JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 258/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. srpna 2002 dovolání, které podal obviněný M. R., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 9 To 579/2001, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 21 T 106/2001, a rozhodl podle § 265k odst. 1, 2, § 265l odst. 1 tr. ř. t a k t o :

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 9 To 579/2001, se z r u š u j e . Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Městskému soudu v Praze se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 10. 2001, sp. zn. 21 T 106/2001, byl obviněný M. R. uznán vinným trestnými činy podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. a podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Za tyto trestné činy byl obviněný podle § 250 odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, přičemž podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl jeho výkon podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. mu byla uložena povinnost, aby během zkušební doby podmíněného odsouzení nahradil poškozenému K. K., škodu způsobenou trestným činem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému K. K., škodu ve výši 305.000,- Kč, přičemž podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený odkázán se zbytky svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. R. odvolání.

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 9 To 579/2001, byl k odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. d), f) tr. ř. zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 10. 2001, sp. zn. 21 T 106/2001. Dále podle § 259 odst. 3 tr. ř. učinil odvolací soud vlastní rozhodnutí a obviněného M. R. uznal vinným trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., protože v přesně nezjištěné době od 00.30 hod. dne 22. 1. 1999 na blíže neurčeném místě v obvodu P. 9 převzal osobní motorové vozidlo tov. zn. VW Passat Variant, rok výroby 1995, č. podvozku WVWZZZ3AZSD058697, č. motoru ADZ 013801, SPZ (D) B-KT 4246, majitelky J. M., v časové hodnotě nejméně 400.000,- Kč, které bylo v době od 00.30 hod. do 06.30 hod. dne 22. 1. 1999 v P. 9 – K., ulici K. odcizeno dosud neztotožněným pachatelem, odcizené vozidlo u sebe přechovával až do dne 16. 3. 1999, kdy je s dodatečně namontovaným označením, sejmutým z typově shodného vozidla v hodnotě 21.287,- Kč, v Německé spolkové republice určeného do šrotu, které za 1.100 DM včetně originálních dokladů v SRN zakoupil a dne 15. 2. 1999 dovezl do České republiky, jako svoje dovezené ojeté osobní motorové vozidlo tov. zn. VW Passat Variant 1,8 GL, rok výroby 1996, č. podvozku WVWZZZ3AZTE191448, č. motoru ADZ 146707, přistavil ke schválení technické způsobilosti jednotlivě dovezeného vozidla, takto zaregistrované původně odcizené vozidlo potom, v úmyslu tak získat majetkový prospěch, dne 3. 5. 1999 v P. – V., ulici M. jako svoje, prostřednictvím autobazaru T., majitele M. T., za částku 305.000,- Kč prodal K. K., jemuž bylo toto vozidlo dne 15. 9. 2000 ve Waidhausu jako odcizené zabaveno orgány Pohraniční policie Německa, svým jednáním tak poškozenému K. K. způsobil škodu ve výši nejméně 305.000,- Kč.

Za to byl obviněný odsouzen podle § 251 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, přičemž podle § 58 odst. 1 písm. a), § 59 odst. 1 tr. zák. byl jeho výkon podmíněně odložen na zkušební dobu tří let.

Vůči rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný M. R. prostřednictvím svého obhájce dne 7. 3. 2002 dovolání, kterým napadá rozsudek v celém rozsahu. Obviněný opřel dovolání o důvody popsané v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný v dovolání poukazuje na skutečnost, že ve věci krádeže vozidla VW Passat Combi, ohlášené 22. 1. 1999 J. M., bylo v přípravném řízení stanoveno více vyšetřovacích verzí, přičemž jedna předpokládala, že se skutek nestal, popřípadě se stal jinak. Po prověření všech vyšetřovacích verzí se nepodařilo žádnou z nich potvrdit ani vyvrátit, a proto orgán činný v trestním řízení dne 22. 2. 1999 věc odložil podle § 159 odst. 4 tr. ř., v tehdy účinném znění. Nebylo tedy prokázáno, že byl spáchán trestný čin a tedy ani obviněný nemůže být uznán vinným za to, že na sebe převedl věc, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou, tedy z trestného činu podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. Pokud nebylo prokázáno spáchání trestného činu, nemůže být obviněný na něm podílníkem. Dále obviněný tvrdí, že nebyla prokázána objektivní ani subjektivní stránka trestného činu a odvolací soud porušil zásadu trestního řízení „v pochybnostech ve prospěch obviněného“.

Z těchto důvodů obviněný M. R. závěrem dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl nebo aby ve věci rozhodl sám.

