JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 599/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. května 2008 dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného J. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 8 To 254/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 244/2006, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 8 To 254/2007, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. 11 T 244/2006, z r u š u j í . Současně se zrušují další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. 11 T 244/2006, byl obviněný J. B., uznán vinným, že

1. dne 20. 9. 2006 v 8.55 hod. v B. řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Honda Civic, přičemž byl stavěn a kontrolován hlídkou Městské policie Brno, revír východ,

2. dne 17. 10. 2006 v B. řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. VW Golf, a při jeho řízení byl v 15.25 hod. na ulici Č. kontrolován policejní hlídkou Policie ČR,

a tohoto jednání se dopustil přesto, že mu byl rozhodnutím Magistrátu města Brna, Odborem dopravněsprávních činností, sp. zn. ODSČ – 21427/MI – 06, ze dne 14. 8. 2006, které nabylo právní moci dne 18. 9. 2006, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v délce trvání deseti měsíců ode dne právní moci rozhodnutí.

Takto popsané jednání soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Za tento trestný čin byl obviněný podle § 171 odst. 1 tr. zák. za použití § 53 odst. 1, 2 písm. a), § 54 odst. 1 tr. zák. a § 37a tr. zák. odsouzen ke společnému peněžitému trestu ve výměře 15.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. za použití § 37a tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu osmnácti měsíců. Podle § 37a tr. zák. byl současně zrušen výrok o vině i výroky o trestu z trestního příkazu Městského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2006, sp. zn. 11 T 215/2006.

Proti konstatovanému rozsudku podal státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně v neprospěch obviněného odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 8 To 254/2007, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Vůči citovanému usnesení odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného J. B. dovolání, které opřela o dovolací důvody zakotvené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Podle jejího názoru bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně a rozhodnutí soudů obou stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

V odůvodnění podání dovolatelka shrnula výsledky dosavadního trestního řízení ve věci. Uvedla, že na obviněného J. B. byla státním zástupcem Městského státního zastupitelství v Brně podána dne 24. 11. 2006 u Městského soudu v Brně obžaloba, sp. zn. 2 ZT 596/2006, pro trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. Konstatovala, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. 11 T 244/2006, byl obviněný uznán vinným toliko trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že se neztotožnil s právní kvalifikací jednání obviněného též podle § 180d tr. zák. Svůj závěr odůvodnil tím, že obviněný byl držitelem řidičského průkazu vydaného dne 20. 2. 2001 Magistrátem města Brna a pouze dočasně mu byl vysloven na dobu od 18. 9. 2006 do 18. 7. 2007 zákaz řízení motorových vozidel. Podle prvostupňového soudu obviněný v minulosti řádně získal řidičský průkaz po absolvování výuky a zkoušky v autoškole a je tedy způsobilý k řízení motorových vozidel.

Dále dovolatelka uvedla, že z podnětu odvolání státního zástupce proběhlo v trestní věci odvolací řízení před Krajským soudem v Brně, jenž opravný prostředek usnesením podle § 256 tr. ř. zamítl. Odvolací soud k argumentaci soudu prvního stupně dodal, že je mu známo stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2007 (správně má být 24. 10. 2007), sp. zn. Tpjn 301/2007. Podle jeho názoru však toto pouze připouští možnost jednočinného souběhu trestných činů maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. s trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., což dovozuje z použité formulace „zpravidla“. Dospěl proto k závěru, že k takovému právnímu posouzení nemusí dojít vždy, aniž by jakkoli vysvětlil, proč právě v posuzovaném případě nepovažuje jednočinný souběh shora označených trestných činů za zákonný.

Podle názoru dovolatelky se s právními závěry soudů obou stupňů nelze ztotožnit, neboť jednočinný souběh trestných činů maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. je možný. Uvedla, že uplatnila několik obdobných dovolání v neprospěch obviněných, přičemž Nejvyšší soud ve všech případech uznal, že byla podána důvodně. V některých věcech rozhodl podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř., přičemž dovolání odmítl s odůvodněním, že jeho projednání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a s ohledem na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. Tpjn 301/2007, již otázka, která by mohla být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. V této souvislosti dovolatelka poukázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 8 Tdo 838/2007, kdy postup podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odůvodnil tím, že se ze strany obviněného prokazatelně jednalo o ojedinělou jízdu. Dále připomněla usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 5 Tdo 1125/2007, kdy stejný postup zdůvodnil okolností, že obviněnému byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Zdůraznila, že právě těmito kritérii Nejvyšší soud vyložil, jakým způsobem je třeba v konkrétních případech vykládat formulaci „zpravidla“ použitou ve svém stanovisku ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. Tpjn 301/2007.

