JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 1559/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. prosince 2008 o dovolání obviněného L. G., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 8. 2008, č. j. 5 To 43/2008-208, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 19/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2008, č. j. 45 T 19/2007-177, byl při nezměněném výroku o vině trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2005, sp. zn. 45 T 8/2003, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 9 To 21/2006 a sbíhajícím se dvojnásobným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 12. 2006, sp. zn. 5 To 82/2006, kterým byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2005, sp. zn. 45 T 22/2003, obviněnému L. G. podle § 250 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi let. Pro výkon uloženého trestu odnětí svobody byl obviněný podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou a dále mu byl podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. uložen trest vyhoštění z území Č. r. na dobu neurčitou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 12. 2006, sp. zn. 5 To 82/2006, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na tento výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. 5 To 43/2008, byla podle § 256 tr. ř. zamítnuta odvolání obviněného a státního zástupce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2008, sp. zn. 45 T 19/2007.

Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. 5 To 43/2008, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody vymezené v § 265b odst. 1 písm. e), l) tr. ř. Obviněný poukazuje na to, že rozhodnutí Městského soudu v Praze vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 45 T 8/2003 založilo překážku rei iudicata podle § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. Dovolatel argumentuje tím, že v posuzovaném případě bylo pod sp. zn. 45 T 19/2007 vedeno řízení ve věci pravomocně skončené, čímž došlo k porušení zásady ne bis in idem, vyjadřující zákaz stíhat někoho nebo potrestat za stejnou věc dvakrát. V závěrečném petitu pak navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a jemu předcházející rozhodnutí Městského soudu v Praze, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V druhé alternativě navrhl, aby Nejvyšší soud trestní stíhání vedené pod „sp. zn. 45 T 19/2007 zastavil, protože v dané věci je podle zákona vedení trestního stíhání z důvodů § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. nepřípustné. Protože trestní stíhání pro skutek, o němž bylo již pravomocně rozhodnuto ve věci, sp. zn. 45 T 8/2003, nebylo znovu zahájeno a předchozí řízení skončilo pravomocným rozsudkem“.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnil obviněný dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., který spočívá v tom, že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné, a to s ohledem na ustanovení § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. - trestní stíhání je nepřípustné proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo rozhodnutím soudu nebo jiného oprávněného orgánu pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno.

Námitku, kterou obviněný prostřednictvím obhájkyně uplatnil v dovolání, uplatnil rovněž v rámci řízení o řádném opravném prostředku – odvolání, a s touto námitkou se odvolací soud vypořádal tak, že konstatoval, že „v daném případě nejde o opětovné stíhání pro týž skutek, ale toliko o nové uložení souhrnného trestu, který byl v předepsaném řízení zrušen, když výrok o vině zůstal nedotčen“. S uvedeným závěrem Vrchního soudu v Praze musí Nejvyšší soud souhlasit.

