JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 339/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 17. července 2002 dovolání obviněných Ing. P. J., a P. H., podaná proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 4 To 101/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 T 1/98, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných Ing. P. J. a P. H. o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2000, sp. zn. 37 T 1/98, byli obvinění Ing. P.l J. a P. H. uznáni vinnými trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 4 tr. zák., kterého se podle zjištění krajského soudu dopustili tím, že v době od 6. 1. 1996 do 31. 7. 1996 v O.-T. na ul. P. č. 1 jako společníci a jednatelé firmy U., spol. s r. o., podnikající v oboru koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, na základě smlouvy o konsignačním skladu, uzavřené dne 3. 3. 1994 mezi firmou T., a. s. R., T. 34, a firmou U., spol. s r. o. O.-T., P. 1, prodali z konsignačního skladu nábytek, jež byl majetkem a. s. T. R. a utrženou hotovost v celkové výši 1.563.778,54 Kč firmě a. s. T. R. neodvedli, peníze použili k jiným účelům a firmě T., a. s. R., T. 34, tak způsobili škodu v celkové výši 1.563.778,54 Kč.

Za uvedený delikt byli oba obvinění odsouzeni podle § 248 odst. 4 tr. zák. k nepodmíněným trestům odnětí svobody v trvání pěti let každý, pro jejichž výkon byli oba podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazeni do věznice s dozorem. Zároveň byl oběma obviněným podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu podnikání s předmětem koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej na dobu pěti let každému.

Proti uvedenému rozhodnutí soudu prvního stupně podali oba obvinění odvolání, na základě kterých Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 4 To 101/2001, shora citovaný rozsudek nalézacího soudu podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. řádu v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu sám ve věci rozhodl. Při nezměněných skutkových zjištěních, převzatých z rozsudku soudu prvního stupně, odvolací soud oba obviněné uznal jako spolupachatele vinnými trestným činem zpronevěry toliko podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb., a odsoudil je podle § 248 odst. 3 tr. zák. k nepodmíněným trestům odnětí svobody v trvání tří let každého a pro výkon uložených trestů odnětí svobody oba obviněné podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Tresty zákazu činnosti vrchní soud obviněným uložil v plné shodě s rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě.

Podle tzv. dodejek a doručenky, založených v trestním spisu, byl rozsudek odvolacího soudu doručen obviněnému Ing. P. J. i jeho obhájci JUDr. B. H. shodně dne 18. 4. 2002, obviněnému P. H. dne 26. 4. 2002, jeho obhájci JUDr. P. Š. dne 16. 4. 2002 a Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě dne 15. 4. 2002.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 4 To 101/2001, podal obviněný Ing. P. J. prostřednictvím svého obhájce JUDr. B. H. dovolání, které bylo podle prezentačního razítka doručeno Krajskému soudu v Ostravě dne 30. 5. 2002. Uvedený rozsudek odvolacího soudu napadl dovoláním, podaným prostřednictvím obhájce JUDr. P. Š., rovněž obviněný P. H.; toto dovolání bylo podle prezentačního razítka doručeno Krajskému soudu v Ostravě dne 21. 6. 2002. Nejvyššímu soudu České republiky byla obě uvedená dovolání doručena spolu se spisovým materiálem dne 3. 7. 2002.

Obviněný Ing. P. J. opřel své dovolání o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a zaměřil je do výroku o vině i do výroku o trestu, jakož i do výroku o náhradě škody napadených rozhodnutí. Nesprávnost rozhodnutí spatřuje v zásadním pochybení soudů obou stupňů při hmotně právním posouzení žalovaného skutku, jakož i v porušení ustanovení trestního zákona, jehož účelem je zajištění práva obviněného na obhajobu. Obviněný Ing. P. J. má za to, že soudy obou stupňů pochybily při hodnocení provedených důkazů v neprospěch obviněného, jelikož nesprávně a neobjektivně interpretovaly provedené důkazy a hodnotily jejich vzájemné souvislosti, stejně jako nesprávně posoudily jejich věrohodnost. Proto jsou podle názoru dovolatele dány důvodné pochybnosti o správnosti hmotně právního posouzení a výchozích skutkových zjištění.

Obviněný Ing. P. J. v této souvislosti odkázal na své, v trestním řízení až dosud uplatněné argumenty ohledně absence objektivní stránky trestného činu zpronevěry v dané věci a vyslovil přesvědčení, že v době spáchání údajného trestného činu nebyl přítomen jeho úmysl podobného činu se dopustit, a to jak přímý, tak nepřímý.

V petitu svého dovolání obviněný Ing. P. J. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadený rozsudek, sám ve věci rozhodl a dovolatele zprostil obžaloby. Současně obviněný Ing. P. J. navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu České republiky odložil výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody, uloženého odvolacím soudem.

Rovněž obviněný P. H. zaměřil podané dovolání proti výroku o vině i trestu v odsuzujícím rozsudku Vrchního soudu v Olomouci jako soudu odvolacího.

Dovolatel je přesvědčen, že se žádného protiprávního jednání nedopustil a měl být tedy podle svého názoru obžaloby zproštěn. Má za to, že veškeré rozhodné okolnosti již byly před soudy obou stupňů objasněny, oběma soudům však vytýká nesprávný právní názor, kterým dovodily úmyslné jednání obviněného P. H., tj. jeho úmysl přisvojit si cizí věc a tímto jednáním způsobit na cizím majetku značnou škodu.