Z pohledu ustanovení § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. není podle dovolatelky pochyb o tom, že otázka, která má být z podnětu tohoto dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Současně je třeba položit otázku, zda by projednání dovolání nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného. Obecně platí, že každý skutek má být zásadně posouzen podle všech zákonných ustanovení, která na něj dopadají. Tato zásada se neuplatní pouze u tzv. zdánlivého souběhu, jímž se rozumí případ, kdy je jednočinný souběh vyloučen, přestože skutek formálně vykazuje znaky dvou či více skutkových podstat trestných činů. Jednočinný souběh je vyloučen rovněž v případech, kdy jsou trestné činy navzájem v poměru speciality a subsidiarity – tzv. faktická konzumpce, a také tehdy, jedná-li se o pokračování v trestném činu, jde o trestný čin trvající nebo hromadný. Žádný z takových vztahů však mezi ustanoveními § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a § 180d tr. zák. nelze dovodit. Rozdílnost chráněných objektů, a tím i zcela odlišný účel obou skutkových podstat, naopak vyžaduje kvalifikovat posuzované jednání jako jednočinný souběh obou trestných činů. Taková právní kvalifikace nejlépe vystihuje společenskou nebezpečnost jednání pachatele.

Dovolatelka taktéž podotkla, že pachatel trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. může být potrestán trestem odnětí svobody až na šest měsíců nebo peněžitým trestem, zatímco pachatel trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. trestem odnětí svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem nebo zákazem činnosti. Porovnáním trestních sazeb trestu odnětí svobody je zřejmé, že zákonodárce považuje trestný čin podle § 180d tr. zák. za společensky nebezpečnější, než trestný čin podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Má-li být skutek trestným činem, musí současně (vedle formálních zákonných znaků) vykazovat potřebný stupeň nebezpečnosti pro společnost, který je materiální podmínkou trestnosti. Podle § 3 odst. 2 tr. zák. platí, že čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, není trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného činu, přičemž jednotlivá kritéria pro stanovení konkrétního stupně nebezpečnosti činu pro společnost jsou příkladmo uvedena v ustanovení § 3 odst. 4 tr. zák. Ustanovení § 180d tr. zák. chrání bezproblémový silniční provoz proti ohrožení vyplývajícímu z řízení motorového vozidla osobou bez příslušného řidičského oprávnění.

V návaznosti na to dovolatelka konstatovala, že v posuzovaném případě je z učiněných skutkových zjištění zřejmé, že obviněný dne 30. 8. 2006 osobně převzal rozhodnutí správního orgánu, jímž mu byla za spáchání dopravního přestupku mimo jiné uložena sankce zákazu řízení motorových vozidel na dobu deseti měsíců a v relativně krátké době, a to 20. 9. 2006 a 17. 10. 2006 byl hlídkou Městské policie Brno – revír východ a hlídkou Policie ČR přistižen při řízení motorového vozidla (dne 20. 9. 2006 dokonce za situace, kdy vozidlo řídil při nerespektování dopravní značky „Zákaz vjezdu“). Tyto okolnosti charakterizují osobu obviněného jako řidiče a dokládají jeho sklon k opakovanému porušování sankce zákazu řízení motorových vozidel, která mu byla pravomocně uložena a současně jde o okolnost, která podstatně zvyšuje společenskou nebezpečnost jeho jednání. Podle přesvědčení dovolatelky není možno na osobu obviněného působit toliko uložením peněžitého trestu a trestu zákazu činnosti, nýbrž je třeba přistoupit k uložení úhrnného trestu odnětí svobody podle § 180d tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák.

V mimořádném opravném prostředku dovolatelka uzavřela, že se Krajský soud v Brně v usnesení ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 8 To 254/2007, ztotožnil s chybným právním závěrem soudu prvního stupně, že skutek, jehož se obviněný dopustil, vykazuje toliko zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a nevykazuje v jednočinném souběhu též zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. Nesprávné právní posouzení skutku našlo odraz v rozhodnutí podle § 256 tr. ř., jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek státního zástupce proti rozsudku prvoinstančního soudu, a to i přesto, že v řízení předcházejícím vydání rozhodnutí odvolacího soudu byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.].

