JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 501/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. dubna 2008 dovolání, které podal obviněný F. H., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 7. 2007, sp. zn. 11 To 258/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 1 T 115/2006, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. H. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. 1 T 115/2006, byl obviněný F. H. uznán vinným, že

dne 16. 12. 2005 kolem 19.05 hod. jako řidič nákladního automobilu zn. Peugeot Boxer, v majetku R., s. r. o., (toto vozidlo obžalovanému zapůjčil majitel této firmy – L. R.), jedoucí ve směru od obce Z. k obci D. n. O., při předjíždění cyklisty V. Š., jedoucího stejným směrem (jehož jízdní kolo bylo řádně vybaveno fungujícím předním i zadním světlem napojeným na dynamo a na levé nohavici cyklisty byla připojena tzv. „blikačka“ červené barvy) nedodržel dostatečný boční odstup, v důsledku čehož došlo ke střetu mezi pravou přední částí vozidla a cyklistou, který následně upadl vpravo mimo silnici, přičemž obžalovaný dále pokračoval v jízdě a zastavil až ve vzdálenosti asi 200 metrů za místem dopravní nehody, z vozidla však nevystoupil a následně se zhasnutými světly pokračoval v jízdě, aniž by se přesvědčil, jaké zranění v důsledku sražení cyklisty tomuto způsobil a poskytl mu náležitou pomoc; při této dopravní nehodě utrpěl cyklista V. Š. otřes mozku I. stupně, zhmoždění levé kyčle, zlomeninu 10. – 11. žebra vlevo, zhmoždění levé ledviny s krvácením, kdy pro tato zranění byl hospitalizován v Oblastní nemocnici v R. n. K. do 23. 12. 2005 a následně byl léčen za současně vystavené pracovní neschopnosti do 2. 2. 2006, když během domácího léčení byl podstatně omezen v obvyklém způsobu života a činnosti; na vozidle řízeném obžalovaným vznikla škoda dle odhadu policejních orgánů 5.000,- Kč a na jízdním kole poškozeného vznikla škoda dle odhadu policejních orgánů ve výši 100,- Kč.

Takto zjištěné jednání okresní soud kvalifikoval jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. a trestný čin neposkytnutí pomoci podle § 208 tr. zák. a obviněného odsoudil podle § 224 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák., § 45 tr. zák. a § 45a tr. zák. k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na šest let.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, částku 14.817,- Kč.

Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný F. H. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 7. 2007, sp. zn. 11 To 258/2007, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Citované usnesení napadl obviněný F. H. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný připomněl, že v podaném odvolání, které směřovalo do výroků o vině, trestu a náhradě škody, namítal, že dopravní nehodu nezpůsobil a ani na jejím místě nebyl. V době, kdy k dopravní nehodě mělo dojít, přičemž časový údaj ohledně této události zpochybnil, tak u benzinového čerpadla v Z. tankoval, čímž se orgány činné v trestním řízení vůbec nezbývaly. Pokud je uvedeno, že mu někdo mohl v Z. vozidlo vzít, odjet s ním a znovu ho přistavit, tak to byla pouze hypotetická úvaha, a to před zahájením trestního stíhání, při výslechu na policii. Toto však nebylo uplatněno v rámci obhajoby, když byl vyslýchán jako obviněný. Při uznání viny bylo podle obviněného vycházeno pouze z nepřímých důkazů, zejména z ohledání místa dopravní nehody a stop zajištěných na jejím místě, dále z ohledání předmětného automobilu, k němuž došlo dne 28. 12. 2005 a ze znaleckého posudku. Nebyla ale vzata v úvahu výpověď jeho otce – F. H., že k poškození vozidla došlo jinak, a to při zajíždění do stodoly za účelem opravy stěračů dne 17. 12. 2005, kdy prudkým poryvem větru se křídlo vrat přivřelo a narazilo do pravé části automobilu. Tuto výpověď prvostupňový soud hodnotil bez jakéhokoliv odůvodnění jako účelovou a nevěrohodnou. Vrata stodoly měla být policií ohledána podle data na fotografiích dne 27. 12. 2005, k čemuž však nemohlo dojít, neboť o tom, že do auta narazilo křídlo vrat, se policie mohla dozvědět nejdříve při výslechu obviněného dne 2. 1. 2006. Soud prvního stupně se neměl spokojit s telefonickým vyjádřením policisty, že k vyfotografování vrat došlo dne 27. 12. 2005. Tuto osobu měl předvolat a vyslechnout, neboť otec obviněného uváděl, že k úkonu došlo asi za dva měsíce po nárazu vrat do vozidla, čemuž odpovídal i protokol o nehodě v silničním provozu, když první změna byla zapsána až dne 6. 3. 2006 (doplnění vozidla, řidiče a majitele). Rovněž měl být předvolán a vyslechnut majitel předmětného auta L. R., když na rozdíl od obviněného tvrdil, že nemělo tachograf. Byť obhajoba tyto výslechy nenavrhovala, měly být provedeny.

