JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 603/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 5. září 2002 dovolání, které podal obviněný R. M., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 6 To 98/2002, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 5 T 64/2001, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. M. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 11. 2001, sp. zn. 5 T 64/2001, byl obviněný R. M. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., protože dne 16. 10. 1996 v P. 4 v ul. K L. podepsal před notářem smlouvu o půjčce na částku 170.000,- Kč, kterou součastně převzal od poškozené A. P., s tím, že tyto peníze měly být použity jako vklad do společné firmy P., s. r. o., a měl je použít k nákupu lihovaru ve V. J., přestože tento lihovar byl již 26. 7. 1996 prodán, peníze použil pro svoji vlastní potřebu.

Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 238 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků nepodmíněně, přičemž pro jeho výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věcí v rozsudku blíže popsaných, a to různých kusů nářadí a dalších předmětů. Současně byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 4. 1. 2000, sp. zn. 9 T 309/99, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. 4 To 187/2000, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené A. P., bytem T. n. S., V K. 380, škodu ve výši 170.000,- Kč.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný R. M. odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 6 To 98/2002, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Vůči citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný R. M. prostřednictvím svého obhájce dne 16. 5. 2002 dovolání. Z obsahu mimořádného opravného prostředku, zejména z návrhu obviněného, jak by měl Nejvyšší soud rozhodnout, je zřejmé, že dovolání směřuje do výroku napadeného usnesení, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání. Obviněný opírá dovolání o důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný namítá, že trestný čin za který byl odsouzen nespáchal. Tvrdí, že trestný čin podvodu spáchal nyní již zemřelý P. G. Tato skutečnost by se prokázala, pokud by byly provedeny důkazy, které v průběhu trestního procesu navrhoval. V této souvislosti obviněný konstatuje, že navrhoval vyslechnout svědky J. B. a P. J., dále zjistit na Katastrálním úřadu pro P. 4 skutečnosti ohledně zastavení pražského bytu P. G. a v blíže nezjištěné pražské zastavárně ověřit skutečnosti ohledně vyplacení osobního vozidla P. G. Uvádí, že obchodní vztahy mezi obviněným, A. P. a P. G. by blíže objasnil dotaz na notářský úřad v K., který nebyl proveden. Proto rozhodnutí soudů obou stupňů považuje za učiněné na základě neúplného dokazování.

Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení zrušil a podle § 265l tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.

K dovolání obviněného se ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Uvádí, že námitky uplatněné v dovolání jsou identické s námitkami uplatněnými obviněným v rámci přípravného řízení, řízení před soudem prvního stupně i v podaném odvolání. S těmito argumenty se soudy obou stupňů beze zbytku vypořádaly. Obsah námitek dovolatele neodpovídá žádnému z použitých dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. podané dovolání odmítl a rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně zjišťoval, zda v předmětné trestní věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, kterým soud ve druhém stupni zamítl řádný opravný prostředek podaný proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. osobou oprávněnou podat prostřednictvím obhájce dovolání, přičemž tento mimořádný opravný prostředek byl podán ve lhůtě a u příslušného soudu, jak je uvedeno v § 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z výše zákonem vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního event. druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž toto skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Takový závěr vyplývá i z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Proto Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

V daném případě byl obviněným R. M. uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který ale musí být v dovolání nejen formálně, ale i materiálně tvrzen a řádně odůvodněn konkrétními vadami, jež jsou obviněným spatřovány v právním posouzení skutku vymezeného ve výroku napadeného rozhodnutí. Z obsahu podaného dovolání ale vyplývá, že námitky obviněného směřují výlučně vůči úplnosti provedeného dokazování, hodnocení důkazů a skutkovým zjištěním, v důsledku čehož až následně obviněný zpochybňuje právní posouzení skutku učiněné soudy obou stupňů. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat.

Nejvyšší soud proto konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání podle § 265b tr. řádu, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných (viz výše), které v zákoně nejsou uvedeny. Obviněný ani v mimořádném opravném prostředku nenamítá, že by skutek popsaný ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a blíže rozvedený v jeho odůvodnění, který shledal správným i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen nebo, že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Zde je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. řádu, a nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Protože Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného R. M. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., rozhodl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž z jeho podnětu napadené usnesení a řízení jemu předcházející přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 5. září 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k

Vydáno: 05. September 2002