JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 205/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. července 2002 dovolání, které podal obviněný R. J., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 7 To 20/2002, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 3 T 148/2000, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného R. J. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 29. 10. 2001, sp. zn. 3 T 148/2000, byl obviněný R. J. uznán vinným trestnými činy ohrožení životního prostředí podle § 181a odst. 1, 3 tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 2 písm. a) tr. zák. na tom skutkovém základě, že v blíže nezjištěné době od počátku roku 1998 do září 1999 ve V. K., okr. V., v katastrálním území V. K. na p. č. 2738/1, 2738/2, 2739/1, 2739/2, 2739/3, 2739/4, 2739/5, 2745, 2748/2, 2748/3, zapsaných v listu vlastnictví pod č. 653 majitele obviněného R. J., nechal provést nad rámec plánované a povolené těžby též nepovolenou a neplánovanou úmyslnou mýtní těžbu dřevní hmoty v objemu 4 414 m3, touto těžbou na pozemcích vznikla holina o výměře 9,9 ha, neoprávněnou mýtní těžbou dřevní hmoty došlo k závažnému poškození a ohrožení životního prostředí s následným negativním působením abiotických a biotických činitelů a k celkovému narušení ekosystému v dané oblasti, jednáním obviněného tak došlo k porušení § 31 odst. 2, 4, § 32 odst. 1 písm. b), odst. 5, 6, § 33 odst. 3, 4, § 34 odst. 1 zák. č. 289/1995 Sb., o lesích, dále k porušení § 17 zák. č. 138/1973 Sb., o vodách, a k porušení zák. č. 17/1991 Sb., o životním prostředí, přičemž škoda způsobená na životním prostředí neoprávněnou těžbou dřeva obviněným vypočtená podle vyhl. č. 55/1999 Sb. činí 8 660 674,- Kč, a tohoto jednání se dopustil, ačkoliv věděl o tom, že na těchto pozemcích vázne zástavní právo na základě rozhodnutí Finančního úřadu v R. p. R., č. j. 61/920/96-450-V, které nabylo právní moci dne 29. 11. 1996, dále rozhodnutím Okresního soudu ve Vsetíně, č. j. 1 E 1326/98, které nabylo právní moci dne 19. 8. 1998, mu bylo zakázáno nakládat s nemovitostí p. č. 2738/1, 2739/1, dále usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 2. 1999, č. j. 24 K 32/98, o prohlášení konkursu, byla obviněnému omezena dispoziční práva k těmto pozemkům.

Za uvedené trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 181a odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, přičemž pro jeho výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku. Současně byl zrušen výrok o trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 20. 12. 1999, sp. zn. 1 T 114/98, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 2000, sp. zn. 7 To 28/2000, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tímtéž rozsudkem byl spoluobviněný B. J. zproštěn obžaloby pro skutek v ní právně kvalifikovaný jako trestný čin ohrožení životního prostředí podle § 181a odst. 1, 3 tr. zák.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný R. J. odvolání.

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 7 To 20/2002, byl z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen celý výrok o trestu u jeho osoby v rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 29. 10. 2001, sp. zn. 3 T 148/2000. Dále za použití § 259 odst. 3 tr. ř. a podle § 181a odst. 3, § 35 odst. 2 tr. zák. byl obviněnému R. J. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. 12. 2000, č. j. 2 T 10/2000-105, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Proti naposledy konstatovanému rozsudku podal dne 25. 4. 2002 obviněný R. J. prostřednictvím svého obhájce dovolání s poukazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., ve znění účinném do 23. 5. 2002. V písemném zdůvodnění mimořádného opravného prostředku obviněný namítá, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že chybí výrok u souhrnného trestu.

V případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný konstatuje, že při zápočtu všech funkcí lesa byla správně vypočtena způsobená škoda na životním prostředí ve výši max. 4 330 337,- Kč, jak bylo určeno původním znaleckým posudkem ze dne 9. 1. 2000, č. 1002-2/2000, když škoda byla stanovena podle platného zákonného předpisu. V této souvislosti nesouhlasí s tím, jak byla škoda na životním prostředí vyčíslena následným znaleckým posudkem ze dne 16. 4. 2001, č. 1193-43/2001, a to z důvodu v dovolání blíže uvedených. Podle mínění obviněného došlo ke škodě, kterou lze podle nyní platného § 89 odst. 11 tr. zák. označit jako značnou škodu a nikoli jako škodu velkého rozsahu. Namítá, že v tomto směru převzal odvolací soud názor okresního soudu, nevypořádal se proto se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, a jednání nesprávně posoudil podle § 181a odst. 1, 3 tr. zák. Správně mělo být jeho jednání kvalifikováno podle § 181a odst. 1, 2 tr. zák., neboť v době rozhodování odvolacího soudu nešlo ve smyslu novely § 89 odst. 11 tr. zák. o škodu velkého rozsahu, tj. dosahující částky nejméně 5 000 000,- Kč. Z toho důvodu mu měl být uložen nižší trest.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ve znění účinném do 23. 5. 2002, spatřuje obviněný nesprávnost napadeného rozsudku v tom, že měly být z hlediska § 35 odst. 2 tr. zák. zrušeny výroky o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 20. 12. 1999, sp. zn. 1 T 114/98, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 2000, sp. zn. 7 To 28/2000, a z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. 12. 2000, sp. zn. 2 T 10/2000, neboť trestný čin, pro který byl nyní odsouzen, spáchal dříve, než byly soudy prvního stupně vyhlášeny citované odsuzující rozsudky za jeho jiné trestné činy. Rovněž měla být zrušena všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Závěrem dovolání obviněný R. J. navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a podle § 265l tr. ř. mu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Předseda senátu soudu 1. stupně v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. doručil opis dovolání obviněného státnímu zástupci Nejvyššího státního zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud však ke dni svého rozhodnutí písemné vyjádření neobdržel.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně zjišťoval, zda v předmětné trestní věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, kterým soud rozhodl ve druhém stupni a rozsudkem obviněnému uložil trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. osobou oprávněnou podat prostřednictvím obhájce dovolání, přičemž tento mimořádný opravný prostředek byl podán ve lhůtě a u příslušného soudu, jak je uvedeno v § 265e odst. 1, 2 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. bylo dále nutno posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v konstatovaném ustanovení zákona, jejichž existence je současně podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Takový závěr vyplývá také z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se totiž dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (např. § 259 odst. 3 tr. ř.). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

V daném případě byl obviněným uplatněn jednak dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento důvod musí být v dovolání skutečně, tj. materiálně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jež je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí. Nelze však namítat pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na to i soudu druhého stupně, včetně požadavku jinak hodnotit již provedené důkazy, a v důsledku takto tvrzených vad dovozovat jiné, pro dovolatele příznivější hmotně právní posouzení věci, jak to činí obviněný v podaném dovolání. V takovém případě nebyl ve skutečnosti (tj. materiálně) uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Takový dovolací důvod však v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. uveden není.

Nejvyšší soud proto shledal, že dovolání, byť bylo formálně opřeno o dovolací důvod uvedený v zákoně, bylo obviněným R. J. v předmětné části podáno z jiných důvodů než z těch, které jsou výslovně stanoveny v § 265b odst. 1 tr. ř. Vzhledem k této skutečnosti nemohl Nejvyšší soud ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumat z hlediska § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výrok o vině napadeného rozsudku, a pokud by obviněný nepodal dovolání i z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ve znění účinném do 23. 5. 2002, tak by je musel podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.

Důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ve znění účinném do 23. 5. 2002, je existence vady spočívající v tom, že v rozhodnutí nějaký výrok chybí nebo je neúplný. Po novelizaci trestního řádu, která byla provedena zák. č. 200/2002 Sb., jež nabyla účinnosti dnem 24. 5. 2002, je přesně stejné znění nyní uvedeno v § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Jelikož se v trestním řízení postupuje podle zákona účinného v době jeho aplikace (trestní řád je lex fori), bude v tomto rozhodnutí dále používáno zákonných ustanovení nyní účinných. Protože obviněný namítal (vzhledem k dovoláním napadenému výroku), že v uloženém souhrnném trestu chybí výrok o zrušení trestu z rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 20. 12. 1999, sp. zn. 1 T 114/98, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 2000, sp. zn. 7 To 28/2000, je zmíněný dovolací důvod dán.

Podle § 35 odst. 2 věty první a druhé tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v § 35 odst. 1 tr. zák., když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Lze připomenout, že citované ustanovení zákona přichází v úvahu při souběhu trestných činů, nikoliv při recidivě.

Trestné činy téhož pachatele se sbíhají, a tedy za ně lze uložit souhrnný trest, jsou-li spáchány v době, která je ohraničena dobou vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, bez ohledu na to, zda byl zrušen v rámci řízení o řádném nebo mimořádném opravném prostředku, pokud toto opravné řízení skončilo pravomocným odsouzením pachatele. Jsou-li takové rozsudky dva (příp. více), lze souhrnný trest uložit jen za trestné činy spáchané v období mezi dvěma rozsudky. Trestné činy spáchané v takovém úseku se sbíhají, ale vůči ostatním spáchaným trestným činům jsou ve vztahu recidivy. Nelze proto uložit jeden souhrnný trest za obě skupiny trestných činů.

Obviněný R. J. spáchal řadu trestných činů pro které byl postupně odsouzen zejména k souhrnným trestům. Dále budou stručně uvedena pouze pravomocná odsouzení obviněného, která mají souvislosti k rozhodnutí o podaném dovolání.

Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 23. 6. 1997, sp. zn. 3 T 53/97, byl obviněný odsouzen za trestný čin ohrožení životního prostředí podle § 181a odst. 1 tr. zák., spáchaný v únoru a květnu 1996, k peněžitému trestu 50 000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 20. 12. 1999, sp. zn. 1 T 114/98, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 2000, sp. zn. 7 To 28/2000, byl obviněný odsouzen za trestné činy podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., spáchané v době od 4. 4. 1995 do 12. 9. 1995, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců nepodmíněně se zařazením do věznice s dozorem a k trestu zákazu činnosti. Současně došlo ke zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 24. 4. 1996, sp. zn. 2 T 41/96. Těmito rozsudky byl rovněž odsouzen za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., spáchaný v červnu 1997 (výrok o vině v bodě 4/), přičemž podle § 37 tr. zák. bylo upuštěno od uložení dalšího trestu. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 6. 2000, sp. zn. 36 T 8/99, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 11. 2000, sp. zn. 4 To 119/2000, byl obviněný odsouzen za trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák., ve znění zák. č. 253/1997 Sb., spáchaný dne 4. 9. 1998, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců se zařazením do věznice s dozorem. Současně došlo ke zrušení výroku v rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 20. 12. 1999, sp. zn. 1 T 114/98, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 2000, sp. zn. 7 To 28/2000, jímž bylo ve vztahu k bodu 4/ jeho výroku o vině podle § 37 tr. zák. upuštěno od uložení dalšího trestu. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. 12. 2000, sp. zn. 2 T 10/2000, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 5. 2001, sp. zn. 7 To 139/2001, byl obviněný odsouzen za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., spáchaný dne 9. 11. 1998, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců nepodmíněně se zařazením do věznice s dozorem. Současně došlo ke zrušení výroku o trestu v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 6. 2000, sp. zn. 36 T 8/99, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 11. 2000, sp. zn. 4 To 119/2000. V poznámce lze uvést, že ve všech případech uložení souhrnného trestu byla zrušena všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Protože obviněný R. J. spáchal trestné činy uvedené v dovoláním napadeném rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 7 To 20/2002, od počátku roku 1998 do září 1999, tak se ve smyslu § 35 odst. 2 tr. zák. sbíhají se všemi trestnými činy, které spáchal v době po vyhlášení rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 23. 6. 1997, sp. zn. 3 T 53/97, ale před vyhlášením rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 20. 12. 1999, sp. zn. 1 T 114/98. Z tohoto důvodu za všechny trestné činy spáchané v uvedeném období (sbíhající se trestné činy) náleží, aby byl obviněnému podle § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest. Z výše uvedeného přehledu pravomocných odsuzujících rozsudků ohledně osoby obviněného vyplývá, že se sbíhají trestné činy, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 6. 2000, sp. zn. 36 T 8/1999, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 11. 2000, sp. zn. 4 To 119/2000, a rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. 12. 2000, sp. zn. 2 T 10/2000, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 5. 2001, sp. zn. 7 To 139/2001. Pokud jde o rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 20. 12. 1999, sp. zn. 1 T 114/98, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 2000, sp. zn. 7 To 28/2000, tak pouze trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., uvedený ve výroku o vině pod bodem 4/, byl spáchán v červnu 1997, tedy v období, aby šlo o souběh trestných činů, za které náleží v dovoláním napadeném rozsudku uložení souhrnného trestu. Za tento trestný čin však bylo podle § 37 tr. zák. upuštěno od uložení dalšího trestu a navíc tento výrok byl následně zrušen, jak bylo shora uvedeno. Naproti tomu ostatní trestné činy citovaného rozsudku byly obviněným spáchány před vyhlášením rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 23. 6. 1997, sp. zn. 3 T 53/97. Proto nejde o souběh trestných činů, ale o recidivu a uložení souhrnného trestu i za tyto trestné činy je v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 7 To 20/2002, vyloučeno.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem nelze akceptovat námitku obviněného R. J., že měl být v dovoláním napadeném rozsudku zrušen i výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 20. 12. 1999, sp. zn. 1 T 114/98, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 2000, sp. zn. 7 To 28/2000. Odvolací soud však měl, zejména z důvodu větší přehlednosti uvést ve výroku o trestu všechny předcházející trestné činy i rozsudky, jimiž byl obviněný uznán vinným, a za které mu byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest nově ukládán. Z odůvodnění napadeného rozsudku na č. l. 6 vyplývá, že se jednalo o všechny trestné činy z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 6. 2000, sp. zn. 36 T 8/99, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 11. 2000, sp. zn. 4 To 119/2000, a z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. 12. 2000, sp. zn. 2 T 10/2000, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 5. 2001, sp. zn. 7 To 139/2001. Je skutečností, že souhrnný trest měl být ukládán i za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. z výroku o vině pod bodem 4/ rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 20. 12. 1999, sp. zn. 1 T 114/98, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 2000, sp. zn. 7 To 28/2000, což odůvodnění rozsudku neuvádí. Tento nedostatek ale nemá vůbec žádný dopad, který by mohl v konečném důsledku znamenat znevýhodnění obviněného, neboť předmětný trestný čin nebyl vzat v úvahu ani v jiném odsouzení obviněného, ke kterému by bylo možno z hlediska trestu v současnosti přihlížet (srov. viz přehled výše uvedených rozsudků a jimi ukládaných trestů, včetně souhrnných).

Vzhledem k uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soudu k závěru, že ve smyslu § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř., je zcela zřejmé, že projednání dovolání v části podané z důvodu § 265 b) odst. 1 písm. k) tr. ř., by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného R. J. podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl, neboť z obou výše shledaných nestejných zákonných důvodů, týkajících se odmítnutí dovolání, je pro rozhodnutí ve věci podstatnější. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemohl postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 11. července 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jiří Horák

Vydáno: 11. July 2002