JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 604/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. září 2002 dovolání obviněného mladistvého J. R., podané proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 10 To 42/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 2 T 349/2000, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného mladistvého J. R. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný ml. J. R. byl rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 24. 9. 2001, sp. zn. 2 T 349/2000, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 22. července 1999 kolem 23.40 hodin na křižovatce silnic číslo 11 a 32818 v km 58.048 mezi obcemi H., V. p. O. a D., okres N., bez příslušného oprávnění řídil malý motocykl tov. zn. Jawa 50, SPZ NY 67-02, a při přijíždění ke křižovatce po silnici označené jako vedlejší ve směru od obce H. nedal přednost v jízdě osobnímu automobilu tov. zn. Ford Mondeo 2.0, SPZ MBL 21-52 majitele firmy N a Z G. s. r. o., M. B., jedoucímu po silnici označené jako hlavní ve směru od H. K., který řídila ing. D. N., došlo ke střetu, při kterém utrpěl spolujezdec jedoucí s ním na motocyklu M. W. zranění spočívající ve zhmoždění mozku, zlomeninách lební klenby a spodiny vpravo, tupému úrazu hlavy, trupu a končetin, jemuž na místě nehody podlehl.

Za tento trestný čin byl obviněný mladistvý podle § 224 odst. 2, § 79 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podle § 82 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. byl dále mladistvému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu tři a půl roku.

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené V. W., bytem P. 4 – K., S. 468/5, škodu v částce 9.916,50,- Kč a firmě Z a N G. s. r. o., se sídlem P. 863, M. B. škodu v částce 33.764,30,- Kč, přičemž se zbytkem nároku na náhradu škody byla poškozená firma Z a N G. s. r. o. podle § 229 odst. 2 tr. řádu odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti shora citovanému rozsudku Okresního soudu v Nymburce podal obviněný mladistvý J. R. odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 10 To 42/2002, podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. Rozsudek soudu prvého stupně tak nabyl právní moci dnem 26. 2. 2002 (§ 139 odst. 1 písm. b), cc) tr. řádu).

Podle tzv. dodejek a doručenek, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno dne 18. 4. 2002 Okresnímu státnímu zastupitelství v Nymburce a dne 19. 4. 2002 tehdejšímu obhájci obviněného, JUDr. P. Z., přičemž ve spisovém materiálu chybí doklad, z kterého by bylo patrno, kdy bylo rozhodnutí odvolacího soudu doručeno obviněnému.

Obviněný mladistvý J. R. napadl prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. B. dne 12. 7. 2002 shora citované rozhodnutí krajského soudu dovoláním. Dovolání bylo doručeno se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 30. 8. 2002.

Obviněný mladistvý J. R. podal mimořádný opravný prostředek jak do výroku o vině, tak do výroku o trestu. Jako dovolací důvod výslovně uplatnil § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, byť v dovolání samotném uvedl ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, neboť podle jeho názoru soud druhého stupně chybně rozhodl o zamítnutí odvolání jako nedůvodného, aniž byly pro toto rozhodnutí splněny zákonné podmínky.

Podle argumentace obsažené v odůvodnění dovolání je dovolatel přesvědčen, že soud druhého stupně opomenul při svém rozhodování vzít v úvahu čtyři základní procesní pochybení soudu nalézacího, což mělo vliv na chybné rozhodnutí ve věci.

Za zásadní chybu orgánů činných v trestním řízení považuje dovolatel skutečnost, že byl bez jakýchkoliv důkazů od počátku vyšetřování označen za řidiče motocyklu, přičemž poukazuje na chybné zakreslení stop v plánku dopravní nehody. Rovněž aktivní účast právního zástupce svědkyně Ing. N. u většiny úkonů přípravného řízení byla v rozporu s trestním řádem, neboť trestní řád umožňuje přítomnost právního zástupce svědka pouze u výslechu tohoto svědka, nikoliv u dalších vyšetřovacích úkonů. V této souvislosti mladistvý namítl, že svědkyně Ing. N. jako jedna z potenciálních viníků měla prostřednictvím svého právního zástupce možnost aktivně ovlivňovat důkazní situaci a navíc byla v rozporu s trestním řádem zvýhodněna, když byla vyslechnuta jako poslední, čímž měla možnost seznámit se s důkazní situací a připravit se na svůj výslech. Tuto skutečnost však soudy obou stupňů nezohlednily při hodnocení věrohodnosti její svědecké výpovědi a naopak ji označily jako jeden z hlavních důkazů svědčících pro vinu obviněného.

