JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 292/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 5. března 2008 o dovolání obviněného J. Š., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 10. 2007, č. j. 6 To 500/2007-184, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 2 T 196/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 10. 2007, č. j. 6 To 500/2007-184, bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 10. 7. 2007, č. j. 2 T 196/2006-164. Tímto rozsudkem byl obviněný J. Š. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 223 tr. zák. Za tento trestný čin mu byl uložen podle § 223 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozené Č. p., a. s. P., S., P., IČ :, částka 94.401,50,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená organizace odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti shora uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož naplnění spatřuje v tom, že „nezavinil dopravní nehodu, která se stala na místě označeném v rozsudku, přičemž nezanedbal důležitou povinnost plynoucí z ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) a ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb.“ Dále popisuje průběh dosavadního trestního řízení a poukazuje na to, že je i nadále přesvědčen, že na základě provedených důkazů je zřejmé, že důležitou povinnost plynoucí z výše uvedených ustanovení zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, neporušil. Výše uvedený závěr dovozuje z toho, že zkontroloval převzaté vozidlo, velký technický průkaz neměl k dispozici, prodávajícím byl ubezpečen, že vozidlo má řádnou technickou prohlídku. Podle jeho názoru technický stav automobilu prověřil všemi dostupnými prostředky a tudíž příčinou dopravní nehody byla technická závada, kterou zjistit nemohl, a rychlost protijedoucí soupravy. Má za to, že nemohl po subjektivní stránce naplnit znaky trestného činu, kterým byl uznán vinným. S ohledem na uvedené navrhl Nejvyššímu soudu, aby zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 10. 2007, sp. zn. 6 To 500/2007, a tomuto soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který se k dovolání obviněného vyjádřil, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť ze znaleckého posudku vyplývá, že i při vizuální kontrole musel být patrný stav předmětného vozidla, když dále nelze odhlédnout od faktu že obviněný je odborníkem v oboru automobilové techniky, neboť provozuje autobazar a právě s ohledem na svou profesi musel vědět, že vozidlo, které kupuje, nemůže být v dobrém technickém stavu, pokud je prodávajícím stanovena kupní cena ve výši 20.000,- Kč.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů dospěl soud prvního stupně k následujícímu skutkovému zjištění: „obviněný dne 8. 6. 2006 v 18.10 hodin na silnici v km 10,3 v katastru obce S. J. – S. L. v okrese N. J., řídil nákladní vozidlo zn. Iveco SPZ, ačkoliv toto vozidlo nebylo způsobilé pro provoz na pozemní komunikaci v důsledku technického stavu vozidla a neplatné technické prohlídky STK a tohoto si vzhledem ke svým zkušenostem a povolání měl být vědom, a při jízdě ve směru jízdy P. – O. v místě, kde je pro opravu vozovky svedena doprava do dvou jízdních pruhů, v důsledku vypadnutí kulového čepu z tělesa kulového kloubu na hlavní řídící tyči s vozidlem vjel do levé poloviny vozovky, kde se čelně střetl s protijedoucím nákladním vozidlem zn. Man RZ s připojeným návěsem RZ, které řídil Z. B., který při střetu utrpěl lehké zranění – tržně zhmožděnou ránu levého horního očního víčka, pohmoždění levého kolena, oděrky obou předloktí, zlomeninu base středního článku II. prstu pravé ruky, s dobou léčení do 16. 7. 2006“.

V souvislosti s podaným dovoláním je nutno uvést, že argumentace uplatněná v tomto mimořádném opravném prostředku je totožná s argumentací, kterou uplatnil obviněný nejen v řízení před soudem prvního stupně, ale také v řádném opravném prostředku, tj. odvolání. Ve vztahu ke zjištěnému skutkovému stavu je potřebné zmínit, že tento (zjištěný skutkový stav § 2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§ 125 odst. 1 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.

Za právně relevantní námitku lze považovat obviněným namítaný nedostatek subjektivní stránky trestného činu, kterým byl uznán vinným, byť i tuto problematiku do značné míry spojuje se zjištěným skutkovým stavem, tak jako převážnou část námitek v dovolání uplatněných.

Předně je vhodné uvést, že soud prvního stupně, s jehož závěry se ztotožnil soud odvolací, v odůvodnění svého rozsudku rozvedl jednotlivé důkazy, které pak zejména na str. 6 – 7 hodnotil ve smyslu zmíněného ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. Obviněný ve vztahu k subjektivní stránce rozvádí ve svém dovolání okolnosti, které jej vedou k závěru, že žádnou z důležitých povinností neporušil, tudíž nemůže být dána ani subjektivní stránka trestného činu. Pokud soud hodnotil důkazy, vzal za prokázané, že závada na vozidle byla před jízdou zjistitelná (znalecký posudek a výpověď znalce), přihlédnuto bylo rovněž k profesi obviněného (osoba podnikající v autoopravárenství), v inzerátu bylo vozidlo označeno jako „nejlépe na náhradní díly“. Uvedené okolnosti je však třeba vidět v souvislosti s dalšími skutečnosti, které vyplynuly z důkazů soudy provedenými. Zde je vhodné zmínit, že sám obviněný uváděl, že byl prodávajícím ujištěn o platné technické prohlídce, zde je třeba uvést, že v měsíci květnu tato byla stále platná (v době první prohlídky vozidla), dále uvedl, že byl upozorněn, že vozidlo stálo delší dobu, vozidlo na první pohled nevypadalo moc pěkně, stálo ve vyjetých kolejích, na čepu byla zaschlá rez (str. 2 rozsudku). Toto je v souladu s výpovědí prodávajícího svědka Š., který mj. uvedl, že vozidlo stálo asi rok a nabízel ho na náhradní díly. Zde lze rovněž zmínit smlouvu založenou ve spise na str. 98, ze které vyplývá, že prodávané vozidlo bylo prodávajícím označeno jako nezpůsobilé silničního provozu (obviněný poukazuje na to, že on však tuto smlouvu nepodepsal a měl vystavenu jinou smlouvu, která se patrně při dopravní nehodě ztratila). Obviněný rovněž přehlíží, že ze znaleckého posudku znalce Ing. I. P. z oboru silniční doprava bylo zjištěno, že nejen vozidlo řízené poškozeným B., ale i vozidlo, které řídil obviněný jelo před střetem vyšší než v místě povolenou rychlostí a pokud by obě vozidla jela rychlostí povolenou, pak by ke střetu nedošlo (i tuto skutečnost soud prvního stupně bral v úvahu – viz str. 7 rozsudku). Pokud soud prvního stupně své hodnotící úvahy rozvedl v souladu s ustanovením § 125 odst. 1 tr. ř. a odvolací soud v souladu s § 134 odst. 2 tr. ř., pak není těmto úvahám co vytknout.

Z argumentace plynoucí z dovolání je zřejmé, že prioritní snahou obviněného je docílit změny v náhledu na hodnocení důkazů v souladu s argumentací, kterou uplatnil. V této souvislosti je však třeba zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že „ právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy“.

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (jako zjevně neopodstatněné), aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění § 265i odst. 2 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 5. března 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann

Vydáno: 05. March 2008