JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 525/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 21. srpna 2002 dovolání obviněného F. R., podané proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 7 To 14/02, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 1 T 104/98, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání obviněného F. R. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. 5. 2001, sp. zn. 1 T 104/98, byl obviněný F. R. uznán vinným trestnými činy násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 196 odst. 2 tr. zák., výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. ve znění zák. č. 152/1995 Sb. Uvedených trestných činů se obviněný dopustil v jednočinném souběhu podle zjištění obvodního soudu tím, že společně se spoluobviněným R. H. a dále společně s již odsouzenými mladistvým M. V. a L. P. a obviněným F. S., stíhaným zvlášť, dne 8. 5. 1998 kolem 15.40 hodin v metru trasy „B“ mezi stanicemi P. – I., v P. 8, během jízdy vagonů soupravy metra napadli dva indické občany, a to poškozeného B. S. H. a Ing. R. K., a to tak, že nejprve se odsouzený mladistvý M. V. přidržel madel a ve výskoku silou kopl do hrudníku oběma nohama poškozeného H. a následně obviněný R. H. tloukl tohoto poškozeného dřevěnou tyčí od vlajky do předloktí ruky a dále ho bil pěstmi do hlavy, břicha a hrudi a obviněný F. R. do poškozeného H. kopal, přičemž následně obviněný F. R. napadl i poškozeného Ing. K. tak, že ho bil pěstmi do hlavy, přičemž stejným způsobem napadl tohoto poškozeného také obviněný F. S., který je stíhán zvlášť, jakož i obviněný L. P., který byl za uvedené jednání odsouzen, a v tomto jednání pokračovali až do zastávky metra I., kdy oba poškozené vyhodili z vagonu, přičemž tohoto jednání se dopustili v přítomnosti většího počtu cestujících a svým jednáním způsobili poškozenému B. S. H. zlomeninu nosních kůstek s posunem úlomků a výrazným poúrazovým vychýlením nosní přepážky, poškození hlavy, pohmoždění hrudníku v oblasti kosti hrudní, levého předloktí a levé ruky s otokem a poškozenému Ing. R. K. způsobili pohmoždění hlavy spojené s trvající bolestí hlavy a šíjového svalstva s pracovní neschopností v trvání deset dnů.

Za tuto trestnou činnost byl obviněný F. R. odsouzen podle ust. § 221 odst. 2, § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně mu byla podle § 228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému Ing. R. K. částku 1.883,- Kč.

Proti shora citovanému odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 7 To 14/02, podle § 256 tr. řádu zamítl.

Podle tzv. dodejek a doručenky, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno obviněnému F. R. dne 20. 2. 2002, jeho tehdejšímu obhájci JUDr. L. S. dne 5. 4. 2002, a Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 8 dne 3. 4. 2002.

Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. 5. 2001, sp. zn. 1 T 104/98, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. L. S. dovolání. Dovolání bylo podáno podle prezentačního razítka u Obvodního soudu pro Prahu 8 dne 28. 2. 2002 a obviněný F. R. uplatnil dovolací důvod ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyššímu soudu České republiky bylo dovolání obviněného doručeno spolu se spisovým materiálem dne 12. 8. 2002.

Obviněný tudíž opřel své dovolání o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podal je výslovně proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně a zaměřil je do výroku o vině i trestu. V písemném odůvodnění podaného mimořádného opravného prostředku provedl zevrubný rozbor provedených důkazů se závěrem, že ani jeden ze svědků nepotvrdil pro dovolatele nepříznivou výpověď poškozeného K. z přípravného řízení, naopak všichni hovořili ve prospěch obviněného. Důkazy, o které nalézací soud opřel svá tvrzení se uvedeným rozborem nepotvrzují, soud se jimi nezabýval a rozhodl na základě pocitů, nikoliv na základě důkazů. Podle názoru obviněného nejde pouze o porušení zásady in dubio pro reo, ale dokonce o skutečnost, že v trestním řízení byla prokázána jeho nevina.

Obviněný F. R. uzavřel, že veškeré možné důkazy byly provedeny a těmito důkazy bylo podle jeho názoru prokázáno, že nic nespáchal. Na základě výše uvedeného zdůvodnění důkazů proto v petitu svého dovolání navrhl Nejvyššímu soudu České republiky jako soudu odvolacímu, aby dovoláním napadený rozsudek zrušil, a to jak ve výroku o vině, tak ve výroku o trestu a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání, případně aby dovolací soud sám rozsudkem rozhodl o nevině dovolatele. Přípisem ze dne 19. 4. 2002, doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 8 dne 26. 4. 2002, obviněný vyslovil podle § 265h odst. 2 tr. řádu ve vztahu k § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu souhlas s případným projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve musel posoudit, zda jsou v předmětné trestní věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním výhradně pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, a to ještě jedině tehdy, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle § 265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.

Obviněný F. R. napadl svým dovoláním, podaným dne 28. 2. 2002 prostřednictvím obhájce JUDr. L. S. u Obvodního soudu pro Prahu 8, výslovně a výhradně rozsudek tohoto obvodního soudu ze dne 16. 5. 2001, sp. zn. 1 T 104/98, kterým Obvodní soud pro Prahu 8 sice ohledně dovolatele meritorně rozhodl o vině, o trestu a o náhradě škody, ovšem v procesním postavení soudu prvního stupně.

Dovolání obviněného F. R. tak bylo podáno proti rozhodnutí, proti kterému současná platná a od 1. ledna 2002 účinná právní úprava podání tohoto mimořádného opravného prostředku nepřipouští.

Nejvyšší soud za této procesní situace tudíž v předmětné trestní věci musel postupovat podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu a v neveřejném zasedání konaném ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolání obviněného F. R. jako nepřípustné odmítl, aniž byl dovolací soud oprávněn postupovat podle ustanovení § 265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 21. srpna 2002

Předseda senátu :

JUDr. Zdeněk S o v á k

Vydáno: 21. August 2002