S poukazem na rozvedené skutečnosti nejvyšší státní zástupkyně v dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání konaném ve smyslu ustanovení § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil rozhodnutí:

- podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 8 To 254/2007, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. 11 T 244/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu,

- podle § 265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Rovněž vyslovila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí.

Obviněný J. B. se k dovolání ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.).

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené nejvyšší státní zástupkyní naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.

Podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:

g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,

l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání je z procesních důvodů zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle § 253 odst. 3 tr. ř. (pro nesplnění náležitosti obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.

U obviněného J. B. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku – odvolání státního zástupce rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§ 254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru nejvyšší státní zástupkyně uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

V mimořádném opravném prostředku nejvyšší státní zástupkyně v podrobnostech vytýká, že předmětný skutek byl nesprávně právně posouzen, neboť v daném případě šlo o jednočinný souběh dvou trestných činů. Tato námitka uplatněný dovolací důvod obsahově naplňuje.

Jelikož Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného usnesení, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející včetně právního posouzení skutku, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, přičemž dospěl k následujícím závěrům.

Trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. se dopustí ten, kdo řídí motorové vozidlo, ačkoliv není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle zvláštního zákona.

Vzhledem k problematice jednočinného souběhu trestných činů maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., bylo dne 24. 10. 2007 přijato stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. Tpjn 301/2007 (publikováno pod č. 2/2008 Sb. rozh. tr.), které uvádí:

„I. Osoba, která pozbyla řidičské oprávnění podle § 94a odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, s ohledem na to, že jí byl soudem uložen trest nebo příslušným správním úřadem v řízení o přestupku uložena sankce zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel, nebo jí bylo řidičské oprávnění ze stejných důvodů odňato podle § 94 odst. 1 písm. c) uvedeného zákona, ve znění účinném do 30. 6. 2006, není držitelem řidičského oprávnění ve smyslu ustanovení § 180d tr. zák. o trestném činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění.

II. Jestliže pachatel řídí motorové vozidlo, ačkoli není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle zvláštního zákona (zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů), a to v době, kdy mu bylo řízení motorových vozidel zakázáno pravomocným rozsudkem nebo rozhodnutím příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností v přestupkovém řízení, zpravidla naplňuje znaky trestných činů řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. spáchaných v jednočinném souběhu.“

V odůvodnění svého stanoviska Nejvyšší soud mimo jiné konstatoval: „Ustanovení § 180d tr. zák. chrání bezpečnost silničního provozu proti ohrožení, které vyplývá z řízení motorových vozidel bez příslušného řidičského oprávnění a v konečném důsledku směřuje proti životu a zdraví lidí či proti majetku. Smyslem tohoto ustanovení je zabránit v řízení motorových vozidel osobám bez řidičského oprávnění, které osvědčuje jejich odbornou a faktickou způsobilost k řízení motorového vozidla. Je otázkou, zda je za takovou osobu možno považovat i toho, kdo řidičské oprávnění pozbyl ve smyslu § 94a odst. 1 zákona o silničním provozu dnem právní moci rozhodnutí, jímž mu byl soudem uložen trest nebo příslušným správním úřadem uložena sankce zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel, popř. toho, jemuž bylo řidičské oprávnění ze stejných důvodů odňato podle § 94 odst. 1 písm. c) uvedeného zákona ve znění účinném do 30. 6. 2006. Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba tuto otázku zodpovědět kladně, a to z těchto důvodů:

Tento závěr má oporu v jazykovém výkladu citovaných ustanovení. Slovesa pozbýt, být odňato, ve svém obvyklém významu znamenají ztrátu něčeho (práva, věci apod.). Jestliže tedy uvedená ustanovení hovoří o pozbytí a odnětí řidičského oprávnění znamená to, že držitel řidičské oprávnění ztrácí, tedy přestává být jeho držitelem a stává se osobou bez řidičského oprávnění. Ustanovení § 100 až § 102 zákona o silničním provozu, která upravují vrácení řidičského oprávnění, pak hovoří o osobě, která pozbyla řidičské oprávnění nebo jí takové oprávnění bylo odňato, či žadateli o vrácení řidičského oprávnění, nikoli o držiteli řidičského oprávnění. Pro uvedené závěry vyplývající z jazykového výkladu svědčí také právní úprava, podle níž osoba, která se chce znovu stát držitelem řidičského oprávnění, musí o jeho vrácení požádat příslušný správní orgán, jenž o vrácení řidičského oprávnění rozhodne ve správním řízení. K žádosti musí být předloženy stanovené doklady, a pokud od právní moci rozsudku či rozhodnutí, jímž došlo k uložení trestu nebo sankce zákazu činnosti spočívajících v zákazu řízení motorových vozidel, uplynul víc než jeden rok, musí žadatel prokázat zdravotní a odbornou způsobilost k řízení motorových vozidel, přičemž doklad o odborné způsobilosti nesmí být starší než 60 dní (§ 102 zákona o silničním provozu). V případě, že by žadatel stanovené doklady nepředložil, příslušný správní orgán by musel zamítnout jeho žádost o vrácení řidičského oprávnění. Tato právní úprava odráží skutečnost, že u osoby, která po určitou dobu neřídí motorové vozidlo v důsledku zákazu výkonu této činnosti, může dojít ke snížení či ztrátě odborné, popř. i zdravotní způsobilosti, a je proto nutné její opětovné formální ověření.“