Předně je třeba uvést, že již soud prvního stupně, tj. Městský soud v Praze, ve svém rozsudku ze dne 11. 4. 2008, sp. zn. 45 T 19/2007, chronologicky seřadil jednotlivá rozhodnutí, která ve věci obviněného byla vydána, a rovněž tak z jeho odůvodnění vyplývá, vůči kterým rozhodnutím přichází v úvahu ukládání souhrnného trestu, přičemž nelze zaměňovat otázku ukládání souhrnného trestu s porušením zásady vyjádřené v § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. V této souvislosti lze pouze ve stručnosti uvést, že v době, kdy rozhodoval Nejvyšší soud dne 26. 9. 2006, sp. zn. 6 Tdo 916/2006, a rušil ohledně obviněného L. G. v celém rozsahu rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 10. 2005, č. j. 5 To 54/2005-3490, existoval již rozsudek ve věci obviněného vydaný Vrchním soudem v Praze ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 9 To 21/2006, kterým byl ve výroku o trestu zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2005, sp. zn. 45 T 8/2003 /kterého se obviněný dovolává s odkazem na § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř./. Nově byl obviněnému Vrchním soudem v Praze podle § 35 odst. 2 tr. zák. zmíněným rozsudkem (26. 4. 2006, sp. zn. 9 To 21/2006) uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi roků, a to při zrušení výroku o trestu z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 10. 2005, sp. zn. 5 To 54/2005, který byl následně jak již shora uvedeno, zrušen usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2006, sp. zn. 6 Tdo 916/2006, když týmž usnesením byla „podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušena také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo rušením, pozbyla podkladu“. Ze shora uvedené chronologie je nesporné, že součástí rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2005, sp. zn. 45 T 8/2003, resp. rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 9 To 21/2006, bylo ukládání trestu souhrnného vzhledem k rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 10. 2005, sp. zn. 5 To 54/2005. V důsledku rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2006, sp. zn. 6 Tdo 916/2006, a již zmíněného znění § 265k odst. 2 tr. ř., musel být z logiky věci a již shora zmíněného ustanovení jako obsahově navazující zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2005, sp. zn. 45 T 8/2003, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 9 To 21/2006, neboť v rámci ukládaného souhrnného trestu se jeho součástí stal i trest za zde uvedený trestný čin, protože odsouzení (Vrchním soudem v Praze ze dne 19. 10. 2005, č. j. 5 To 54/2005-3490), bylo v řízení o mimořádném opravném prostředku zrušeno a odvolacímu soudu věc Nejvyšším soudem přikázána k novému projednání a rozhodnutí. Tímto rozhodnutím, jak je výše uvedeno, došlo pouze ke zrušení výroku o trestu v rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 45 T 8/2003, resp. Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 To 21/2006 vzhledem k ukládání trestu souhrnného a pokud následně byl ve věci vedené u Vrchního soudu v Praze dne 6. 12. 2006 na základě shora zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu a v něm vyjádřeného právního názoru vyhlášen pod sp. zn. 5 To 82/2006 rozsudek (ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 22/2003), kterým byl obviněný uznán vinným v bodě I) stejně jako v bodě II) trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců podle § 35 odst. 1 tr. zák. a § 250 odst. 3 tr. zák., muselo být na tuto skutečnost reagováno také v rozhodnutí, kde výrok o trestu souhrnném v důsledku řízení o mimořádném opravném prostředku byl jako obsahově navazující zrušen (viz výklad shora), a proto Městský soud v Praze musel ve věci u něj vedené pod sp. zn. 45 T 19/2007 rozsudkem ze dne 11. 4. 2008 na uvedené změny reagovat a uložit obviněnému za sbíhající se trestnou činnost souhrnný trest odnětí svobody podle § 35 odst. 2 tr. zák. a § 250 odst. 4 tr. zák. Své úvahy ke zmíněné problematice soud prvního stupně rozvedl zákonu odpovídajícím způsobem na str. 3 - 4 svého rozsudku a uvedeným závěrům nelze ničeho vytknout.

Je vhodné dále uvést, že námitku obsahově shodnou s dovoláním uplatnil obviněný také v řízení o řádném opravném prostředku a odvolací soud se touto velmi podrobně zabýval, kdy na straně 3 – 4 svého usnesení rozvedl své hodnotící úvahy, kterým nelze z pohledu ustanovení § 134 odst. 2 tr. ř. ničeho vytknout. V této souvislosti lze zmínit usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu /C.H.BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408/, podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“.

Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem bylo nutno námitku obviněného odmítnout jako zjevně neopodstatněnou ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť v daném případě se nejednalo o opětovné stíhání pro týž skutek, ale jednalo se o pouhé ukládání souhrnného trestu, kdy na místo výroku o souhrnném trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2005, sp. zn. 45 T 8/2003, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 9 To 21/2006 (ve výroku o vině zůstal nedotčen), který byl jako obsahově navazující (§ 265k odst. 2 tr. ř) zrušen usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2006, sp. zn. 6 Tdo 916/2006, bylo nutno opětovně rozhodnout o uložení souhrnného trestu. Za této situace nemusel Nejvyšší soud věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na znění § 265i odst. 2 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.)

V Brně dne 16. prosince 2008

JUDr. Jan Engelmann

předseda senátu

Vydáno: 16. December 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. na klíč