Další závažné pochybení spatřuje mladistvý ve vadném postoji odvolacího soudu ke znaleckým posudkům, když závěry posudků, vypracovaných na základě zadání orgánů činných v trestním řízení i obhajoby se diametrálně liší, přičemž posudky vypracované na základě zadání obhajoby shodně potvrzují odlišné místo střetu, vyvracejí řízení předmětného motocyklu mladistvým, čímž prokazují jeho nevinu, naproti tomu mezi závěry znaleckých posudků vypracovaných orgány činnými v trestním řízení panuje zásadní nesoulad. Ačkoliv měl odvolací soud pro nedostatek potřebných odborných znalostí zadat vypracování revizního znaleckého posudku znaleckému ústavu, i přes návrhy obhajoby to neučinil a rozpor mezi znaleckými posudky spočívající ve specializovaných odborných otázkách posoudil sám, čímž rozhodl v neprospěch mladistvého, jehož vina s ohledem na shora uvedené výtky nebyla jednoznačně a bez jakýchkoliv pochybností prokázána.

Zásadní pochybení přitom mladistvý spatřuje též ve způsobu rozhodování soudu o námitce podjatosti soudce JUDr. V. K., přičemž upozorňuje, že o stížnosti proti usnesení, kterou mladistvý podal, nebylo doposud rozhodnuto a otázka podjatosti tak zůstala nevyřešena.

V petitu svého dovolání obviněný mladistvý J. R. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ve smyslu ustanovení § 265k tr. řádu a odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Předseda senátu soudu prvního stupně v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. řádu doručil dne 29. 7. 2002 opis dovolání mladistvého státnímu zástupci Nejvyššího státního zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.

V písemném vyjádření ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 1 NZo 477/2002, státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství vyslovila názor, že dovolání mladistvého bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. řádu. Navrhla proto, aby je Nejvyšší soud České republiky podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl a aby takto v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodl v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé.

V této souvislosti Nejvyšší soud shledal, že dovolání podané obviněným mladistvým J. R. je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl mladistvý uznán vinným a byl mu uložen trest /§ 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu/.

Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obviněného mladistvého J. R. splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.

Nejvyšší soud v tomto ohledu zjistil, že se dovolatel dopustil formálního pochybení tím, že ve svém podání jako dovolací důvod uvádí § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, když z obsahu podání jednoznačně vyplývá, že měl na mysli důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. V této souvislosti je nutno připomenout, že po novele trestního řádu provedené zákonem č. 200/2002 Sb. ze dne 24. 4. 2002 je s účinností ode dne 24. 5. 2002 dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. k) uveden v novém znění v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.

Dovolací soud se přesto dále zabýval otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu § 265e tr. řádu. Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§ 265e odst. 2 tr. řádu).

Ze spisového materiálu v posuzované věci lze doložit, že trestní stíhání mladistvého bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 26. 2. 2002, přičemž opis usnesení odvolacího soudu byl tehdejšímu obhájci obviněného, JUDr. P. Z., doručen dne 19. 4. 2002. Z obsahu dovolání mladistvého pak vyplývá, že opis rozhodnutí odvolacího soudu mu byl doručen dne 27. 5. 2002. Dovolání podal mladistvý prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. B. u Okresního soudu v Nymburce dne 12. 7. 2002. Z uvedeného je tudíž patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla u dovolatele ve smyslu § 265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována.

Nejvyšší soud dále zkoumal, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, neboť dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, přičemž existence některého z dovolacích důvodů je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení jemu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k). Uvedený dovolací důvod dopadá na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. Smyslem tohoto dovolacího důvodu je tedy umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny.

