JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 433/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 31. července 2002 dovolání obviněného Ing. M. K., podané proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 1. 2002, sp. zn. 11 To 307/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 1 T 88/2000, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného Ing. M.K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 28. 3. 2001, sp. zn. 1 T 88/2000, byl obviněný Ing. M. K. uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se dopustil podle zjištění okresního soudu tím, že spolu s dnes již odsouzeným J. H. v přesně nezjištěné době od 30. 8. 1996 do srpna 1997 jako pracovníci finančního úřadu v Ch. – vymáhacího oddělení v rámci šetření podnětu z 28. 8. 1996 z Celního úřadu v R. n. K., upozorňujícího na podezření, že ze strany firmy C a S Ř., okres Ch., dochází ke krácení daňové povinnosti vůči státu, sepsali podle § 8 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, protokoly o svědecké výpovědi s nejméně třemi osobami, a to P. Č., J. M. a J. P., do nichž v rozporu se skutečností obviněným známou napsali, že jmenované osoby zakoupily v Autobazaru C a S Ř. osobní automobily za nižší ceny, které však ve skutečnosti byly několikanásobně vyšší a obvinění tak jednali v úmyslu, aby spolumajitelé jmenovaného Autobazaru nemuseli z navíc zákazníky jim zaplacených, avšak v daňových dokladech neuvedených částek odvést daň.

Za uvedený trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 158 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 písm. a), § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou a půl roku. Současně byl obviněnému podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkcí ve státní správě po dobu dvou a půl roku.

Proti odsuzujícímu shora citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 21. 1. 2002, sp. zn. 11 To 307/2001, podle § 256 tr. řádu zamítl.

Podle tzv. doručenek, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno obviněnému Ing. M. K., jeho tehdejšímu obhájci JUDr. Z. K., i Okresnímu státnímu zastupitelství v Chrudimi shodně dne 26. 3. 2002.

Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 1. 2002, sp. zn. 11 To 307/2001, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Z. K. dovolání. Dovolání bylo podáno podle prezentačního razítka u Okresního soudu v Chrudimi dne 23. 5. 2002 a obviněný Ing. M. K. uplatnil dovolací důvod ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, přípisem ze dne 27. 6. 2002, který byl okresnímu soudu doručen dne 1. 7. 2002, však s poukazem na písemnou nesprávnost uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 pím. g) tr. řádu. Nejvyššímu soudu České republiky bylo dovolání obviněného doručeno spolu se spisovým materiálem dne 25. 7. 2002.

Obviněný tudíž fakticky opřel své dovolání o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a zaměřil je proti usnesení odvolacího soudu. Nesprávnost rozhodnutí spatřuje v zásadním pochybení soudů obou stupňů při hmotně právním posouzení žalovaného skutku, jakož i v porušení ustanovení zákona, jejichž účelem je zajištění práva obviněného na obhajobu. Obviněný Ing. M. K. má zato, že soudy obou stupňů pochybily při hodnocení provedených důkazů v neprospěch obviněného, jelikož nesprávně a neobjektivně interpretovaly provedené důkazy a hodnotily jejich vzájemné souvislosti, stejně jako nesprávně posoudily jejich věrohodnost a neprávem odmítly jeho obhajobu. Soudy obou stupňů sice na základě provedeného dokazování dospěly k závěru o vině obviněného, ovšem tyto závěry učinily pouze na základě svých domněnek, hypotéz a bez reálných podkladů v důkazním řízení. Žádný ze soudů se přitom nevypořádal s námitkami obviněného, když zejména se žádným způsobem nevypořádaly soudy obou stupňů s tím, že stěžejní svědci vypovídali jiným způsobem v přípravném řízení a jiným způsobem v hlavním líčení a navíc podle názoru dovolatele došlo k porušení zásady přímosti a ústnosti provedených důkazů.

Ze všech shora uvedených důvodů jsou tudíž podle názoru dovolatele dány důvodné pochybnosti o správnosti hmotně právního posouzení a výchozích skutkových zjištění soudů obou stupňů. V petitu svého dovolání proto obviněný Ing. M. K. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve smyslu ustanovení § 265l odst. 1 tr. řádu, případně ve smyslu ustanovení § 265m odst. 1 tr. řádu rozhodl tak, že se obviněný v celém rozsahu zprošťuje podané obžaloby.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém písemném vyjádření ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 1 NZo 315/2002, navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného Ing. M. K. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl. Současně státní zástupce vyslovil souhlas s tím, aby toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zjišťoval, zda jsou v předmětné trestní věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle § 265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.