Obviněný P. H. proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky přezkoumal citované rozsudky Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci, když odvolatel je přesvědčen, že jeho dovolání je důvodné, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené rozhodnutí vrchního soudu ve výroku o vině i trestu a tomuto soudu přikázal, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.

Také obviněný P. H. požádal o odklad nástupu uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) při posuzování obou podaných dovolání nejprve zjišťoval, zda jsou v předmětné trestní věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle § 265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.

V uvedených ohledech dovolací soud shledal obě dovolání přípustnými podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, neboť obě napadají rozsudek odvolacího soudu, jímž byli oba obvinění uznáni vinnými a byly jim uloženy tresty. Proto se mohl v návaznosti na tento závěr Nejvyšší soud zabývat otázkou, zda byla v obou posuzovaných případech zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu § 265e tr. řádu.

Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§ 265e odst. 2 tr. řádu).

Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že trestní stíhání obviněných Ing. P. J. a P. H. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 20. 3. 2002. Opis rozsudku tohoto soudu byl doručen obviněnému Ing. P. J. i jeho tehdejšímu obhájci JUDr. B. H. dne 18. 4. 2002 a dovolání podal tento obviněný prostřednictvím svého obhájce u Krajského soudu v Ostravě dne 30. 5. 2002, obviněnému P. H. byl doručen opis rozhodnutí odvolacího soudu dne 26. 4. 2002 a jeho obhájci JUDr. P. Š. dne 16. 4. 2002, dovolání bylo krajskému soudu doručeno dne 21. 6. 2002. Z uvedeného je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla ve smyslu § 265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu u obou dovolatelů zachována.

Dovolací soud rovněž zkoumal, zda dovolání obviněných splňují veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.

V této souvislosti Nejvyšší soud České republiky posuzoval, zda obviněnými uplatněné dovolací důvody lze považovat za některý z důvodů nebo některé důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

Obviněný Ing. P. J. své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a podle obsahu podaného dovolání se uznání tohoto zákonného dovolacího důvodu domáhá rovněž obviněný P. H. Citovaný důvod dovolání lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění. Přezkoumávané rozhodnutí pak bude spočívat na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.

Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je zásadně povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.

Tento závěr vyplývá rovněž z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.

V této souvislosti je třeba také připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad obsahuje trestní řád další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. řádu).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ust. § 265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí. Podle § 265b odst. 1 tr. řádu lze totiž dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených pod písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle § 265b odst. 2 tr. řádu.

V daném případě z obsahu podaných dovolání zcela jasně vyplývá, že ačkoliv oba obvinění uvádějí jako důvod svých dovolání § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jejich námitky směřují výhradně vůči hodnocení důkazů, event. úplnosti provedeného dokazování, tedy proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil i odvolací soud, přičemž ve vytýkaných procesních vadách je až následně, jako důsledek tohoto postupu, spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení předmětného skutku. V posuzovaném dovolání tedy obviněný Ing. P. J. sice citoval jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, a rovněž obviněný P. H. se tohoto důvodu domáhá, avšak konkrétní argumenty obsažené v obou dovoláních vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V takovém případě tedy nebyl ani jedním z dovolatelů uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na oběma obviněnými namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění. Takový dovolací důvod však v ustanovení § 265b tr. řádu pro podání dovolání uveden není.

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že námitky obviněných Ing. P. J. a P. H., uplatněné v jejich dovoláních, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a proto shledal, že obě dovolání byla podána z jiných důvodů než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud navíc musel konstatovat, že skutkový stav zjištěný soudem prvého i druhého stupně a vymezený ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí nalézacího soudu objasňuje všechny potřebné skutkové otázky pro použitou právní kvalifikaci skutku jako trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb., a právní kvalifikace je také ohledně všech znaků skutkové podstaty správná, a tudíž dospěl k závěru, že popis skutku, uvedený ve výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2000, sp. zn. 37 T 1/98, v němž Vrchní soud v Olomouci neshledal žádné závady a s nímž se ve svém rozsudku ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 4 To 101/2002, zcela ztotožnil, odpovídá použité právní kvalifikaci.

Nejvyšší soud tudíž v předmětné věci postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a v neveřejném zasedání konaném ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolání obviněného Ing. P. J. i obviněného P. H. shodně odmítl, neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. řádu, aniž byl dovolací soud oprávněn postupovat podle ustanovení § 265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky nerozhodoval o návrzích obou obviněných o odklad výkonu napadeného rozhodnutí, neboť podle § 265h odst. 3 tr. řádu rozhoduje Nejvyšší soud o odložení výkonu rozhodnutí jen k návrhu předsedy senátu soudu prvního stupně, nikoliv k návrhu dovolatele, a předložený spisový materiál podobný návrh neobsahoval. Nejvyšší soud České republiky by i za tohoto procesního stavu sice mohl o odkladu výkonu trestu rozhodnout podle vlastní úvahy ve smyslu ustanovení § 265o odst. 1 tr. řádu, avšak s ohledem na shora uvedené skutečnosti s přihlédnutím ke stavu trestního řízení a konkrétnímu charakteru rozhodnutí dovolacího soudu neshledal k tomuto rozhodnutí důvodu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 17. července 2002

Předseda senátu:

JUDr. Zdeněk S o v á k

Vydáno: 17. July 2002