JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 382/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. března 2008 o dovolání, které podal obviněný Ing. J. H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. 12 To 82/2007, jako soudu druhého stupně v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. Nt 33/2006, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2007, sp. zn. Nt 33/2006, bylo podle § 283 písm. d) tr. ř. rozhodnuto tak, že „se návrh na povolení obnovy řízení ve věci zdejšího soudu sp. zn. 2 T 25/2000, podaný odsouzeným Ing. J. H., zamítá, neboť není dán důvod uvedený v § 278 odst. 1 tr. řádu.“

O stížnosti, kterou proti tomuto usnesení podal obviněný Ing. J. H., rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. 12 To 82/2007, tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl. Rozhodnutí soudu prvního stupně tak nabylo právní moci dne 12. 9. 2007 /§ 140 odst. 1 písm. b), cc) tr. ř./.

Citované usnesení Vrchního soudu v Praze následně obviněný Ing. J. H. napadl dovoláním podaným prostřednictvím své obhájkyně. Argumentaci předmětného podání však není zapotřebí s ohledem na způsob rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podrobně rozvádět. Postačí konstatovat, že soudům obou stupňů obviněný vytkl nesprávné hodnocení důkazů ve vztahu k podmínkám povolení obnovy řízení s tím, že podle jeho přesvědčení byly tyto podmínky splněny a že postupem soudů došlo k porušení práva na osobní svobodu, a dále namítl, že soudy porušily principy vymezené v čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a v § 5 odst. 2, odst. 5 tr. ř. (obviněný měl však zřejmě na mysli § 2 odst. 2, odst. 5 tr. ř.). Navrhl pak, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil.

K tomuto dovolání se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poznamenal, že dovolatel zřejmě přehlédl ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř., v němž jsou definována rozhodnutí napadnutelná dovoláním. Následně konstatoval, že rozhodnutí o návrhu na obnovu řízení, resp. rozhodnutí o opravném prostředku v řízení o návrhu na obnovu řízení ve výčtu těchto rozhodnutí nefiguruje, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé. Výkladem a contrario nelze než dospět ke zjištění, že proti rozhodnutí o návrhu na obnovu řízení (či rozhodnutí učiněnému o opravném prostředku proti rozhodnutí o návrhu na obnovu řízení) není dovolání přípustné. Napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze proto nelze v dovolacím řízení přezkoumávat. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání předmětné dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, protože není přípustné. S projednáním věci v neveřejném zasedání pak vyslovil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas i pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal učinit jiné, než navrhované rozhodnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř.

Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř. pak zákonodárce vymezil, co se rozumí rozhodnutím ve věci samé. Tímto rozhodnutím je:

a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,

b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,

c) usnesení o zastavení trestního stíhání,

d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,

e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,

f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,

g) usnesení o schválení narovnání, nebo

h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).

Jelikož jde o taxativní výčet rozhodnutí, která je možné považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří. Proto za rozhodnutí ve věci samé nelze považovat usnesení soudu druhého stupně, kterým v dané věci byla zamítnuta stížnost obviněného Ing. J. H. směřující proti usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo podle § 283 písm. d) tr. ř. rozhodnuto o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2002, sp. zn. 3 Tdo 438/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu/C.H.BECK, svazek 18/2002, č. 442).

Jinak řečeno, protože dovolání (zavedené do českého trestního řádu novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. s účinností od 1. ledna 2002) bylo koncipováno jako specifický mimořádný opravný prostředek, který umožňuje průlom do právní moci rozhodnutí, byla současně striktně omezena přípustnost jeho podání pouze a jen na ta rozhodnutí ve věci samé, která byla citována shora. Usnesení, jimiž bylo soudy obou stupňů rozhodnuto ve věci obviněného Ing. J. H. výše popsaným způsobem, mezi nimi uvedena nejsou.

Za tohoto stavu Nejvyšší soud neshledal, že by v projednávané věci obviněného Ing. J. H. byly splněny podmínky, jež by zakládaly přípustnost podaného dovolání podle ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 tr. ř. Proto v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] rozhodl, že se toto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítá, neboť není přípustné, aniž by se zabýval tím, zda dovolání splňuje obsahové náležitosti podle § 265f odst. 1 tr. ř., nebo přezkoumáním věci po meritorní stránce.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 19. března 2008

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Veselý

Vydáno: 19. March 2008