Dále obviněný uvedl, že prvostupňový soud dospěl k závěru o jeho vině na základě nepřímých důkazů, které však netvoří uzavřený řetězec a jsou protichůdné. Současně shledal rozpory ve výpovědích svědků V. Š. a K. Ch. na straně jedné a svědků M. K. a Z. P. na straně druhé, jimiž se soud nezabýval. Podle jeho názoru znalec hodnotil též otázku, kdo zavinil dopravní nehodu, což mu nepřísluší. I když soud měl k dispozici výpověď obviněného a svědeckou výpověď jeho otce, jak došlo k poškození vozidla, tj. přímý důkaz, tak konstatovaná tvrzení nevzal v potaz. Obviněný vyslovil nesouhlas s tím, že nebylo vyhověno jeho návrhu na výslech svědkyně J. R., jenž se měl týkat objasnění či upřesnění časových údajů a skutkových souvislostí. Zdůraznil, že pokud by soud prvního stupně vycházel z přímých důkazů a jeho obhajoby, musel by dojít k závěru, že dopravní nehodu nezpůsobil, a tudíž jeho osobu podle § 226 písm. c) tr. ř. obžaloby zprostit, což navrhoval i v odvolacím řízení. Připomněl, že podané odvolání doplnil údaji o povětrnostních podmínkách a výpisy z obchodního rejstříku. Současně v odvolání požadoval, aby bylo vyžádáno odborné posouzení u výrobce automobilů zn. Peugeot ohledně totožnosti policií odebraných vzorků z výše uvedeného vozidla a alternativně navrhoval, že pokud by odvolací soud nerozhodl o zproštění jeho osoby obžaloby, aby po zrušení napadeného rozsudku okresního soudu bylo u prvostupňového soudu dokazování doplněno důkazy specifikovanými na str. 3 dovolání.

Podle obviněného se Krajský soud v Hradci Králové, který se s rozhodnutím Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ztotožnil, nezabýval výhradami, jež uplatnil v odvolání. V usnesení zopakoval tvrzení prvostupňového soudu, jenž závěry o jeho vině opřel o znalecký posudek. Obviněný opět namítl, že nebyla řádně prověřena uplatněná obhajoba, pokud se týkala používání tachografu. Soudy obou stupňů se spokojily s telefonickým prohlášením svědka L. R., že předmětné auto tachograf nemělo, ačkoliv jeho užívání bylo od 1. 7. 2000 nařízeno ustanovením § 71 odst. 2 zák. č. 102/1995 Sb., v platném znění. Policie, znalec i soud měli požadovat předložení záznamového kotoučku ze dne 16. 12. 2005. Rovněž nebylo prověřováno, z jakých důvodů svědek L. R. tvrdil, že uvedené vozidlo nemělo tachografické zařízení, respektive že toto nepoužíval. Obviněný zopakoval, že se soudy měly zabývat rozporem mezi datem 27. 12. 2005, jak je uvedeno na fotodokumentaci opatřené při ohledání vrat stodoly a jeho výpovědí ze dne 2. 1. 2006, kdy byl vyslýchán k uvedené nehodě a uvedl, že auto narazilo do vrat stodoly. Krajskému soudu vytkl, že nereagoval ani na další jeho námitky uplatněné v odvolání i v podání ze dne 2. 7. 2007, jež se týkaly hodnocení povětrnostních podmínek na místě dopravní nehody, podmínek při ohledání vozidla a návrhu na odborné posouzení u výrobce vozidel zn. Peugeot, které bylo nakonec vyžádáno obhájcem. Současně zopakoval, že v soudním řízení nebylo vycházeno z výpovědi obviněného a svědecké výpovědi jeho otce, když soudy vycházely z nepřímých důkazů a z protichůdných svědeckých výpovědí. Hodnotily pouze důkazy, jenž svědčily v jeho neprospěch. Ty, které svědčily v jeho prospěch, soudy buď neprovedly či zamítly, anebo je hodnotily jako účelové a nezabývaly se rozpory mezi jednotlivými důkazy.