K dovolání obviněného se ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru jsou důvody uplatněné v dovolání identické s důvody, které byly obviněným uplatněny jako součást obhajoby včetně odvolání, přičemž s těmito argumenty se soudy obou stupňů beze zbytku vypořádaly. Námitky uvedené v dovolání nelze podřadit pod ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. odmítl a aby toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda v předmětné trestní věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, kterým soud rozhodl ve druhém stupni a rozsudkem obviněného uznal vinným a uložil mu trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. osobou oprávněnou podat prostřednictvím obhájce dovolání, přičemž tento mimořádný opravný prostředek byl podán ve lhůtě a u příslušného soudu, jak je uvedeno v § 265e odst. 1, 2 tr. ř.

Důvody, pro které lze podat dovolání, jsou taxativně uvedeny v ustanovení § 265b tr. ř., přičemž je nelze rozšiřovat. Nejvyšší soud tedy předně posuzoval otázku, zda dovolací důvody uplatněné obviněným jsou v souladu s citovaným ustanovením zákona, neboť v opačném případě nelze provést přezkum napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Protože obviněný tyto nedostatky namítá, je zmíněný dovolací důvod dán.

Nejvyšší soud přezkoumal z důvodu uvedeného v podaném dovolání podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost právního posouzení skutku – výroku o vině napadeného rozsudku, a dospěl k níže uvedeným závěrům.

Trestného činu podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. se dopustí ten, kdo ukryje, na sebe nebo na jiného převede anebo užívá věc, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou.

Podle názoru Nejvyššího soudu nelze skutek, uvedený ve výroku o vině napadeného rozsudku, právně kvalifikovat jako trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., neboť jeho popis nezahrnuje skutkové okolnosti potřebné k naplnění objektivní a subjektivní stránky tohoto trestného činu. Trestný čin podílnictví podle § 251 tr. zák. je trestným činem úmyslným a k naplnění jeho subjektivní stránky je třeba, aby pachatel znal všechny skutkové okolnosti rozhodné pro závěr, že čin spáchaný jinou osobou, kterým byla věc uvedená v tomto ustanovení zákona získána, je trestným činem. Jak byla získána věc, kterou na sebe podílník převedl, je soud povinen vyřešit jako předběžnou otázku.

Z popisu skutku zjištěného na podkladě u hlavního líčení provedených a zhodnocených důkazů mimo jiné vyplývá, že motorové vozidlo tov. zn. VW Passat Variant, SPZ (D) DKT 4246, majitelky J. M., bylo dne 22. 1. 1999 v P. 9 odcizeno neztotožněným (tj. nezjištěným) pachatelem. Z toho důvodu nelze vyloučit, že vozidlo mohlo být odcizeno i osobou trestně neodpovědnou, např. osobou mladší 15 let. Proto nebylo možné učinit jednoznačný právní závěr, že předmětný automobil byl získán trestným činem spáchaným jinou osobou (srov. např. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 9/1999). Nelze-li spolehlivě považovat jednání hlavního pachatele v době jeho spáchání za trestný čin (v daném případě by šlo o trestný čin krádeže podle § 247 tr. zák.), není možné ani jednání obviněného M. R., který se na takovém činu podílel způsobem popsaným v § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., kvalifikovat jako trestný čin této skutkové podstaty. To však neznamená, že u obviněného nejde o protiprávní jednání. Podle názoru Nejvyššího soudu zahrnuje skutek, uvedený ve výroku o vině napadeného rozsudku, všechny potřebné zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu zatajení věci podle § 254 odst. 1 tr. zák. na který zákon stanoví mírnější trestní postih než na trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák.

Protože obviněný M. R. podal důvodně dovolání proti výroku o vině, Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 4 tr. ř. v návaznosti na vytýkané vady i výrok o trestu napadeného rozsudku, který v důsledku konstatovaných nedostatků shledal rovněž chybným.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem shledal Nejvyšší soud podané dovolání obviněného M. R.a důvodným, a podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 9 To 579/2001. Současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. také zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále Nejvyšší soud podle § 265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Po zrušení napadeného rozsudku se trestní věc obviněného M. R. dostala do procesního stadia, kdy existuje nepravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 10. 2001, sp. zn. 21 T 106/2001, proti kterému jmenovaný podal odvolání. Úkolem Městského soudu v Praze bude při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu věc projednat a učinit o odvolání zákonu odpovídající rozhodnutí. Ještě předtím však důkazem prověří (např. zprávou od příslušných orgánů Policie ČR), zda i v současnosti platí zjištění, že předmětný automobil majitelky J. M. byl dne 22. 1. 1999 odcizen neztotožněným pachatelem.

Závěrem a pouze pro úplnost lze připomenout, že ve smyslu § 265s odst. 1 tr. ř. je orgán činný v trestním řízení, jemuž věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí, vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení nařídil. Protože napadený rozsudek byl zrušen jen v důsledku dovolání obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§ 265s odst. 2 tr. ř.).

Toto rozhodnutí o podaném dovolání Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 22. srpna 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jiří Horák

Vydáno: 22. August 2002