JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 275/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. června 2002 dovolání podané obviněným L. H., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 3. 2002, sp. zn. 13 To 72/2002, jako soudu odvolacího ve věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 2 T 80/2001, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný L. H. byl rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 26. 11. 2001, sp. zn. 2 T 80/2001, uznán vinným, že v době od září 1998 do 16. 11. 1999 ve svém bydlišti, v H. (z předcházející části rozsudku je zřejmé, že se tak stalo v B., byť ve skutkové větě rozsudku to výslovně uvedeno není), po nainstalování zásuvky na WC příslušejícím k bytu jeho družky Z. L. odebíral neoprávněně elektrický proud z elektrorozvodu společných prostor domu a odebral celkem takto 3216 kwh, čímž poškodil podílové spoluvlastníky domu M. a A. N. o částku 5.503,-36 Kč, a J. a D. K. o částku 4.127,52 Kč.

Takto zjištěné jednání soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák. a obviněnému uložil podmíněný trest odnětí svobody na šest měsíců se zkušební dobou v trvání dvou let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozeného M. N. s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 13. 3. 2002, sp. zn. 13 To 72/2002, zamítl jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. Opis tohoto usnesení byl doručen obviněnému L. H. dne 4. 4. 2002, jeho obhájci JUDr. V. H. dne 3. 4. 2002 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Náchodě dne 4. 4. 2002.

Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 3. 2002, sp. zn. 13 To 72/2002, podal obviněný L. H. prostřednictvím shora jmenovaného obhájce dovolání, které podal dne 3. 6. 2002 na Poště N. 1 a adresoval Okresnímu soudu v Náchodě. Jako dovolací důvod obviněný uplatnil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolatel v podrobnostech uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Odvolací soud se dostatečně nevypořádal s jeho námitkami, zejména s obhajobou, že zásuvku a kabelové vedení na WC instaloval k použití přímotopu sloužícího k přitápění na WC, a to proto, aby je mohl zapínat a vypínat z bytu. Nesprávnost rozhodnutí soudu spatřuje zejména v té skutečnosti, že soud rozhodl na základě neúplně provedeného dokazování. V trestním řízení byl sice podán znalecký posudek, nicméně ten nereagoval na uplatněnou obhajobu a po odborné stránce se nevypořádal se vznesenými námitkami. Výslech znalce k bližšímu posouzení odborné otázky ani nebyl proveden. Soud nevzal na zřetel ani stanovisko revizního technika, které bylo předloženo v odvolacím řízení. Při posuzování odvolání soud nezohlednil ani skutečnost, že vztahy mezi jednotlivými uživateli bytových jednotek v domě jsou konfliktní a z toho pohledu měl klást větší důraz i na objasnění vzájemných vztahů mezi uživateli bytů a na podrobnosti v jejich výpovědích. Soud přecenil výpověď svědka Michala Nývlta a v odvolacím řízení se soud nezabýval ani dalšími uplatněnými námitkami.

Z těchto podstatných důvodů je dovolatel přesvědčen, že právní posouzení skutku není správné. Krajský soud měl v souladu s odvolacím návrhem zrušit rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení a rozhodnutí. V závěru podaného dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud, shledá-li dovolání za důvodné, zrušil napadené rozhodnutí krajského soudu a tomuto soudu uložil, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Předseda senátu soudu prvního stupně v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. doručil opis dovolání obviněného nejvyššímu státnímu zástupci s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. Podle tzv. dodejky připojené k č. l. 147 spisu se tak stalo 13. 6. 2002. Nejvyšší soud případné písemné vyjádření nejvyššího státního zástupce ke dni svého rozhodnutí neměl k dispozici.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§ 265a odst. 1 , 2 písm. h) tr. ř/, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právně s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Takový závěr vyplývá také z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se totiž dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (§ 147 až § 150, § 254 až § 263 tr. ř.). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn. Ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř. lze totiž dovolání podat, jen je-li tu některý z konkrétně vymezených důvodů uvedených v písmenech a) - l).

V daném případě byl obviněným uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je zákonem vymezen tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení. Tento důvod musí být v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita.

V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na to i soudu druhého stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené, a v důsledku takových tvrzených skutkových vad je pak dovozováno, že obviněný neměl být uznán vinným, ale naopak měl být zproštěn obžaloby, jak to činí v podaném dovolání obviněný v této věci. V takovém případě nebyl ve skutečnosti (materiálně) uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Takový dovolací důvod však v ustanovení § 265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není.

V případě obviněného L. H. soud prvního stupně učinil skutková zjištění popsaná ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, jimiž bylo podmíněno hmotně právní posouzení skutku jako trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. S těmito skutkovými a navazujícími právními závěry se Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací ztotožnil, neboť ve veřejném zasedání odvolání obviněného jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl.

S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř.

O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. června 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k

Vypracoval:

JUDr. Jan B l á h a

Vydáno: 26. June 2002