JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 481/2004

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. května 2004 dovolání obviněného Ing. J. H., které podal proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 11. 2003, sp. zn. 10 To 459/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 2 T 120/2003, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. H. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 2 T 120/2003, byl obviněný Ing. J. H. uznán vinným trestným činem týrání zvířat podle § 203 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že jako chovatel stáda skotu v počtu zhruba 25 ks chovaného v areálu usedlosti č. p. v H., v zimním krmném období, tj. nejméně od 1. 11. 2002 do 15. 4. 2003 řádně nezajistil požadavky těchto zvířat na výživu, kdy pro zvířata nebyl schopen dlouhodobě zajistit dostatečné krmení, v důsledku čehož zvířata trpěla podvýživou a tohoto jednání se dopustil přesto, že za obdobné jednání na základě podnětu O. v. s. v J. ze dne 29. 3. 2002 byl projednán přestupkovou komisí MěÚ v J. dne 27. 5. 2002 pod č. j.: 62/02 za přestupek na úseku ochrany zvířat proti týrání podle § 4 zákona č. 246/1992 Sb., kdy rozhodnutí nabylo právní moci dne 27. 5. 2002 a jmenovaný byl shledán vinným za spáchaný přestupek a byla mu uložena pokuta ve výši 4.000,- Kč. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 203 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.

Proti citovanému rozsudku podal obviněný Ing. J. H. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 11. 2003, sp. zn. 10 To 459/2003, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Opis usnesení odvolacího soudu byl doručen dne 9. 1. 2004 Okresnímu státnímu zastupitelství v Jičíně a obhájkyni obviněného JUDr. A. J. a dne 15. 1. 2004 obviněnému Ing. J. H.

Vůči konstatovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný Ing. J. H. prostřednictvím shora jmenované obhájkyně dne 8. 3. 2004 u Okresního soudu v Jičíně dovolání, kterým napadl výrok o vině i trestu a opřel ho o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho přesvědčení rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, resp. jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V odůvodnění dovolání obviněný nejprve předeslal, že nesouhlasí s rozhodnutím odvolacího soudu opřeným o výpovědi MVDr. M. a MVDr. Č., neboť jsou mezi nimi podstatné rozpory v hodnocení kondice jeho zvířat. V tomto směru uvedl, že z odborné literatury zabývající se chovem skotu bez tržní produkce mléka v podmínkách blízkých ekochovu je v používané stupnici hodnocení kondice od 0 po 5 cílovou kondicí v období před zahájením pastvy kondice 2 – 3. Takto také hodnotil kondici zvířat MVDr. Č. a toto hodnocení nelze označit za nepodstatné ve vztahu k trestní odpovědnosti obviněného, jak tvrdí odvolací soud. Dovolatel upozornil, že veterinářka MVDr. M. nemá, jak u hlavního líčení sama uvedla, žádnou zkušenost s chovem skotu v ekochovech a jeho chov posuzovala pouze na základě zkušeností s chovy skotu s mléčnou produkcí, ve kterých jsou však dojnice překrmované za účelem zajištění maximální dojivosti. Rovněž MVDr. Č. uvedl, že nemá zkušenosti s chovem skotu chovaným celoročně venku, stejně jako nemá povědomost o typicky vyhublém zevnějšku tzv. holštýnek. V naznačené souvislosti obviněný vytkl soudu, že při hodnocení výpovědi jmenované veterinářky zcela pominul nepravdivé údaje, které uvedla. V tomto směru poukázal na zápisy o kontrolách, z nichž vyplývá, že všechny dospělé kusy skotu opakovaně hodnotila jako velmi vyhublé, tj. v kondici 0, avšak u hlavního líčení za vyhublé označila jen některé kusy stáda. Rovněž i tvrzení veterinářky týkající se délky přežvykování skotu považuje za zavádějící, neboť z odborné literatury vyplývá, že krávy s mléčnou produkcí, které přijmou velké množství potravy, by měly přežvykovat maximálně 10 -11 hodin a nepřežvykovat 7 - 8 hodin. Veterinářka však vypověděla, že pokud krávy stojí a nepřežvykují, mají málo krmení. Podle obviněného jsou taktéž neodborná tvrzení MVDr. M., že věk skotu nemá vliv na jeho kondici, dále otázka kondice krávy v souvislosti s březostí, kdy v době porodu hrozí zdravotní komplikace, např. onemocnění syndromem ztučnění jater (přílohou dovolání je článek z odborného tisku na toto téma) a informace o úhynu skotu, resp. jeho nucené porážky. V této souvislosti konstatoval, že v rozhodné době nedošlo k úhynu žádného kusu skotu z jeho chovu, když údaje uváděné veterináři se týkají celého období jeho hospodaření v zemědělství a procento úhynu skotu a nucené porážky je vykazováno hluboko pod celostátním průměrem. Obviněný zdůraznil, že pro určení jeho trestní odpovědnosti je velmi důležité zařazení kondice krávy podle obvyklé stupnice 0 - 5, přičemž v zařazení jednotlivých krav do této stupnice se v daném případě odborníci zcela liší. MVDr. M. označila stav stáda s kondicí pod hranicí hodnotitelnosti, MVDr. Č. stupněm 2 - 3 a zcela neutrální zástupci Výzkumného ústavu živočišné výroby P. – U. označili u mladého skotu úroveň 2,5 až 3 body, u krav 2 - 3 body a pouze u 3 kusů krav holštýnského skotu bodem 1 (toto hodnocení je přílohou dovolání). Jedná se přitom o stádo přestárlých krav, na jehož kondici má podstatný vliv nejen vysoký věk, ale i plemenná příslušnost vyznačující se vystoupnutím kyčelních kostí a vyhublým dojmem.