Závěrem dovolání obviněný uvedl, že usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 7. 2007, sp. zn. 11 To 258/2007, spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení ohledně uznání viny trestnými činy podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. a § 208 tr. zák. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud toto usnesení zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Současně navrhl, aby dovolání bylo projednáno ve veřejném zasedání, jehož se hodlá se svým obhájcem zúčastnit.

K podanému dovolání se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Poukázala na vymezení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v zákoně. V jeho mezích je možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin, nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Povahu právně relevantních námitek však nemohou mít výhrady, jež směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování. Podle názoru státní zástupkyně se obviněný domáhá výhradně toho, aby Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení hodnotil správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., přezkoumání úplnosti provedeného dokazování a aby se zabýval otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř.

Dále státní zástupkyně odkázala na aktuální judikaturu Ústavního soudu (např. nález sp. zn. I. ÚS 4/04), když bylo opakovaně zdůrazněno, že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, jestliže by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění). V posuzované věci však o takový případ zjevně nejde, neboť soudy založily svá skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry na rozboru provedených důkazů, které ve svých rozhodnutích vyložily a odůvodnily a obviněný takový extrémní nesoulad konečně ani nenamítal.

Státní zástupkyně vyjádřila přesvědčení, že dovolací argumentaci obviněného nelze uznat za věcně odpovídající použitému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a ani jinému ze zbývajících zákonných dovolacích důvodů, jak vyplývají z ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. podané dovolání odmítl a rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanoveních § 265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., vyslovila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání předně shledal, že dovolání obviněného F. H. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci citovaného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný F. H. v dovolání uplatňuje výhrady, které deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný tvrdí, že předmětnou dopravní nehodu nezpůsobil a na místě události vůbec nebyl. Namítá, že při rozhodnutí o vině soudy vycházely z nepřímých důkazů, které však netvořily uzavřený řetězec a naopak nevzaly v úvahu jím uplatněnou obhajobu potvrzovanou i výpovědí jeho otce, že k poškození vozidla došlo jiného dne, na jiném místě a jinak. Dále poukazuje na rozpory ve výpovědích některých svědků, zpochybňuje objektivitu znaleckého posudku z oboru dopravy a vytýká, že v soudním řízení nebyly provedeny obhajobou navrhované či pro rozhodnutí věci potřebné důkazy. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů. Přitom z těchto tvrzených procesních nedostatků a vlastní verze události obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání, tj. že v jeho jednání nejde o trestné činy, jimiž byl uznán vinným a ani o jiné trestné činy. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný předmětný skutek spáchal tak, jak je popsán v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná výše), s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně proti konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou (následně i Krajský soud v Hradci Králové) učinil právní závěr, že obviněný F. H. svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestných činů ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. a neposkytnutí pomoci podle § 208 tr. zák.

Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného F. H. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. dubna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k

Vydáno: 24. April 2008