JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 168/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 22. května 2002 dovolání obviněného J. K., podané proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 1. 2002, sp. zn. 11 To 732/2001, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 20 T 105/2001, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 1. 10. 2001, sp. zn. 20 T 105/2001, byl obviněný J. K. odsouzen za trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dohledem, a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu pěti let. Kromě toho okresní soud rozhodl o náhradě škody.

Uvedeného deliktu se obviněný J. K. dopustil podle zjištění Okresního soudu v Pardubicích tím, že dne 28. 1. 2001 kolem 03.00 hod. v obci H. J., okres P., řídil osobní vozidlo zn. Ford Taunus, na silnici ve směru od B. na dvanáctém kilometru v místech u sokolovny nepřizpůsobil rychlost jízdy vzdálenosti, na kterou měl rozhled a okolnostem provozu, které mohl předvídat, v levé polovině jízdního pruhu srazil z jeho levé strany vozovku přecházející chodkyně S. B., a L. P., po střetu byla L. P. odhozena vlevo, kde zůstala ležet na vozovce v levém jízdním pruhu, S. B. byla odhozena vpravo, kde narazila také do stojícího vozidla zn. Opel Vectra, a zůstala ležet za tímto vozidlem na vozovce, čímž obviněný porušil důležitou povinnost vyplývající z ustanovení § 4 písm. a), b) a § 18 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., a při této nehodě utrpěla S. B. těžké poranění na hlavě, kterému téhož dne v 03.45 hod. při převozu do nemocnice podlehla, L. P. utrpěla zlomeninu pravého vnitřního kotníku s posunem úlomků kostí, oděrky a četné pohmožděniny na těle, což si vyžádalo hospitalizaci na úrazovém oddělení Nemocnice P. od 28. 1. 2001 do 5. 2. 2002 s další dobou léčení dosud, přičemž došlo také k hmotné škodě na obou vozidlech a na osobních věcech obou chodkyň.

Odvolání obviněného J. K. a odvolání poškozené J. B., podaná proti shora citovanému rozsudku Okresního soudu v Pardubicích, Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 7. 1. 2002, sp. zn. 11 To 732/2001, podle § 256 tr. řádu zamítl.

Podle tzv. dodejek a doručenky, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno Okresnímu státnímu zastupitelství v Pardubicích dne 8. 2. 2002, obviněnému J. K. dne 18. 4. 2002 a jeho obhájci, advokátovi JUDr. K. K. dne 12. 2. 2002.

Dne 20. 5. 2002 bylo Nejvyššímu soudu České republiky doručeno dovolání obviněného J. K., směřující proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 1. 2002, sp. zn. 11 To 732/2001, konkrétně proti výroku, kterým bylo podle § 256 tr. řádu zamítnuto odvolání dovolatele proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích z 1. 10. 2001, sp. zn. 20 T 105/2001. Dovolání obviněného bylo doručeno Okresnímu soudu v Pardubicích podle prezentačního razítka dne 2. 5. 2002.

V dovolání, podaném prostřednictvím obhájce JUDr. K. K., obviněný J. K. především namítl, že odvolací soud vycházel ve svém zamítavém rozhodnutí ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uvedenou výhradu pak obviněný prostřednictvím svého obhájce v písemném odůvodnění podaného dovolání podrobně rozvedl a doložil bohatou argumentací, přičemž poukázal i na to, že nebylo vyhověno návrhu obhajoby na provedení znaleckého posudku z oboru psychologie, který mohl značně přispět ke zhodnocení psychického stavu obviněného J. K. a ke zhodnocení toho, zda nebyly nějakým způsobem omezeny jeho ovládací či rozpoznávací složky. Pochybení soudů obou stupňů ovšem shledal dovolatel také v tom, že mu byl uložen nepřiměřeně vysoký trest.

Podle názoru obviněného J. K. tudíž napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací napadené rozhodnutí krajského soudu podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil.

Předsedkyně senátu soudu prvního stupně doručila v souladu s § 265h odst. 2 tr. řádu opis dovolání obviněného J. K. prostřednictvím Okresního státního zastupitelství v Pardubicích Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se státní zástupce může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s případným projednáním dovolání v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.

