JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 381/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. srpna 2002 dovolání podané obviněným J. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 5 To 625/2001, jako soudu odvolacího ve věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 10 T 125/2001, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. Š. byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 22. 11. 2001, sp. zn. 10 T 125/2001, uznán vinným, že „dne 8. 8. 2001 kolem 17.00 hodin v B., okres K., na ul. J. čp. 806, ve svém trvalém bydlišti, po předchozím požití alkoholických nápojů, požadoval od své matky poškozené M. Š., vydání peněz, a když mu je poškozená odmítla vydat, udeřil poškozenou zezadu do temene hlavy porcelánovou vázou v hodnotě 40,- Kč a způsobil tak poškozené tržnou ránu na temeni hlavy o délce 3,5 cm a v důsledku tohoto napadení poškozená ztratila vědomí, a z bytu následně odcizil ventilátor v hodnotě 350,- Kč ke škodě poškozené M. Š.“.

Takto zjištěné jednání soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 trestního zákona a obviněnému za něj uložil podle § 234 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvacetišesti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou.

Z podnětu odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Karviné Krajský soud v Ostravě ve veřejném zasedání konaném dne 5. 2. 2002 rozsudkem pod sp. zn. 5 To 625/2001 podle § 258 odst. 1 písm. e) , odst. 2 tr. ř. rozsudek okresního soudu zrušil v celém výroku o trestu. Obviněnému J. Š. při nezměněném výroku o vině uložil podle § 234 odst. 1 tr. zák. nepodmíněný trest odnětí svobody na tři roky, pro jehož výkon jej zařadil podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Současně odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.

Opis rozsudku odvolacího soudu byl doručen Okresnímu státnímu zastupitelství v Karviné dne 15. 2. 2002, obviněnému J. Š. dne 20. 2. 2002 a jeho obhájci JUDr. P. K. dne 18. 2. 2002.

Obviněný J. Š. podal prostřednictvím jmenovaného obhájce dne 25. 3. 2002 přímo u Okresního soudu v Karviné dovolání proti shora citovaným rozsudkům soudů prvního i druhého stupně. Dovolání směřovalo do výroku o vině a jako dovolací důvod obviněný uplatnil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolatel v podrobnostech uvedl, že byl odsouzen na základě výpovědi poškozené. Svědci V. E. a A. E. jsou svědky nepřímými, kteří o ničem nevěděli a navíc byli zmateni. Jediný svědek, který je věrohodný, je policista D. Jeho výpověď však nebyla soudem řádně vyhodnocena, přestože byla jediným objektivním základem pro posouzení věci, neboť jedině tento svědek se uměl racionálně ve věci vyjádřit. Soudem nebyla vyhodnocena ani zpráva o léčení poškozené na alkoholickou závislost. Na místě samém pak nebyly nalezeny žádné střepy, třebaže poškozená měla být udeřena porcelánovou vázou či jiným podobným předmětem. Návrh na provedení znaleckého posudku, který by se vyjádřil k mechanismu zranění poškozené byl odmítnut. Ventilátor, který měl být obviněným odcizen, nebyl nalezen ani zajištěn, svědecky nebylo prokázáno, že by byl někomu prodán. Na šatech či rukou obviněného nebyla nalezena krev poškozené.

Za tohoto stavu je obviněný přesvědčen, že jeho jednání bylo nesprávně hmotně právně posouzeno a podřazeno pod skutkovou podstatu trestného činu loupeže, přestože nebylo jednoznačně prokázáno, že poranění poškozené způsobil. V daném případě měl být dán prostor pro právní posouzení podle zásady „v pochybnostech ve prospěch obviněného„. V samém závěru podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že „rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 22. 11. 2001, sp. zn. 10 T 125/2001, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 2. 2001, sp. zn. 5 To 625/2001, se zrušují“ (v dovolání je opakovaně nesprávně uváděno, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno 5. 2. 2001, ačkoliv správně má být 5. 2. 2002).

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně v písemném vyjádření ze dne 19. 6. 2002 uvedl, že obviněným byl formálně uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který však ve skutečnosti nebyl odůvodněn. Důvodem dovolání jsou v podstatě pochybnosti o správnosti skutkových zjištění nalézacího soudu. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení § 265b tr. ř. uveden není. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného z důvodu uvedeného v ustanovení § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Takové rozhodnutí může učinit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto byl nutný souhlas nejvyššího státního zástupce (§ 265h odst. 2 tr. ř., § 265r odst. 1 tr. ř.).

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§ 265a odst. 1 , 2 písm. a), h) tr. ř/, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem /§ 265i odst. 3 tr. ř./.

Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právně s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Takový závěr vyplývá také z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se totiž dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn. Ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř. lze totiž dovolání podat, jen je-li tu některý z konkrétně vymezených důvodů uvedených v písmenech a) - l).

V daném případě byl obviněným uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je zákonem vymezen tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení. Tento důvod musí být v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita.

V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na to i soudu druhého stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené, a v důsledku takových tvrzených skutkových vad je pak dovozováno, že obviněný neměl být uznán vinným, ale naopak měl být zproštěn obžaloby, jak to činí v podaném dovolání obviněný v této věci. V takovém případě nebyl ve skutečnosti (materiálně) uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Takový dovolací důvod však v ustanovení § 265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není.

V případě obviněného J. Š. soud prvního stupně učinil skutková zjištění popsaná ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, jimiž bylo podmíněno hmotně právní posouzení skutku jako trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. S těmito skutkovými a navazujícími právními závěry se Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací v zásadě ztotožnil, neboť svým rozhodnutím ponechal prvostupňový rozsudek ve výroku o vině nedotčen.

S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř.

O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 21. srpna 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jiří Horák

Vypracoval:

JUDr. Jan Bláha

Vydáno: 21. August 2002