Pod pojmem procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí je přitom nutno chápat pouze zákonem stanovené procesní podmínky pro odmítnutí nebo zamítnutí odvolání nebo stížnosti, přičemž se jedná o rozhodnutí nadřízeného orgánu ve smyslu § 148 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. řádu u stížnosti nebo o rozhodnutí odvolacího soudu podle § 253 odst. 1 až odst. 4 tr. řádu u odvolání, v obou případech bez věcného přezkoumání věci. Podle dikce odst. 1 posledně citovaného ustanovení odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět. Odmítnout odvolání je pak ve smyslu odst. 3 citovaného ustanovení odvolací soud oprávněn tehdy, pokud tento opravný prostředek nesplňuje z hlediska svého obsahu zákonné náležitosti odvolání, uvedené v ustanovení § 249 tr. řádu.

Novelizovaný dovolací důvod lze tedy použít, pokud byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. řádu u stížnosti nebo podle § 253 odst. 1 tr. řádu u odvolání, přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí nebo pokud odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. řádu, ačkoliv nebyly splněny podmínky vymezené ustanovením § 253 odst. 4 tr. řádu (tedy oprávněná osoba nebyla náležitě poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání).

Ve shora uvedeném ohledu tudíž důvodem dovolání nemůže být zamítnutí odvolání ve smyslu § 256 tr. řádu, tedy shledá-li odvolací soud, že odvolání není důvodné, neboť postup podle § 256 tr. řádu lze použít až po splnění přezkumné povinnosti odvolacího soudu, zakotvené v ustanovení § 254 odst. 1 tr. řádu, neshledal-li odvolací soud důvody k zamítnutí odvolání podle § 253 tr. řádu. Na rozdíl od ustanovení § 253 tr. řádu, podle něhož odvolací soud zamítne odvolání bez věcného přezkoumání věci v těch případech, kdy odvolání nesplňuje zákonem stanovené procesní podmínky, ve smyslu § 256 tr. řádu může odvolací soud zamítnout odvolání jako nedůvodné až na podkladě výsledků veřejného zasedání, konaného o tomto odvolání, kdy tedy odvolání splňuje procesní podmínky ve smyslu § 253 tr. řádu, avšak v něm vytýkané vady nejsou důvodné.

Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu na podkladě řádného opravného prostředku věcně, a vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným, zamítl jej podle § 256 tr. řádu u odvolání a podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu u stížnosti, je možno novelizovaný dovolací důvod uplatnit jen tehdy, je-li řízení předcházející napadenému rozhodnutí zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody uvedenými v písm. a) až k) § 265b odst. 1 tr. řádu

V tomto případě by však dovolatel musel tvrdit a náležitě odůvodnit své dovolání z hledisek důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu a v návaznosti na tento obecný důvod i některého důvodu (či více důvodů) uvedeného v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu, který musí být dán v řízení předcházejícím napadenému zamítavému rozhodnutí.

V posuzované věci však obviněný mladistvý J. R. v rámci dovolání neuplatnil jiný dovolací důvod vyjma shora citovaného důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a tudíž podané dovolání nesplňuje náležitosti obsahu dovolání spočívající v uvedení dovolacích důvodů napadení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, s příslušným odkazem na zákonné ustanovení § 265b tr. řádu.

Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že odvolací soud konal v předmětné trestní věci odvolací řízení a o zamítnutí řádného opravného prostředku rozhodl po provedeném přezkumu podle zákonem stanovených hledisek ve smyslu § 256 tr. řádu, přičemž v řízení zamítavému rozhodnutí předcházejícím nebyl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.

S přihlédnutím ke skutečnostem shora rozvedeným Nejvyšší soud konstatoval, že dovolání mladistvého bylo podáno z jiného důvodu, než jaké jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. řádu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je opírán o vady odvolacího řízení týkající se přezkumné činnosti soudu druhého stupně, avšak takový důvod zákon v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu v taxativním vymezení dovolacích důvodů neuvádí. V souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. řádu však musí dovolatel odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž obsah konkrétně uplatněného dovolacího důvodu musí současně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o dovolací důvody vymezené v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání obviněného mladistvého J. R. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání konaném ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, aniž byl oprávněn postupovat podle ustanovení § 265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 11. září 2002

Předseda senátu:

JUDr. Zdeněk S o v á k

Vydáno: 11. September 2002