JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 47/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. dubna 2002 dovolání podané obviněným P. Ch., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. prosince 2001, sp. zn. 9 To 560/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 43 T 79/2001, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný P. Ch. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 10. 2001, sp. zn. 43 T 79/2001 uznán vinným skutkem kvalifikovaným jako trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 12. 2001, sp. zn. 9 To 560/2001, tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl. Stejnopis usnesení odvolacího soudu byl doručen obviněnému P. Ch. dne 18. 1. 2002 a jeho obhájci JUDr. V. P. dne 15. 1. 2002.

Dne 28. 2. 2002 podal obviněný P. Ch. prostřednictvím obhájce JUDr. M. S. dovolání podle § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř. z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. ř., které směřovalo proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. 9 To 560/2001. V závěru obsáhle odůvodněného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky ve smyslu § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil citované usnesení odvolacího soudu včetně vadného řízení, které mu předcházelo, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. vrátil věc příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí, přičemž dal v úvahu uplatnění postupu podle § 265l odst. 3 tr. ř.

Předsedkyně senátu soudu prvního stupně zaslala opis dovolání Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 9 s přípisem, že se lze k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. Státní zástupkyně jmenovaného státního zastupitelství přípisem ze dne 18. 3. 2002 navrhla, aby dovolání obviněného P. Ch. bylo ve smyslu § 265j tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné, a zároveň vyslovila souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Jakkoliv tento postup neodpovídal požadavkům ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř. ( z logiky věci totiž plyne, že opis dovolání obviněného měl být doručen nejvyššímu státnímu zástupci, který je oprávněnou osobou k podání dovolání ve smyslu § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. , takže jen on se mohl k dovolání obviněného písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání), nepovažoval Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) za potřebné uvedené pochybení napravovat před svým rozhodnutím, a to právě z důvodů dále rozvedených, které jej vedly k odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v posuzované věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé (jde-li o rozhodnutí uvedené v odst. 2 cit. ustanovení), jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.

V této souvislosti je zapotřebí poznamenat, že dovolání jako zcela nový institut a jako další mimořádný opravný prostředek bylo začleněno do trestního řádu novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. s účinností od 1. 1. 2002. Je proto zásadní otázkou, zda s ohledem na uvedený časový sled je dovolání obviněného P. Ch. vůbec přípustné.

Časová působnost trestního řádu se řídí zásadou, podle které se procesní úkony v průběhu trestního řízení provádějí podle trestního řádu účinného v době, kdy je úkon prováděn. To znamená, že pokud bylo trestní řízení zahájeno podle trestního řádu účinného dříve a ještě neskončilo, postupuje se v dané věci od data účinnosti nového procesního předpisu podle nových ustanovení. Z této zásady mohou být stanoveny výjimky ve prospěch aplikace dřívějšího trestního řádu (i když řízení již probíhá za účinnosti novelizovaného trestního řádu), jestliže je zapotřebí upřednostnit v rámci zajištění kontinuity probíhajícího procesu dřívější procesní právo před právem pozdějším. Takové výjimky trestní řád zpravidla upravuje v přechodných a závěrečných ustanoveních novelizovaného zákona.

Ze závěrečných a přechodných ustanovení čl. II. zák. č. 265/2001 Sb. je zřejmé, že tento novelizovaný zákon neobsahuje žádnou výjimku, podle které by bylo možno dovolání aplikovat na rozhodnutí, která nabyla právní moci ještě za účinnosti dřívějšího trestního řádu. Absence takové výjimky má nepochybně význam i z hlediska garance právní jistoty obviněných v tom směru, že stabilita rozhodnutí, které se stalo pravomocným před 1. 1. 2002, nemůže být narušena ani dovoláním nejvyššího státního zástupce podaným v jejich neprospěch. Z toho pak vyplývá, že dovolání je přípustné pouze tehdy, nastanou-li všechny zákonné podmínky pro jeho podání za účinnosti zákona č. 265/2001 Sb.

V tomto konkrétním případě bylo trestní stíhání obviněného P. Ch. pravomocně skončeno usnesením Městského soudu v Praze dne 12. 12. 2001, sp. zn. 9 To 560/2001, tedy za účinnosti trestního řádu ve znění před citovanou novelou. V poučení připojeném k tomuto rozsudku proto ani obviněný nemohl být poučen ve smyslu § 125 odst. 3 tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2002, o možnosti podat dovolání, když tento institut v té době ještě nebyl součástí trestního řádu. I z toho vyplývá jediný možný závěr, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé uvedené v § 265a odst. 1, 2 tr. ř. jen v případě, že toto rozhodnutí bylo učiněno soudem druhého stupně za účinnosti novely trestního řádu (zák. č. 265/2001 Sb.), tedy až po 1. lednu 2002.

Jelikož v dané věci došlo ke specifické situaci záležející v tom, že usnesení Městského soudu v Praze bylo doručeno ve stejnopisech obviněnému P. Ch. a jeho tehdejšímu obhájci JUDr. V. P. již za účinnosti citované novely trestního řádu (u obviněného se tak stalo 18. 1. 2002 a u obhájce 15. 1. 2002), nabízela se otázka, zda tato skutečnost nemohla mít na úvahy o přípustnosti dovolání dopad. Datum doručení stejnopisu rozhodnutí odvolacího soudu má totiž význam pro počátek běhu lhůty k podání dovolání, neboť podle § 265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje.

Nejvyšší soud je přesvědčen, že takováto skutečnost je právně irelevantní a nemůže mít význam pro posouzení otázky, zda dovolání je přípustné. Všichni obvinění, jejichž trestní věci byly pravomocně skončeny před dnem 1. 1. 2002, by totiž zásadně měli být (i z hlediska možnosti či nemožnosti podat dovolání) v rovném postavení. Pokud by se obecně připustila možnost podání dovolání i proti rozhodnutím soudu druhého stupně učiněným sice před dnem 1. 1. 2002, ovšem doručeným ve stejnopise stranám až po tomto datu, pak by buď mohli být favorizováni ti obvinění, kteří se třeba i dlouhodobě vyhýbali doručení rozhodnutí, nebo naopak znevýhodněni ti obvinění (v případě podání dovolání nejvyšším státním zástupcem v jejich neprospěch), v jejichž trestních věcech rozhodnutí nebylo ve stanovených lhůtách písemně vyhotoveno a doručeno. Takovýto stav by nepochybně nebylo možno považovat z hlediska právní jistoty za únosný. Proto je třeba i za uvedené situace trvat na shora uvedeném závěru, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé pouze tehdy, bylo-li učiněno soudem druhého stupně za účinnosti novely trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb. s účinností od 1. 1. 2002.

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v trestní věci obviněného P. Ch. nejsou splněny zákonné podmínky, které by zakládaly přípustnost podaného dovolání ve smyslu ustanovení § 265a odst. 1 tr. ř. Proto v neveřejném zasedání /§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř./ rozhodl, že dovolání obviněného se podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítá, neboť není přípustné.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 9. dubna 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k

Vypracoval:

JUDr. Jan B l á h a

Vydáno: 09. April 2002