JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 328/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. července 2002 dovolání podané obviněným B. H., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 2. 2002, sp. zn. 13 To 613/2001, jako soudu odvolacího ve věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 43/2001, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného B. H. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný B. H. byl rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 2. 11. 2001, sp. zn. 5 T 43/2001, uznán vinným, že dne 27. 10. 1999 v době okolo 12. 30 hodin v objektu Z. d. v obci L., okr. H. K., v prostorách dílen za přítomnosti dalších zaměstnanců fyzicky napadl R. M., a to nejdříve údery pěstí do obličeje a poté jej udeřil kovovým vytěsňovacím kroužkem k řezačce o průměru 16 cm a váze 73 dkg do levého spánku hlavy, čímž mu způsobil zranění spočívající v hluboké tržné ráně v levé spánkové krajině, které je znalcem hodnoceno jako prosté ublížení na zdraví, kdy však mohlo dojít jak ke zlomenině spánkové kosti, tak k poranění mozkových obalů a samotného mozku a mohl mu tak způsobit vážnou poruchu na zdraví.

Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák., ukončený ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., a jako trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. Za to obviněnému uložil úhrnný podmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové projednal ve veřejném zasedání a usnesením ze dne 13. 2. 2002, sp. zn. 13 To 613/2001, zamítl jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. Opis tohoto usnesení byl doručen obviněnému B. H. dne 7. 3. 2002, jeho obhájci JUDr. E. Z. rovněž dne 7. 3. 2002 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Hradci Králové dne 6. 3. 2002.

Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 2. 2002, sp. zn. 13 To 613/2001, podal obviněný B. H. prostřednictvím shora jmenovaného obhájce dovolání. Učinil tak dne 7. 5. 2002 na Poště Ř. n. L. a adresoval jej Okresnímu soudu v Hradci Králové. Jako dovolací důvod obviněný uplatnil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolatel v podrobnostech uvedl, že soudy obou stupňů vycházely z nesprávných skutkových zjištění a napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení, a to zejména z důvodů uvedených v jeho odvolání. Rozsudku okresního soudu byla již tehdy vytýkána nepřezkoumatelnost, neboť se omezil pouze na citování výpovědí svědků, ale provedené důkazy vůbec nehodnotil. Soud druhého stupně pouze odkázal na skutková zjištění nalézacího soudu, důkazy nehodnotil, pouze dospěl k závěru, že důkazy spolehlivě prokazují jednání obviněného, aniž vůbec uvedl proč. Dovolatel se pozastavil nad závěry znaleckého posudku a nad výpovědí soudního znalce, z níž vyplynulo, že „mohlo dojít prakticky k čemukoliv„. Rozhodující však je, že „nedošlo vůbec k ničemu, ani k prostému ublížení na zdraví, neboť poškozený vůbec nebyl ohrožen ve svém obvyklém způsobu života a nemohl být obžalován ani z trestného činu podle § 221 odst. 1 tr. zák.„. Poukázal rovněž na fakt, že ke skutku mělo dojít dne 27. 10. 1999, trestní stíhání bylo zahájeno 14. 12. 1999 a obžaloba byla podána až dne 19. 3. 2001. Již tento dosti dlouhý časový úsek svědčí o tom, že vyšetřování nebylo zcela objektivní. Vezmou-li se v úvahu i další okolnosti uvedené v odvolání, zejména zmatenost výpovědí svědkyň V. a H., lze dospět k závěru, že obviněný byl odsouzen neprávem. V závěru podaného dovolání proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí krajského soudu a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí, případně, aby „podle ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. obviněného obžaloby zprostil„.

Předsedkyně senátu soudu prvního stupně v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. doručila opis dovolání obviněného nejvyššímu státnímu zástupci s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání /§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř./. Přestože podle tzv. dodejky byl opis dovolání doručen Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně dne 29. 5. 2002, Nejvyšší soud ke dni svého rozhodnutí jeho vyjádření k dispozici neměl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§ 265a odst.1 , 2 písm. h) tr. ř/, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právně s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Takový závěr vyplývá také z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se totiž dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn. Ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř. lze totiž dovolání podat, jen je-li tu některý z konkrétně vymezených důvodů uvedených v písmenech a) - l).

V daném případě byl obviněným uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je zákonem vymezen tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení. Tento důvod musí být v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na to i soudu druhého stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené, a z toho dovozovat, že obviněný neměl být uznán vinným, ale naopak měl být zproštěn obžaloby, jak to alternativně činí v podaném dovolání obviněný v této věci. V takovém případě nebyl ve skutečnosti (materiálně) uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Takový dovolací důvod však v ustanovení § 265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není.

V případě obviněného B. H. soud prvního stupně učinil skutková zjištění popsaná ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, jimiž bylo podmíněno hmotně právní posouzení skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. spáchaného ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a jako trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. S těmito skutkovými a navazujícími právními závěry se Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací ztotožnil, když ve veřejném zasedání odvolání obviněného jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí přitom uvedl, že právní posouzení jednání obviněného je v souladu se zákonem, jestliže soud prvního stupně ze znaleckého posudku správně zjistil, že pokud by nástroj stejnou intenzitou dopadl kolmo na levý spánek poškozeného, mohlo u něho dojít ke zlomenině spánkové kosti a k poranění mozkových obalů i samotného mozku, tedy šlo o jednání, které bezprostředně směřovalo ke způsobení těžké újmy na zdraví, přičemž k dokonání takového činu nedošlo.

S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř.

O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 10. července 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k

Vypracoval:

JUDr. Jan B l á h a

Vydáno: 10. July 2002