JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 458/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. července 2002 dovolání, které podal obviněný R. Ž., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 11. 2001, sp. zn. 2 To 153/01, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 8 T 109/2001, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného R. Ž. o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2001, sp. zn. 8 T 109/2001, byl obviněný R. Ž. uznán vinným skutkem právně kvalifikovaným jako trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Za tento trestný čin a za trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák., poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 2. 5. 2001, sp. zn. 5 T 60/2001, pozměněný rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. 6 To 438/2001, byl obviněný odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, přičemž podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro jeho výkon zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věci, a to 1 střihače svorníků a 1 sekyry. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 2. 5. 2001, sp. zn. 5 T 60/2001, pozměněný rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. 6 To 438/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Tímtéž rozsudkem byli odsouzeni pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., obvinění R. J. a P. H.

Proti tomuto rozsudku podali obvinění R. Ž. a R. J., manželka obviněného P. H. Š. H. a státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze odvolání, která byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 11. 2001, sp. zn. 2 To 153/01, podle § 256 tr. ř. zamítnuta. Usnesení bylo obviněnému R. Ž. doručeno dne 6. 2. 2002 a jeho obhájci dne 1. 2. 2002.

Proti konstatovaným soudním rozhodnutím podal obviněný R. Ž. prostřednictvím svého obhájce s poukazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. dne 3. 4. 2002 dovolání, které bylo se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu doručeno dne 29. 7. 2002. Z důvodů v mimořádném opravném prostředku podrobně uvedených obviněný jednak namítá, že se trestných činů, za něž byl odsouzen, nedopustil a že soudy uvěřily nepravdivým důkazům. Podle názoru obviněného nepodařilo se prokázat skutečnosti, které by jej usvědčovaly ze spáchání zmíněných trestných činů. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 11. 2001, sp. zn. 2 To 153/01, i rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2001, sp. zn. 8 T 109/2001, a přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc znovu projednal a rozhodl.

K dovolání obviněného se ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru není dovolání přípustné, protože směřuje proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, které nabylo právní moci před účinností novely trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl a aby toto rozhodnutí učinil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud shledal, že v posuzované trestní věci obviněného R. Ž. není dovolání přípustné.

Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř. je stanoveno, co se rozumí rozhodnutím ve věci samé.

Dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek bylo zavedeno novelou trestního řádu (zák. č. 265/2001 Sb.), která nabyla účinnosti dnem 1. 1. 2002. Časová působnost trestního řádu jako procesní normy se řídí zásadou, že trestní řízení se koná podle zákona účinného v době řízení. V období do 31.12. 2001 bylo možno pravomocné rozhodnutí v trestních věcech napadnout pouze stížností pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.) nebo návrhem na povolení obnovy řízení (§ 277 a násl. tr. ř.). Jestliže dovolání bylo zavedeno s účinností od 1. 1. 2002, znamená to, že tento mimořádný opravný prostředek lze podat jen tehdy, nastanou-li všechny zákonné podmínky pro jeho podání až po 1. 1. 2002, tj. za účinnosti zák. č. 265/2001 Sb. Pro tento závěr svědčí i ta okolnost, že přechodná ustanovení zák. č. 265/2001 Sb. neupravují možnost podat dovolání proti rozhodnutím, která nabyla právní moci před účinností tohoto zákona.

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že pokud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze nabylo podle § 140 odst. 1 písm. a) tr. ř. právní moci dne 22. 11. 2001, založila již tato okolnost sama o sobě procesní stav, že nelze proti němu podat dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek zavedený s účinností od 1. 1. 2002, byť dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného R. Ž. podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné a proto nemohl z jeho podnětu přezkoumat napadené usnesení Vrchního soudu v Praze a rozsudek Krajského soudu v Praze ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž své rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 31. července 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k

Vydáno: 31. July 2002