JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 1583/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. února 2007 dovolání, které podal obviněný D. B., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. 50 To 170/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 4 T 74/2003, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. B. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 4 T 74/2003, byl obviněný D. B. uznán vinným, že

dne 21. ledna 2000 oznámil Č. p., a. s., že na osobním automobilu značky Jaguar XJR 4,0, došlo dne 15. 1. 2000 při dopravní nehodě mimo jiné k poškození pravého předního blatníku, světlometu, ostřikovače světlometu a chladiče kondenzátoru klimatizace, ačkoliv věděl, že tato poškození vznikla jiným způsobem, a tak vylákal na Č. p., a. s. na základě smlouvy o pojištění motorového vozidla částku ve výši 98.294,30 Kč, když namísto částky 136.000 Kč mu měla být vyplacena částka pouze ve výši 37.705,70 Kč.

Takto zjištěné jednání soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. a obviněného odsoudil podle § 250a odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání šestnácti měsíců. Dále podle § 53 odst. 1 tr. zák. obviněnému uložil peněžitý trest ve výši 15.000,- Kč, přičemž podle § 54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Č. p., a. s., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný D. B. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. 50 To 170/2006, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Vůči usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které zaměřil do všech výroků a opřel je o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.

V odůvodnění svého podání obviněný předeslal, že od samého počátku trestního řízení nesouhlasil se závěry orgánů činných v trestním řízení. Podle jeho názoru nalézací soud nesprávně zjistil skutkový stav, když provedené důkazy vyložil výhradně v jeho neprospěch. Jen proto mohl dojít k závěru, že některé díly vozidla mohly být poškozeny a některé nikoliv. Soud zcela přehlédl prvotní šetření policie, zejména záznam o malé dopravní nehodě, z něhož vyplývá, že zasahující policista viděl poškozený pravý nárazník, pravý přední světlomet a pravý přední blatník a tato poškození vozidla popsal ve svém záznamu. Díky fotodokumentaci nemohlo žádné poškození vozidla nastat po nehodě. Dále obviněný namítl, že soudy neposuzovaly řádně obsah pojistné smlouvy, podle které se výluka z pojištění nevztahuje na poškození vozidla, které nebylo způsobeno úmyslně, přičemž pojišťovna je povinna plnit bez ohledu na to, kdy a kde k poškození předmětu pojištění dojde, pokud nejsou bezpečně prokázány důvody k výluce pojištění. Obviněný je přesvědčen, že právě tato situace nastala v projednávaném případě, neboť nebylo prokázáno úmyslné poškození vozidla, a proto má na plnění v celém rozsahu nárok. Konstatoval, že soudy nezjistily, jak mohlo dojít k poškození částí, které údajně nemohly vzniknout při nárazu do sloupu brány. Upozornil, že přijaly v rozporu s logikou závěr znalce Ing. V., že při nárazu do sloupu mohlo dojít k poškození nárazníku a nikoliv světlometu a blatníku. Podle zjištění a tvrzení soudů by muselo dojít k poškození světlometu a blatníku před nárazem do sloupu, nevysvětleno však zůstává, jak by mohlo dojít k poškození světlometu a blatníku, aniž by byl poškozen nárazník tak, že by jeho pozdější poškození odpovídalo nárazu do sloupu. Rovněž existence škody byla zjišťována v rozporu se zásadami trestního řízení, konkrétně ustanoveními § 89 tr. zák. a § 250 tr. zák.