V uvedených ohledech dovolací soud shledal dovolání obviněného přípustným podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, neboť výslovně napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek, podaný dovolatelem proti rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Proto se mohl v návaznosti na tento závěr Nejvyšší soud zabývat otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu § 265e tr. řádu.

Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§ 265e odst. 2 tr. řádu).

Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že trestní stíhání obviněného Ing. M. K. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 21. 1. 2002, přičemž opis usnesení tohoto soudu byl doručen jak obviněnému Ing. M. K., tak jeho tehdejšímu obhájci JUDr. Z. K. dne 26. 3. 2002. Samotné dovolání podal obviněný prostřednictvím svého obhájce u Okresního soudu v Chrudimi dne 23. 5. 2002. Z uvedeného je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla ve smyslu § 265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována.

Dovolací soud rovněž zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.

V této souvislosti Nejvyšší soud České republiky posuzoval, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

Ve svém dovolání ze dne 22. 5. 2002, které bylo okresnímu soudu doručeno dne 23. 5. 2002, obviněný Ing. M. K. výslovně, byť zjevně omylem, resp. vinou písemné nesprávnosti opřel podaný mimořádný opravný prostředek o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Podle tohoto ustanovení lze podat dovolání, pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Tento dovolací důvod evidentně nepřichází v přezkoumávané trestní věci v úvahu.

Obviněný se ostatně pokusil uvést namítaný zákonný dovolací důvod svým přípisem ze dne 27. 6. 2002, doručeným Okresnímu soudu v Chrudimi dne 1. 7. 2002, na pravou míru s tím, že podané dovolání nadále opírá o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze ovšem podle § 265f odst. 2 tr. řádu měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. A tato lhůta v případě obviněného Ing. M. K. v této trestní věci uplynula dnem 26. 5. 2002 a po jejím uplynutí již nebylo možné tvrzený důvod dovolání změnit.

To však nic nemění na tom, že ani posléze uvedený, obviněným opožděně tvrzený důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu by nemohl obstát. Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze totiž aplikovat jedině tehdy, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění. Přezkoumávané rozhodnutí pak bude spočívat na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.

Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je zásadně povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.

Tento závěr vyplývá rovněž z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.

V této souvislosti je třeba také připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad obsahuje trestní řád další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. řádu).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ust. § 265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí. Podle § 265b odst. 1 tr. řádu lze totiž dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených pod písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle § 265b odst. 2 tr. řádu.

V daném případě z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv obviněný posléze uvedl jako důvod dovolání § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jeho námitky směřují výhradně vůči hodnocení důkazů a úplnosti provedeného dokazování, tedy proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil i odvolací soud, přičemž ve vytýkaných procesních vadách je až následně, jako důsledek tohoto postupu, spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení předmětného skutku. V posuzovaném dovolání tedy obviněný takto sice uplatnil jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V takovém případě tedy nebyl uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění. Takový dovolací důvod však v ustanovení § 265b tr. řádu pro podání dovolání uveden není. Pro úplnost je třeba připomenout, že část dovolacích námitek obviněného se týká pouze odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž ve smyslu § 265a odst. 4 tr. řádu dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že shora reprodukované námitky obviněného, uplatněné v dovolání, neodpovídají ani důvodu předpokládanému v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a proto shledal, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud navíc musel konstatovat, že skutkový stav zjištěný soudem prvého i druhého stupně a vymezený ve skutkové větě výroku o vině rozhodnutí nalézacího soudu objasňuje všechny potřebné skutkové otázky pro použitou právní kvalifikaci skutku a použité právní kvalifikaci odpovídá.

Nejvyšší soud tudíž v předmětné věci musel postupovat podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a v neveřejném zasedání konaném ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolání obviněného Ing. M. K. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou zákonné důvody uvedené v ustanovení § 265b tr. řádu, aniž byl dovolací soud oprávněn postupovat podle ustanovení § 265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 31. července 2002

Předseda senátu :

JUDr. Zdeněk S o v á k

Vydáno: 31. July 2002