JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 208/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. června 2002 o dovolání podaném obviněným S. H., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. 5 To 461/2001, jako soudu odvolacího ve věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 1 T 318/2000, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný S. H. byl rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 13. 8. 2001, sp. zn. 1 T 318/2000, uznán vinným, že dne 6. 6. 2000 kolem 15. 15 hod. na silnici č. I/23 v km 137,0 ve směru Z. – R., ve městě R., okres B. – v., řídil osobní automobil zn. Škoda Forman 135 LS, přičemž v důsledku nesprávného odbočování vlevo na vedlejší silnici, aniž by se řádně přesvědčil o situaci za sebou, vytvořil náhlou překážku za ním jedoucímu motocyklistovi P. G., který jel na motocyklu zn. Honda 750, který s ohledem na svoji rychlost a krátkou vzdálenost narazil přední částí motocyklu do levého boku vozidla Škoda Forman, přičemž v důsledku tohoto střetu utrpěl těžká zranění, zejména tříštivou dislokovanou zlomeninu levé kosti vřetenní s poškozením nervu, pohmoždění mozku, krvácení do mozku a další zranění, která jej citelně omezovala v obvyklém způsobu života po dobu minimálně čtyři měsíce, s možností trvalých následků.

Takto zjištěné jednání soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. a obviněnému uložil podmíněný trest odnětí svobody na šest měsíců se zkušební dobou v trvání jednoho roku. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému za povinnost uhradit V. z. p., O. p. B.-v. škodu ve výši 10 403,- Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozeného P. G. s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku podali odvolání jak okresní státní zástupce, tak obviněný S. H., o nichž rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 5 To 461/2001. Z podnětu odvolání okresního státního zástupce rozsudek okresního soudu podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a za splnění podmínek uvedených v ustanovení § 259 odst. 3, věta prvá, odst. 4 tr. ř. rozhodl tak, že obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou let a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na osmnáct měsíců. Odvolání obviněného S. H. zamítl jako nedůvodné podle § 256 tr. ř.

Z obsahu spisu je zřejmé, že stejnopis rozsudku odvolacího soudu byl doručen obviněnému S. H. dne 22. 2. 2002 a téhož dne i jeho obhájci Mgr. T. P., jakož i Okresnímu státnímu zastupitelství Brno - venkov.

Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 5 To 461/2001, podal obviněný S. H. dovolání prostřednictvím obhájce Mgr. T. P. podáním ze dne 10. 4. 2002, které adresoval přímo Nejvyššímu soudu České republiky v Brně, jemuž došlo 19. 4. 2002. Dovolání směřovalo do výroku o vině a trestu a jako dovolací důvod obviněný uplatnil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolatel v podrobnostech uvedl, že z provedených důkazů a za situace, kdy výpověď poškozeného je jen zprostředkovaná, lze zaujmout jednoznačný názor, že pokud by poškozený jel rychlostí, která je v místě nehody povolena, k nehodě by nedošlo. To je uvedeno i ve znaleckém posudku Ing. M. Š., který stanovil rychlost automobilu obviněného ve výši maximálně 34 km/hod. a při výslechu připustil i rychlost nižší. Naproti tomu při stanovení rychlosti motocyklu v okamžiku nárazu znalec uvedl minimální rychlost 67 km/hod. s tím, že pokud by motocyklista jel v místě nehody rychlostí maximálně povolenou v obci, tedy 50 km/hod., k nehodě by vůbec nedošlo.

Obviněný je nadále přesvědčen, že před započetím odbočování se řádně podíval, zda za ním nic nejede a teprve potom odbočoval, přičemž si je jist, že žádný motocykl neviděl, to prý potvrzuje fakt, že poškozený jel výrazně přes znalcem uváděných 67 km/hod. V souvislosti s tím připomenul usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 12. 1999, sp. zn. 5 To 605/99, jímž bylo zastaveno trestní stíhání obviněného, který nedal přednost v jízdě motocyklu, který jel po silnici mimo obec rychlostí 131 km/hod. V závěru podaného dovolání obviněný zopakoval přesvědčení, že důležitou povinnost stanovenou mu zákonem neporušil a tudíž nespáchal skutek ve shora citovaných rozsudcích uvedený. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 5 To 461/2001, jakož i rozsudek Okresního soudu Brno - venkov ze dne 13. 8. 2001, sp. zn. 1 T 318/2000, a podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl tak, že jej v plném rozsahu zprostí obžaloby.

Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně v písemném vyjádření ze dne 5. 6. 2002 uvedla, že důvody uplatněné obviněným v dovolání jsou identické s důvody, které byly odsouzeným uplatněny jako součást jeho obhajoby v rámci přípravného řízení trestního, v rámci řízení před soudem prvého stupně i v podaném odvolání, přičemž s těmito argumenty se jak nalézací, tak odvolací soud bezezbytku vypořádaly. Ze správně zjištěného jednání obviněného dovodily porušení důležité povinnosti uložené obviněnému podle zákona. Pokud jde o obviněným namítané rozhodnutí v obdobném případě, kdy došlo k zastavení trestního stíhání, jednalo se o jinou dopravní situaci na místě dopravní nehody, včetně nesrovnatelně vyšší rychlosti jízdy poškozeného. V závěru vyjádření státní zástupkyně uvedla, že obsah námitek dovolatele neodpovídá žádnému z použitých dovolacích důvodů dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle ustanovení § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. odmítl, a aby takové rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§ 265a odst. 1 , 2 písm. h) tr. ř/, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon výslovně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právně s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Takový závěr vyplývá také z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se totiž dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (§ 147 - § 150, § 254 - § 263 tr. ř.). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn. Ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř. lze totiž dovolání podat, jen je-li tu některý z konkrétně vymezených důvodů uvedených v písmenech a ) - l).

V daném případě byl obviněným uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je zákonem vymezen tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení. Tento důvod musí být v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita.

V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na to i soudu druhého stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené, a v důsledku takových tvrzených skutkových vad je pak dovozováno, že obviněný neměl být uznán vinným, ale naopak měl být zproštěn obžaloby, jak to činí v podaném dovolání obviněný v této věci. V takovém případě nebyl ve skutečnosti (materiálně) uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Takový dovolací důvod však v ustanovení § 265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není.

V případě obviněného S. H. soud prvního stupně učinil skutková zjištění popsaná ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, jimiž bylo podmíněno hmotně právní posouzení skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. S těmito skutkovými a navazujícími právními závěry se Krajský soud v Brně jako soud odvolací ztotožnil, neboť k odvolání okresního státního zástupce pouze zpřísnil uložený trest odnětí svobody a nově uložil i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, zatím co odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl.

S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl.

O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 6. června 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k

Vypracoval:

JUDr. Jan B l á h a

Vydáno: 06. June 2002