JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 1564/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. prosince 2008 o dovolání, které podal obviněný J. Z., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 23. 4. 2008, sp. zn. 14 To 115/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 3 T 246/2007, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 13. 2. 2008, sp. zn. 3 T 246/2007, byl obviněný J. Z. (dále jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák., který podle skutkových zjištění jmenovaného soudu spáchal tím, že „od přesně nezjištěné doby v měsíci únoru 2007 do 28. 4. 2007 v Ch., okr. Ú. n. O., v prodejně K. opakovaně urážel N. K., hrubými vulgárními výrazy, nadával jí do štětek, kurev, krav a vyhrožoval jí tak, že si na ni počká, že si to s ní vyřídí, vytříská jí zuby, poleje kyselinou, čímž v poškozené vzbudil důvodnou obavu z uskutečnění výhrůžek“. Za tento trestný čin byl odsouzen podle § 197a odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 23. 4. 2008, sp. zn. 14 To 115/2008, jímž toto odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť podle jeho přesvědčení soud druhého stupně zamítl jeho odvolání, ačkoliv v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože rozsudek nalézacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, který je obsažen ve výroku o vině.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedl, že uplatněný důvod dovolání spatřuje v tom, že soud prvního stupně nesprávně posoudil skutek popsaný ve výroku rozsudku, když zjištěný skutkový stav nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák., ale mohl by naplňovat např. pouze znaky přestupku. Prohlásil, že soud prvního stupně nesprávně právně posoudil zejména skutečnost, že poškozené vyhrožoval těžkou újmou na zdraví takovým způsobem, že to v ní mohlo vzbudit důvodnou obavu z uskutečnění výhrůžek. Poznamenal, že důvodnou obavou se rozumí vyšší stupeň tísňového pocitu ze zla, že musí být posouzeno v kontextu se všemi konkrétními okolnostmi případu, např. doprovázené takovým chováním, které by ilustrovalo odhodlání pachatele výhrůžky splnit. Konstatoval, že je třeba pečlivě zhodnotit stupeň nebezpečnosti vyhrožování a odlišit tak nebezpečné vyhrožování od projevů, při kterých bylo použito sice silných slov, ale ve skutečnosti o nic závažnějšího nešlo. Následně vyslovil domněnku, že svými výroky nemohl v poškozené vzbudit důvodnou obavu z uskutečnění výhrůžek, a že tedy ve stíhaném skutku nelze spatřovat trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. Uzavřel, že odvolací soud uvedenou vadu rozsudku neodstranil a namísto toho jeho odvolání zamítl.

Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 23. 4. 2008, sp. zn. 14 To 115/2008, a poté buď podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích k novému projednání a rozhodnutí nebo podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl.

K dovolání obviněného se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Poté, co stručně zrekapitulovala rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu, uplatněný dovolací důvod a dovolací argumentaci obviněného, uvedla, že ze základních obecných hledisek je možno dovolání obviněného označit za přípustné. Vzápětí zdůraznila, že v daném případě je však třeba plně souhlasit se závěrem druhoinstančního soudu, který posuzoval stejnou argumentaci obviněného v rámci řešení jeho řádného opravného prostředku, jakým bylo odvolání, když dospěl k závěru, že z výpovědi poškozené, ale i z jiných důkazů (SMS zprávy) vyplynulo, že konflikt, resp. útok obviněného vůči poškozené měl gradující charakter a jednalo se o závažné jednání obviněného ve vztahu k poškozené. Tato skutečnost je podle státní zástupkyně zřejmá též z předchozích odsouzení obviněného včetně přestupkových jednání vedených proti jeho osobě v místě bydliště. Konstatovala, že z těchto skutečností jednoznačně vyplynul sklon obviněného k obdobnému způsobu jeho jednání jako v této trestní věci, včetně násilných prvků v jeho chování a také důvodnost obavy poškozené z naplnění výhružek obviněným. Státní zástupkyně proto dospěla k závěru, že s ohledem na dostupný spisový materiál je možno uzavřít, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného.

Za popsané situace státní zástupkyně shledala dovolání obviněného zjevně neopodstatněným a navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] toto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. S konáním neveřejného zasedání vyslovila ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas i pro případ jiného rozhodnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 23. 4. 2008, sp. zn. 14 To 115/2008, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí, kterým byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.

Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.

Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§ 265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl–li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Z rozvedených hledisek lze označit námitky obviněného za formálně právně relevantní. Nejvyšší soud však shledal, že jde o námitky zjevně neopodstatněné.

Trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu.