Obviněný též zaměřil výtky proti posouzení subjektivní stránky svého jednání. V tomto směru uvedl, že přímý úmysl nelze vyvozovat v situaci, kdy pravdivě do oznámení popsal průběh nehody v souladu s výpověďmi přítomných svědků a souhlasil s nálezem likvidátora, aniž by věděl, že likvidátor shledal poškození i jiných částí, než bylo patrno laickým ohledáním vozidla; obviněný svým podpisem vyslovil souhlas i s těmito zjištěními. Namítl, že v trestním řízení se o možnosti či nemožnosti rozsahu poškození vozidla neshodli ani tři postupně přibraní soudní znalci. Prvostupňový soud přesto vycházel z ničím nedoloženého závěru, že úmyslně uváděl nepravdivé údaje, aby dosáhl vyššího plnění a tak způsobil škodu. Nezabýval se ani podstatnou skutečností, a to jak došlo k poškozením, o kterých je v rozsudku tvrzeno, že nevznikla při nárazu do sloupu. Podle názoru obviněného jestliže by k poškození vozidla došlo způsobem, který pojistná smlouva považuje za důvod k plnění, nedošlo by ke škodě ve smyslu trestního zákona a nebyl by důvod kvalifikovat jeho jednání podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. Ani jiná, byť dřívější poškození vozidla, uplatněná jako součást pojistné události, nemusí nezbytně znamenat, že by pojišťovna vůbec neposkytla pojistné plnění. Obviněný vytkl, že samotná škoda nebyla řádně zjišťována, když soud vyšel jen ze sdělení pojišťovny a tvrzení jeho osoby o zápočtu, přičemž mělo být bezpečně zjištěno, zda došlo ke zmenšení majetku pojišťovny či nikoliv. Při určení výše škody soud však vycházel ze závěrů znalců a mechanických výpočtů, aniž by vzal v potaz pojistnou smlouvu a její ustanovení o povinnostech pojišťovny a důvodech krácení pojistného plnění. Obviněný uzavřel, že skutková zjištění okresního soudu, která mají zásadní význam pro správnou právní kvalifikaci, jsou nejednoznačná a neodpovídají popisu skutkové věty výroku rozsudku. Proto rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a usnesení odvolacího soudu, jímž bylo jeho odvolání jako nedůvodné zamítnuto, je rozhodnutím, jemuž předcházel dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a tím je ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. vadné.

V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 4 T 74/2003, i usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. 50 To 170/2006, včetně všech dalších rozhodnutí na zrušená rozhodnutí navazující a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala, že převážná část dovolací argumentace se dotýká jednak rozsahu provedeného dokazování a jednak způsobu jeho vyhodnocení a tedy se pohybuje mimo rámec uplatněných důvodů dovolání. Povahu právně zohlednitelné námitky ovšem nenaplňují ani zdánlivě kvalifikované výtky. V návaznosti na to státní zástupkyně uvedla: „Jednak jde o výtku ke způsobu určení výše způsobené škody, která je opatřena odkazem na nedostačující podklad (v daném případě znalecké dokazování), ze kterého soudy vycházely, aniž by zohlednily ustanovení pojistné smlouvy o krácení pojistného plnění a která se opírá jen o formální odkaz na ustanovení § 89 tr. zák. (bez jeho bližšího označení), aniž by v této souvislosti byly uvedeny důvody, ve kterých v daném případě lze spatřovat vady v aplikaci zamýšleného hmotně právního ustanovení § 89 odst. 12 tr. zák. Taktéž související dovolatelova námitka, zda došlo ke způsobení škodlivého následku a tedy ke zmenšení majetku poškozené Č. p., a. s., není uplatněna kvalifikovaným způsobem, pokud je spojena s odkazem na zápočet jejich vzájemných pohledávek, který je způsobilý ovlivnit jen výrok adhézní povahy, jak se v daném případě stalo. Rovněž i námitka nedostatku dovolatelova zavinění nebyla uplatněna právně relevantním způsobem, pokud ji dovolatel opřel pouze o svoji verzi skutkových okolností případu a tedy o jiná, než přisouzená skutková zjištění.“ Státní zástupkyně zdůraznila, že dovolání není ani zčásti způsobilé k věcnému projednání, když uplatněné výtky nespadají nejen pod použité, ale ani pod žádné zbývající důvody dovolání ve smyslu jejich taxativního výčtu v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Rovněž konstatovala, že dovolací námitky nejsou přezkoumatelné ani na podkladě výjimečného zásahu do přisouzeného skutkového stavu věci, a to za situace, pokud by právní závěr o způsobu dovolatelova škodlivého zásahu do majetku Č. p., a. s., uskutečněný prostřednictvím použití nepravdivých údajů při uplatnění jeho nároku na pojistné plnění ze smlouvy o pojištění jím používaného motorového vozidla nevyplynul z výsledků provedeného dokazování. Taková situace však v projednávané trestní věci nenastala. V tomto směru státní zástupkyně doplnila, že podle opatřených skutkových zjištění včetně jejich důkazních podkladů dovolatel nechal do zápisu o pojistné události ze dne 15. 1. 2000 zahrnout a svým podpisem stvrdil správnost údajů i o takových škodlivých následcích, které neodpovídaly jejímu skutečnému průběhu. Za stavu, že uvedeným způsobem vylákal na pojistném plnění vyšší částku, než mu z titulu skutečného rozsahu pojistné události u uvedeného data náležela a vzhledem k důkazně podložené výši takto způsobeného škodlivého následku, byla jeho odpovědnost za trestný čin pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. ve znění účinném od 1. 1. 2002 dána ve všech rozhodných směrech včetně zavinění. Proto byla vyvozena po právu, přičemž i kdyby byly námitky nesprávného právního posouzení skutku uplatněny kvalifikovaným způsobem, nemohly by v rámci vykonaného dovolacího přezkumu s úspěchem obstát. Z popsaných důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl a rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného D. B. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.

Podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:

g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,

l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho opravný prostředek v případě odvolání zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítl podle § 253 odst. 3 tr. ř., aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.

U obviněného D. B. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Plzni jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) jmenovaného rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§ 254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V rámci výše citovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným D. B. formálně deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami naplněn. V dovolání obviněný soudům obou stupňů vytýká neúplné dokazování (zvláště pokud jde o zjištění, jak došlo k těm poškozením vozidla, která podle jejich názoru nevznikla při předmětné dopravní nehodě a přesto byla v zápisu o pojistné události obviněným uvedena, a dále ohledně určení výše způsobené škody), nesprávné vyhodnocení ve věci provedených důkazů (především týkající se provedených znaleckých posudků) a v tomto směru poukazuje na odlišný průběh skutkového děje. Současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy vztahující se k provedeným důkazům a vlastní verzi události. Zejména tvrdí, že všechna poškození vozidla vznikla při předmětné dopravní nehodě a že při uplatnění pojistné události neuváděl do zápisu úmyslně nepravdivé údaje. Rovněž zpochybňuje subjektivní stránku svého jednání a pozastavuje se nad způsobem stanovení výše způsobené škody, neboť podle jeho názoru prvostupňový soud nevzal v úvahu obsah pojistné smlouvy týkající se důvodu krácení pojistného plnění.

Nutno zdůraznit, že všechny vznesené výhrady, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně směřují do oblasti skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků až následně obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu. Stejné závěry platí i o námitkách zpochybňujících naplnění subjektivní stránky přisouzeného trestného činu. V této spojitosti lze připomenout, že závěr o tom, zda je v trestní věci u obviněné osoby zavinění a v jaké formě (§ 4, § 5 tr. zák.), je sice závěrem právním, který ale musí vycházet ze skutkových zjištění soudu vyplývajících z provedeného dokazování stejně jako závěr o naplnění objektivních znaků trestného činu. Třebaže otázka subjektivní stránky trestného činu obecně spadá do kategorie námitek právních, je v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nezbytné, aby ji dovolatel také právně relevantním způsobem odůvodnil. I v tomto směru však obviněný tvrdí, že mu určité skutečnosti nebyly prokázány a předkládá odlišnou skutkovou verzi předmětného jednání, než byla zjištěna soudy. Ani výtky obviněného ohledně způsobu stanovení výše škody nelze pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, neboť i v tomto případě, byť formálně napadá právní kvalifikaci skutku, nečiní tak kvalifikovaným způsobem. Své výhrady totiž spojuje s jiným rozsahem poškození osobního motorového vozidla, k němuž v důsledku předmětné dopravní nehody – pojistné události – došlo, než jaký zjistily soudy obou stupňů. Proto je i s touto námitkou prvotně spojen nesouhlas se zjištěným skutkovým stavem.

