Vedle toho byla jeho trestná činnost prokazována výpovědí svědka J. B. a tím, že zcizená kola byla zajištěna u Ing. J. S. a jmenovaným vydána. Tyto důkazy byly doplněny zajištěnou pachovou stopou na kovovém vytahovači hřebíků. Současně obviněný vytkl, že i zde se jednalo toliko o nepřímé důkazy.

Spáchání skutku specifikovaného pod bodem 16) výroku rozsudku bylo podle obviněného prokazováno opětovně záznamem o uskutečněném telefonním hovoru mezi ním a spoluobviněným R. ze dne 5. 9. 2006, kterému sdělil, že nadvakrát odcizil dvě kola spolu s pokladní hotovostí z prodejny kol v obci Č. u B. a fotodokumentací, která zachycuje rozsah odcizených kol. Jako usvědčující byl hodnocen i fakt, že u něj byl nalezen odcizený DVD přehrávač. Ani tyto nepřímé důkazy nestačí k závěru ohledně jeho viny.

V případě skutku popsaného v bodě 17) rozsudku obviněný zmínil, že soud poukázal na zjištěnou pachovou stopu, která byla ztotožněna se vzorkem jeho pachové stopy, protokol o ohledání činu, výpověď svědka F. a důkaz o zajištění odcizeného LCD televizoru Sony, přičemž ani v tomto případě nebylo možno na základě těchto nepřímých důkazů učinit spolehlivý závěr o jeho vině. V případě skutku v bodě 18) rozsudku obviněný doznal, že společně s M. z K. odcizil počítačovou jednotku. Pokud však byl uznán vinným trestným činem krádeže i notebooku Toshiba a modemu, stalo se tak pouze na základě závěrů, které soud dovodil z provedených odposlechů, přičemž jde opětovně o důkazy nepřímé, nepodporované důkazy dalšími, kdy protokol o ohledání místa činu takovým důkazem není. Navíc soud zcela pominul jeho obhajobu, že se v telefonických rozhovorech úmyslně pokoušel vytvářet situaci, že je to on, kdo krádeže provádí, aby poukazem na vysoké riziko s jejich realizací mohl žádat od kupujících vyšší částky.

Obviněný taktéž uvedl, že pokud spoluobviněný J. S. hovoří o tom, že se od jeho bratra dozvěděl, že se jedná o kola, která ukradl, tak tato výpověď nebyla potvrzena jeho výpovědí v rámci hlavního líčení. Zde spoluobviněný kývnutím hlavy potvrdil, že se jedná o kradená kola. Neuvedl však, že by to byl obviněný, kdo je kradl. Pokud obviněný doznal, že kradená kola nabýval od jiných subjektů a dále je prodával, tak spáchal nepopiratelně trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák.

Závěrem mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala, že obviněný se domáhá změny právního posouzení přisouzeného skutku odmítajíc rozhodná skutková zjištění soudu, ke kterým na základě provedeného dokazování dospěl. Tím se ale ocitl mimo rámec dovolacího důvodu zakotveného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto zákonného ustanovení je možné v dovolání namítat nesprávné právní posouzení skutku, nikoli však nesprávnost skutkových zjištění samotných, vady v hodnocení důkazů apod. Proto takto podloženou dovolací argumentaci nelze uznat za věcně odpovídající použitému dovolacímu důvodu a ani jinému ze zbývajících důvodů dovolání plynoucích z ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř.

Dále státní zástupkyně připomněla, že v aktuální judikatuře Ústavního soudu (např. v nálezu sp. zn. I. ÚS 4/04) bylo opakovaně zdůrazněno, že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, jestliže by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění). V posuzované věci však o takový případ zjevně nejde, neboť soudy založily svá skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry na rozboru provedených důkazů a dovolatel takový extrémní nesoulad ani nenamítl.

Z popsaných důvodů státní zástupkyně ve vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. a rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Současně navrhla, a to pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanoveních § 265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., aby rozhodl v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného Z. G. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1 tr. ř.].

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci citovaného důvodu dovolání lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný Z. G. vznáší v dovolání výhrady, které dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný namítá, že ohledně skutků popsaných v bodech 9), 11), 12), 13), 14), 15), 16) a 17) obžaloby a jimiž byl soudem prvního stupně uznán vinným, nebyla jeho osobě trestná činnost spolehlivě prokázána, popřípadě že skutek pod bodem 18) spáchal v menším rozsahu. Soudům obou stupňů vytýká, že vycházely pouze z nepřímých důkazů, které netvoří ucelený řetězec vedoucí k závěru o jeho vině, ať již se jedná o protokoly o ohledání místa činu, fotodokumentaci, telefonické odposlechy, pachové stopy či výslechy svědků. Rovněž zpochybňuje průkaznost výpovědi jednoho ze spoluobviněných. Nutno zdůraznit, že tyto výhrady, které jsou v mimořádném opravném prostředku podrobněji rozvedeny, primárně směřují do oblasti skutkových zjištění včetně hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků až následně obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadené rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný posuzované skutky spáchal tak, jak jsou popsány v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu a rozvedeny v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že tyto skutky, které shledal bezchybnými i odvolací soud, byly nesprávně právně posouzeny, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Blansku (následně i Krajský soud v Brně) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., spáchaného dílem samostatně a dílem ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a trestného činu poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., spáchaného dílem samostatně a dílem ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák.

Z příslušné části odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Blansku plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. S těmito závěry se ztotožnil, popř. některé dále rozvedl Krajský soud v Brně. Rovněž odůvodnil, proč nevyhověl návrhu obviněného na doplnění dokazování (vše v podrobnostech na str. 3 až 4 rozsudku odvolacího soudu).

Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného Z. G. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. června 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k

Vydáno: 25. June 2008