Objektem tohoto trestného činu je zájem na ochraně jednotlivce proti některým závažným vyhrůžkám. Vyhrožování musí být způsobilé vzbudit důvodnou obavu. Důvodnou obavou se rozumí vyšší stupeň tísnivého pocitu ze zla, kterým je vyhrožováno. Důvodná obava však nemusí vzniknout. Zda je vyhrožování způsobilé v jiném vzbudit důvodnou obavu, je třeba posoudit se zřetelem ke všem konkrétním okolnostem případu, zejména k povaze vyhrůžky, k fyzickým a charakterovým vlastnostem pachatele ve srovnání s fyzickými a povahovými vlastnostmi poškozeného, k jejich vzájemnému vztahu aj. Pokud bylo např. vyhrožování doprovázeno chováním, které ilustrovalo odhodlání pachatele vyhrůžky splnit, bude možno dovodit, že byla způsobilá vzbudit důvodnou obavu srov. přiměřeně viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck 2004. 1187 s.

Po subjektivní stránce je u tohoto trestného činu vyžadováno úmyslného zavinění. Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel:

a) chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem § 4 písm. a) tr. zák., nebo

b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn § 4 písm. b) tr. zák.

Ze skutkových zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že obviněný : „od přesně nezjištěné doby v měsíci únoru 2007 do 28. 4. 2007… v prodejně K. opakovaně urážel N. K. … hrubými vulgárními výrazy, nadával jí do štětek, kurev, krav a vyhrožoval jí tak, že si na ni počká, že si to s ní vyřídí, vytříská jí zuby, poleje kyselinou, čímž v poškozené vzbudil důvodnou obavu z uskutečnění výhrůžek“.

Tato zjištění nalézací soud podrobněji rozvedl v odůvodnění svého rozhodnutí, když mimo jiné poznamenal, že: „Dokazováním provedeným v hlavním líčení bylo zjištěno, že obžalovaný chodíval nakupovat do prodejny K. v Ch., kde brigádně pracovala poškozená N. K. V prosinci roku 2006 obžalovaný začal dávat poškozené různé návrhy, zval ji na schůzku, poškozená obžalovaného odmítla s tím, že má přítele. Dne 16. 12. 2006 jí obžalovaný v 19.22 hod. poslal SMS ve znění: „Hvězdička mi říkala, že zazáří můj vzkaz o tom, jak mi chybíš a jak tě mám rád, až půjdeš spát, pak prý dohlédne na tvé sladké sny, které se ti snažím dát.“ Na tuto zprávu poškozená nereagovala a obžalovaný jí dne 17. 12. 2006 v 21.07 hod. poslal SMS s textem: „Tak jsem si myslel, že jsi správná a fajn holka, ale bohužel jsem se mýlil. Zařídím se podle toho.“ Ve 21.32 hod. obžalovaný poslal další SMS: „Vážená dámo, správná holka určitě nejste. Ty se chovají poněkud jinak. Ta SMSka byla pro Vás, ale myšlena spíš k potěšení než nějak vážně a že se zařídím, to si buďte jistá a věřte tomu, že se Vám to nebude líbit, ale jak se někdo chová ke mně, zachovám se já k němu.“ Ve 21.47 hod. byla na mobilní telefon poškozené z telefonního čísla zaslána zpráva s textem: „Ty Doroto špinavá, dostaneš od nás takovou nakládačku, že budeš ležet na ARU ještě po novém roce, to je slib, ne výhružka.“ Ve 22.12 hod. poslal obžalovaný poškozené SMS zprávu: „Ty štětko, co šukáš za prachy, ty už do té prodejny vůbec nelez.“ A ve 22.26 hod. z telefonního čísla přišla na telefon poškozené zpráva tohoto znění: „Špíno, uvidíme, jak budeš machrovat, až ti polejeme hubu kyselinou a to ti nespraví ani plastika, věř tomu, neděláme to poprvé, ale našeho kamaráda ponižovat nebudeš, tím si buď jistá.“ Poškozená poté přestala ze strachu v prodejně K. pracovat, začala až znovu od února 2007, kdy prodejnu po měsíční rekonstrukci znovu otevřeli. Od této doby až do 28. 4. 2007 obžalovaný při návštěvách prodejny častoval poškozenou vulgárními výrazy jako: „štětko, krávo, kurvo“, vyhrožoval jí, že si na ni počká, že si to s ní vyřídí, vytříská jí zuby a polije ji kyselinou. Poškozená měla z jednání obžalovaného strach, od spoluzaměstnankyň znala trestní minulost obžalovaného, věděla o jeho násilnické povaze. Spolupracovnice radili poškozené, aby s ním raději komunikovala, než aby ho hned poslala někam. Mnoho jí k tomu však neřekly, neboť se ho tam také všichni bojí. Domů ji doprovázely kolegyně či otec poškozené, neboť obžalovaný na ni občas čekával před obchodem. Poškozená sama nikam nechodila, před obžalovaným se schovávala. … Obžalovaný byl rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 21. 11. 1994 čj. 2 T 110/94-292 odsouzen pro spáchání trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr. zák., když poškozené J. S. vyhrožoval mimo jiné znetvořením obličeje. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 23. 5. 1996 ve věci sp. zn. 3 T 328/95 byl obžalovaný uznán vinným mj. ze spáchání trestných činů vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil mj. tak, že vyhrožoval M. Č. znetvořením obličeje kyselinou, ke které jí dával čichat, znetvořením obličeje žiletkou a zohyzděním obličeje kyselinou hrozil i D. K. Po obou ženách takto chtěl, by se k němu nastěhovaly a žily s ním… Obžalovaný u hlavního líčení tvrdil, že se od r. 2000 změnil. S tím nekoresponduje jeho odsouzení Okresním soudem pro Prahu 9 ve věci sp. zn. 1 T 68/2003. Obžalovaný byl odsouzen mj. pro trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., kdy hrozil poškozenému zpřerážením nohou. U M. ú. v Ch. bylo pod pořadovým číslem vedeno přestupkové řízení, jehož předmětem bylo oznámení poškozené L. L., její obžalovaný mj. vyhrožoval rozřezáním obličeje žiletkou.“