S poukazem na shora uvedené skutečnosti obviněný shrnul, že soud vycházel pouze z rozporuplných stanovisek veterinářů, mezi nimiž byly i určité pochybnosti o znalosti předmětného netypického chovu skotu. Uvedl, že u veřejného zasedání neměl možnost v tomto směru věc důkladně objasnit, neboť byl neustále přerušován, což lze vysledovat i ze záznamu veřejného zasedání odvolacího soudu. Nebyly provedeny ani jím navrhované důkazy, zejména výslech alespoň jednoho odborníka z Výzkumného ústavu živočišné výroby v U. Z provedených důkazů navíc nevyplývá, že by stádo skotu v počtu 25 kusů trpělo podvýživou během zimního období, tj. po dobu 3 a půl měsíce. V uvedeném směru obviněný zopakoval, že při výkladu ustanovení § 4 odst. 1 písm. c) zák. č. 246/1992 Sb. soud dovodil omezování výživy skotu pouze z výpovědí dvou veterinářů, přičemž tyto výpovědi se podstatně rozcházejí při posuzování kondice skotu, zejména pomíjejí změnu kondice zvířat během roku, jež je žádoucí u skotu chovaného celoročně venku. Z výpovědí veterinářů je rovněž zřejmé, že neznají plemenný vliv holštýnských krav na jejich kondici, popírají vliv nejen určitého období roku na kondici zvířat, ale i vysokého věku krav. V dané věci ani nebyl předložen důkaz, že by dovolatel své stádo 2x denně nenakrmil jím uváděnou krmnou dávkou, která byla označena MVDr. M. za dostačující. Rovněž další skutečnosti uváděné veterináři ohledně omezování výživy zvířat obviněný považuje za neodborné, popřípadě je lze vysvětlit. Na základě těchto skutečností vyslovil přesvědčení, že došlo k nesprávnému posouzení údajné vyhublosti krav a s tím souvisejícího omezení jejich výživy. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení krajského soudu a věc tomuto soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