Ve stanovisku Nejvyšší soud proto vyslovil nesouhlas „s argumentem, který se objevuje v některých rozhodnutích, že uložení trestu (resp. sankce) zákazu činnosti znamená pouze to, že osoba nesmí po stanovenou dobu vozidlo řídit, ale nepřestává být jeho držitelem, neboť oprávnění neztratila zcela, ale jen na určitou dobu…“. Současně dodal: „Pokud by byl akceptován názor, že pachatel – řidič se řízením motorového vozidla v době výkonu zákazu činnosti po pozbytí řidičského oprávnění dopouští pouze trestného činu podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a nelze jej postihnout podle § 180d tr. zák., pak by po uplynutí doby trestu nebo sankce zákazu činnosti taková osoba nebyla pro řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění postižitelná prostředky trestního práva, ale šlo by jen o správní delikt, ačkoli by se mohlo jednat o osobu, která i přes dříve získané a pozbyté řidičské oprávnění jako řidič zjevně selhala, a bez provedení správní kontroly jejího přístupu k řidičskému oprávnění postupem podle § 102 zákona o silničním provozu by se jednalo o subjekt, který by mohl být z hlediska bezpečnosti silničního provozu reálným rizikem.“ Nejvyšší soud rovněž uvedl: „…ustanovení § 94a o pozbytí řidičského oprávnění bylo do zákona o silničním provozu vloženo zákonem č. 411/2005 Sb. s účinností od 1. 7. 2006. Do této doby bylo uložení trestu, resp. sankce zákazu činnosti soudem nebo správním úřadem důvodem odnětí řidičského oprávnění příslušným obecním úřadem obce s rozšířenou působností podle § 94 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu ve znění účinném do 30. 6. 2006. Tento důvod pro odnětí řidičského oprávnění byl zrušen stejným zákonem v souvislosti s doplněním zákona o silničním provozu ustanovením § 94a o pozbytí řidičského oprávnění.“

Trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. spáchá ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu tím, že vykonává činnost, která mu byla zakázána.

Lze připomenout, že zakázat výkon určité činnosti lze buď rozhodnutím soudu uložením trestu zákazu činnosti podle § 49 odst. 1, 2 tr. zák., anebo rozhodnutím státního orgánu ve správním řízení, např. uložením sankce zákazu činnosti v přestupkovém řízení. Smyslem ustanovení § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. je zajistit, aby osoby nevykonávaly činnost, jejíž výkon jim byl rozhodnutím státního orgánu zakázán. Objektem tohoto trestného činu je zájem na řádném výkonu rozhodnutí státních orgánů.

Z popsaných skutečností je zřejmé, že jednání pachatele, který řídí motorové vozidlo, ačkoli nemá řidičské oprávnění proto, že je nikdy nenabyl, nebo je pozbyl z důvodu uložení trestu zákazu činnosti některým ze dvou výše uvedených způsobů, směřuje vůči dvěma rozdílným objektům a naplňuje objektivní znaky skutkových podstat jak trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., tak trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák.