Odvolací soud se se závěry soudu prvního stupně ztotožnil a uvedl, že : „…krajský soud připomíná, že i obsah SMS zpráv zaslaných obžalovaným poškozené dne 17. 12. 2006 ve 21.07 hodin, 21.32 hodin a 22.12 hodin ve svém textu obsahují výhrůžky (byť mírnější) a plně tak korespondují s výpovědí poškozené o gradujícím charakteru a závažnosti jednání obžalovaného ve vztahu k ní. Zcela důvodně okresní soud provedl důkaz přečtením rozhodnutí o předchozích odsouzeních obžalovaného mapující jeho trestní minulost včetně přestupkových jednání vedených proti jeho osobě v místě bydliště, neboť z jejich obsahu jednoznačně vyplývají sklony obžalovaného k obdobnému způsobu jednání jako v projednávané věci, včetně násilných prvků v jeho chování. Z těchto skutečností také vyplývá důvodnost obavy poškozené z naplnění výhrůžek obžalovaným, neboť nejen poškozená, ale i další zaměstnankyně prodejny znaly problematickou minulost obžalovaného.“

V návaznosti na výše rozvedené skutečnosti obecně charakterizující skutkovou podstatu trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. a skutková zjištění soudů nižších stupňů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že shora popsaný skutek vykazuje všechny obligatorní znaky trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák.

Nejvyšší soud konstatuje, že důvodnost obavy poškozené z jednání (vyhrožování) obviněného je zřejmá zejména ze závažnosti obsahu obviněným pronášených výhrůžek (obviněný poškozené vyhrožoval těžkou újmou na zdraví), ze skutečnosti, že šlo o výhrůžky opakované, delší dobu trvající a gradující, přičemž v této souvislosti nelze opomenout, že obviněný popsané výhrůžky ještě umocňoval tím, že na poškozenou občas čekával před obchodem, a z vědomosti poškozené o trestní minulosti obviněného a o jeho násilnické povaze. To, že jednání obviněného bylo nejen způsobilé vzbudit v poškozené důvodnou obavu, ale že takovou obavu v poškozené skutečně vzbudilo, dokládají další skutková zjištění soudů nižších stupňů, podle nichž poškozená svůj život přizpůsobila jednání obviněného, nechala se domů doprovázet kolegyněmi, popř. otcem, nechodila nikam sama a před obviněným se schovávala. Konečně je na místě připomenout, že jednání obviněného vyvolalo strach také v jiných, na jeho útoku přímo nezúčastněných osobách (viz výpověď svědkyně P., kolegyně poškozené).

Za daných okolností je zřejmá i subjektivní stránka – úmyslné zavinění. K subjektivní stránce lze připomenout tolik, že závěry o tom, že čin byl spáchán úmyslně, lze v případech, kdy v této otázce chybí doznání pachatele, činit nepřímo z okolností činu objektivní povahy. Z výše popsaných skutečností objektivní povahy je pak patrné, že obviněný v posuzovaném případě jednal úmyslně, a to ve formě úmyslu přímého podle § 4 písm. a) tr. zák.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem a se zřetelem k tomu, že popsaný skutek vykazoval zřetelně zvýšený stupeň společenské nebezpečnosti (naplněn byl i materiální znak uvedeného trestného činu), nepostupoval nalézací ani odvolací soud v rozporu s trestním zákonem, když v jednání obviněného shledal naplnění všech zákonných znaků trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. Rozhodnutí soudů obou stupňů tedy nejsou zatížena vadami, které jim s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. obviněný vytknul. Jinými slovy řečeno, formálně právně relevantní argumentaci obviněného nemohl Nejvyšší soud přiznat žádné opodstatnění.

Dodat lze, že pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). O takový případ se však v posuzované trestní věci nejedná.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 18. prosince 2008

Předseda senátu : JUDr. Vladimír Veselý

Vydáno: 18. December 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. od 26 000,-