Podáním ze dne 19. 3. 2004, jež bylo téhož dne doručeno Okresnímu soudu v Jičíně, obviněný předložil fotokopie z odborných publikací a znalecký posudek zpracovaný MVDr. J. D. K předloženým listinám mimo jiné dodal, že v případě systému chovu krav bez trvalé produkce mléka je uplatňován systém kolísání kondice, kdy vysoká kondice je nežádoucí a je hodnocena jako kondice s potencionálními problémy. Obviněný uvedl i parametry související s odchovem telat ve Francii, Velké Británii a USA ve srovnání s Českou republikou a namítl, že stav popisovaný MVDr. M. by musel mít následky v podobě nízké životaschopnosti telat. Znalecký posudek předložil za účelem prokázání skutečnosti, že jedenáctiletá kráva byla utracena v prosinci 2003 nikoli kvůli podvýživě, ale v souvislosti s chronickými srůsty stěn předžaludků a jater. Znalec se též vyjádřil k exteriéru zvířete z chovu dovolatele, kdy se jedná o kříženku různých plemen vyznačující se nižší hmotností a nejednotným vzhledem.

Nejvyššímu státnímu zastupitelství byl ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř. doručen opis dovolání obviněného Ing. J. H. dne 25. 3. 2004 s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. V písemném vyjádření ze dne 30. 4. 2004, sp. zn. 1 NZo 266/2004, státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství vyslovila názor, že v posuzovaném případě obviněný uplatnil výhradně jen takové námitky, které směřují proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily, přičemž v dovolání neuplatnil žádnou námitku, která by se týkala právní kvalifikace skutku. Námitky obviněného tak nekorespondují s dovolacím důvodem stanoveným v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl a toto rozhodnutí učinit v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání nejprve zjišťoval, zda jsou v předmětné trestní věci splněny podmínky jeho přípustnosti podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, kterým byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný Ing. J. H. uznán vinným a byl mu uložen trest. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit /§ 265e odst. 1, 2 tr. ř./.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, neboť jeho existence je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce citovaného zákonného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byla obviněná osoba uznána vinnou. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Ze zákonem vymezeného dovolacího důvodu rovněž vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento závěr vyplývá i z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvého stupně, který je z hlediska uspořádání řízení zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným Ing. J. H. formálně deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. Obviněný v dovolání zpochybňuje úplnost dokazování a polemizuje s hodnocením důkazů provedených soudem. Rovněž popisuje svoji verzi stavu předmětného stáda skotu, přičemž na podporu svých tvrzení podává nové důkazy. Všechny uplatněné námitky ale primárně směřují proti stabilizovanému skutkovému zjištění, přičemž v tvrzených procesních nedostatcích až následně dovolatel spatřuje vady v hmotně právním posouzení skutku. Jak již bylo výše uvedeno samotná konečná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán. V posuzované věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný Ing. J. H. spáchal posuzovaný skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvého stupně a ze kterého mimo jiné vyplývá, že jako chovatel stáda skotu v zimním krmném období nejméně od 1. 11. 2002 do 15. 4. 2003 řádně nezajistil požadavky těchto zvířat na výživu, kdy pro zvířata nebyl schopen dlouhodobě zajistit dostatečné krmení, v důsledku čehož zvířata trpěla podvýživou a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl za obdobné jednání projednán přestupkovou komisí za přestupek na úseku ochrany zvířat proti týrání podle § 4 zák. č. 246/1992 Sb., kdy rozhodnutí nabylo právní moci dne 27. 5. 2002, jmenovaný byl shledán vinným za spáchaný přestupek a byla mu uložena pokuta. Obviněný v dovolání nenamítá, že by takto popsaný skutek, který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně posouzen jako trestný čin týrání zvířat podle § 203 odst. 1 tr. zák., nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Proto v daném případě obviněný uplatnil výlučně námitky, které jsou mimo rámec dovolacího důvodu podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod některý další zákonem taxativně stanovený dovolací důvod. Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení.

Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného Ing. J. H. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. (přezkoumat dovoláním napadené výroky a řízení, které jim předcházelo). Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. května 2004

Předseda senátu :

JUDr. Jiří H o r á k

Vydáno: 27. May 2004