Jak již bylo výše uvedeno, samotná skutková zjištění Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je jimi naopak vázán. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je při přezkumu správnosti právní kvalifikace rozhodující zjištění, podle něhož obviněný D. B. spáchal posuzovaný skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Chebu a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. S poukazem na provedené důkazy soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku k jednání obviněného mimo jiné uvedl: „…dne 15. 1. 2000 kolem 22.30 hod. způsobil s tímto vozidlem dopravní nehodu, když se plně nevěnoval řízení a nesledoval situaci v silničním provozu a při vjezdu na parkoviště před diskotékou narazil pravou částí předního nárazníku do dřevěného sloupu. V důsledku této dopravní nehody došlo k poškození nárazníku, pravého držáku nárazníku a plastového krytu předmětného osobního automobilu, poté obžalovaný vozidlo z místa dopravní nehody odstranil a přivolal příslušníka Policie ČR, konkrétně J. Z., který sepsal “záznam o malé dopravní nehodě“, ve kterém uvedl, že škoda vzniklá na vozidle neodpovídá průběhu dopravní nehody dle tvrzení řidiče, neboli obžalovaného, neboť kromě uvedených poškození nárazníku zjistil na vozidle i poškození pravého předního blatníku, světlometu, ostřikovače světlometu a chladiče kondenzátoru klimatizace. Tato poškození skutečně při předmětné dopravní nehodě nevznikla a poté se obžalovaný kontaktoval s pracovníkem Č. p., a. s., dne 19. 1. 2000 bylo provedeno ohledání předmětného vozidla a dne 21. 1. 2000 byl obžalovanému písemně oznámen vznik škody na vozidle. Do zápisu o poškození motorového vozidla však nechal obžalovaný zahrnout i výše uvedená poškození, která při uvedené dopravní nehodě nevznikla, za účelem uhrazení opravy Č. p., a. s., která obžalovanému poskytla pojistné plnění ve výši 136.000,- Kč. V případě likvidace škody, která při dopravní nehodě skutečně vznikla, by Č. p., a. s., poskytla obžalovanému plnění ve výši 37.705,70 Kč, takže obžalovaný svým jednáním neoprávněně získal ke škodě Č. p., a. s., částku ve výši 98.294,30 Kč.“ Prvostupňový soud též rozvedl, proč považoval obhajobu obviněného spočívající v tvrzení, že všechna poškození předmětného vozu vznikla při dopravní nehodě dne 15. 1. 2000, za vyvrácenou. V této spojitosti poukázal na svědeckou výpověď policisty J. Z., který prováděl prvotní ohledání místa předmětné dopravní nehody, výpovědi pracovníků Č. p., a. s., a především na znalecký posudek Ing. P. K. ve spojení s revizním znaleckým posudkem Ústavu soudního inženýrství VUT v B. a skutečnosti z těchto důkazů vyplývající, a to včetně výpovědi znalce Ing. A. V. u hlavního líčení. Současně zmínil, proč nemohl akceptovat další ve věci vypracovaný znalecký posudek Ing. B. M., který verzi uváděnou obviněným podporoval. Pokud jde o subjektivní stránku činu obviněného, tak vzhledem k výše rozvedeným okolnostem objektivní povahy soud prvního stupně zdůraznil: „…úmyslně nesprávně informoval Č. p., a. s., o rozsahu škody způsobené vozidlem při dopravní nehodě ze dne 15. 1. 2000“, a proto u jeho osoby shledal zavinění ve formě úmyslu přímého ve smyslu ustanovení § 4 písm. a) tr. zák. (vše na str. 3 až 5 napadeného rozsudku).

Z výše rozvedených skutečností vyplývá, že podstata trestného jednání obviněného spočívala v tom, že při uplatnění pojistné události uvedl nepravdivé údaje ohledně rozsahu poškození vozidla, ačkoliv musel vědět, že některá konkrétní poškození při nahlášené dopravní nehodě nevznikla, v důsledku čehož mu pojišťovna poskytla vyšší plnění, než na které měl fakticky nárok. V rámci své obhajoby obviněný ani netvrdí, že by zmíněná poškození vznikla při jiné, a to zcela konkrétní události, na kterou by dopadala smlouva o pojištění osobního automobilu zn. Jaguár XJR 4,0, uzavřená dne 26. 8. 1999 mezi jeho osobou a Č. p., a. s.

V dovolání obviněný D. B. nenamítá, že zjištěný skutek byl nesprávně právně posouzen nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují proti konečným skutkovým zjištěním ve věci, z nichž Okresní soud v Chebu (následně i Krajský soud v Plzni) vyvodil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. včetně úmyslného zavinění. V daném případě jde proto ze strany obviněného výlučně o námitky, které stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž je nelze podřadit ani pod některý další v zákoně taxativně stanovený důvod dovolání.

Pro úplnost je nutno připomenout, že v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. musí každý dovolatel v mimořádném opravném prostředku nejen odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání zakotvené v zákoně. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného D. B. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. února 2007

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k

Vydáno: 27. February 2007