Ve výše zmíněném stanovisku Nejvyšší soud též uvedl: „Každý trestněprávně relevantní skutek musí být postižen podle všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního práva hmotného. Jednočinný souběh je však vyloučen, jestliže mezi v úvahu přicházejícími skutkovými podstatami je vztah speciality či subsidiarity, kdy speciální ustanovení má přednost před obecným a primární před subsidiárním. U obou těchto vztahů platí, že jde o vztah skutkových podstat chránících týž objekt. Přitom speciální je taková skutková podstata, která v sobě obsahuje kromě skutkové podstaty obecné ještě něco navíc, tedy právě ono speciální. Subsidiární skutková podstata se uplatní jen v případě, že se neužije skutková podstata primární, jejím účelem je doplnění ochrany poskytované skutkovou podstatou primární. Mezi ustanoveními § 171 odst. 1 písm. c) a § 180d tr. zák. však takovéto vztahy nelze dovodit. Rozdílnost chráněných objektů, a tím i zcela odlišný účel obou skutkových podstat, naopak vyžaduje kvalifikovat předmětné jednání jako jednočinný souběh obou trestných činů. Tato právní kvalifikace rovněž lépe vystihuje společenskou nebezpečnost jednání pachatele. Velmi často se může jednat o osobu, která pozbyla řidičského oprávnění právě proto, že jako řidič zjevně selhala a mohla být z hlediska bezpečnosti silničního provozu reálným rizikem.“

Dále Nejvyšší soud zdůraznil: „Závěr o naplnění skutkových podstat obou trestných činů řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a jejich postih jako trestných činů spáchaných v jednočinném souběhu tak vyjadřuje skutečnost, že pachatel, který řídí motorové vozidlo, ačkoliv není držitelem řidičského oprávnění v důsledku pravomocného uložení trestu či sankce zákazu činnosti, nejenže nerespektuje rozhodnutí státního orgánu, ale současně může představovat hrozbu pro bezpečnost silničního provozu, a tím i pro životy a zdraví lidí a majetek.“ Současně podtrhl: „Jestliže tedy zákonodárce vyjádřil doplněním trestního zákona o ustanovení § 180d o trestném činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění, že takové jednání považuje za natolik společensky nebezpečné, že je před ním třeba společnost chránit trestním zákonem, je nezbytné, aby orgány činné v trestním řízení realizovaly tuto ochranu důsledně v souladu s jeho záměrem. Výjimky jsou možné jen ve zvláštních případech, kdy s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti posuzovaného činu (nikoliv s ohledem na poměr mezi příslušnými skutkovými podstatami) je jednočinný souběh vyloučen z důvodů tzv. faktické konzumpce.“

Obviněnému J. B. byl „…rozhodnutím Magistrátu města Brna, Odborem dopravněsprávních činností, sp. zn. ODSČ – 21427/MI – 06, ze dne 14. 8. 2006, které nabylo právní moci dne 18. 9. 2006, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v délce trvání deseti měsíců…“ jak se konstatuje v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku Městského soudu v Brně. Současně je s poukazem na výše citované stanovisko Nejvyššího soudu zjevné, že v době spáchání předmětných jednání dne 20. 9. 2006, kdy v B. řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Honda Civic, a dne 17. 10. 2006 v témže městě řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. VW Golf, nebyl držitelem řidičského oprávnění ve smyslu znění § 180d tr. zák. Proto měl být uznán vinným trestnými činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. spáchaných v jednočinném souběhu, neboť řídil motorové vozidlo, ačkoliv nebyl držitelem příslušného oprávnění podle zvláštního zákona a mařil výkon rozhodnutí soudu tím, že vykonával činnost, která mu byla zakázána. Odvolacímu soudu je nutno vytknout, že ani nevysvětlil, proč ve věci nejde o jednočinný souběh zmíněný trestných činů, jak je oprávněně namítáno nejvyšší státní zástupkyní v dovolání. Z hlediska posouzení stupně společenské nebezpečnosti spáchaného skutku nelze pominout, že obviněný, jinak osoba na kterou se hledí, jako by byla bezúhonná, se předmětného skutku dopustil krátce, co mu byla ve správním řízení pravomocně uložena sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v délce trvání deseti měsíců. Navíc jeho jednání nebylo ojedinělé, ale šlo o dva dílčí skutky (útoky).

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. a za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. (dovolání podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného) zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 8 To 254/2007, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. 11 T 244/2006. Současně zrušil další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále podle § 265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Po zrušení obou napadených soudních rozhodnutí se trestní věc obviněného J. B. dostala do procesního stadia řízení před soudem prvního stupně. Úkolem Městského soudu v Brně bude, a to při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu, věc projednat v takovém rozsahu, aby mohl učinit zákonu odpovídající rozhodnutí. Zároveň lze ve smyslu ustanovení § 265s odst. 1 tr. ř. odkázat na právní názor, který v tomto usnesení Nejvyšší soud vyslovil.

V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání, neboť zjištěnou vadu napadeného rozhodnutí nebylo možno odstranit v řízení o dovolání ve veřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. května 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k

Vydáno: 27. May 2008