Ve svém vyjádření pod sp. zn. 1 Nzo 144/2002 zaujala státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství stanovisko, že skutková zjištění nalézacího soudu jsou správná a zcela přiléhavá je i právní kvalifikace, přičemž obviněným podané dovolání je podle jejího názoru ve své podstatě toliko druhým odvoláním. Navrhla proto, aby dovolání obviněného J. K. bylo podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu odmítnuto. Současně navrhla, aby toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky při posuzování podaného dovolání především vycházel z toho, že dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek v trestním řízení se stalo součástí právního řádu České republiky na základě novely trestního řádu, realizované s účinností od 1. ledna 2002 zákonem č. 265/2001 Sb., přičemž časová působnost trestního řádu vychází kromě jiného ze zásady, že trestní řízení se koná podle zákona platného a účinného v době, kdy toto řízení probíhá. Dovolání v trestním řízení bylo zavedeno s účinností od 1. ledna 2002, z čehož je nutno podle názoru Nejvyššího soudu dovodit, že všechny zákonné podmínky pro jeho podání musí nastat až po tomto datu, to znamená za účinnosti shora citovaného zákona č. 265/2001 Sb.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) tudíž nejprve zjišťoval, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu zákonodárce taxativně vymezil, co se rozumí rozhodnutím ve věci samé. Současně Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obviněného J. K. splňuje veškeré obsahové náležitosti, zakotvené v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu, neboť v dovolání musí být vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá.

V uvedených ohledech dovolací soud shledal dovolání obviněného J. K. přípustným a mohl se v návaznosti na tento závěr zabývat otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu § 265e tr. řádu.

Podle citovaného ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§ 265e odst. 2 tr. řádu). Podle § 60 odst. 2 tr. řádu lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Podle § 265e odst. 3 tr. řádu v návaznosti na § 60 odst. 4 písm. a) tr. řádu je přitom lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.

Ze spisového materiálu v posuzované věci je patrno, že trestní stíhání obviněného J. K. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 7. 1. 2002, přičemž rozsudek tohoto soudu byl doručen ve stejnopisu obviněnému dne 18. 4. 2002 a jeho obhájci JUDr. K. K. dne 12. 2. 2002. Protože písemnost obsahující dovolání byla soudu prvního stupně prokazatelně doručena již dne 10. 4. 2002, byla dvouměsíční dovolací lhůta ve smyslu § 265c odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. řádu zachována.

Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou, zda dovolání obviněného z jím namítaného dovolacího důvodu vymezeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je opodstatněné. Důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je relevantní v případě, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, důvodem dovolání tudíž zde nemůže být nesprávné skutkové zjištění, resp. vady ve skutkovém zjištění může dovolatel úspěšně namítat jen tehdy, jsou-li důsledkem nesprávného hmotně právního posouzení skutku.

Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení ve vztahu k tvrzenému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posoudit hmotně právní posouzení skutku. Přezkoumávané rozhodnutí bude spočívat na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud bude v rozporu právní posouzení uvedené ve výroku rozhodnutí, se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.

Existenci těchto vad předpokládaných ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spatřuje dovolatel, obviněný J. K., v nedostatečně a neúplně provedeném dokazování, zejména ovšem v následném nesprávném hodnocení provedených, resp. neprovedených důkazů a ve vadně zjištěném skutkovém stavu, jehož důsledkem bylo podle jeho názoru nesprávné hmotně právní posouzení skutku.

K námitkám uplatněným dovolatelem je však nutno uvést, jak již shora naznačeno, že z vymezení důvodu dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu výslovně vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění. A samotnému popisu skutku, uvedenému ve výroku rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 1. 10. 2001, sp. zn. 20 T 105/2001, se kterým se Krajský soud v Hradci Králové ve svém usnesení ze dne 7. 1. 2002, sp. zn. 11 To 732/2001, ztotožnil, použitá právní kvalifikace odpovídá a koresponduje i platné a účinné hmotně právní zákonné úpravě.

Nejvyšší soud tudíž shledal, že dovolání, byť bylo formálně opřeno o dovolací důvod uvedený v zákoně, bylo obviněným J. K. fakticky podáno z jiných důvodů než těch, které jsou výslovně zakotveny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání obviněného J. K. podle ustanovení § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, aniž byl oprávněn postupovat podle ustanovení § 265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu. Své rozhodnutí přitom Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 22. května 2002

Předseda senátu:

JUDr. Zdeněk S o v á k

Vydáno: 22. May 2002